Po vystoupení na vrchní část objektu se nám naskytl pohled na něco co jsme dosud neviděli. V objektu byla kruhová "díra" o průměru asi 8 metrů. Po chvilce dohadování jsme se usnesli na otočné věži pro minomet nebo dělo.Později nám bylo odborníkem v muzeinim srubu u Darkovicek sděleno, že mělo jednat o otčnou kulometnou věž. Rozhodli jme se objekt prozkoumat i ze vnitř. Dírami po zvonech jme se dostali dovnitř. Rozmístění místností bylo zcela jiné než v ostatních objektech které jsme dosud navštívili. Naše cesta pokračovala dál. U silnice rostlo spousty švestek a špendlíků což bylo milé zpestření naší vyčerpávající cesty. Konečně jsme dorazili k Darkovičkám. Prvním objektem pásma táhnoucího se okolo této malá vesničky byl MO-S 18 OBORA. Tento srub byl zrekonstruován do podoby z roku 1938. Objekt je osazen zvony celkový vzhled objektu kazí již jen absence zbraní. Z tohoto objektu je vidět na sousední MO-S 19 ALEJ cíl našeho pochodu.
Tento objekt je zpřístupněn díky rekonstrukci Slezského muzea v Opavě. Jeho rekonstrukce stála do roku 1988 deset miliónů korun. Cestou se ještě zastavujeme u malého řopíku vzor37 u něhož stojí T-34/85 jako součást muzejní expozice. Přicházíme akorát. Prohlídka začíná za sedm minut. Dáváme do foťáků nové filmy a prohlídka může začít. Srub patří k nejvybavenějším objektům celého pevnostního pásma. Je zde totiž lafetován originální protitankový kanon ráže 4,7mm. Celý srub je přizpůsoben stavu v jakém se nacházel v roce 1938. Měli jsme kliku a další prohlídka začínala za šest minut. Do fotoaparátů jsme tedy založili nové filmy a prohlídka mohla začít. Nejprve jsme byli poučeni o historii objektu, o hlavním iniciátorovi rekonstrukce a o současném stavu. Potom následovala prohlídka celého srubu. Po oficiálním skončení prohlídky jsme se dali do řeči s průvodcem a protáhli si prohlídku až do příchodu další výpravy. Jelikož jsme se nacházeli v částečném časovém skluzu a celý den jsme byli na nohou, rozhodli jsme se že pojedeme po trase naší cesty dál autobusem. Ten měl zastávku u pěchotního srubu OREL.
Tento srub byl postaven jako náhrada za tvrz stejného jména tedy OREL.Stavba tvrze byla zrušena kvůli nedostatečné kvalitě podloží. Autobus jel až později a tak zbyl čas na prohlídku srubu a techniky rozmístěné v okolí. Srub byl stejně jako spousta jiných zbaven zvonů a tím znetvořen. Je s podivem, že německé jednotky využili srubů při obraně Ostravska a v dírách po vytrhaných zvonech zřídili improvizovaná postavení kulometů a přesto se proti rudé armádě dokázali v tomto směru úspěšně bránit. Okolo srubu byla umístěna technika čítající tři T-34/85 a jedno SU-100. Jedna z T-34 měla otevřený poklop čehož jsme náležitě využili. Největší radost měl asi Flint, který v Tčku ještě nebyl. Pojedli jsme něco jídla a pomalu se přesunuli na zastávku autobusu. Tím jsme se dostali až do Hlučína. Zde jsme se nejprve přesunuli k obchodnímu domu jehož jméno zde nemohu jmenovat. Jednalo by se totiž o skrytou reklamu. Zde jsme po zkušenosti z minulé noci zakoupili pohřební svíčky, vodu a alkohol. Pozornost personálu vzbudil také Flint s jeho bouchacími krabičkami od džusů. Proto jsme se rozhodli odejít. Cestou jsme se zastavili u vodní nádrže poblíž Hlučína kde jsme využili možnosti se vykoupat.Před vstupem do areálu vodního vleku stál malý vláček, který tu byl umístěn jako reklama na důlní muzeum.
S Flintem jsme ho celý prolezli a přinutili Matta k tomu, že nám slíbil, že bude tvrdit že se jedná o vláček pevnostní. zkuste se ho klidně zeptat.Pak už došlo na očekávanou koupel. Flint málem utopil foťák a Matta skoro ulovili místní rybáři. Poté jsme se vydali dál. Neušli jsme ani pár kilometru a u cesty jsme uviděli menší domeček se zahrádkou. Byl to hostinec U žáby. Co lepšího jsme si mohli přát.
