Vzhledem k úspěchům, které se mi podařilo dosáhnout během předchozích dvou let války, jsem byl posledního února 1943 povýšen na generála a byla
mi svěřena speciální bojová skupina určená pro průlomové operace na frontě, kde se dala očekávat koncentrace nepřátelských tanků. Skupina
mě svěřená se během jara a léta začala shromažďovat v hlubokém týlu a připravovat na nasazení do útočných operací. Jak náš generalisimus Stalin
správně předpokládal, hitlerovci se rozhodli provést velkou útočnou operaci v oblasti Kurského výběžku. Byli poraženi a nyní nastal čas i pro Mattovu Speciální
Skupinu. Byl jsem povolán na frontu ...
Kupředu na západ ! Bitva o Dněpr
Rok 1943. Německá Orelsko-Kurská ofenzíva - operace "Citadela" - v červenci skončila naprostým krachem. Ruské velení nelenilo a okamžitě se chopilo aktivity a zahájilo všeobecný útok po celé délce fronty od Velikých Luk k Azovskému moři. Hlavní úsilí se soustřeďovalo na jihu, aby byl osvobozen Donbas a levobřežní Ukrajina a překročen Dněpr. Současně byly zasazovány údery skupině armád "Mitte" na západním směru. 7.srpna až 2.října probíhala tzv.operace "Suvorov" vojsky Kalininského a Západního frontu. V urputných bojích byl osvobozen Smolensk a Sovětská vojska postoupila až k hranicím Běloruska. Současně přešla do útoku i vojska Brjanského frontu. Po překročení Desny pronikla k řekám Proni a Soži. Koncem září byl dobyt Chotimsk. 13.srpna začal mohutný útok na jihu. Vojska Jihozápadního frontu generála Malinovského překročila Severní Donec a postupovala směrem na Barvenkovo a Pavlograd a později na Dněpropetrovsk a Zaporožje. O pět dnů později zahájil útok Jižní front. Byla prolomena silně opevněná postavení na řece Mius a osvobozen Taganrog, Stalino, Mariupol a Osipenko. Vojska pronikla přes Donbas až k Dněpru a Moločné. Vojska Středního frontu zahájila koncem srpna útok na černigovském a něžinském směru. Po překročení Desny pronikla 22.září k Dněpru severně od Kyjeva. Voroněžský front, jehož údery směřovaly na Rommy, Priluki a Kyjev, dosáhl Dněpru o den dříve u Perejaslavu Chmelnického. Rychlým tempem útočil Stepní front. Po osvobození Poltavy pronikly jeho svazky k Dněpru jihovýchodně od Kremenčugu.
Má úderná speciální skupina byla povolána jako záloha Středního frontu a nasazena koncem srpna do útoku proti vojskům Německé skupiny armád "Mitte" s rozkazem překročit Desnu a pak přes Černigov dosáhnout Dněpru severně od Kyjeva.
Složení Mattovy Speciální Skupiny:
Prvním úkolem, kterým jsem byl pověřen byl průlom obranné linie v oblasti Sevska. Terén v pásmu útoku není pro tanky úplně nejvhodnější - obzvláště
v severní části. Tato strana byla tedy svěřena Plukovniku Yurchischinovi a jeho 43.Mechanizovaný brigádě s podporou 192. praporu těžkých útočných děl.
Jižní více otevřenou oblastí bude postupovat 755. Tanková brigáda plukovníka Stepanova. Podle průzkumu a zpráv zpravodajců můžeme očekávat odpor
několika pěších pluků s podporou tankového pluku a dělostřelectva. Tato síla sice není nijak veliká, ale vzhledem k tomu, že půjde o první nasazení
mých jednotek, navíc v obtížném terénu a proti připravenému nepříteli neočekávám úplně hladký průběh útoku ...
Průlom v oblasti Sevska
9:00 - 10:00
První akce MtSG začíná přiblížením pochodových proudů obou brigád k čáře dotyku před kopcem Pastevskij, Trudnojem Vrchem (na mapě platí spodní název), Lozovatkou a Kuzevlevem. Vzhledem k tomu, že přesná umístění nepřátelských postavení mi nebyla známa oba velitelé brigád dostali příkaz provést průzkum a nenechat se nachytat v naložených náklaďácích. Jednodušší situace byla v sektoru 755.Tankové Brigády, kde je prostor poměrně odkrytý. Na odpor jako první narazila průzkumná rota brigády, která jako předvoj 2.paporu vstoupila do Kuzovleva a narazila na minové pole a opevněné centrum, kde byla zakopána pěší četa. Přes její postavení se přehnal skoro celý druhý prapor. Pod pásy těžkých tanků KV-1 a středních T-34 zůstala první zlikvidovaná četa nepřítele.
Druhá část 755.Tankové Brigády - 1.tankový prapor a 374.Motorizovaný pěší prapor vyrazil po silnici vedoucí k Lozovatce. Postup otevřeným terénem zdržovala pouze minová pole. Až u brodu přes potok před Lozovatkou se podařilo lokalizovat první postavení nepřítele - na kraji lesa, hned vedle cesty byl umístěn bunkr a v něm protitanková děla a kulometná četa. Čelní oddíly pronikly obloukem kolem tohoto postavení a zastavili se až na okraji Lozovatky. Zbytek tankového praporu byl nucen počkat až dorazí pěchota a bude možno vytlačit obránce z jejich postavení.
