Poslední šance

	Charlie 'Kajik' Kuska
	Matto S.

Situace:

V dubnu 1945 zahájili sověti mohutnou ofenzívu s cílem prorazit poslední německou obranou linii na řece Odře a zahájit postup na Berlín. Překročení řeky se po těžkých bojích podařilo a sovětské jednotky se vrhly pres mokřiny směrem k Seelowským vrchům, kde bylo poslední opevněné pásmo. 64. a 2. Gardová tanková brigáda dorazila jako první k městu Seelowe, které přestože braněno dvěma prapory pěchoty v opevněni a za minami se zdálo být snadnou kořistí. To ale sověti neslyšeli dunění motorů a klapot pásů těžkých tanků Kampfgruppe Oven v jejíž sestavě se nacházejí i čtyři kolosy s nimiž se sověti ještě nikdy nesetkali ...

Tenhle scénář sem sestavil na počest Panzera a jeho nautuchajícího zájmu o pozemní bitevní loď, kterou němci na sklonku války vytvořili - o Mause. A aby jich nebylo málo, tak sem do scénáře dal hned čtyři a k nim několik King Tigerů, Jagd Tigerů a pár samohybných děl. Jak se ukázalo, značně sem přecenil možnosti těchto strojů v bitvě s mnohanásobnou přesilou - a v tomto scénáři skutečně mohli rusové prohlásit "nás mnogo". Ale to trošku předbíhám. Takže v rámci testování scénáře sem se chopil obrany a boji zocelený Kájik vzal rudou vlnu a vrhnul se na obranná postavení v okolí Seelowe ...

Bitva:

Kájik nastoupil více méně dle rozestavení na počátku a tak k prvním kontaktům došlo u New Webringu a u bunkru u silnice do Seelowe. V obou těchto místech narazil na urputnou obranu mého volksgrenadýrskýho praporu, opírajícího se o zákopy, bunkry a minová pole v oblasti. Obzvláště útok na bunkr u silnice Kíjik zaplatil poměrně těžce na tancích i pěchotě. Bunkr sice nakonec za vydatné pomoci kaťuší dobyl, ale protože tímto směrem pak stejně nepostupoval - vzhledem k ohrožení od pevnůstky na okraji Seelowe, byl to vlastně zbytečný boj a jediným ziskem byl 25 VP na silnici a klidný týl jeho vojsk. U New Webrinku jsem zadržoval jeho nápor jen do okamžiku, kdy mi začalo hrozit obklíčení, pak sem se s tím co mi tam zbylo stáhnul směrem k Seelowe. I tady Kájik nechal část tanků v podobě kouřících vraků - strejcové s panzerfausty se vytáhli.

Hlavní síla ruských tanků ovšem postupovala obloukem z jihu. Naděje na udržení Friedersdorfu sem pustil z hlavy a fofrem s celou tam dislokovanou rotou ustoupil na Zarnickow, což se ukázalo být jako téměř rozhodující rozhodnutí. Tady se do hry vložila i má těžká technika, která z okolí Zarnickowa začala ostřelovat a působit těžké ztráty postupujícímu nepříteli. Teprve, když se Kájik dostal blíž, mohl využívat slepá místa, kam sem neviděl a ušetřit tak své síly ostřelování. Jakmile shromáždil v tomto prostoru své síly, zaútočil na Zarnickow a bunkr východně od něj.

Boj o bunkr sem prohrál zbytečnou chybou, kdy sem zapoměl nahradit disrupnuté jednotky nedisrupnutými na vedlejším hexu. Při pokusu zachránit co se ještě dá sem přišel i o dva mause, které ze silnice jižně od Seelowe ostřelovaly ruské tanky. Ztráta tohoto bunkru znamenala ztrátu kontroly nad terénem jižně od Seelowe a zároveň se tak otevřela přístupová cesta k městu, kde v cestě stál poslední bunkr. Poslední baštou tedy byl Zernickow, kde byly dělostřelecké baterie, několik velitelství, ze Friedersdorfu ustoupivší pěchota a rota samohybných děl. To celé z dálky podporované 8mi King Tigery a dvěma mausy. Tady během Kájikova útoku zabránili pěšáci v rychlém obsazení vesnice čímž uchránili nejen dělostřelce, ale i samohybná děla, což se mělo rychle vymstít. Tehdy sem se totiž zmohl na jedinou protiofenzívu a na krátkou dobu zastavil rudý nápor. Kájik přišel o větší množství tanků i pěchoty, mě to celé stálo 6 StuGin a několik pěšáků. Pak už se ale moje obrana v Zernickowě definitivně zhroutila a já se zbytkem poměrně spořádaně ustoupil na jihozápadní předmostí Seelowe.

