A nastal den třetí, den kritický. Celá naše výprava odmítla mé lákání k cestě na hranici a na rozhlednu a tak sme se vzhledem k celkové únavě rozhodli přemístit autobusmo do Nižnýho Komárníka, kde má být další expozice a hlavně vrch Občšár o který naše společně se sovětskými jednotkami svedli krvavý boj a kde se němci drželi poměrně dlouhou dobu. A skutečně, hned vedle silnice u malé vesničky s krásnym doškovym kostelíkem je na podstavci umístěný Sturmovik ... bohužel ne válečná dvojka, ale až poválečná desítka. Nicméně byl to on, pěkně velkej pták s ocelovym břichem. Nedaleko pak zbraně protiletadlové ochrany. Další 85mm protiletadlový kanón (který jak sme se dočetli obsluhovaly převážně ženy) a 12.7mm protiletadlový kulomet, který jak se na fotkách dole můžete přesvědčit sme obsluhovali výhradně my !!! Po krátkém posezení sme vtrhli do vesničky ve snaze sehnat aspoň chleba, což se nám podařilo, ba i voda byla. A nebýt toho, že na nás místní bubuové koukali jak na pečená kuřata, tak by se dalo říci, že obyvatelstvo bylo i přívětivé.