Doufali jsme, že se nám podaří dostat se dovnitř. Do srubu vedla cesta zasypaným diamantovým příkopem a vytrženou střílnou. Baterku jsme sebou sice měli, ale k naší smůle praskla žárovka po prozkoumání ani ne poloviny objektu.Měl jsem sice s sebou spousta nahradních baterii, ale ani jednu žárovku. Naštěstí jsme měli sebou ještě dvě malé záložní baterky. Prolezli jsme tedy celý srub a vydali se směrem do bažantnice. Zde jsme minuli MO-S 9 a zamířili jsme hlouběji do Bažantnice. Začalo se již stmívat a všudy přítomní komáři dávali tušit že dnešní noc bude stát za to!! Pronásledováni dotěrnými komáry jsme se vydali k dalšímu srubu. Jelikož se zhoršovalo počasí začali jsme hledat místo na přespání. Ukryt v lese se objevil MO-S 10 U PÍSKOVNY. Vchod nebyl ani zastavěn a srub byl tedy přístupný. Prolezli jsme celé horní patro a zjistili, že na podlaze jsou ve většině místností piliny. Začali jsme uvažovat nad možností přespat ve srubu. Rozhodli jsme se, že půjdeme dal a kdyby začalo pršet vrátíme se. Došli jsme k vedlejšímu srubu a začalo pršet. Po chvilce debatování jsme se vrátili do srubu, který jsme před chvílí opustili. Rozhodli jsme se vybrat si místnost pro přenocování. Volba padla na střeleckou místnost v pravé části objektu. Všechny otvory srubu byly zabetonovány a tak jsme uvnitř neviděli ani na krok. Později jsme se naučili orientovat i potmě a tak jsme časem na cestu do naší mísnosti již nepotřebovali ani baterky. V roce 1939 zde možná byl umístěn protitankový kanón ráže 4,7cm, těžký kulomet a jeden lehký kulomet.Vojáci naší prvorepublikové armády zde vyčkávali na nepřítele. A teď po 63.letech měl srub opět posádku. Do té, ale nepatřil nevýtaný host. Veliká ropucha sedící u vchodu do srubu. S Flintem jsme se ji pokoušeli domlouvat a když to nešlo po dobrém zkusili jsme to tedy po zlém. Našel jsem klacík se kterým jsme se rozhodli žábu ze srubu vyhnat. Ta zřejmě rozčilená rozhodla se na nás zaútočit. Chtěla Flintovi ukousnout nohu, ale podařilo se nám včas vyběhnout ven. Žába však stále znamenala nebezpečí. Vzali jsme tedy daleko další klacek a rozhodně vykročili směrem na nepřítele. Ve tmavé chodbě jsme žábu nemohli najít, až nás Lano zavolal že jí objevil. Přišli jsme jí tedy vyhnat, ale místo boje s nepřítelem se stalo neco nečekaného.Lano měl celou dobu žábu za zády a náhle nám jí strčil přímo pod nos. Panický úprk který následoval se snad nedá ani popsat. V každém případě jsme se zbavili nevýtaného návštěvníka a Lano má u mě a Flinta vroubek. Připravili jsme místnost a šli prozkoumat spodní patro objektu. V levé časti dolního patra jsme narazili na místnost s velikou střílnou. Později jsme se dozvěděli, že šlo o minometnou střílnu. Jelikož jsme sebou měli jen dvě malé baterky což bylo pro nás čtyři málo naučili jsme se pohybovat se po srubu i po tmě. Poté co jsme prolezli celý objekt, vyhodili všechny nevítané návštěvníky z řad zvířectva, přišel čas na chutnou večeři. Seděli jsme pod Krakorcem(ochranná část stropu) vchodu do objektu chroupali sušenky, tyčinky a různé pochutiny.
Venku se silně rozpršelo a my jsme se čím dál tím více začali připadat jako vojáci, kteří hájí svou zemi před fašistickými hordami. Zbytek večera jsme strávili povídáním si před srubem, otravováni dotěrnými komáry. Pak jsme se rozhodli jít spát a tak nastala první noc naší expedice,noc v těžkém pevnostním objektu. Jak se bude naše expedice vyvíjet dál jsme netušili. Zatím jsme byli všichni optimisticky naladěni.
Slovensko 2001
autor: Panzer
Minuli jsme pěchotní sruby MO-S 6 a MO-S 7 a zastavili se až u pěchotního srubu MS-O 8 DVUR PASEKY. Sám a zarostlý stal uprostřed zoraného pole.
