Campaign Series

Talonsoft

Vítejte na asi nejdůležitějších stránkách tohoto webu. Díky Campaign Series Tančíky v roce 1999 vznikly a díky hraní těchto her vznikl i 27.trestný prapor. Campaign series jsou také hlavní náplní naší činnosti, byť samozdřejmě ne jedinou, protože už to jsou hry poměrně starší, byť stále dobře vypadající. Pokud se o nich chcete dozvědět něco bližsího, doporučuji začít povídáním na této stránce ...

Válečná série od Talonsoftu

Americká firma Talonsoft je u nás širší hráčské veřejnosti spíš neznámá. Pokud už ji někdo zná, tak pravděpodobně jako nechvalně proslavenou díky sérii Batleground, kterou postupně odepsali všichni recenzenti počítačových magazínů. Tím spíše, že prodejní politika firmy je poněkud nešťastná. Firma, která vydává každý další díl hry za novou hru a tudíž ji prodává za plnou cenu si na našem veskrze pirátském „trhu" oblibu nezíská a i těm, kteří je pilně kupují velmi brzo vyčistí konto až na dřeň. Snad právě toto zavinilo, že produkty firmy Talonsoft se k nám dovážejí jen málokdy, přestože její strategické a válečné hry patří mezi nejlepší a nejpropracovanější svého druhu. Kombinace všech těchto negativních vlivů způsobila, že v povědomí našich hráčů i prodejců zanikla další série her této firmy pojmenovaná stručně a výstižně Campaign series. Patřím k několika málo hráčům a vlastníkům této série v České republice a chtěl bych ji tímto článkem poněkud představit v lepším světle, podělit se s Vámi o své zkušenosti a herní zážitky a pokud Vás alespoň trošku zaujmu, pak i nasměrovat dál, k úzkému kruhu lidí, kteří tyto hry hrají a doslova hájí naše barvy na mezinárodním kolbišti. Zároveň se předem omlouvám znalcům, kteří možná očekávají více specializovaný článek. Tento je spíš takový seznamovací a orientační a pokud chcete znát víc, tak Vás odkazuji na stránky „Tančíky" o nichž se zmíním později.

Hry ze série Campaign series mapují boje druhé světové války prakticky na všech frontách. Nutno říci, že tato série je pro poněkud náročnější zájemce, přestože není zas tak nesnadné naučit se ji hrát i pro úplného začátečníka. Série patří mezi takzvané tahové hry, což znamená, že vždy jedna strana je aktivní a druhá čeká na předání tahu od protivníka. Hrát proti počítači, čili tak, jak všichni začínají, můžete v zásadě dvěma způsoby. Zvolíte si jeden ze scénářů a to buď z předem připravených, stažených z internetu, či vygenerovaných, anebo si vyberete jednu z kampaní, které hry nabízejí. I zde máte možnost volby a to mezi kampaněmi generovanými, kde se mezi jednotlivými generovanými scénáři přenáší vaše skupina jednotek jimž velíte nebo kampaněmi tzv. „linkovanými", které představují za sebou několik jdoucích předem připravených scénářů, mezi kterými opět přenášíte své jednotky. Cíl každého scénáře je jednoduchý. Obsadit či udržet maximální množství tzv. victory pointů, což jsou důležité lokace na mapě a zároveň způsobit nepříteli větší ztráty než on způsobí vám. Oba tyto faktory jsou ohodnoceny body a scóre scénáře pak stanoví i jeho výsledek. A co vám vlastně umožní tyto boje ? Ve hrách Campaign Series je zabudována složitá a historii odpovídající hierarchie složení armád. Zjednodušeně se dá říci, že nejmenší samostatnou jednotkou ve hře jsou čety, které představují jeden až šest tanků, nákladních aut, pěších družstev, děl, kulometných družstev atp. Tři čety pak obvykle tvoří rotu, tři roty prapor, což je nejmenší vojenská jednotka, které můžete velet v kampaních, dva prapory pak pluk, dva pluky divizi a dvě divize sbor. Celý tento systém organizace je krásně přehledně zobrazen v editoru, kde si můžete vytvořit svou vlastní jednotku složenou třeba z roty tanků, roty obrněných vozidel, roty motorizované pěchoty a baterie děl. No a pokud si v editoru map spíchnete nějakou tu mapku (nebo si jí necháte nagenerovat), tak už Vám nic nebrání sestavit si vlastní scénář, kde nebohému počítači dáte k dispozici pouhou rotu pěchoty a dvě AT děla a vydrtíte ho tak, že si do bude pamatovat až do dalšího restartu.