Daleko komplikovanější situace byla v severním sektoru - v pásmu útoku 43.Mechanizované Brigády. Celá brigáda se bez problémů přesunula přes otevřený
prostor před Frankovkou a pak se rozdělila do tří částí k útoku na obrannou linii, která se před mými jednotkami pomalu začala objevovat. Podstatná část prvního pěšího praporu s
podporou dvou rot T-34 začal postupovat proti soustavě bunkrů na severním ze dvou vrcholů kopce Pastevskij. Podobná skupina bunkrů na jižním vrcholu se stala cílem kombinované skupiny prvního a druhého
pěšího praporu podporovaného rotou KV-1 a rotou samohybných protitankových děl. Zbytek druhého praporu s podporou roty těžkých útočných děl se začal stáčet na
jihozápad přes hlavní silnici k Trudnoj Vrchu. Prvním problémem byla minová pole rozmístěná na křižovatkách cest a průchodech. Do těch se zakousla rota
inženýrů brigády. Těžkým oříškem se ale stala soustava bunkrů na vrcholech kopců nad Frankovkou. Bunkry byly perfektně umístěny na okraji lesů na vrcholech tak,
že jejich osádky kontrolovaly cesty vedoucí přes hřeben a zároveň postřelovaly volný prostor před nimi, kudy se musela přiblížit má pěchota. Vzhledem k tomu,
že mé zkušenosti se týkají především mobilního boje, případně boje proti jen částečně zajištěné obraně, tyto bunkry ukryté v lese a pro tanky prakticky
nepřístupné, se staly černou můrou pro mou 43.Mechanizovanou Brigádu a téměř dvou hodinový boj o ně martýriem ...
10:00 - 11:00
První setkání s bunkry v obranné linii nepřítele čekalo 1.prapor 43.Mechanizované Brigády majora Koralyova na hřebenu kopce Pastevskij. Přechod přes nekrytý terén pod palbou německé pěchoty se, ale
ukázal jako nemožný. Rozhodl jsem se proto nasadit proti bunkrům tanky. T-34 první a druhé roty se pustily do bunkrů na obou stranách silnice v severní části
hřebenu a třetí rota vybavená těžšími KV-1 se vydala podpořit roty druhého praporu majora Khachaturiana podobně neúspěšně se potýkající s bunkry na jižní půlce hřebenu.
Ale dokonce ani palbou na minimální vzdálenost se mi nepodařilo pěchotu v bunkrech vážněji ohrozit. Útok ztratil absolutně tempo a do nahuštěných jednotek
ve Frankovce začaly dopadat dělostřelecké granáty nepřítele. Ten sice střílel na hranici vlastního dostřelu, nicméně ztráty mi pomalu, ale jistě způsoboval.
Rozhodl jsem se tedy změnit taktiku - pěchotu jsem poslal obloukem najít průchody mezi bunkry a tanky přitáhl až těsně před bunkry - zde jsem také utrpěl první
ztrátu tanků, když četa KV-1 byla z lesa napadena četou inženýrů a dva z pěti tanků zničeny. No a pak ve spolupráci s mými dvěma bateriemi kaťuší - které jediné
se ukázaly být účinné proti pěchotě v opevněních, jsem posílal vždy celou rotu tanků do assaultu na bunkr. No a právě tato neobvyklá taktika mi vytrhla trn
z paty. Bunkry na Pastevskym začaly postupně padat a kolem 11 hodiny již byly průchody volné a první jednotky začaly postupovat přes hřeben dál.
Samostatný kopec tyčící se na silnicí na severozápad se stal cílem jedné roty 2.praporu podporované třemi bateryemi těžkých samohybných děl majora Ivshkova.
Do těchto těžkých mastodontů jsem vkládal velké nadějě a tak má představa, že s bunkry zametou utpěla velkou trhlinu. K Trudnoj Vrchu jsem se nejprve
musel propracovat přes zátaras na hlavní silnici. Potom se se má rota pěchoty dostala do palby kulometné čety, která pokrývala většinu přístupových cest. A
nakonec se ukázale, že přestože SU-152 střílí opravdu hodně velké rány, tak na bunkry ukryté v lese to přesto nestačí. Moje jednotky se tedy začaly přeskupovat
s cílem nejprve vypudit onu kulometnou četu z prvního bunkru pod vrcholem a pak teprve vzít útokem samotné bunkry na vrcholu.
