Protiútok 34. Gardového tankovéhu pluku

směr Potycz-Konary

Prvním úkolem zde bylo zlikvidovat hrozbu směřující podél Visly do mého týla a to dostatečně rychle, než se sebere protivník k poslednímu náporu na tomto směru - pokud se k němu odhodlá. Já na jeho místě bych alespoň tady přešel do obrany a posílil útok na Zelechov. Nicméně podél Visly putující rota Pantherů vázala alespoň dvě roty mých IS-2, protože na tu cestu jsem neviděl a mohly se tedy objevit kdekoliv - mosty počínaje přes jihozápadní přístup ke Konary až na místě předchozího střetu. Protivník zvolil útok na mosty, což sice dávalo šanci uspět, ale nedávalo šanci udžet je. Navíc Panthery nedorazily k mostům současně, ale po jednotlivých četách. Válcování mé pěchoty se tedy nekonalo a mě to poskytlo čas přisunout zálohu v podobě posílené roty IS-2. Co bylo dál, je už jen opakováním zaběhlého postupu. Opevněná vesnička na břehu s posádkou pěchoty jako kovadlina, IS-2 jako kladivo. Během dvou kol bylo po ohrožení mého týlu a mé dvě roty opět kompletní a připravené v Konary na další události, které na sebe nenechaly dlouho čekat ...

Oponent se rozhodl vsadit vše na jednu kartu, shromáždil zbytek Kampgruppe útočící tímto směrem - tedy rotu King Tigerů, tak půlku roty Tigerů, rotu pancéřových granátníků a rotu inženýrů na okraji Potycze a vyrazil po silnici na sever, na východní okraj Konary. Jenze v Konary stály tři téměř kompletní roty IS-2 - jedna na východním okraji a dvě na jihozápadním. A opět se oponent nechal decimovat palbou na dálku z mé obranné linie na východě Konary - pěchota vpředu, tanky za ní. A ve vhodnou chvíli jsem vyrazil s dvěma rotama IS-2 ze silnice od řeky - další kotel a po King Tigerech se jen zaprášilo. Německá pěchota spěšně ustoupila zpět do Potycze a začale se zde zakopávat. Rychle jsem vyslal svou vlastní pěchotu od Konary, aby podpořila chystaný útok mých tanků na Potycz. Mezitím sem s jednou rotou objel lesík jihozápadně od Potycze a po nebráněné silnice pronikl zakopané německé pěchotě za záda ...

směr Piekut-Zelechov

Před Zelechovem se mezitím schylovalo k závěrečnému dějství. Oponent se s vervou smtelné křeče vrhnul na mou pošramocenou obranu Zelechova. Rota King Tigerů, rota Tigerů a konečně i rota pancéřových granátníků se opět přiblížila až k okraji Zelechova a od vlomu ji dělilo jen jedno jediné kolo, když ...

Po likvidaci kotle kolem opěrného bodu severně od Zelechova jsem konečně mohl uvolnit IS-2 bojující zde. Nejsnadnější cesta na pomoc Zelechovu by byla bleskově se přesunout po silnici na jih, ale protože jsem věřil, že pomoc postupující od Konary dorazí včas, zvolil jsem jinou cestu. Objel jsem lesík severovýchodně od Zelechova a útočící skupině vpadl do zad ... Bylo to opravdu v hodině dvanácté, protože skupina se už vlomila do mé první obranné linie a T-34/85 uvnitř Zelechova utpěly značné ztráty. Takhle se ale situace rychle otočila, navíc konečně dorazily posily od Kanary. Kotel s posledním větším uskupením protivníka byl uzavřen a postupně likvidován ... A to byl vlastně totální konec ofenzivních akcí protivníka i v tomto úseku fronty.

Celková situace:

Už jen jedno z těchto dvou vítězství by mi zajistilo obsolutní výhru v této bitvě. Takhle to bylo jasné úplně. Soupeři nezbyl ani jeden tank (!), dokonce i většina obrněných transportérů, průzkumných vozítek a pěchoty už vzala za své. Mé strany se naopak ztráty moc nedotkly - přežily zhruba tři čtvrtiny IS-2 a polovina T-34/85. Největší ztráty byly mezi pěchotou a to hlavně díky první části bitvy. Nyní proti mým ocelovým kolosům stála už jen slabě obsazená ohniska odporu v Potyczi, Piekutu a u brodu. A protože protivník se rozhodl bojovat až do hořkého konce, nezbylo než tato ohniska vzít útokem a pokusit se je obsadit v několika závěrečných kolech ...