Obsah:

Strategie přesunu a příchodu na bojiště
Útočný boj
Obrana

Strategie přesunu a příchodu na bojiště

sepsal: Alfred Jäger

Při tvorbě scénářů pro EF, WF, nebo i jiné hry s úspěchem používám některé základní poučky z odborné literatury o různých armádách, především Bundeswehru (je dost stará na to, aby se dala s úspěchem použít pro 2.sv.válku) , US army, armády UK atd. Největší problém je příchod jednotek na bitevní pole, případně jejich rozmístění tak, aby bylo logické, odpovídalo základním taktickým zásadám a nepůsobilo chaoticky a nahodile.

Malá pomůcka pro časové rozložení příchodu jednotek k místu střetu (tzv.do mapy), případně simulace již na mapě umístěných pochodových proudů a kolon :

1. Pochodovému svazku na stupni brigády a výše je stanoveno pásmo přesunu, které v blízkosti fronty přechází v pásmo bojové činnosti. V určeném pásmu přesunu VYUŽÍVAJÍ jednotky VŠECH volných KOMUNIKACÍ. Pochod může být buď v pochodovém proudu, nebo v jednotlivých skupinkách - podle situace, terénu, stavu komunikací atd.
2. Pochodovým proudem se rozumí část pochodového svazku, která se přesunuje na jedné ose a je podřízena jednomu veliteli (kupř. brigáda, pluk). Pochodový proud se skládá z pochodových skupin - obyčejně prapor (oddíl), někdy i zesílená rota.
3. POCHODOVÁ SESTAVA uvnitř pochodové skupiny :
- v čele skupiny je zpravidla motorizovaná (tanková) rota, která si k vlastnímu zajištění vysílá jedno družstvo (příp.1-2 vozidla) na vzdálenost 1-3 minuty jízdy.
- za čelní rotou pochodují ostatní roty tak, aby skupinu uzavírala opět nějaká bojová rota, tedy nikoli velitelská nebo podpůrná.
- velitel praporu (skupiny) pochoduje v mezeře za čelní rotou.
- standartní pochodová sestava praporu o 5ti rotách :
2. rota (čelní)
velitel praporu (skupiny)
3. rota
5. rota (většinou podpůrná, či těžkých zbraní)
1. rota
4. rota

- je-li prapor čelní pochodovou záštitou, pochoduje čelní rota ve vzdálenosti 20-30 minut jízdy od hlavních sil praporu a vyčleňuje četu k vlastnímu zajištění asi 3 minuty jízdy vpřed a ta zase družstvo.
- boční a zadní zajištění pochodového proudu (skupiny) se provádí podle potřeby, většinou jednotkami v síle asi 1/6 až 1/3 hlavních sil.
- při rozvinutém pochodu s předvídáním nasazení do boje mohou být do pochodových skupin začleňovány i dělostřelecké baterie.

4. Vzdálenosti mezi vozidly jsou závislé na jejich rychlosti :
- 25m při rychlosti do 25km/hod
- 50m při rychlosti do 50km/hod
-100m při rychlosti nad 50km/hod
vzdálenost 25m je považována za minimální !!!

Vzdálenost mezi četami jsou obyčejně 100-150m, mezi rotami 200-600m.

V zásadě platí, že kupř. 12 vozidel tvoří zpravidla 600m dlouhou kolonu, zatímco 12 tanků pouze 300m.

5. Při pochodu v jednotlivých skupinách jsou jednotky rozděleny na skupinky po 3-5 vozidlech (obyčejně po četách). Na úseku 1km nemá být více než 1-2 skupinky.

POZNÁMKA:

a) Je třeba ohodnotit situaci do níž scénář zasazujeme. Pokud kupř. simulujeme zmatek rychle se přisunujících jednotek k zacelení nepřátelského průlomu, pak je třeba vnést trochu chaosu na přístupové trasy. V reálu však NIKDY nepřicházejí jednotky "naložené" na nákladních autech jinak než po cestách a silnicích. Při dešti, či jiném horším počasí to platí dvojnásob !
b) Přibližování k nepříteli v pochodových, nebo předbojových sestavách pokračuje až na čáry rozvinutí, zpravidla za poslední terénní vlnou. Posledních 500-600m překonávají jednotky již v rozvinutých sestavách.
V přibližování je zřejmá výhoda předbojových (dvojitých) pochodových proudů.