U piva jsme začali rozebírat plán naší další cesty. Nedaleko bylo nádraží Děhylov a tak jsme začali přemýšlet jestli by se toho nedalo využít. Podařilo se mi Matta s Flintem přesvědčit, že nám cesta vlakem hodně ulehčí a tak jsme se pár minut před příjezdem vlaku vydali na nádraží. Zakoupili jsme lístky a odebrali se na peron. Zde jsme zaměstnancům nádraží předvedli malou ukázku útoku pancéřových granátníků na nádraží.
Poté jsme nastoupili do vlaku. Asi po dvaceti minutách jsme se dostali do Háje ve Slezsku. Jelikož se již začalo stmívat přidali jsme do kroku.Pivem opojený Flint se sice cestou pokoušel chytit koťátko do kelímků od zmrzliny, ale to bylo naštěstí rychlé a zmizelo za plotem ještě než se k němu Flint přiblížil na dostatečnou vzdálenost. Vydali jsme se nad vesnici protože tím směrem měli ležet objekty dobudované tvrze. Když už byla skoro tma dostali jsme se k objektu, který měl po dobudování sloužit jako otočná dělostřelecká věž. Objekt byl dobudován až na mechanismus otočné věže s děly. V současné době je místo kde se měla vež nacházet přikryto betonovou deskou. Právě na ní jsme se rozhodli utábořit. Postavili jsme tedy stany a připravili se k vaření večeře.
Po večeři a debatě o plánu na zítřejší den jsme se uložili ke spánku. Klidný spánek netrval však dlouho. Asi okolo jedné hodiny mě probudil Flint s tím, že slyší divné zvuky. A opravdu kousek od nás se ozývaly zvuky připomínající skupinu ožralů prodírajících se lesem. Zvuky se blížily směrem k nám. Byly blíž a blíž. Najednou se ozval zvuk připomínající štěkot psa smíšený s mečením kozy. Opravdu hrozný zvuk. Po chvíli zvuky zmlkly a tak jme usnuli s pocitem, že se nám nemůže nic stát.
Slovensko 2001
autor: Panzer
Přišlo ráno druhého dne. Stále pršelo a tak jsme se začali strachovat o časový plán. Odpoledne jsme si totiž měli podle plánu prohlížet pevnosti u Darkoviček. K tomu se ještě Lano rozhodl vrátit domů. Asi okolo jedenácté hodiny přestalo pršet a tak jsme vyrazili. Lano na nádraží do Ostravy a my tři směre na Darkovičky. Cesta ubíhala rychle a brzy jsme dohonili časovou ztrátu. Problém způsobovalo jen všude přítomné bahno po včerejším dešti. Objekty jsme prohlíželi jen zběžně. Jedinou větší zastávkou pro nás znamenal až objekt který se nám nepodařilo přesně číselně určit, myslíme si ale že se jedná o pěchotní srub MO-S 15 VÝHLEDY.
Po vystoupení na vrchní část objektu se nám naskytl pohled na něco co jsme dosud neviděli. V objektu byla kruhová "díra" o průměru asi 8 metrů. Po chvilce dohadování jsme se usnesli na otočné věži pro minomet nebo dělo.Později nám bylo odborníkem v muzeinim srubu u Darkovicek sděleno, že mělo jednat o otčnou kulometnou věž. Rozhodli jme se objekt prozkoumat i ze vnitř. Dírami po zvonech jme se dostali dovnitř. Rozmístění místností bylo zcela jiné než v ostatních objektech které jsme dosud navštívili. Naše cesta pokračovala dál. U silnice rostlo spousty švestek a špendlíků což bylo milé zpestření naší vyčerpávající cesty. Konečně jsme dorazili k Darkovičkám. Prvním objektem pásma táhnoucího se okolo této malá vesničky byl MO-S 18 OBORA. Tento srub byl zrekonstruován do podoby z roku 1938. Objekt je osazen zvony celkový vzhled objektu kazí již jen absence zbraní. Z tohoto objektu je vidět na sousední MO-S 19 ALEJ cíl našeho pochodu.
Tento objekt je zpřístupněn díky rekonstrukci Slezského muzea v Opavě. Jeho rekonstrukce stála do roku 1988 deset miliónů korun. Cestou se ještě zastavujeme u malého řopíku vzor37 u něhož stojí T-34/85 jako součást muzejní expozice. Přicházíme akorát. Prohlídka začíná za sedm minut. Dáváme do foťáků nové filmy a prohlídka může začít. Srub patří k nejvybavenějším objektům celého pevnostního pásma. Je zde totiž lafetován originální protitankový kanon ráže 4,7mm. Celý srub je přizpůsoben stavu v jakém se nacházel v roce 1938. Měli jsme kliku a další prohlídka začínala za šest minut. Do fotoaparátů jsme tedy založili nové filmy a prohlídka mohla začít. Nejprve jsme byli poučeni o historii objektu, o hlavním iniciátorovi rekonstrukce a o současném stavu. Potom následovala prohlídka celého srubu. Po oficiálním skončení prohlídky jsme se dali do řeči s průvodcem a protáhli si prohlídku až do příchodu další výpravy. Jelikož jsme se nacházeli v částečném časovém skluzu a celý den jsme byli na nohou, rozhodli jsme se že pojedeme po trase naší cesty dál autobusem. Ten měl zastávku u pěchotního srubu OREL.
