27.trestný prapor v Jindřichohradeckém lehkém opevnění

Je pár minut po jedné hodině a na stanici Hůrky končí akce Hůrky 2001. Dívám se s Flintem jak nám jede vlak zpět a můžeme vyrazit. Nedaleko Hůrek totiž probíhá linie lehkého opevnění vzor36. Po čtvrt hodině ostřejší chůze dorážíme do obce Hůrky. Odtud se vydáváme na jih. Kousek za obcí nacházíme první bunkr. Stojí pár metrů od silnice částečně ukrytý pod větvemi stromů. Mech který ho již několik desítek let obrůstá utvořil nádhernou přírodní kamufláž. K naší smůle, je ale zavřený. Flint, který zde již před lety byl, navrhl najít další pevnůstku v lese na druhé straně cesty. Nejprve jsme ale museli překonat louku plnou "talířových min". Naštěstí se nikomu nic nestalo a v pořadku jsme dorazili do lesa. Po dvaceti minutách bloudění jsme marné hledání vzdali a rozhodli se pokračovat na druhou stranu směrem ke kolejím. Úspěch se dostavil již po několika desítkách metrů. Našli jsme další bunkr.Tentokrát otevřený. Jelikož jsem si vzal baterku mohli jsme ho pořádně prozkoumat. Na střílnách byly ještě dubové kryty, které vypadaly jako nové. Uvnitř se nachází stále ještě přístroje pro odvod kouře od kulometů. Ty zde bohužel nezůstaly. Rozhodli jsme se , že bunkry budeme přiřazovat jednotlivým členům praporu. Předem bych se chtěl omluvit těm členům praporu na které již pevnost nevyzbyla, ale pro nedostatek času jsme nestihli prozkoumat více objektů. První bunkr si tedy bere Flint a druhý já. Vyrážíme dál a už přemýšlíme komu přiřadíme další bunkr. Touláme se po lese a doufáme v další objekt našeho zájmu. Když se již začíná zdát, že se ztratíme nacházíme turistickou osadu a v ní další bunkr. podle společenského ruchu kolem jsme se schodli, že ho přiřadíme MPMV. je tedy MPMV. Bohužel je zamčeno (Klíče se sice pujčují komukoliv ,ale my je sebou nemáme). Ptáme se na cestu osadníků a vyrážíme k dalšímu bunkru. U objektu MPMV jsme našli pánev, která by klidně mohla být druhoválečná. Padlo rozhodnutí vzít jí s sebou a další bunkr přiřadit Alfrédovi. Další objekt se měl nacházet poblíž úzkokolejné tratě směrem na Albeř. Žadný objekt jsme cestou nenašli a tak jsme se aspoň vyfotili s pánví. V Albeři jsme našli mapu rozmístění pevností. jeden se nacházel nad Albeří a asi deset nad Novou Bystřicí. Času už le moc nebylo a tak jsme museli přidat do kroku. Opravdu jsme po běhu přes pokosenou louku dorazili k bunkru, který byl celý zarostlí travou. Ten připadl Lanovi. Bohužel byl také nepřístupný. Byli jsme tedy nad Albeří a na druhé straně údolí se v poli zjevil další objekt. Ten dáme Kajikovi dohodli jsme se. Musíme tam být za 7 minut. Jak se tam, ale za tak krátkou dobu dostat?? Před námi je jen pole plné takové té žluté rostliny. Zemědělci nebudou mít velkou škodu!! S větrem ve vlasech jsme se rozběhli polem. Po vyčerpávající běhu jsme zjistili ,že vzdálenost kterou jsme si určili by ve stanoveném čase nezvládl ani Kolin Jackson. Kousek před kajíkovým objektem byl v našem směru další, který jsme neviděli. Přiřadili jsme ho Hajajovi a pořadně ho prozkoumali. Asi byl hodně důležitý, protože z jeho střílen se dalo kontrolovat celé údolí. Uvnitř bylo jestě ventilační zařízení. Bohužel bez kliky takže jsme jeho funkčnost nomohli otestovat. Ještě vyfotit a vzhůru na Kajikův bunkr. Ten bránil předcházející objekt a další, které jsme našli v lese. Čas byl, ale neúprosný a my se pomalu začali strachovat o včasný návrat. I tak jsme se rozhodli pokračovat v prohlídce. V lese jsme narazili na zcela nový typ bunkru. Přiřadili jsme ho Mattovi. Zatimco ostatní měli vstupy v podobě dveří na svých bocích, tento měl vstup poklopem v zemi nedaleko bunkru. Bohužel jsme se dovnitř nedostali(byl hájen prapodivnými živočichy, něco jako žáby). Vyfotit a jdeme dál. Přicházíme k dalšímu bunkru tohoto typu. Je Alfréda. Čas už nás opravdu tlačí a tak musíme spěchat do Nové Bystřice na vlak. Bohužel přesně nevíme v kolik jede. Spěcháme tedy na vlak. Narážíme na jeden bunkr, který je v úplně jiném stavu než všechny ostatní. Po dohadech ho přiřazujeme Cheatovi. Střecha bunkru byla kus od základny na zemi. Stěny byly ohnuty na všechny strany. Asi jeden z pokusů zničit některý z betonových skvostů. Už ale musíme jít. Spěch se mění v klus a ten zase v běch dobíháme na nádraží jen tři minuty před odjezdem. Bylo to těsně. Nestihnutí spoje by pro mě znamenalo jet až někdy druhý den ráno. Loučím se s Flintem na nadraží, nastupuji do vlaku a on se vydává směrem k hranici. Domů se dostávám po patnacti hodinách. Zase pár užitečně strávených hodin. Pokud nebudete mít někdy co dělat a budete v okolí Jimdřichova Hradce najděte si volnou chvili pro projití obrané linie v niž měli naši vojáci vzdorovat nepřátelům. Nebudete litovat.

Panzer