755.Tanková Brigáda se zatim hnala úspěšně vpřed. Přestože opevnění na okraji lesa jižně od Lozovatky bylo kryté i AT děly, podařilo se ho poměrně
rychle obsadit. Způsob útoku jsem si už vyzkoušel na Pastevskym. Poté 1. tankový prapor brigády majora Kuzmishina vstoupil do Lozovatky. Do trablů se, ale
dostala motorizovaná pěchota, která byla náhle a nečekaně napadena na okraji Lozovatky dvěma četami německé pěchoty. Naštěstí ztráty nebyly zas tak
hrozné, jak se mi nejprve zdálo. Německá pěchota byla během chvilky obklíčena a zajata. Cílem pro motorizovaný prapor a Kuzmishinovi tankisty se stala
Sametskaja Gora nad Lozovatkou, kde byl detekován další bunkr. Jeho posádka sice byla poměrně rychle vypuzena, ale protože se Lozovatka stala cílem
palby veškerého nepřátelského dělostřelectva, cena za úspěch nebyla zanedbatelná. Navíc se od jihozápadu začalo přibližovat nebezpečí v podobě
protiútoku nepřátelské obrněné zálohy - praporu Pz IVF2. Tato situace si vyžádala rychlou reakci obou mých brigád ...
Druhý prapor brigády postupoval směrem na Selskyj Vrch, který major Holub dostal za úkol obsadit obchvatem a ne čelním útokem - po špatných zkušenostech
z Pastevskoho. Po celou dobu postupu nenarazil prapor na žádný odpor, ale zato ztratil jeden tank na minovém poli jižně od Selskoho Vrchu. Těsně před
jedenáctou se prapor začal rozvíjet k útoku, ale to se na planině severozápadně od kopce objevily nepřátelské tanky - z přímého útoku tedy sešlo a pod vrcholem
zůstaly jen dvě čety KV-1 a pěchota praporu, která se za podpory obou tanků začala pomalu propracovávat k vrcholu.
11:00 - 12:00
Celý první pěší prapor 43.Mechanizované brigády sestupující na západním svahu Pastevskiho postupoval obloukem severně od silnice na most přes Svetlaju. Zde narazil jen na malý odpor a celý prapor se soustředil před mostem, lehce obtěžován dělostřelectvem. Větší část druhého praporu dostala za úkol vyčistit prostor mezi silnicí a Sametskou Gorou. Ani zde nebyl odpor příliš výrazný a za asistence několika tanků byl i tady brzo zlomen. Vetšina druhého praporu stála před dvanáctou hodinou připravena na západním svahu Sametskije Gory k útoku. Zbytek praporu společně s deseti SU-152 se nadále trápilo s Trudnym Vrchem, který v té době už byl hluboko v týlu mých vojsk. Pěchotě se konečně podařilo zdolat bunkr pod vrcholem, ale kulometná četa nepřítele odtud úspěšně ustoupila do bunkru na vrcholu, který teď držely už tři čety a stal se opravdovou pevností. Přes zuřivou palbu z nejmenší vzdálenosti a usilovné bombardování mým dělostřelectvem Trudnyj Vrch byl stále v rukách nepřítele ...
Vzhledem k hrozícímu útoku nepřátelských tanků na první prapor 755.Tankové brigády v Lozovatce byl jsem nucen provést přesuny tankových praporů do tohoto
prostoru a pokusit se vybojovat tankovou bitvu se soustředěnými obrněnými silami. Dvě roty T-34 a četa KV-1 opustily zbytek praporu na Selskym Vrchu a vyrazily
na sever. Pokud by se tento přesun povedl a zůstal nepříteli utajen, mohl major Holub vpadnout němcům do boku a do zad a rozhodnout bitvu u Lozovatky, kde
se čelně střetl první prapor s postupujícími Pz IVF2. Ani tanky od 97.Tankového pluku plukovníka Amvroseva - krom těžkých KV-1, a SU-85
310.Protitankového pluku neváhaly, opustily své motorizované prapory severně od Sametskoj Gory a snažily se urychleně přesunout do Lozovatky. Toto
soustředění by bylo bývalo pro něpřítele pravděpodobně smrtelné, ale bohužel včas zpozoroval hrozící nebezpečí a po krátké šarvátce, z které jako poražený vyšel
první prapor majora Kuzmishina, začal ustupovat zpět na západ. Bohužel druhý prapor i síly od 43.Mechanizované brigády byly ještě příliš daleko - a postupovaly
příliš opatrně - a nemohli zabránit nepříteli ve spořádaném ústupu. Nicméně jsem alespoň dosáhl koncentrace sil a začal ustupující pancéře pronásledovat
a zatlačovat víc a víc na západ směrem k Vostočnymu Vrchu. K pěšákům na severu se vlastně vrátila jen jedna rota T-34, aby podpořila chystaný útok
přes Světlaju a na Molodec.
