Rady do obrany od Alfreda Jägera

1. Statická obrana nemá smysl, je-li vedena bez mobilních rezerv, nebo v jedné obranné linii. V zásadě je nutné pro tento typ obrany vytvořit 2-3 obranné linie (pásmo obrany), z nichž každá je složena z ohnisek obrany, která musí být ve vizuálním spojení nejdále na 2/3 dostřelu zbraní každého ohniska. Jde o to, aby každé ohnisko obrany bylo kryto palbou minimálně jednoho či dvou dalších ohnisek.
2. Ideální obranná linie je tvořena zákopy, bunkry nebo (hlavně ve městech) vylepšenými obrannými postaveními (barikády, improvizovaná opevnění atd.). Pokud není čas na dostatečnou přípravu, je třeba maximálně využít vhodného terénu jako jsou lesy, zástavby atd.
3. Jedno pásmo obrany od druhého by mělo být vzdáleno maximálně na dostřel ručních zbraní, tedy 3-4 hexy.
4. Mobilní záloha by měla být umístěna mezi 2-3 pásmem obrany v místě odkud lze provést rychlý přesun (nejlépe skrytě) na nejdůležitější úseky obrany. Pro mobilní obranu není od věci vyčlenit i motorizované pěší jednotky na úrovni roty.
5. Pokud nelze vytvořit kompaktní obrannou linii je nezbytné zabezpečit komunikační spojnice mezi jednotlivými vzdálenými obrannými body, pokud možno minimálně četami pěších hlídek, nejlépe však rychlými průzkumnými jednotkami. Každý obranný bod by měl disponovat jednotkami všech druhů vojsk a mít stanovenu trasu ústupu.
6. Při nemožnosti zabezpečení obranných bodů proti obchvatu nebo obklíčení je dobré využít zbraní s dalekým dostřelem ke krytí jejich boků, nebo týlu, případně ústupových tras tak, aby mohl být nepřítel minimálně zdržen a bylo tak umožněno jednotkám včas ustoupit.
7. Mobilní zálohy jsou v tomto případě umístěny ve středu obanné sestavy v místě s dobrými komunikacemi. Je vhodné tyto použít zároveň ke krytí palbou nejbližších obranných bodů.
8. Při nekompaktní obranné linii je dobré využít "klínových" uskupení na úrovni rot i praporů.
9. Dělostřelectvo všeobecně musí krýt jak vlastní předpolí jednotlivých obranných bodů či liníí, tak i přístupové cesty v bližším týlu nepřítele aby bylo možno narušovat přísuny dalších posil a ohrožovat velitelská stanoviště.
10. Použití mobilních záloh by mělo být vždy pouze na nejohroženějších místech a mimo přímý dotek s nepřítelem. Teprve v momentě jasného otupení útočné síly a po ztrátě jeho iniciativy lze provádět lokální a krátké výpady (protiútoky) v místech, kde nepřítel neomylně ztratil iniciativu. Není dobré provádět protiútok v místě hlavního úderu nepřítele. Úder na vedlejších směrech nepřátelského útoku způsobí větší ztráty a ohrožením týlu může zpomalit tempo hlavních sil!
11. Při nedostatku protitankových prostředků musí být obrana pružná a nesmí být vedena k totálnímu zničení! Jednotky se snaží způsobit maximální ztráty živé síle nepřítele a pak ustupují do prostorů zabezpečených protitankovými zbraněmi. Boj se vede mimo přímý dotyk, případně na zdrženou. V tomto případě je dobré soustředit maximum protitankových prostředků v dostatečné hustotě pouze na hlavních obranných bodech, případně v 2-3 obranné linii.