Den I - Údolí smrti

Sestup do Kapišové - opět mimo všechny cesty - byl zakončen zastávkou u zásobovacího depotu, kde sme doplnili totálně vyschlé nádrže místní lahůdkou - "pivem" Šariš. No a pak už nám zbývalo cca 1,5km do ústí Údolí smrti. To nás přivítalo hnedka dvojicí tanků T-34/85 těsně za Kapišovou na které sme se nadšeně vrhli. Oba tanky byly stejně jako ten ve Svidníku zavařené a řádně polité barvou, aby se náhodou někde něco nehýbalo a tak naše touha dostat se dovnitř zůstala naštěstí jen prozatím nevyslyšena. Omrkli sme tedy rozmístění a našli i zalátovanou díru po pravděpobném zásahu, ale podle pozdějších informací usuzuji, že sem ty tanky byly znovu dovezený někdy kolem roku 1957, kdy se tohle přírodní muzeum dělalo.

Další exponát byl kousek od křižovatky, kde se spojují silnice z Nižné Pisané a z Kužlova a bylo to v roští a kopřivách utopené 152mm dělo. Taky pěkný kousek. Na pak už sme z křižovatky viděli na obzoru nedalekého kopce dvě T-34/85 a v údolí směrem na Nižnů Pisanů další včetně i jakéhos německého hackla, kterého jsem ze začátku vytrvale zaměňoval za mostík přes potok. A protože Alfréd už by značně utrmácen, vyslali sme ho zajišťovat křídlo (po silnici do údolí), když to my ostatní se nadšeně pustily do zdolávání toho kopce směrem k prvnímu tanku.

Na kopci a v přilehlém údolí bylo umístěno cca 9 tanků T-34/85 a v brožurce z roku 1985 sme se dočetli, že mají znázorňovat hrdinnou tankovou rotu sovětské 12. gardové tankové brigády, která byla při výjezdu z údolí rozstřílena během útoku z 25.října 1944. Hnedka u druhého tanku sme zjistili, že má otevřené kryty motoru, ale motor tam neni. A to byla naše cesta do nitra tanku. Uvnitř sice byl trošku bordel díky nádržím a deskám oddělujícím prostor řidiče a radisty od věže, ale protože tam naopak spousta věcí chyběla, nakonec sme se vešli. Já na sedaččce radisty pak fotil ostatní na velitelské sedačce nebo u závěru kanónu. Nutno říct, že z venku nám Tčko připadalo docela veliké a prostorné, ale uvnitř sme změnili názor. A když si k tomu člověk ještě představí hukot motoru, rány střelby, plyny po výstřelu, drnčení zásahů na pancíř a ty malý únikový poklopy ... iluze perfektní ocelové rakve je dokonána.

Pak si Kajik s Hajajou ve svých černých mundůrech vyzkoušeli útok na tank, což Panzer pohotově zdokumentoval (viz. galerie) a sunuli sme se směrem do údolí k dalším kusům. U jednoho z nich se nám opět podařilo najít díru dovnitř. Byl to pootevřený poklop řidiče, kterým sem se procpal dovnitř což bylo opět dokumentováno. No a vzhledem k tomu, že den už měl na mále, vyzvedli sme dole v údolí spícího Alfréad a šli hledat místečko pro naše dva stany. Bylo těžké nenechat se zlákat ke stavbě stanů přímo u tanků, ale radši sme zvolili lépe schované místo na okraji nedalekého lesa.

Galerie - Údolí smrti