Z deníku generála Matta, velícího důstojníka 27.obrněné divize US Army: ... najít vhodnou strategii pro tuto část fronty, nebylo nijak zvlášť obtížné. Řeka, která zde tvoří linii fronty se valí z lesů na severu a pomalu protéká mezi hřebeny na obou březích řeky. Na mé západní straně je hřeben nižší a kratší, ale poměrně velký prostor mezi ním a řekou je prakticky odkrytý. Navíc tato pláň je ze severu uzavřená lesy a na úpatí hřebenu vede silnice, kterou mohu snadno využít k přesunům. Z této silnice pak vedou dvě kolmé směrem k mostům a na východní břeh, odkud jsem mohl očekávat protivníka. Most na jihu ústí do lesa na východním břehu a tedy mohl umožnit soupeři proniknou nepozorovaně až k němu. Zato u severního mostu je daleko více volného prostoru, který se dal z vhodných míst na mé straně pozorovat. Rozhodl jsem se tedy co nejrychleji zajistit most na jihu a naopak nechat prostor na severu volný. Pohyb kolem severního mostu měla kontrolovat průzkumná jednotka, výhodně umístěná na hřebenu nad řekou. No a pak už jen zbývalo spolehnout se na mou znalost osobnosti nepřátelského velitele, o němž je známo, že nikdy dlouho nesetrvává v obraně a pokud najde skulinku, tak se do ní vrhne. A přesně to jsem mu hodlal umožnit, tedy až na ten drobný detail, že jakmile pronikne na volný prostor na mé straně severního mostu udeří na jeho jednotky moje dvě roty stíhačů tanků, které jsem hodlal nenápadně a nepozorovaně propašovat k mostu na jihu a prapor tanků Sherman, který měl být umístěn za hranicí viditelnosti v okolí hřebenu.

A teď k jednotlivým kusům série. První v řadě byla v roce 1998 hra Eastern Front, která položila základ celé sérii. Jak název napovídá, zabývá se boji na východní frontě počínaje útokem Německa na Sovětský svaz 21.června 1941 a konče diskusí i o příměří 8.května 1945. Hra obsahuje poměrně velké množství pěkných scénářů a několik dynamicky generovaných kampaní z nichž tři jsou přes celou válku na východní frontě. Hrát můžete samozřejmě za obě strany. Další v řadě byl na přelomu let 1998 a 1999 Western Front, který celý systém přenesl na západní frontu přes útok na Norsko, Francii, Belgii a Holandsko, přes boje v Severní Africe až po návrat spojenců do Evropy v Itálii, Francii a Něměcku. V této hře se poprvé objevily ony linkované kampaně a hned si získaly značnou oblibu, hlavně v Americe, což bohužel znamenalo jistý útlum vývoje generovaných kampaní. Ve Western Frontu tedy opět můžete hrát samostatné scénáře, generované kampaně nebo linkované kampaně a to za Němce, Francouze v roce 1940, ale i svobodné Francouze od roku 1942, Nory, Belgičany, Holanďany, Italy a samozřejmě za Brity a Američany. Vzhledem k tomu, že Western Front sebou přinesl několik vylepšení původního systému vydal Talonsoft „novou" hru Eastern Front II, která v sobě zahrnula původní Eastern Front, nová pravidla a výpočty z Western Frontu, nové linkované kampaně a další národy, které se zúčastnily dosud největšího pozemního vojenského klání v historii lidstva. Navíc přibyly dvě generované kampaně mimo avizované období a to útok na Polsko v září 1939 a zimní válku mezi Sovětským svazem a Finskem na přelomu let 1939 a 1940. Vzhledem k tomu, že na východní frontě bojovaly i německé satelity a spojenci, můžete se zde setkat i s Italy, Maďary, Rumuny (a to na obou stranách), již zmiňovanými Finy no a konečně i se Slováky, což zrovna pro nás není úplně bez zajímavosti. Eastern Front II se tak díky své komplexnosti a vzhledem k třetímu dílu i propracovanosti stal takovým pomyslným vrcholem této série. Přesto nebyl posledním v sérii, protože tento vrchol je dvojvrcholem. Malým krokem stranou bylo na přelomu let 1999 a 2000 vydání Rising Sunu. Znamenal přenesení na Tichomořské válčiště, na malé ostrovy ztracené v dálavách Pacifiku, kde se v nekonečném zeleném pekle odehrávaly boje mezi Americkými vojáky a vojáky Japonského císařství. Podívat se můžete také do Barmy, kde se s Japonci do křížku dostala Anglická koloniální armáda. Vyzkoušíte si jak chutná vylodění proti opevněnému pobřeží a hlavně, narozdíl od bojů v Eastern a Western Frontu, jak chutnají pozemní boje vedené jen pěchotou maximálně s malou podporou tanků. Systém je jinak úplně stejný a krom několika speciálních pravidel specifických pro tento válečný prostor se nezměnil.