Z ukořistěných dokumentů:
1.operace: prolomení Německé obrany v oblasti Sevska (DneprA) 26.srpna 1943
Základní postavení 32.Motorizované pěší divize:- 1.pásmo obrany
Vrch "Pastevskyj" a "Trudnoj Vrch" > III.Btln/89.Rgt (Major Zehender)
"Kuzolevo" > I.Pltn Inf. 10.Co III.Btln/62.Rgt
- 2.pásmo obrany
"Bolschoje Selo" a "Sametskaja Gora" > I.Btln 89.Grenadier Rgt (Major Boesser)
"Dolnoje Selo" a "Molodec" > odřady I.Btln 89.Grenadier Rgt
Jižně od "Lozovatky" a "Selskyj Vrch" > III.Btln/62.Rgt (Major Schlösser)
Op.Bod 32,6(85) > II.Btln 89.Grenadier Rgt (Major Streich)
- 3.pásmo obrany
"Vostocznyj Vrch" a "Fedorskyj" > I.Btln 62.Grenadier Rgt + 32.Eng.Btln (Major Osterreich)
Malé odřady na říčce "Bystraja" a v "Sadskoje"
Všechna obranná postavení tvořila soustava zemních bunkrů a zákopů a byla posílena na všech úsecích omezeným počtem AT děl 50mm a 75mm. Dělostřelecká postavení 150mm a 105mm houfnic byla severovýchodně od "Andrejovky", mezi "Budjonym Vrchem" a "Vostocznym Vrchem" a na západním svahu vrchu "Fedorskyj". Mobilní zálohu velení divize tvořil 126.Panzer Btln s 9 četami tanků Pz IVF2 a 3 četami Pz IIF pod velením majora Mietha umístěný na hlavních komunikacích severního svahu "Vostocznyj Vrchu" a zčásti v "Andrejovce".
32.Motorizovaná pěší divize bránila úsek o šíři téměř 16 km a byla značně oslabena. Skládala se z 89. A 62.Mot.Grenadier Regimentu včetně podpůrných jednotek (velitelé GenMjr Alfred, Oberst Nickelmann a Oberst Poetsch). Celková síla 36 pěších čet, 18 kulometných čet, 11 ženijních čet, cca 8 čet 50mm AT děl (po 3 dělech) a 8 čet 75mm AT děl (po 3 dělech), 9 čet tanků Pz IVF2 (36 tanků) a 3 čety PZ IIF (15 lehkých tanků).
Vlastní průběh obranných bojů:
1.fáze (9:00 - 12:00)
V počáteční fázi ruská pěchota za podpory útočných děl rychle zlikvidovala strážní postavení na hl.silnici u "Frankovky". Rychle byla zlikvidována také obrana v "Kuzolevu". Jednotky Majora Zehendera byly přímo převálcovány masou ruských tanků, protože pěchota byla střelbou držena v uctivé vzdálenosti od bunkrů a zákopů. Velmi záhy byl přes hrdinnou obranu ztracen i op.bod 71,9(50) na vrchu "Pastevskyj" a rusové začali, jak se ukázalo později, zdlouhavé dobývání bunkrů na vrcholcích "Trudnoj Vrchu".
Střed Ruské útočné vlny postoupil velmi rychle přes říčku "Kamenka" až k op.bodu 59,33(75) jižně od "Lozovatky"(který rychle podlehl přesile) s jasným úmyslem dobýt z chodu "Sametskaju Goru". Ženisté a pěšáci majora Boessera (celkem 2 čety) se nechali strhnout lákavou šancí nenadále napadnout nic netušící kolonu plně naložených ruských nákl.aut vjíždějících od jihovýchodu do "Lozovatky", opustili výhodná obranná postavení a kolonu napadli. Podařilo se jim sice zničit 8 nákl.aut, ale záhy byli masou nepřítele obklíčeni a zmasakrováni.
Vzhledem k velmi choulostivé situaci v středním pásmu obrany, hlavně v sektoru jednotek I.praporu 89.pluku, kdy ruské tankové síly velmi rychle postupovaly v hojném počtu směrem na "Sametskaju Goru" a hrozilo zhroucení celé 2.obranné linie, jsem byl nucen vydat rozkaz 126.tankovému praporu majora Mietha k urychlenému přesunu proti čelu ruských tankových sil, aby byl tak poskytnut čas k částečnému přeskupení levého křídla obrany a útok nepřítele přesměrován pro nás do výhodnějšího směru.
V okamžiku, kdy Miethovy tanky začaly palbu na ruské tanky na jižním svahu "Sametskaji Gory" začal ruský útok na "Selskyj Vrch". Ruské tankové síly ho navíc oběšly z jihu a po silnici na jeho záp.svahu rychle postupovaly na sever.
Veškeré naše dělostřelectvo soustředilo svou palbu hlavně na "Lozovatku", kde se evidentně soustředily značné síly nepřítele. "Sametskaja Gora" byla pod silným tlakem nepřátelské přesily opuštěna a zbytky Boesserových jednotek ustupovaly na západ. Než ustoupily způsobily však rusům značné ztráty na živé síle. Ve stejnou dobu byl rusy dobyt op.bod 68,15(50) na vrchu "Pastevkyj" a zlikvidován odřad blokující hl.silnici v "Dolnoje Selo". Přesto, že tanky majora Mietha zničily četu tanků T-34 jižně od Lozovatky a záhy 3 SU-85 v "Lozovatce", nebylo možno ztrátě "Sametskaji Gory" zabránit. Naopak - k Lozovatce se začaly stahovat značné ruské tankové síly z jihu, takže 126.tankovému praporu začalo hrozit nebezpečí obklíčení a byl nucen rychle ustoupit na západ. Zatím ztratil pouze 2 stroje.