Tento srub byl postaven jako náhrada za tvrz stejného jména tedy OREL.Stavba tvrze byla zrušena kvůli nedostatečné kvalitě podloží. Autobus jel až později a tak zbyl čas na prohlídku srubu a techniky rozmístěné v okolí. Srub byl stejně jako spousta jiných zbaven zvonů a tím znetvořen. Je s podivem, že německé jednotky využili srubů při obraně Ostravska a v dírách po vytrhaných zvonech zřídili improvizovaná postavení kulometů a přesto se proti rudé armádě dokázali v tomto směru úspěšně bránit. Okolo srubu byla umístěna technika čítající tři T-34/85 a jedno SU-100. Jedna z T-34 měla otevřený poklop čehož jsme náležitě využili. Největší radost měl asi Flint, který v Tčku ještě nebyl. Pojedli jsme něco jídla a pomalu se přesunuli na zastávku autobusu. Tím jsme se dostali až do Hlučína. Zde jsme se nejprve přesunuli k obchodnímu domu jehož jméno zde nemohu jmenovat. Jednalo by se totiž o skrytou reklamu. Zde jsme po zkušenosti z minulé noci zakoupili pohřební svíčky, vodu a alkohol. Pozornost personálu vzbudil také Flint s jeho bouchacími krabičkami od džusů. Proto jsme se rozhodli odejít. Cestou jsme se zastavili u vodní nádrže poblíž Hlučína kde jsme využili možnosti se vykoupat.Před vstupem do areálu vodního vleku stál malý vláček, který tu byl umístěn jako reklama na důlní muzeum.
S Flintem jsme ho celý prolezli a přinutili Matta k tomu, že nám slíbil, že bude tvrdit že se jedná o vláček pevnostní. zkuste se ho klidně zeptat.Pak už došlo na očekávanou koupel. Flint málem utopil foťák a Matta skoro ulovili místní rybáři. Poté jsme se vydali dál. Neušli jsme ani pár kilometru a u cesty jsme uviděli menší domeček se zahrádkou. Byl to hostinec U žáby. Co lepšího jsme si mohli přát.
U piva jsme začali rozebírat plán naší další cesty. Nedaleko bylo nádraží Děhylov a tak jsme začali přemýšlet jestli by se toho nedalo využít. Podařilo se mi Matta s Flintem přesvědčit, že nám cesta vlakem hodně ulehčí a tak jsme se pár minut před příjezdem vlaku vydali na nádraží. Zakoupili jsme lístky a odebrali se na peron. Zde jsme zaměstnancům nádraží předvedli malou ukázku útoku pancéřových granátníků na nádraží.
Poté jsme nastoupili do vlaku. Asi po dvaceti minutách jsme se dostali do Háje ve Slezsku. Jelikož se již začalo stmívat přidali jsme do kroku.Pivem opojený Flint se sice cestou pokoušel chytit koťátko do kelímků od zmrzliny, ale to bylo naštěstí rychlé a zmizelo za plotem ještě než se k němu Flint přiblížil na dostatečnou vzdálenost. Vydali jsme se nad vesnici protože tím směrem měli ležet objekty dobudované tvrze. Když už byla skoro tma dostali jsme se k objektu, který měl po dobudování sloužit jako otočná dělostřelecká věž. Objekt byl dobudován až na mechanismus otočné věže s děly. V současné době je místo kde se měla vež nacházet přikryto betonovou deskou. Právě na ní jsme se rozhodli utábořit. Postavili jsme tedy stany a připravili se k vaření večeře.
Po večeři a debatě o plánu na zítřejší den jsme se uložili ke spánku. Klidný spánek netrval však dlouho. Asi okolo jedné hodiny mě probudil Flint s tím, že slyší divné zvuky. A opravdu kousek od nás se ozývaly zvuky připomínající skupinu ožralů prodírajících se lesem. Zvuky se blížily směrem k nám. Byly blíž a blíž. Najednou se ozval zvuk připomínající štěkot psa smíšený s mečením kozy. Opravdu hrozný zvuk. Po chvíli zvuky zmlkly a tak jme usnuli s pocitem, že se nám nemůže nic stát.
 |
 |
© Martin Smola, 1999-2017