Trošku jinak se vyvýjela situace po obsazení Webringu na severu. Kájikovi jako by došel dech a po několika přestřelkách s mými Jagd Tigery a samohybnými děly přestal v těht místech alespoň na čas útočit. Toho se mi podařilo využít k vytvoření obrany ze stažených volskgrenadýrů na severním předmostí Seelowe a nasazení Jagd Tigerů k podpoře útoku u Zernickowa. Pak se Kájik dal znovu do pohybu, tanky poslal na kótu 203 a pěchotou se pokusil zaútočit na obranu Seelowe od severu, ale neuspěl a stáhl se. Tím vlastně boje na severním předmostí Seelowe ustaly a statická linie zde přetrvala až do konce.

Přestože do tohoto okamžiku Kájik už ztratil přes padesát tanků (mé ztráty v té době představovaly dva mause, jednoho JagdTigera a 13 StuGin) stále mu jich zbývala přehršel a zahájil útok na mé tankové jednotky umístěné západně od Seelowe. Tady jsem asi udělal chybu, že se mi nepodařilo stáhnout je do Seelowe a tady praktikovat taktiku kuk-bum-bojim, ale ustupoval s nimi směrem ke kótě 203 a byl tak donucen bojovat v otevřeném terénu. Nejprve sem tedy přišel o zbývající mause a pak i o několik King Tigerů než se mi podařilo se jihozápadně od kóty spojit s JagdTigery a nějakou dobu držet dotírající rudé tanky v uctivé vzdálenosti.

Druhý útok, tentokráte pěchotní podporovaný několika tanky, zahájil Kájik od jihu a jihozápadu na Seelowe. Podařilo se mu vytlačit mě z posledního bunkru v této oblasti, naštěstí jen vytlačit. Ustoupivší jednotky posílily obranný perimetr v Seelowe. Stejně tak dělostřelectvo a pěchota na jihozápadním předmostí byla několikrát napadena a za velkých ztrát na obou stranách zatlačena do města. Naštěstí Kájik útočil poměrně nedůrazně a hlavně po troškách, čímž mi dal čas na utvoření dobré kruhové obrany kolem náměstí v Seelowe a zároveň utrpěl značné ztráty na pěchotě. Situace přesto byla kritická, Seelowe bylo neprodyšně obklíčeno a mé tanky za kótou 203 odříznuty ruským postupem z jihu a severovýchodu. Jen velké ztráty rusů, 200 victory point na náměstí v Seelowe a 50 victory point na pevnůstce na východním okraji města, kterou Kájik s respektem obešel a nechal napokoji, mi zajišťovaly za této situace přijatelný výsledek - remízu. To měl ale ještě přijít poslední Kájíkův nápor na který měl zhruba 4-5 kol a dobré naděje na úspěch.

Smyčka kolem zbytku mých těžkých strojů se neustále utahovala a přestože se mi ještě podařilo zničit několik útočících rudých tanků, konec byl neodvratný. Předposlední kolo mě opustilo štěstí, Kájik je totálně obklíčil mračnem tanků a v posledním kole zlikvidoval. To tedy byl konec mých tankových jednotek - jen několik samohybných děl bylo uvnitř perimetru v Seelowe a podporovalo obranu náměstí. Zde se rozhořely prudké boje, Kájik se s pěchotou podporovanou tanky tlačil v půlkruhu k náměstí. Několikrát prorazil až k němu po silnici z jihu, ale byl pokaždé se ztrátami zatlačen zpět. Pak se mu ale za pomoci těžké dělostřelecké palby a hromadného útoku podařilo prorazit perimetr na západní straně a zničit mé obranné jednotky zde. To mu už ale zbývalo poslední kolo k závěrečnému náporu na náměstí, které sem obsadil odpočatými a nedisrupnutými jednotkami ze severní části perimetru. A ty ten poslední nápor ustály, což pro mě v konečném součtu znamenalo sice těsnou, ale pořád ještě remízu, kterou považuji za výrazný úspěch ...

klikněte pro zvětšení

Závěrem:

Ztráty: