Do posledního muže !

Závěrečný nápor

Rozdrcené síly soupeře se v pokusu o poslední odpor zakopaly v Potyczi, Piekutu a u brodu. Nejsilnější skupina byla rozhodně v Potyczi, kde byly ještě relativně silné roty pancéřových granátníků a inženýrů. Kdyby měl oponent více času, jistě by mi způsobil značné potíže, při opětovném obsazování Potycze. Ale protože po ústupu od Konary, jsem tyto jednotky vytrvale pronásledoval tanky i pěchotou, potřebný čas nedostaly. Navíc se mi do Potycze podařilo proniknout nebráněnou cestou od řeky. S touto skupinou jsem poměrně snadno obsadil komplex továrny, který nedávno tak úspěšně bránila má pěchota a ustupující pěchota soupeře se tak ocitla v obklíčení a za pomoci mé pěchoty byla v Potyczi zlikvidována. Ustoupit na jihovýchod se podařilo jen několika družstvům pancéřových granátníků a kulometčíků.

Ve směru na Piekut a brod už ani nelze mluvit o nějakém významějším odporu. Zde šlo spíš jen o eliminaci roztroušených jednotek a velitelství v Piekutu. Piekut, brod a opěrný bod jižně od něj byly obsazeny rychle a prakticky bezeztrát. Dokonce se mi i podařilo vyslat rychlou kolonu směrem na opěrný bod jihovýchodně od Potycze a zde se spojit s jednotkami postupujícími od Potycze. A takhle nějak byl stav toho co zbylo z fronty poslední kolo bitvy:

A závěrečný result ... všiměte si rozdílu ve ztrátách, většina mých ztracených SP je ona první linie pěchoty a AT děl, když to u soupeře to znamená tanky, granátníky, obrněná vozidla atd. - proto ten rozdíl v bodech za ztráty. Objective points 50 je jediný VP, který oponent udžel a to jen díky tomu, že sem tam ( jižně od opěrného bodu jihovýchodně of Potycze) nestačil dorazit ...

Pohled zpět:

Soupeř se ukázal jako velmi odvážný a riskující, ale poměrně nezkušený. Řekl bych, že jeho hlavní slabinou byla nerozhodnost a nedůslednost. Útoky tanků bez podpory pěchoty na mé opěrné body a naopak pomalé dobývání těchto bodů v týlu vlastního území jen s pěchotou bez podpory těžších zbraní, odsoudilo jeho postup k pomalosti a nekompaktnosti. Kdyby soustředil vždy všechny jednotky v daném směru na jeden konkrétní cíl, byl by mé skupiny v Potyczi a Piekutu převálcoval snadno a rychle a mohl pak postupovat dál s celou kombinovanou skupinou. Takhle tanky vždy uvázly, jak měly obsadit opevněné vesničky. Jedinou vyjímkou byl obchvat roty Tigerů na opěrný bod severně od Zelechova. Zde byly mé opevněné pozice převálcovány a přijít tento útok o kolo dřív, byl by náš boj kolem Zelechova dopadl pravděpodobně jinak. Přestože tento výpad měl poměrně velkou naději na úspěch, považuji ho spíše za vyjímku z pravidla nedělit jednotky na příliš slabé skupiny. Vlastně většina tanků oponenta byla rozdrcena postupně v malých skupinách (max dvě roty) přesilou mých tanků (vždy min dvě roty), které jsem postupně přesouval na ohrožená místa. Když už protivník sáhnul k tomuto dělení jednotek, měl alespoň usilovat o koordinaci jednotlivých útoků. Pokud by toto provedl důsledně, mohl uspět též, protože jeho početní převaha tanků by mi znemožnila nasadit všude potřebně silnou zálohu. Poslední chybou bylo, že když utrpěl první velké ztráty při postupu na Konari - a zjistil, že jeho protivník není zelenáč :), měl možná přehodnotit svou strategii a přejít do aktivní obrany. Situace v té době byla stále ještě spíš horší pro mě, což by mě donutilo útočit a lámat si zuby o jeho opevněné pozice. Anebo alespoň zastavit útok přes otevřený terén na Konary a přesunout část sil k Zelechovu. Soupeř nic z tohoto neudělal a výsledek tím byl stanoven ...