Slovensko 2001

autor: Panzer

Po loňském úspěchu expedice Dukla 2001 jsme se rozhodli i letos vyrazit po památkách druhé světové války. Ze začátku jsme se nemohli dohodnout na hlavním cíli naší cesty. Padaly návrhy na cestu do Polska nebo Francie. Nakonec jsme se ale rozhodli, navštívit opět slovenské luhy a háje. Cestou na Slovensko jsme se měli ještě zastavit u Ostravy a podívat se na pásmo těžkého opevnění. Celý plán tedy vypadal ukončen už zbývalo jen zajistit technické věci. Z počátku se zdálo, že tento rok bude co se do počtu členů expedice tyká ještě úspěšnější. Zájemců narůstalo jak hub po dešti. V jednu chvíli to vypadalo na sedm členů, ale jak se přibližoval datum odjezdu zájemců náhle ubylo. Zbyli jsme tedy jen tři. Já, Matto, novačci Flint a Lano. Ostatní z různých důvodů nemohli.

Jako minulý rok jsem koupil lístky na vlak a již jsme jen dolaďovali drobnosti v koordinaci odjezdu. Ten byl určen na sobotu 7:05 ráno. Flint přijel na mé pozvání do Prahy už v pátek a po odpoledni stráveného u East frontu jsme v očekávaní rána usnuli. Ráno se nám přes organizační potíže dojet na místo domluvené schůzky s Mattem. Naše další kroky vedly na Hlavní nádraží. Zde jsme se usadili do pohodlných sedaček, bohužel celou cestu obrácených proti směru jízdy a čekali na odjezd. Cesta ubíhala podle plánu, až na drobné zpoždění, se kterým jsme počítali. Cestou jsme s Flintem vymysleli karetní strategickou hru a odzkoušeli jí praxi. Okolo poledne jsme dorazili na Hlavní nádraží v Ostravě. Zde na nás měl čekat Lano. Vystoupili jsme tedy ale na peróně jsme Lana nenašli. Čekal na nás ve vstupní hale. Po přivítání jsme se začali zajímat o další spoj, protože vlak, který měl na náš vlak čekat už byl dávno pryč. Naštěstí Vlak do Bohumína jel skoro každou hodinu a tak jsme se již za chvíli ocitli před nádražím v Bohumíně. Odtud jsme šli pěšky k prvnímu cíli naší expedice, pěchotnímu srubu MO-S 5 NA TRATI.

Tento srub je součástí československého pohraničního opevnění budovaného počátkem roku 1935 jako obrana proti očekávanému vpádu nepřátelských vojsk fašistického Německa. Srub je stavěn podle francouzského vzoru a svou kubaturou 4314 krychlových metrů, je největší svého typu. Zvláštností tohoto objektu je to, že jde vlastně o dva zrcadlové objekty spojené podzemní chodbou nad níž vede trať. Objekt měl být podle turistického průvodce přístupný pro veřejnost. Byl a tak jsme na nic nečekali a vydali se z průvodcem do nitra objektu. O srub se stará KVH Bohumín a nutno říci, že těch pár lidí se snaží dělat co jen jde. Asi po pul hodince jsme se s nadšenci rozloučili a vyzbrojeni cennými informacemi jsme se vydali směrem na Hlučín po linii opevnění. Cestou jsme se zastavili osvěžit v místní hospůdce.

Zde se objevil první problém naší expedice. Já a Flint jsme si sebou nevzali žádné jídlo, které by se nemuselo vařit. Zvlášť chleba jsme sebou neměli žádný a to byla sobota odpoledne. Naštěstí nám osud přivál do cesty večerku kde nám milá starší paní, když už bylo po pracovní době prodala skoro čerstvý chléb. Zabezpečeni potravinami jsme vyrazili na další cestu.

Další    stránka