Na začátek

Útočný boj

sepsal: Alfred Jäger

Pamatuji si, když jsem tvořil svůj první scénář (myslím že v Steel Panthers II), jak jsem se mořil s rozmístěním bojových sestav obou stran, abych hned od začátku neznevýhodnil jednoho z hráčů (logiku počítače jako protivníka nepočítám - je velmi svérázná). S tím souvisí pak i výběr tzv. pointů, tedy cílů které je důležité obsadit. Nezbylo nakonec než se zkusit poučit vojenskou teorií i praxí.

Zjistil jsem, že existují zásady, které uznávaly snad všechny armády bojující v II.sv.válce, a které do jisté míry platí i dnes :

1. Bojové sestavy v útoku (motorizovaný/tankový prapor):
- úhlem vpřed (klín) je nejvhodnější při boji v hloubce sestavy protivníka, kdy čelní rota tvoří jakýsi klín. Křídelní roty zčásti rozvíjejí úspěch do boků a zčásti boky zabezpečují. Šíře útočného pásma se pohybuje od 1000 do 2000 m (podle terénu - čím přehlednější terén, tím širší pásmo a naopak).

klín

- úhlem vzad je sestava zpravidla používaná při zahájení boje, protože umožňuje okamžité zasazení většiny sil.

úhel vzad

- stupňovitě vpravo či vlevo jsou sestavy používané především u křídelních praporů, zejména při útoku brigády na samostatném směru.
Tato sestava má mnoho variant, avšak v zásadě je podpůrná rota vždy vzadu na odvrácené straně od nepřítele.

Pozn.: Bojové sestavy jednotlivých rot jsou v zásadě totožné jako u praporu, pouze šíře pásma roty je něco mezi 500-600m a hloubka sestavy kolem 300m.

2. Jednotky pěchoty útočící v součinnosti s tanky (nebo jinými obrněnými vozidly, út.děly atd.) mohou útočit:
- PŘED TANKY, zpravidla při útoku na připravenou obranu protivníka a v nepřehledném terénu. Tanky podporují pěchotu palbou a postupují vpřed po skocích aby v rozhodujícím okamžiku pronikly spolu s pěchotou do postavení nepřítele. Nevýhodou je někdy obtížné vyhledávání POLOZAKRYTÝCH postavení pro tanky.
- ZA TANKY, obyčejně při útoku z chodu proti slabšímu protivníkovi, v přehledném a pro tanky dostupném terénu. Tanky rychle postupují vpřed, pěchota využívá jejich ochrany, obsazuje terén a ničí zbylé odpory protivníka. Nevýhodou je nebezpečí ODTRŽENÍ pěchoty od tanků a nedostatečná ochrana tanků před P-T zbraněmi nepřítele.
- SOUČASNĚ S TANKY, většinou se používá při vzájemné výměně rot, nebo při zesílení prvosledových praporů rotami druhého sledu (zálohy) brigády (divize). Při útoku v noci a při pronásledování je nejvýhodnější, když pěchota nasedne na tanky. Čelní a křídelní tanky však musí zůstat bez pěchoty !!

S úspěchem, se dobře kombinují první dva způsoby. Např. při prolomení předního okraje obrany nepřítele předjedou tanky pěchotu a urychlují tak tempo útoku. Naopak narazí-li na nový silný odpor (další obranné postavení), podporují opět boj pěchoty palbou.

3. Motorizované a tankové jednotky do stupně praporu útočí zpravidla v sestavě NADŘÍZENÉ jednotky nebo útvaru (pluk, divize) - samostatně útočí pouze při protizteči, nebo útoku s omezeným (blízkým) cílem.
Zatímco prvosledové jednotky útočí, jednotky 2. a 3.sledu za nimi postupují v proudech, nebo předbojových sestavách a rozvinují se až při zasazení.

4. Pro útok se praporům a rotám určují ÚTOČNÁ PÁSMA a dva i více cílů útoku.

OBVYKLÉ NORMY : cíl útoku

	útočné pásmo	první	další
prapor	2000-3000 m	4 km	podle situace
rota	500-1000 m	1-2 km	3-4 km

Pozn.: šířky útočných pásem NEJSOU totožné s šířkou bojové sestavy !!