Je třeba vyzdvihnout velmi hrdinnou obranu na "Trudnom Vrchu", kde se naše pěchota stále bránila v bezvýchodném postavení a poutala na sebe značné síly nepřítele. Také "Selskyj Vrch" pod velením majora Schlössera stále držel své pozice. Přes značnou řídkost naší obrany postupoval zatím nepřítel pomaleji než se dalo předpokládat a byly mu způsobeny značné ztráty - hlavně na živé síle.
Dělostřelecké baterie sev.východně od "Andrejovky" byly nyní urychleně přesunovány do postavení mezi "Budjonyj Vrch" a "Vostocznyj Vrch".
12:00 - 13:00
Ve 12:00 jsem vydal rozkaz k druhé fázi útoku na německé obranné linie - operace "Pružina". Těžiště útoku bylo stanoveno na severu a osa podél silnice od mostu přes Světlaju,
severně od Molodece, pak se stočit na Andrejevku a od severu zaútočit na Budonyj Vrch. První prapor 43.Mechanizované brigády vyrazil jako stlačená
pružina přes most, obsadil VP za ním a velkou rychlostí s jen minimální obrněnou podporou pokračoval vpřed po silnici na severozápad. Druhý prapor
vyrazil z prostoru západně od Sametskaji Gory a útočil na dobře opevněný Molodec. Cesta k jeho dobytí vedla jedině z týlu postavení a proto se prapor rozdělil
na dvě části a Moloděc obešel a obklíčil z obou stran. Poté začal prapor obklíčení postupně utahovat, přičemž ničil a obsazoval postavení lehkého dělostřelectva
nepřítele. K závěrečné fázi útoku na bunkry na Molodeci byla povolána i jedna rota 97.Tankového regimentu.
Tanky 755.Tankové brigády a 75.Tankového regimentu zatím držely v šachu postupně ustupujícího obrněného nepřítele. Vzhledem k tomu, že už byl poměrně
daleko, obešel se ústup i pronásledování jen an několik málo granátů vyměněných mezi oběma stranami. Nicméně rozmístění mých tanků neumožnilo
nepříteli ovlivnit operaci "Pružina" probíhající severněji. Ten se postupně dostal až za Vostočnyj Vrch, kam jsem ho už nemohl pronásledovat přes další
obrannou linii na hřebenech okolních kopců. Vyslal jsem tedy alespoň diverzní skupinu na jihozápad a s ostatními tanky zůstal připraven na reakce soupeře.
Kolem půl jedné bylo konečně dokončeno obléhání a dobývání Trudnoj Vrchu. K útoku jsem byl nucen z hlavní frontové linie stáhnout dvě čety KV-1 a s pěchotou
se prokousat až do nejtěsnější blízkosti bunkru na vrcholu. Pak za vydatné podpory kaťuší a SU-152 byl proveden závěrečný útok na vrchol. Tři statečné čety nepřítele
se krátce nato vzdaly. Podobným koordinovaným útokem byla vyřešena i situace na Selskym Vrchu - obě postavení jsou nyní obsazena a většina obléhacích
jednotek se vydala dohnat linii fronty. Od Selkyho Vrchu jsem vyslal skupinu k obsazení přechodu přes Bystraju a od Trudnoj Vrchu se jednotky vypravily po
silnici na pravé křídlo MtSG podpořit operaci "Pružina".
13:00 - 14:00
Hrozící další dlouhodobé obléhání dalšího silně opevněného kopce naštěstí padlo s úspěšným koordinovaným útokem na Molodec, který byl v rychlosti dobit.
Operace "Pružina" díky tomuto rychlému útoku tedy mohla nerušeně pokračovat. První pěší prapor úspěšně obsadil VP severo východně od Andrejevky
a spěšně pokračuje v postupu, tentokrát na jihozápad - na Buddonyj Vrch.
I na jihu se situace vyvíjí slibně - druhý tankový prapor 755. Tankové Brigády úspěšně obešel jižní konec poslední obranné linie na hřebenech kopců Fedorskij
a Vostocnyj Vrch a zaútočil na VP na jihozápadě, který bez problémů obsadil. Pak se stočil na sever a začal pronikat do týlu nepřítele.
Poslední pokus nepřítele o zastavení postupu MtSG byl opět proveden náhlým výpadem tanků východně od Vostocnoj Vrchu, kde se nepříteli podařilo
překvapit a zničit 6 tanků T-34 za cenu ztráty 3 Pz IVF2. Když ale viděl, že se kolem opět stahuje smyčka narychlo zburcovaných sil, ustoupil se zbylými silami z bojiště.
Tím tedy byl završen průlom nepřátelské linie - velká část pěších jednotek nepřítele byla zničena a i tanky, přestože většina spořádaně ustoupila, utpěly
nějaké ty šrámy. Ztráty na mé straně představovala hlavně pěchota a náklaďáky - způsobeno dílem pěchotou nepřítele pálící ze svých bunkrů, dílem silnou palbou
dělostřelectva, která mě pronásledovala po celou dobu. Tankové ztráty představovaly asi 15x T-70, 12x T-34, 2x KV-1 a 1x SU-152
Vyhodnocení prvního bojového nasazení MtSG a získané zkušenosti:
V prvé řadě chci říci, že tento boj pro mě byl dost novou a neznámou zkušeností, protože manévrování s tak velkou skupinou vojsk vyžaduje trošku jiný přístup.