První fáze mého plánu se zdařila výborně, průzkumná jednotka zaujala své postavení na hřebenu a od té chvíle jsem měl jistotu, že přes oba mosty nepřejede nic bez mého vědomí. Pak se kolem této jednotky prohnala předsunutá rota obrněné pěchoty, přejela jižní most a začala zajišťovat malé předmostí na východní straně. Podobná jednotka, ale z jiného praporu pak začala zajišťovat křižovatku silnic vedoucích pod hřebenem a od severního mostu. To už se ale na německé straně řeky objevil průzkumný oddíl s obrněnými auty a mračna prachu v okolí hřebene na východě dávala tušit, že německé tanky se blíží. Začal mě tlačit čas, stíhače tanků sice už byly na hřebenu nad řekou, ale pokud sem je chtěl dostat k jižnímu mostu nepozorovaně, musel jsem je přesunout velkou oklikou na jih. Dokonce ani prapor Shermanů ještě nedorazil na místo určení, když tu už němci spustili dělostřeleckou přípravu, která se snesla na moje pěšáky rozmístěné v okolí křižovatky a která dávala tušit, že německý pokus o překročení severního mostu je na spadnutí.

Tak to by tak bylo „stručné" seznámení se sérií. Teď bych Vás rád seznámil s tím, jak se takové hry hrají, čímž nemyslím pravidla, ale spíš způsob. S čím vším se můžete setkat, jaké možnosti Vám hraní takových her nabízí, prostě to, co se skrývá pod pomyslnou pokličkou. A jako příklad, bych si dovolil použít mou vlastní osobu. První se v mých rukách tedy ocitl Eastern Front, kterého jsem se začal učit v kampaních hraných proti počítači. Postupně jsem pronikl do ovládání, pravidel hry i chování počítačového oponenta. Hrál jsem kampaň přes celou válku a odehrál značné množství generovaných scénářů. Můj tankový prapor se postupně vypracoval v elitní a perfektně fungující údernou jednotku, před kterou tálo cokoliv, co mi počítač postavil do cesty. Pronikl jsem do záludností tankového boje v otevřeném terénu, ale stejně tak v terénu nepřehledném, který mě rychle naučil využívat pěchotu. Naučil jsem se správně a účelně rozmisťovat opevnění, protitanková děla, dělostřelectvo ale i malé průzkumné jednotky. Prostě vše, co si počítačový válečník může přát. To mi vydrželo asi tak čtyři měsíce. Pak jsem přišel na chuť jednotlivým scénářům, který jsou daleko propracovanější než ty generované a hlavně těžší. Najednou nebylo tak snadné proniknou obranou počítače nebo odrážet jeho útoky. Přesto i v tomto případě jsou možnosti počítačové umělé inteligence omezeny. A někdy v této době jsem začal využívat výhod Internetu, který mi umožnil vyměnit počítačového protivníka za mě podobné nadšence. Přihlásil jsem se do amerického klubu válečných her Blitzkrieg (nedejte se zmást německy znějícím jménem) a začal hrát Eastern Front takzvaně PBEM. Kdo neznáte tuto zkratku, tak přeložena z angličtiny znamená „hrát pomocí emailu". Je to vlastně něco, jako korespondenční šachy. Vzhledem k tomu, že hra je tahová, nabízí se možnost odehrát si svůj tah a ten poslat soupeři. Soupeř omrkne co se dělo během Vašeho tahu a následně odehraje tah svůj a pošle zpět na Vaši adresu. A to mi teprve ukázalo možnosti těchto her, protože hrát proti lidskému oponentovi, který má své vlastní metody, nápady ale i nectnosti je něco nesrovnatelného. Navíc do hry vstoupila i psychologie a lidská snaha o překonání hranic, o vítězství. V této době se na trhu objevil Western Front a hned po něm Eastern Front II, kteří společně rozšířili možnosti hraní PBEM o další možnost a to je online hra, kterou jsem ale měl možnost poznat až později. Zatím jsem tedy hrál jednu bitvu proti různým protivníkům z celého světa za druhou, účastnil se turnajů a jeden i sám pořádal, vyráběl scénáře a vymýšlel různé úpravy a vylepšení. Jen ti čeští oponenti a spoluhráči se nějak nikde nevyskytovali a tak jsem přišel na nápad sestavit o těchto hrách webové stránky. A tak světlo internetového světa spatřily Tančíky, jak jsem stránky nazval (vzpomenete si, v čem jezdil poručík Gruber v seriálu Haló, haló ??? :o) A najednou tu bylo několik dalších lidí podobného ražení a zájmů. Česká komunita na BLITZu se rozšířila a stala se „světově" uznávanou, vzniklo audítko na serveru Cyberspace díku němuž se čas od času sejdeme a zahrajeme si online klání ve velkém stylu a díky němuž jsou Tančíky plné různých reportů z bitev, návodů a rad (odpusťte mi tuto malou reklamu, nikdo to za mě neudělá) a díky němuž vznikl i tento článek.