5. Před útokem se přesněji určuje pouze 1. cíl útoku, další pak jen v hrubých rysech. Jako cíle útoku se určují nejčastěji důležité terénní objekty nebo čáry, jejichž dosažení je výhodné pro další rozvíjení útoku.

POZNÁMKA:
Záměrně se nezabývám sestavami a útočným bojem na úrovni čet a družstev. Je to kapitola sama pro sebe, ale v zásadě se řídí obdobnými zákonitostmi a pravidly jako u vyšších jednotek. Mám za to, že je dost důležité rozhodnout se před každým scénářem, jestli se jedná o střetnutí z chodu, nebo z výchozího položení. Obě situace předpokládají naprosto rozdílný přístup k rozložení jednotek a jejich sestavám. V praxi vždy zůstává na čáře rozvinutí, nebo výchozího postavení, jistá část jednotek jako zajištění týlu a spojení s jednotkami dalších sledů. Vlastní zásady VEDENÍ útočného boje jsou již otázkou vlastního vedení bitvy každého hráče a nejsem si jist zda není nošením dříví do lesa tuto záležitost rozpitvávat..... Pouze snad pro úplné začátečníky.

Na začátek

Obrana

sepsal: Alfred Jäger

Obrana ve své klasické formě už v dnešní době není uznávána jako rozhodující druh boje. Pojetí "udržet za každou cenu" se zavrhuje a je požadavek, aby obrana byla aktivnější a ekonomičtější. CÍLEM OBRANY je přivést útok protivníka k úplnému zhroucení při současném maximálním ušetření vlastních sil k pozdějšímu přechodu do protiútoku.

POHYBLIVÁ OBRANA - používá se, je-li dostatek tanků, motorizované pěchoty na transportérech a dovolí-li terén a vzdušná situace jejich využití. Obránce zprvu napadá útočníka hromadnou palbou všech zbraní a údery letectva s cílem vyčerpat a oslabit jeho síly a zátarasy a překážkami všeho druhu zpomalit jeho postup a roztříštit jeho síly. Uvnitř bráněného prostoru je pak útočník ničen překvapivými údery obrněných záloh. Pro vedení pohyblivé obrany NEJSOU vhodné bažiny, rozsáhlé lesní masívy, prudké svahy a velké osady ! Stejně tak ji omezuje kupříkladu hluboký sníh, bahno atd. Pohyblivou obranu mohou vést samostatně pouze svazky od brigády výše díky svému složení z více druhů zbraní aby bylo možno vést současně obranou a útočnou činnost. Prapory mohou vést v rámci vyšších celků buď čistě obrannou, nebo útočnou činnost, nebo boj "na zdrženou".

POZIČNÍ OBRANA se vede s cílem zmařit útok protivníka bojem na jednotlivých postaveních obranného pásma. Usiluje se o to, aby se však útok zhroutil již před předním okrajem obrany. Prostor v němž se buduje obrana má mít protitankový ráz (bažiny, vodní toky, les, osady, členitý terén), má poskytovat možnosti pozorování a mít dostatek možností pro ukrytí a skrytý manévr zálohami.
SYSTÉM OBRANY:
- Pokud není dotyk s nepřítelem, buduje se ve vzdálenosti do 15km od předního okraje obrany ZABEZPEČOVACÍ PÁSMO s tzv."zdržovacími odřady". Jejich úkolem je donutit protivníka předčasně se rozvinout. K přímému zajištění vysílají prvosledové jednotky na vzálenost do 4km bojové přední hlídky, které budují postavení, z něhož vedou boj v těsné součinnosti se silami bránícími obranné pásmo. V zabezpečovacím pásmu vedou jednotky boj na zdrženou.
- Hned za předním okrajem obrany jsou tzv.ROZHODUJÍCÍ ÚSEKY TERÉNU, tedy prostory, na jejichž udržení závisí úspěch obranného boje. Brání je zpravidla prapor. V těchto prostorech jsou hlavní prvky obrany, OPĚRNÉ BODY a OHNISKA ODPORU.
- Opěrný bod obsazuje zpravidla jedna četa. Je 100-150m široký a 50-100m hluboký.
- Ohniska odporu jsou zřizována rotními veliteli v mezerách mezi opěrnými body, obsazené obyčejně jedním družstvem.
- Dělostřelectvo je umisťováno podle druhu a typu ve vzdálenostech tak, aby mohlo účinně provádět přehradnou palbu v prostoru těsně před přední okraj obrany a dál až do 4-5km, případně zasahovat skrytá místa vhodná pro soustředění sil protivníka před útokem.
- 70% postavení a obranných objektů by mělo připadat na umístění na ODVRÁCENÝCH SVAZÍCH a na skrytá postavení. Přivrácené svahy by však vždy měly být pod pozorováním a bočními palbami některých opěrných bodů nebo ohnisek odporu.