Jasně se ukázala důležitost koncentrace tankových jednotek. Tankový protiútok na mojí skupinu útočící na Lozovatku znamenal vážné ohrožení a nebýt
bleskové reakce ostatních tankových skupin, byla by tato pravděpodobně z větší části zničena. Takhle naopak byl protivník donucen rychle ustoupit před
hrozícím obklíčení. To vlastně ukazuje, že pokud se koncentrace jednotek provede ve správném okamžiku a na správném místě z více směrů je to daleko
silnější prostředek, než koncentrace z jednoho bodu. Vyžaduje to ale alespoň částečnou znalost postavení a možností soupeře. Samozdřejmě nejvhodnější
jsou pro tuto taktiku útočné akce proti zakopanému protivníkovi s mobilní zálohou. Pokusím se tuto teorii praktikovat v další operaci ...
Další novou zkušeností bylo dobývání rozsáhlých opevněných postavení v nepřístupném terénu. Ukázalo se, že ani ostřelování na malou vzdálenost nevedlo
k ničemu - ani 152mm děla SU-152 nepořídila nic. Dělostřelecké ostřelování bylo rovněž neúčinné. Jediné, co dokázalo rozvrátit obranu bunkrů, bylo ostřelování
Kaťušami. Útoky pěchoty proti nerozvráceným postavení v bunkrech vedlo k velkým ztrátám na mé straně a k úspěchu jedině, pokud se podařilo vyřadit
a obsadit jeden z bunkrů v řadě, z něhož jsem pak mohl útočit na další - závěrečný útok na Trudnoj Vrch. Nejlépe se proti bunkrům osvědčil přímý útok
větší skupiny tanků, ideálně podpořených pěchotou a ostřelováním Kaťušemi - např útok na Molodec proběhl přesně takto a byl úspěšný a rychlý.
Boj v "Údolí děsu"
30.srpna 1943, 11:15
Zdá se, že se blížíme k dalšímu obrannému pásmu nepřítele umístěnému na vrchovině před námi, opět děsný terén - tentokrát snad ještě horší - lesy, kopce,
minimum průchodů - bode to těžké ... 755. Tanková brigáda postupuje dál po své silnici od Kononov-Ivasin do sedla mezi kótami 82 a 106 - v případě problémů
kolem těchto kót, počítám s vysláním diverzní skupiny kolem kóty po severo-jižní silnici. 43.Mechanizovaná Brigáda je zatím umístěna na silnici východně od
Darmikova. Plukovník Yurchischin po zkušenostech z minula dostal rozkaz odeslat všechny T-34 97.Tankového regimentu a druhý prapor brigády k 755.Tankové
brigádě, kde bude těžiště útoku. První prapor podporovaný těžkými KV-1S a protitankovými SU-85 bude pomalu postupovat přes Darmikovo a Polesnaju na
Kamenii Brod a Annu, kde by se měl připojit ke zbytku MtSG ...
30.srpna 1943, 11:30
Jednotky postupují rychle vpřed - silnice do sedla je úplně ucpaná - moje velitelství stojí hned vedle silnice, pozoruji projíždějící nákladní vozy, tanky ... Jen doufám, že na kopcích před námi nesedí nějakej šikovnej německej pozorovatel dělostřelectva ...30.srpna 1943, 11:45
Dvě roty prvního praporu 755.Tankové Brigády útočící na kótu 82 se dostala do pěchotní palby a nedalekého lesa - první ztráty na pěchotě vezené na tancích ... Hlavní úderná síla brigády vstupuje do sedla mezi kótami a chystá se vyčistit okolí. Většina vozidel brigády je rozmístěna pod kótou 106.30.srpna 1943, 12:00
Stojím na planině pod kótou 106 a plánujeme s plukovníkem Stepanovem další postup, když tu náhle vzduch prořízne svist těžkého granátu. Hned za ním další a další. Celá dělostřelecká salva postupně vybuchuje v okolí nakupených vozidel brigády pod kótou 106. Naštestí ztráty nejsou velké a brigáda se rychle vykládá z náklaďáků. Tanky majora Holuba snadno obsazují kótu 82 a zahání německou pěchotu do lesa.30.srpna 1943, 12:15
