Útok divize Hermann Goering

směr Potycz-Konary

Postup protivníka na Potycz byl jednoduchý a rychlý - těch nekolik málo jednotek, které brání VP ještě před Potyczí bylo snadno převálcováno. V Potyczi ale soupeře čekalo překvapení - a mě ostatně taky. Podařilo se mi s pěší četou (později dvěma) důkladně se zakopat ve fabrice na VP100 přímo v Potyczi. A když německé čelní jednotky pronikly do Potycze, měly sice volnou cestu dál, ale nepříjemný opěrný bod v boku. Soupeř se tedy pokusil vystrnadit mě tanky, resp. jejich palbou, ale pěšáci obdivuhodně odolávali. Tady se projevila nezkušenost mého soupeře - přestože jednotka není rozvrácená (Disrupted) dá se na ní s úspěchem použít přímý útok (Assault), jen je potřeba nasadit víc jednotek - to ale protivník neudělal. Po několika tazích tedy s částí jednotek pokračoval dál s tím, že mou posádku Potycze držel v obklíčení tanky a čekal až dorazí pěchota, která čistila týl od mých rozprášených pěšáků. Ale východ z Potycze na Konary se mi též podařilo zablokovat pěchotou a tak protivník využil cestu podél řeky a vyrazil s dvěma rotami Pantherů a rotou Tigerů dál ...

Mezitím se mi už podařilo shromáždit - hlavně díky tomu zdržení protivníka v Potyczi - poměrně slušnou údernou sílu v Konarech - dvě roty IS-2 a rotu T-34/85, přičemž další rota IS-2 střežila severovýchodní okraj Konaru. Díky vysunuté pěchotě, se mi podařilo objevit podél řeky postupující uskupení a připravit mu menší překvapení. Riziko spočívalo v tom, že kdyby se oponentovi podařilo prorazit z Potycze ven po hlavní silnici, měl bych ho v boku a v pasti bych byl já ...

směr Piekut-Zelechov

Tady se vyskytl podobný problém jako v Potyczi. Mé byť obklíčené jednotky stále kladly odpor a bylo potřeba je zlikvidovat. Nicméně tady se soupeř ukázal v lepším světle - alespoň u brodu a ve vesničce jižně od něj pěkně koordinoval útoky tanků a pěchoty a tuto cestu rychle vyčistil. V Piekutu už mu to tolik nešlo - nechal zde jen pěchotu, obrněný transportéry a průzkumníky, kterým posádka Piekutu odolávala déle. Nicméně i zde poměrně rychle podlehla. Svůj úkol ale splnila a to dokonce na kolo přesně, jak se ukázalo později ...

Mé jednotky mezitím postupují od severu po silnici směrem na Konary. Tady se střetly se skupinou průzkumných vozidel nepřítele, kerá velkým obloukem obešla mé jednotky. Měly smůlu, že zrovna při křížení této silnice narazily na mé posily ... Tanky nepřítele mezitím postoupily přes brod a zahájily čelní útok na Zelechov, který se mi mezitím podařilo posílit rotou T-34/85. Proti Zelechovu ale stála masa tanků - (rota King Tigerů, rota Pantherů a dvě roty Tigerů) ovšem stále ještě bez pěchotní podpory. A opět protivník projevil onu zdráhavost a nerozhodnost, pomalu z dálky ostřeloval posádku Zelechova a blížil se ku vesnici. Já tady uplatnil jednu ze svých oblíbených taktik (stejnou jakou jsem použil při obraně samoty na Silnici č.12). První linii drží v zakopaných postaveních pěšáci a AT děla - je obtížnější vypudit je ven jen tanky aneb oblíbený útok tanků na zastavěná území - a v linii za nimi jsou tanky, které v tahu protivníka jsou v bezpečí (ovšem pouze relativním, v případě, že protivník prorazí, nevyužijí naopak obranné palby a bývají decimovány) a v mém tahu zajíždí do předních pozic a osřelují protivníka. A právě toto ostřelování, byť nezpůsobilo mnoho škod opět pozdrželo postup soupeře, který zaváhal a rozhodl se pro současný obchvat Zelechova ze severu a pomalý čelní útok ...

Celková situace:

Celková situace ale zatím vyznívá v můj neprospěch. Ztráty v přední linii jsou obrovské, ztráty soupeře prozatím minimální. V případě důrazného útoku na Zelechov bude moje posádka zde pravděpodobně rozdrcena. V Potyczi drží soupeře jen zázrak v podobě 3 čet pěchoty blokující VP a silnici na Konary. Nicméně strategická situace se pomalu, ale jistě vyvýjí dobře pro mě. Mé posily jsou na místě nebo na cestě již nedaleko bojové linie. Mé hlavní opěrné body jsou stále v mých rukách - i když nad Zelechovem se mé ruce chvějí. Je čas přijmout boj ...