První se přes most přehnala trojice německých průzkumných Pum a vyprovokovala tak palbu mých Shermanů na čele kolony směřující do postavení. Všechny tři Pumy byly během chvíle rozstříleny a jejich planoucí vraky dávaly tušit, k čemu se zde chystá. Na moje Shermany se pak snesla palba z protějšího břehu řeky, kde rota německých tanků PzIVH měla zajišťovat přechod přes řeku. Přestože tanky střílely na velkou vzdálenost, opět se projevila kvalita německých tankistů. Tři Shermany byly zničeny a zbytek čelní roty ve zmatku uprchl. Pak se přes most začaly valit další německé jednotky na které už ale neměl kdo střílet. Nejprve další tři Pumy, pak čtyři čety tanků PzIVH a několik obrněných transportérů s pancéřovými granátníky. Další jednotky se pak začaly tísnit v zácpě, které vznikla u nájezdu na most. To už se ale do bitvy vložily mé jednotky podle původního plánu. Stíhače tanků se v pravou chvíli objevily na jižní straně planiny, nedaleko jižního mostu a palba jejich děl začala rozsévat zkázu mezi německými tanky. Protože většina z nich byla čelním pancířem nastavena na západ, drtily moje granáty jejich slabší boční pancíř a tanky jeden po druhém vybuchovaly po přímých zásazích. Tak dvě mé roty stíhačů tanků během krátkého okamžiku zlikvidovaly čtrnáct tanků PzIVH. Pak se do hry vložily mé Shermany a palbou od křižovatky pod hřebenem dokonaly dílo zkázy. Zničily další tři Pumy, poslední dva tanky PzIVH na západní straně řeky a větší množství obrněných transportérů včetně pancéřových granátníků, kteří byli palbou zaskočeni stále ještě uvnitř vozidel. Během krátkého okamžiku se planina na západní straně řeky zaplnila hořícími vraky a dým zakryl slunce, které ono pozdní léto roku 1944 rozdávalo své poslední letní paprsky ...

Doufám, že se mi podařilo tímto malým historickým výletem získat Váš zájem alespoň do té míry, že teď snesete i malou kritiku mých jinak nejoblíbenějších her. Prostě se pokusím zachovat se alespoň maličko objektivně a přiznám, že několik chybiček tato série přece jen má. Vynechám kritiku vydávání her, různých oprav a vylepšení a zmíním se spíš o herních nedostatcích. Pokud třeba znáte řekněme konkurenční sérii Steel Panthers os SSI, tak Vás jistě napadne, že ve hrách Campaign Series chybí ta nádherná možnost nákupu jednotek a jejich rozmisťování na počátku scénáře (to je možné jen v kampaních). Stejně tak i pěknému systému PBEM chybí to co už napadlo snad každého, kdo to zkusil a to PBEM kampaň, kde by se přenášeli jednotky mezi scénáři. Sice jsme v tomto smyslu sestrojili poněkud „na koleně" systém, kdy se takto hrát dalo, ale přece jen to bylo těžkopádné. A asi poslední chybu bych viděl v poněkud nízké umělé inteligenci počítače. Kdo hrál alespoň jednu bitvu proti člověku, tak si tu proti počítači už asi nikdy s chutí nezahraje. Kdo jednou okusí ten pocit z vítězství, z podařeného plánu, dobrého odhadu, z vojenské lsti, ten už nikdy tyto hry hrané pomocí emailu neopustí ...

Martin „Matto" Smola