Dělostřelecká palba nepřítele houstne a pokračuje, naštěstí už všechno padá do prázdného prostoru. Major Holub zahajuje útok na kótu 106, která se zdá být silněji obsazena, než kóta 82. Jeho útok směřuje obloukem přes severní okraj obrany do jejího týlu - zde se ale naše jednotky dostávají do palby nebezpečných 88mm děl pálících z bunkru jihozápadně od Anny a která pokrývají prostor údolí severně od kóty 106. Naštestí jsou ztráty pouze mezi průzkumnými vozidly brigády. První prapor 43.Mechanizované brigády mezitím postoupil a bez boje obsadil VP jižně od Polesnaji. Očekávám zde ale menší problémy, protože dle hlášení majora Koralyova byl navázán kontakt s jednotkami nepřítele umístěnými na Anně s výborným výhledem na průsmyk jižně od Polesnaji.30.srpna 1943, 12:30
Tanky majora Holuba a pěchota majora Stepurina se vrhají na německou pěchotu rozloženou kolem kóty 106. Major Holub zároveň posílá jednu rotu aby kótu obešla a zabránila tak němcům v ústupu. Těžké tanky útočící čelně na linii němců na kraji lesa ztratily jeden tank po útoku nepřátelských inženýrů - zdá se, že pěchota zde nebude zas tak snadným protivníkem. První prapor brigády zatím postupuje na západ od kóty 82 a chystá útočnou linii před roklí severně od kóty 106. Na inženýry taky narazil předvoj severní útočné skupiny - samohybná SU-85 - a to na VP jižně od Polesnaje. Inženýři zničili jeden stroj a pak se stáhli do lesa na kopci.30.srpna 1943, 12:45
Zatlačování pěchoty na kótě 106 úspěšně pokračuje - první linie byla za vydatné podpory dělostřelectva rozprášena a zatlačena směrem k tankům, které mezitím linii obešly a zaútočily na minometnou baterii a na inženýry z týlu nepřítele. Čelo severní úderné skupiny mezitím už dorazilo bez většího odporu nepřítele před Kamenii Brod - zde se skupina rozvine a koorinovanou akcí se zbytkem MtSG zaútočí na volný prostor jihozápadně od Anny, kde předpokládám koncentraci nepřátelských tanků. Velkou roli v tomto plánu hraje i 97.Tankový pluk plukovníka Amvroseva a druhý prapor majora Khachaturinana, které se zatím přesunuly až na jih celého uskupení a začínají pronikat na silnici od Gorodoku na sever. Ta je sice hustě zaminovaná, ale naštestí se skupinou postupují i inženýři, kteří cestu uvolní.30.srpna 1943, 13:00
Kóta 106 je úspěšně vyčištěna a síly se začínají koncentrovat severně od kóty. Zdá se ale, že za roklí severně od kóty 106 číhá většina tanků nepřítele, postup tudy bude rozhodně náročný. Postup po silnici jih-sever jde zatím pomalu, inženýři se prokousávají rozsáhlým minovým polem. Za nimi se tvoří úděsná zácpa z tanků a náklaďáků s pěchotou majora Khachaturinana.30.srpna 1943, 13:15
Tanky majora Holuba jsou ostřelovány na velikou vzdálenost tanky Tiger a 88mm kanóny umístěnými v bunkru na stráni západně od Anny. Průjezd roklí se zdá být opravdu obtížný - v lesích na kraji rokle je rozmístěna nepřátelská pěchota a AT děla a za ní stojí alespoň dvě roty Pz IV a rota Tigerů. Štestí, že většina mých úderných jednotek je v nepoškozeném stavu na S-J silnici a propracovává se na sever, do týlu uskupení střežící výjezd z rokle. Severní skupina už také obsazuje Annu a pomalu se dostává do kontaktu s tanky nepřítele od severu. Nad bojištěm se také objevují naši letci a odvážně útočí na tanky nepřítele - dva Tigry jsou vyřazeny !30.srpna 1943, 13:30
Zahajuji všeobecný útok do údolí Děsu - severozápadně od kóty 106 - kde jsou soustředěny tanky nepřítele. 97. Tankový pluk plukovníka Amvroseva se konečně za pomoci ženistů prokousal minovými poli na S-J silnici, překročil potok a setkal se s připravenou tankovou clonou protivníka. Čelní četa pluku byla zničena, ale pak nastalo ródeo ve stylu oblíbené taktiky genrála Matta kuk-bum-bojim, v komplikovanějších případech kuk-vedle-bum-bum-bojim. Touto cestou se mi podařilo zničit ze dvou číhajících rot 13 tanků a znovu zmizet v lese. Doufám jen, že i v příštím kole bude možné tutu metodu použít znovu - pro protivníka by neměl být velký problém zablokovat mi výjezd z lesa pěchotou. Stejně tak postupuji po jihozápadním svahu Anny směrem k bunkru s 88mm kanóny.
