Panzer sraz - červen 2000

Pro velký úspěch posledního srazu, jsme se rozhodli ho rychle zopakovat. Správný čas přišel bohužel až koncem června, nicméně o to víc jsme všichni byli v očekávání. Akce se opět měla konat u Kájika a opět přes výkend. Vzhledem k tomu, že dlouho nebylo úplně jasné kdo všechno pojede, pronásledovaly nás menší organizační těžkosti, ale nakonec se jelo z Prahy ve čtyřech plus dva computery, troška toho alkoholu, tradiční sestava her, víc jídla než posledně a Alfrédovy řízky ...

Sestava praporu

Kajik Hajaja Panzer Matto Alfred Xentar

Průběh kampaně:

Přestože se nám podařilo dorazit na místo soustředění poměrně brzo, útok se podařilo zahájit až v pozdějších večerních hodinách. Na vině byla nedokonalá technická spolupráce naší bojové techniky, kterou náš nejmenovaný specialista Kájik nemohl vyřešit ani když před ní klečel. Nakonec musel přijít Alfréd s trikem všech amatérů, řádně do toho praštil a už to bylo. Podařilo se nám tedy propojit prozatím pět počítačů (Hajaja měl nástup až druhý den ráno) a ve snaze dohnat ztracený čas, hned sme se pustili do testování posledního našeho realtime hitu, do Panzer Commandera. Bohužel síťové spojení se nám podařilo vlastně jen jednou, pak už se dařilo jen po dvojcích, maximálně trojicích. Brzy sme tedy přešli na jinou gamesu a pustili se do jednoho z připravených scénářů pro multiplayer v East Frontu II - scénář Něvské mosty. Hru sme dohráli asi do poloviny a pak nás už ranní kuropění zahnalo do spacáků.

Druhý den přišly na řadu opět nejprve akčnější hry, Panzer s Xentarem vytrvale proháněli letadla nad Evropou, já se s Kájikem a s Hajajou postupně potýkal v Close Combatu IV, ale všichni společně jsme čekali na šesté železo, aby bylo možno zahájit multiplayer v šesti. Když se nám konečně podařilo dát dohromady všech šest strojů, tak sem zjistil, že můj pracně připravený scénář pro šest je nepoužitelný a musel sem se do něj pustit znova. Alfréd tedy vyplnil čas přednáškou o Operational Art of War, kde se potýkáme v giga kampani Válka v Rusku 1941-44. No a pak se rozjela velká multiplayer bitka, meeting pro šest lidí.

Scénář byl ideově triviální, na členitém terénu proti sobě stojí šest stejně sestavených bojových skupin a vyráží proti sobě. Za ruskou stranu bylo rozdělení skupin: já na severu, Xentar na středu a Panzer na jihu. Naši protivníci se rozhodili tak, že na severu se mi postavil Hajaja, střed vzal Kájik a jih Alfréd. Zajímavé na tom bylo, že že obě strany neznaly, alespoň z počátku, rozestavění protivníka a tak nikdo docela dlouho netušil, kdo stojí proti němu. Boj se jako první rozhořel na severu, kde se mi podařilo překvapit Hajajovy tanky a část jich rozstřílet i s pěchotním velitelstvím. Hajaju od zničení, které by následovalo zachránil Kájik, který mu poslal na pomoc tanky, které mě zahnaly zpět. Tím ovšem zase zastavil svůj postup a umožnil Xentarovi, kerý jako nováček byl nejslabším článkem ruské linie, aby se opevnil v důležité vesnici na hřebenu procházejícím středem mapy a kterou pak udržel i přes zuřivé Kájikovy útoky. Na jihu se mezitím rozhořel težký boj Panzer vs. Alfréd. Panzer zaujal výhodnou obrannou pozici na kterou Alfréd tvrdě udeřil a díky své zkušenosti pomalu se propracovával vpřed. Situace byla v té době nejasná. Můj útok na Hajaju byl díky Kájikově intervenci zastaven a přešel v poziční boje o jeden malý hřeben, kdy moje tanky pomalu likvidovaly Hajajovu pěchotu, což se ovšem neobešlo i beze ztrát na mé straně. Xentar utrpěl těžké ztráty při pokusech o výpady, nicméně se mu podařilo stejně těžké ztráty způsobit i Kájikovy jehož útok pomalu, ale jistě ochaboval. Rozhodnutí padlo na jihu. Alfréd postupně získával jednu pozici za druhou a Panzer už byl vytlačen na poslední obranou linii, nicméně zatím neutpěl výrazné ztráty. Když už sem mu jako velitel doporučoval ústup podařilo se mu situaci zvrátit, zatlačit Alfréda na stranu a proniknout jeho linií do německého týla. Ve stejnou dobu jsem i já obešel Hajajovu linii a také ohrozil jeho týl. Já byl sice rychle staženými jednotkami održen, nicméně Panzer uspěl a vítězství bylo díky těžším německým ztrátám a získaným victory pointům naše. To tedy byla bitka, kterou sme ukončili sobotní klání.

