Otevření Vojenského muzea v Lešanech - 1.Květen 2001

autor: Štěpán Volf alias Panzer

Již tři roky jsem se chystal navštívit vojenské muzeum v Lešanech první den jeho otevření v novém roce. Pokaždé tam probíhají zajímavé ukázky jak bojových vozidel současné české armády tak i ukázky z dob druhé světové války. Tento rok byl ale ještě výjmečnější než roky minulé. Letos se totiž podařilo ukončit rekonstrukci německého tanku Pzkpfw IV ausf.J. To bylo lákadlo více než silné. Nakonec jsme jeli dva, Ja a Matto.

Pro nezasvěcené, kteří snad ještě muzeum v Lešanech nenavštívili malé přiblížení. Muzeum leží jak sám název napovídá poblíž malé vesničky Lešany nedaleko za Prahou. Nejednodušší je doprava autem, ale v nedaleké vesničce staví i vlak. Značení příjezdové cesty je bohužel horší a tak je leší se zeptat místních, kteří vždy rádi poradí. Nutno přiznat že muzeum nemá podlemého názoru dostatečnou publicitu což je jistě škoda, protože nabízí vzácné kousky vojenské techniky.

První květnen se tedy stal dnem D. Rozhodli jsme se tedy, že vyrazíme o něco dříve abychom byli na otevření v čas.Asi hodinu a půl před otevřením jsem se a mausem zastavil pro Matta a mohli jsme vyrazit. Na Mattovu radu jsme jeli po druhé straně řeky, kudy jsem cestu neznal. A tak se stane, že i misři tesaři se nekdy utnou a ztratili jsme se. Naštěstí nám poradili místní. musím se ještě zmínit o jedné příhodě, která nás potkala. Když jsme sjížděli klikatymi a úzkými silničkami napadlo nás jak by sme se asi vyhnuli kdyby proti nám vyrazila Tatra. Smáli jsme se tak dlouho než se ze zatáčky opravdu jedna vyloupla. Vše dopadlo dobře, ale již sme se o ničem podobném nezminovali. Zbytek cesty proběhl v pořádku a mi jsme dorazili k areálu muzea. Nutno ještě podotknout, že parkoviště pro dvacet aut, které je běžně u muzea k dispozici nestačilo a připravené parkoviště na přilehlé louce se s obdivuhodnou rychlostí plnilo. zaparkovali jsme tedy Mause u příjezdové cesty a pokračovali dále pěšky obtěžkáni fotoaparáty.

Další překvapení nás čekalo u brany, kde je umístěna pokladna. Jelikož akci se dostalo velké publicity byla fronta, kterou jsem poctivě odkrokoval na 78 metrů další nepříjemností. Jedna stará paní v pokladně opravdu nestačila zvládnout takový nával lidí. Po půl hodině stání ve frontě jsme se konečně dostali k pokladně a zakoupili lístky. A potom hurá do arealu. hned na začatku stojí tank číslo 23 který stával jako pomník Rudé armádě na smíchově. jedná se o typ IS-2 a je natřen na růžovo. ještě minulí rok byl natřen na bílo. je to podle mne velká ostuda a znehodnocení památníku. takový kousek by v muzeu neměl co dělat. Kdyby byl natřen do původní kamufláže udělalo by vedení muzea jistě lépe. Za tankem pak začíná samotný areal muzea. Je rozdělen do dvou částí. V horní časti je dělostřelecá část tvořená dvěma halami z nichž jedna je věnována vyrobkům plzenské Škodovky a druha potom směsici děl všech typů a určení. Vdolní časti areálu jsou potom přístřesky pro obrněnou techniku a vystavni haly vybudované z garáží. Haly jsou potom tématicky rozděleny na ruzné období třicatych a čtyřicátých let.Dále jsou zde umístěny i vladní automobily z celé naší historie. Z nejzajímavějších kusů techniky vystavených v halách jmenujme třeba československý tank LT 38, dva německé Hetzery, americký M4 Sherman a sovětské SU-76. Výčet zajímavych kusů by byl jistě dlouhý, ale každý se jistě může přesvědčit sám. Venku pod přístřesky stojí neméně zajimavá bojová vozidla. Jsou zde raketomety z doby současné i minulé, tanky mezi nimiž patří jistě za pozastaveni dva T34/76 a IS-3.Samohybná děla jako například ISU-152,samohybné minomety a houfnice a spousta další vojenké techniky včetně našeho nejmodernějšího tanku T-72.

Mezi dvěma částmi stála podél cest obrněná technika vojenských klubů a armády naší republiky. byla zde také prezentace firmi Tatra, která byla také zajímavá. Nejzajímavější byl však tank ukrytý o něco dál ve vysoké trávě. byl to Pzkpfw IV jediný funkční exemplář v naší republice.

Musím přiznat, že rekonstrukce se opravdu povedla. Počkali jsme budeme u tanku sami a všechno jsme si krasně prohlédli a vyfotili. Pote jsme se od obsluhy dozvěděli, že tank se bude učastnit bojové ukazky asi za tři čtvrtě hodiny. Prošli jsme tedy ještě čast areálu a pak se vrátili na místo ukazky. Nejprve jsme nezaujali přiliš vhodné místo a byli jsme vyhnáni pořadateli, ale pak jsme se usadili na pohodlném místě a sledovali přípravy. U PzIV se začali shromaždovat němečtí vojáci a na druhém konci louky soveti s jedním protitankovým dělem. Nejprve útočili ěmečtí pěšáci bez podpory tanku na sovětské pozice. Rusové utok odvrátili a sami prešli do proti útoku a již začali němce zatlačovat do úzkých, když se ozval tankový motor. V tu chvili bylo jasně jakou psychickou podporu poskytovala pritomnost tanku na bojisti pěchotě. Společně s tankem se vydali dobýt sovětské pozice. Ti, ale včas prisunuli protitankový kanon a tank zničili. zde sice trochu selhala koordinace mezi předvádějícími, protože dýmovnice simulující zasah byla z tanku vyhozena asi tři minuty po vysřelu děla, ale i tak šlo o krásnou podívanou.Sověti poté přesli do útoku a němce rozprášili. Tím ukázka skončila.

Jelikož se již blížilo pozdní odpoledne rozhodli jsme se opustit muzeu a zajet sem až nebude tak narváno protože pohyb v halách se rovnal ranní jízdě v přeplněném autobuse. A tak skončil otevírací den. Kdo tam nebyl muže jen litovat a kdo ještě nikdy nebyl v VM Lešany může litovat dvojnásob. Akce se v skutku povedla a můžeme jen doufat, že muzeum se bude i nadále rozvíjet ako do posud. Uvidíme čím nás překvapí přístě.