30.srpna 1943, 13:45
Boj na S-J cestě pokračuje, protivník útoky tanků a inženýrů zničil dvě moje T-34 a donutil mě vyklidit část cesty za můstkem. Nicméně cesta je stále volná. Celý pluk se tedy vyvalil z lesa a koordinovanou palbou s tanky postupujícími od Anny zničil opět větší množství nepřátelských tanků. Tanky u Anny se opět dostaly do palby Tigerů a 88mm děl a obzvláště baterie SU-85 utrpěly znatelné ztráty. Přesto i zde postupuji vpřed. Zároveň s útokem tanků do údolí Děsu probíhá a pěchotní bitva v rokli severně od kóty 106, odkud postupně vytlačuji a likviduji pěchotu a AT děla nepřítele.30.srpna 1943, 14:00
97. Tankový pluk plukovníka Amvroseva je těžce ostřelován Tigry umístěnými jižně od bunkru s 88mm dělem a utrpí citelné ztráty. Přesto ale pokračuje v útoku a drtí zbývající tanky Pz IV nyní už obklíčené na S-J cestě. Zbytky nepřátelské pěchoty jsou zatlačeny do lesa, ale do jejich týlu pomalu postupuje má pěchota od kóty 106. Na severním konci údolí Děsu postupují tanky 755. Tankové brigády a dovedně se skrývají před palbou nepřátelských tanků umístěných v okolí bunkru. Jedna rota T-34 majora Holuba byla vyslána napříč údolím, aby pomohla s obklíčením a likvidací obklíčených nepřátelských sil na S-J cestě.30.srpna 1943, 14:15
Likvidace obklíčených tanků na S-J cestě je ukončena a 97. Tankový pluk se urychleně přesouvá po jižním okraji údolí Děsu do boku a týlu roty nepřátelských Tigerů. Zbytky pěchoty obklíčené na S-J cestě a východně od ní jsou postupně likvidovány pěchotou majora Khachaturinana postupující od S-J cesty a pěchotou majora Stepurina postupující od kóty 106. Velký tankový úder provádí 755.Tanková brigáda plukovníka Stepanova a těžká samohybná děla majora Ivshkova jihozápadně od Anny. Obzvláště SU-152 se ukázaly jako velmi účinné proti Pz IVH a Pz IVF2 při palbě na větší vzdálenost. Díky krytí těchto "zabijáků zvířat" se dvě roty těžkých KV-1 přiblížily až na těsnou vzdálenost dvou tankových rot nepřítele a z větší části je rozstřílely.30.srpna 1943, 14:30
Tanky T-34 se ve velkém vrhají na rotu Tigerů jižně od Bunkru. Střely našich 76mm kanónů se odrážejí od pancéřů, jako by po nich naši tankisté házeli hrách. Až plukovník Amvrosev dá rozkaz k útoku na nejmenší vzdálenost. Teprve tehdy naše tanky uspějí a postupně zatlačují Tigry za těžkých ztrát na obou stranách do lesa jižně od Bukru. Severně od Bunkru mezitím pokračuje likvidace nepřátelských tanků palbou z blízka. Dostáváme se zde ale do palby dalšího bunkru s 88mm kanóny a několik tanků KV--1 je zde ztraceno. Pěchota 43.Mechanizované brigády zatím čistí les západně od Anny od nepřátelské pěchoty.30.srpna 1943, 14:45
Boj 97.Tankového pluku s rotou Tigerů zatím pokračuje zuřivě dál. Tigry jsou zatlačovány dál a dál do lesa a zvtekle kolem sebe plivou oheň ze svých kanónů. Teď se k nim už ale prodírají i KV-1 od severu a předpokládám, že během několika málo minut bude poslední nepřátelská obrněná skupina vyřízená. Plukovník Amvrosev už dokonce posílá několik čet tanků po silnici dál na západ, kde naráží jen na slabý odpor pěchoty a další z bunkrů s těžkymi AT kanóny. Boj v okolí údolí Děsu se blíží ke konci. Německá pěchota západně od kóty 106 byla obklíčena a zlikvidována, podobně i pěchota v okolí Anny. Jediný zůstává Bunkr, kterému se naše jednotky vyhnuly a ponechaly ho svému osudu.
30.srpna 1943, 15:00
Organizovaný odpor nepřítele skončil krátce po 15 hodině. Rota Tigerů byla obklíčena a zlikvidována jihozápadně od Bunkru, stejně tak poslední pěší jednotka západně od kóty 106 podlehla útoku mých rudoarmějců. Západně od Anny německá pěchota utpěla těžké ztráty a její konečná likvidace je jen otázkou času. Předsunuté jednotky 97.Tankového pluku dorazily na velitelství německého uskupení a z větší části ho zničili - boj v okolí údolí Děsu je ukončen ...Vyhodnocení působení MtSG a ztráty:
Pokus o provedení koncentrovaného útoku z několika směrů vyšel výborně i přes mnoho překážek. Nicméně to umožňilo členění terénu a rozestavení opěrných bodů nepřítele - údolí Děsu bylo prakticky jediným místem, kde se mi mohl protivník postavit se všemi tanky pohromadě a zároveň uhlídat většinu přístupových cest k německému velitelství. Škoda jen se, že se mi nepodařilo zamýšlené překvapení s úderem na S-J cestě. Prozradilo mě rozsáhlé minové pole zde - a taky značně zbrzdilo. Díky tomu sem musel pozdržet postup tanků přes Annu, ale na druhou stranu jsem alespoň v klidu mohl připravit útok. První fáze mého útoku do údolí Děsu byla drtivá - prvním úderem byly zničeny skoro dvě roty Pz IV a mé tankové ztráty mizivé. Nicméně jakmile jsem byl donucen vrhnout se ¨do otevřeného prostoru údolí, mé ztráty narostly. Obzvláště pak při závěrečném souboji s rotou Tigerů, jejichž obklíčení a likvidace trvala skoro hodinu. Boje s pěchotou byly jako vždy náročné na ztráty mojí pěchoty, nicméně početní převaha na potřebných místech a podpora těžších zbraní zajistila i vítěztví v bojích v okolních lesích.
Na začátek
© Martin Smola, 1999-2017