Doufali jsme, že se nám podaří dostat se dovnitř. Do srubu vedla cesta zasypaným diamantovým příkopem a vytrženou střílnou. Baterku jsme sebou sice měli, ale k naší smůle praskla žárovka po prozkoumání ani ne poloviny objektu.Měl jsem sice s sebou spousta nahradních baterii, ale ani jednu žárovku. Naštěstí jsme měli sebou ještě dvě malé záložní baterky. Prolezli jsme tedy celý srub a vydali se směrem do bažantnice. Zde jsme minuli MO-S 9 a zamířili jsme hlouběji do Bažantnice. Začalo se již stmívat a všudy přítomní komáři dávali tušit že dnešní noc bude stát za to!! Pronásledováni dotěrnými komáry jsme se vydali k dalšímu srubu. Jelikož se zhoršovalo počasí začali jsme hledat místo na přespání. Ukryt v lese se objevil MO-S 10 U PÍSKOVNY. Vchod nebyl ani zastavěn a srub byl tedy přístupný. Prolezli jsme celé horní patro a zjistili, že na podlaze jsou ve většině místností piliny. Začali jsme uvažovat nad možností přespat ve srubu. Rozhodli jsme se, že půjdeme dal a kdyby začalo pršet vrátíme se. Došli jsme k vedlejšímu srubu a začalo pršet. Po chvilce debatování jsme se vrátili do srubu, který jsme před chvílí opustili. Rozhodli jsme se vybrat si místnost pro přenocování. Volba padla na střeleckou místnost v pravé části objektu. Všechny otvory srubu byly zabetonovány a tak jsme uvnitř neviděli ani na krok. Později jsme se naučili orientovat i potmě a tak jsme časem na cestu do naší mísnosti již nepotřebovali ani baterky. V roce 1939 zde možná byl umístěn protitankový kanón ráže 4,7cm, těžký kulomet a jeden lehký kulomet.Vojáci naší prvorepublikové armády zde vyčkávali na nepřítele. A teď po 63.letech měl srub opět posádku. Do té, ale nepatřil nevýtaný host. Veliká ropucha sedící u vchodu do srubu. S Flintem jsme se ji pokoušeli domlouvat a když to nešlo po dobrém zkusili jsme to tedy po zlém. Našel jsem klacík se kterým jsme se rozhodli žábu ze srubu vyhnat. Ta zřejmě rozčilená rozhodla se na nás zaútočit. Chtěla Flintovi ukousnout nohu, ale podařilo se nám včas vyběhnout ven. Žába však stále znamenala nebezpečí. Vzali jsme tedy daleko další klacek a rozhodně vykročili směrem na nepřítele. Ve tmavé chodbě jsme žábu nemohli najít, až nás Lano zavolal že jí objevil. Přišli jsme jí tedy vyhnat, ale místo boje s nepřítelem se stalo neco nečekaného.Lano měl celou dobu žábu za zády a náhle nám jí strčil přímo pod nos. Panický úprk který následoval se snad nedá ani popsat. V každém případě jsme se zbavili nevýtaného návštěvníka a Lano má u mě a Flinta vroubek. Připravili jsme místnost a šli prozkoumat spodní patro objektu. V levé časti dolního patra jsme narazili na místnost s velikou střílnou. Později jsme se dozvěděli, že šlo o minometnou střílnu. Jelikož jsme sebou měli jen dvě malé baterky což bylo pro nás čtyři málo naučili jsme se pohybovat se po srubu i po tmě. Poté co jsme prolezli celý objekt, vyhodili všechny nevítané návštěvníky z řad zvířectva, přišel čas na chutnou večeři. Seděli jsme pod Krakorcem(ochranná část stropu) vchodu do objektu chroupali sušenky, tyčinky a různé pochutiny.
Venku se silně rozpršelo a my jsme se čím dál tím více začali připadat jako vojáci, kteří hájí svou zemi před fašistickými hordami. Zbytek večera jsme strávili povídáním si před srubem, otravováni dotěrnými komáry. Pak jsme se rozhodli jít spát a tak nastala první noc naší expedice,noc v těžkém pevnostním objektu. Jak se bude naše expedice vyvíjet dál jsme netušili. Zatím jsme byli všichni optimisticky naladěni.
 |
 |
© Martin Smola, 1999-2017