ŠÍŘKY A HLOUBKY OBRANNÝCH RAJÓNů A ÚSEKů:

Jednotka	V poziční obraně	na široké frontě (přechodně)	Hloubka v poziční obraně
motorizovaný prapor	do 2 km	5-6 km	1200-1800 m
mech.(tankový) prapor	do 3 km	6-9 km	1200-1800 m
motorizovaná rota	800-1000 m	2-3 km	600- 800 m
motorizovaná četa	300- 500 m	v rámci roty	50- 100 m

Pozn.: Vše závisí na stanovené šířce obranného pásma svazku, počtu sil pro obranu v předním postavení, záloh určených k protiztečím, terénu atd. Tabulka vyjadřuje stav ve VÝHODNÉM terénu a při dostatečném počtu sil. Nelze ji brát jako doktrínu !

ORGANIZACE OBRANY:

- V rámci brigády(divize) jsou určeny pro vedení obranného boje zpravidla jen motorizované, popř.pěší (nemobilní) jednotky. Tankové jednotky jsou vyčleňovány do záloh k protiztečím.
- Rajón obrany praporu (viz obrázek) zahrnuje rajóny obrany provosledových rot (opěrné body a ohniska odporu), dále opěrné body podpůrné roty a postavení praporních záloh, které vytvářejí jeden (rotní) nebo několik opěrných bodů čet. Velitel a štáb praporu je umístěn ve zvláštním opěrném bodě s velitelskou rotou nebo v prostoru záloh. Zálohy by měla tvořit přibližně 1/3 sil, tj. u praporu jedna rota.
- Prvosledové roty budují rajóny obrany složené z opěrných bodů čety, vzdálených od sebe 300-400m, nebo méně.
- P-T zbraně praporu, pokud nejsou umístěny ve zvláštních opěrných bodech, mohou být umístěny v rajónech obrany rot v samostatných ohniscích odporu. Jsou vytvářeny protitankové léčky.
- Druhosledové roty budují jeden rotní, nebo několik opěrných bodů čet ve vzdálenosti 800-1200m od předního okraje obrany. Není-li přímý dotyk s nepřítelem, je většina druhosledové roty po četách určena jako bojová přední hlídka ve vzdálenosti do 4km od před.okraje obrany, tj.ještě na vzdálenost, kde ji může podporovat palbou lehké dělostřelectvo (do ráže 105mm).
Bojové přední hlídky jsou zesilovány tanky nebo P-T kanóny a ženisty.

Obrana

POZNÁMKA:
Skvělou ukázkou porušení všech pravidel a zásad obrany je Mansteinovo rozhodnutí, jako velitele 11.armády v prosinci r.1941, nechat 46.pěší divizi bránit 250km dlouhou pobřežní linii Kerčského poloostrova zatímco zbytek armády se měl pokusit dobýt Sevastopol, baštu rusů na Krymu. Pobřežní linie tak byla zajišťována v podstatě jen zesílenými polními hlídkami. Samozřejmě vše málem skončilo katastrofou. 24.prosince se invazní síly 51.armády vylodily u Kerče a vzápětí 29.prosince Ruská 44.armáda u Feodosije. Generálporučík hrabě von Sponeck proti rozkazu Mansteina prozíravě svou divizi z Kerčského poloostrova stáhl a tak ji zachránil. Nutno poznamenat, že hrabě von Sponeck byl za tento čin degradován a uvězněn.

Na začátek