A přišla neděle a s ní návrat k rozehraným Něvským mostům. Hajaja převzal část mých jednotek a hru sme dohráli. Její průběh pěkně od začátku tu teď chci popsat podrobněji: Idea scénáře je následující: úkol německého útoku je obsadit město Schlussenburg na břehu Ladožského jezera. Hlavní úderná síla nastupuje podél řeky Něvy, resp. jejího jížního břehu (pravý dolní roh mapy) a je rozdělena na dvě kolony - jedné velel Alfréd, druhé Panzer. V jejich úkolu má pomoci skupina Kájikových paragánů 7.výsadkové divize, která seskočí na severní část mostů přes Něvu nedaleko jejího ústí. Ruské obranné síly jsou také rozdělené na tři skupiny. První pod vedením Xentara stráží jižní břeh Něvy a je umístěna z větší části asi ve středu mapy. Druhá, stejná skupina pod mým velením je rozmístěná v Gorodoku a jedna její rota u mostu přes Něvu na východě. Poslední část, dvě roty inženýrů a rota pěchoty je umístěna ve Schlussenburgu. Tato skupina byla z počátku pod mým velením, později (v neděli) přešla pod velení Hajajovo. Ruské síly měly nevýhodu v mizivé mobilitě a v malém počtu tanků - což se ovšem částečně vyrovnávalo jejich kvalitou. Nicméně jak se ukázalo, naše pozice byla opravdu těžká.

Útok začal seskokem Kájikových paragánů a Alfrédovým útokem přes východní most, který moje jedna rota neměla šanci zadržet. Můj plán obrany byl, že Xentar se pokusí rychle ustoupit až k Němvským mostům a koordinovanou akcí s mými inženýry zlikvidujeme parašutisty na severním břehu. Část Xentarových jednotek měla za úkol zároveň zdržovat Panzerův postup v úzkých místech. Pokud by se toto všechno podařilo, chtěl sem vyhodit Něvské mosty do vzduchu, čímž by byl Panzer na jižním břehu zcela izolován. Pak už by nebyl problém zastavit Alfréda i kdyby proniknul mou obranou v Gorodoku. To tedy byla teorie, prakticky bylo vše jinak.

Kájik hned po seskoku vyrazil i na jižní konec mostů a i přes ztráty ho obsadil, čímž znemožnil rychlý postup Xentara přes mosty. Zároveň tím ale oslabil své jednotky na sevením předmostí, kam se mi i podařilo přesunout část jednotek, které se zachránili po Alfrédovym přechodu řeky na východě. Doufal sem tedy, že jen s inženýry a pěšáky zaženu paragány na severním břehu do Něvy. Nutno hned přiznat, že tento můj útok totálně zkrachoval. Paragáni se zachytili na jižním předměstí Schlussenburgu a přestože se mi je podařilo hodně zatlačit, drželi se neuvěřitelným způsobem a každé kolo způsobovali mým rusům obrovské ztráty, až se jejich útočná síla zcela vyčerpala. Pravda, Kájik byl několikrát na hranici obklíčení a likvidace, ale štěstí mu přálo. Xentar mezitím dost úspěšně odrážel Panzerův postup podél Něvy a za mé pomoci ze severního břehu mu způsobil nemalé ztráty. Nicméně jsme si neporozuměli, co se týká rychosti jeho postupu k Něvským mostům a tak ve chvíli, kdy tam konečně s částí sil dorazil, byl tam už Kájik posílen Panzerovými jednotkami, které obešly Xentara z jihu, čemuž se Xentarovi nepodařilo zabránit. Nakonec Panzer prorazil i podél břehu a začal Xentara stlačovat do kotlíku asi uprostřed mapy.

Alfréd po překročení Něvy na východě se obrátil na Gorodek a ve snaze bleskově ho obsadit utrpěl značné ztráty už za přesunu, kdy mé tanky napadly kolonu náklaďáků s pěchotou. Nicméně Alfréd se rychle vlomil do mé obrany na jihu a obsadil Elektrárnu, kde sem ho ale obklíčil a podařilo se mi ji obsadit zpět. Horší bylo, když se jeho tanky opřely do linie na severu a zuřivo palbou ji prolomily. Nezbylo mi, než se stáhnout na vnitřní linii obrany v Gorodoku.

Tou dobou už Hajaja převzal velení ve Schlussenburgu, kde sem mu zanechal inženýry ve špatné pozici. Kájik díky posile od Panzera stáhl síly na sever a přešel do protiútoku. Poměrně hladce zatlačoval Hajaju do centra města a pomalu ho obkličoval. Situaci by mohl ještě zachránit Xentar, ale jeho útok na Něvské mosty uvázl a sám byl postupně nucen přejít do obrany. O pomoc Hajaovi sem se nakonec pokusil já, tím že sem trestuhodně oslabil obranu Gorodoku a poslal část sil do Schlussenburgu. Uz to ale bylo zbytečné. Kájik zatlačil Hajaju až ke kostelu, kde ho definitivně obkličil a zlikvidoval. Stejně tak byl v kotli uzavřen a z větší části zničen Xentar. Poslední naší baštou byl tedy Gorodek, kde Alfréd využil mého oslabení a znovu prolomil linii. Nicméně má obrana se opět a bohužel už naposled vzchopila a z posledních sil zlikvidovala Alfrédův hrot. Tomu už nezbyla prakticky žádná pěchota a jen několik tanků, nicméně i to stačilo k tomu, aby poslední kolo znovu prolomil linii a obsadil střed Gorodoku čímž vyrval i poslední victory point z našich rukou. Byli sme tedy na hlavu poraženi, ale bitka to byla výborná a plyne z ní poučení, že takové "dějové" scénáře jsou zajímavější i s rizikem nevyváženosti než vybalancovaná střetnutí ...

Po této bitvě už následovalo pouze dohrávání a odehrávání PBEM a HOT SEAT bitev, balení a odjezd ... Další náš sraz tedy skončil a myslím, že sme toho stačili odehrát víc než posledně, přestože realtime srřetnutí tentokrát moc nefrčela. Uvidíme, co nás čeká příště ...