Kapitán Onozaki vypravuje : 13.3.1942 - 21.8.1942

Úvod || 7.prosince 1941 - 15.ledna 1942 || 16.ledna 1942 - 12.března 1942 || 22.srpna 1942 - ?

13. - 26.března 1942

Nepříznivé počasí a rostoucí opotřebení strojů opět přerušilo letecké operace. Několik dní volna nám přišlo vhod. Sedmnáctého března velení oznámilo dočasné přesunutí na Borneo. Mechanici a vlastně i celý pozemní personál zůstává v Singapuru. Přelétáváme nad Kuchingem a míříme dále na východ, přistání u Bandar Seri Begawan proběhlo bez problémů. Místní mechanici nám ihned doplňují palivo a munici. Po krátkém brífingu, kde dostáváme frekvence a další instrukce, jdeme ihned do vzduchu. Holandská letadla v předchozích dnech nepěkně obtěžovala tankery v přístavu, naším úkolem je tomu zabránit. Velitelství předpokládá, že jsou v džungli skrytí hláskaři a proto můžeme sledovat vojáky prohledávající úbočí kopců nad zálivem. Po dva dny se nic neděje a tak se vydáme za holanďany sami. Nad nepřátelskou základnou Tarakan nejsou žádní stíhači, průzkumný letoun pořizuje fotografie pouze kotviště plovákových letounů. Druhý den akci opakujeme a čekáme zda se nepodaří nepřítele vyprovokovat. Nemá asi cenu plýtvat palivem a zbytek týdne pouze hlídkujeme nad přístavem. Pozemním jednotkám se mezitím podařilo obsadit konečně Palembang, nepřítel se nyní snaží vyřadit ropné věže nálety středních a težkých bombardérů. Vracíme se zpět na Singapur, kde nás mechanici radostně vítají.

27. - 31.března 1942

Rozdělujeme Sentai do skupin po dvou Chutai, které hlídkují vždy společně. Pětset metrů nad námi nás zajišťují námořní letouny Reisen. Pozemní kontrola dává varování včas a tak nabíráme rychle výšku. Přilétají holandské, britské a dokonce i americké bombardéry, takřka čtyřicítka letounů, a k tomu stíhací ochrana celé letky. Našich šest strojů se spouští na holandské stíhačky, čtyři Reiseny pak na bombardéry. S výhodou výšky i rychlosti sestřelujeme při prvním průletu ihned celou vedoucí čtveřici, ja sám si připisuji svůj třetí sestřel. Nepřítel vědom si převahy se na nás pověsil, odlákáme ho alespoň od bombardérů. Kryt svými čísly nedávám prostor nikomu aby se dostal za mě, občas některý z letounů prudce opustí pekelný kolotoč a i ta chvilka kdy je nekrytý znamená jeho konec. Ve chvíli, kdy osmá holandská stíhačka vybuchuje a síly jsou vyrovnány, ostatní mizí střemhlavým letem zpět. Necháváme je být a míříme za bombardéry. Ropné pole Sungai Gerong je zahaleno plameny a černým dýmem, musíme ho obletět. V džungli pod námi vidím několik rozbitých letadel, ve vzduchu ještě stále visí devět nebo deset bílých padáků. Připojujeme se k námořním pilotům, i oni jsou beze ztrát. Chceme obrátit zpět na letiště, ale dostáváme další hlášení o nalétávajícím nepříteli. 37 obrovských bombardérů, američané je nazývají létající pevnosti. Míříme k nim a proti nám letí desítky ohnivých čar. Raději zahajuji palbu z větší vzdálenosti, sotva po vteřině oba kulomety utichnou. Nadávám mechanikovi za vzpříčený náboj, ale pak je mi to jasné, nemám náboje. Rozhlížím se a ani ostatní na tom nejsou lépe. Pouze podporučík Kira pokračuje v útoku společně s dvěma Reiseny. Najednou se jeho letoun otřese a padá k zemi. Těsně nad vodou ovšem vyrovnává a míří domů. Ještě sleduji jak posledni létající pevnost ve formaci zachvacují plameny, rozlamuje se v půli a řítí se do moře. Pak už nemáme náboje nikdo a definitivně odletáme pryč. Podporučík Kira je zdá se raněný a nefunguje mu rádio. Zůstávám s ním, asi po dvaceti kilometrech vidím jak mu klesá hlava na palubní desku a letadlo opět padá. Ještě jednou zvedne hlavu a vyrovná letoun, ale o par minut naráží na hladinu. Rádiem předávám jeho polohu. Pode mnou se objevily dva hlídkové čluny a vytahují bezvládneho Kiru na palubu.

Palembang Oil Fields
Jedna z hořících rafinérií Royal Dutch Shell - ropné pole Sungai Gerong

Další den nás čeká stejná akce. Hořící ropné pole jižne od Palembangu plní vzduch hustým kouřem. Nepřátelské bombardéry se opět blíží. Tentorát je jejich stíhací ochrana o hodně slabší, navíc když dosáhnu svého patého sestřelu nesnaží se stíhačky ani bojovat a rychle mizí. Bombardéry nyní letí v sevřené formaci, každé přiblížení znamená vystavit se zničujícímu přívalu železa. Ostatně s o tom přesvědčil jeden z námořních pilotů. Vybuchuje mu nádrž, jen tak tak stíhá vyskočit. Dva bombardéry sestřelujeme sice dříve než stačí shodit svůj náklad, ostatní ale zasahuji svůj cíl. Při obrátce se jejich formace poněkud rozvolnila, přídáváme další čtyři na naše konto. Létající pevnosti, které nalétávají krátce poté, již necháváme pouze Reisenům. Aby to nebylo vše, tak u nákladního přístavu Plaju napadáme několik torpedonosných letadel. Jejich cílem je skupinka minolovek, které čistí plavební dráhu. Náš zásah a hlavně sestřelení dvou vedoucích letounů nutí britské piloty vypustit torpéda ve vysoké rychlosti. Minolovky bezpečně uhýbají. O chvíli později se obejvuje další vlna. K našemu zděšení míří přímo na hlídkové čluny, které zachraňují sestřeleného pilota. S vypnutými motory nemají šanci uniknout a my jsme příliš daleko. Barbarství.
Po zbylé březnové dny je ošklivo, pouze jednatřicátého má být podle meteo služby nad Palembangem slabá oblačnost a tedy nebezpečí holandského útoku. Přilétáme na poslední chvíli, první vlna britských letadel vypouští torpéda na transportní lodě u přístavu, jedna loď je zasažena. Plukovník Miyabe jeden z bombardérů sestřeluje a zaznamenává si svůj šestý sestřel, opět je nejlepším pilotem v Sentai. Zbylé letouny odhazují zmateně svůj náklad. Mise splněna.

1. - 8.dubna 1942

Protože útoky spojeneckých letadel na Palembangská ropná pole pokračují, musíme co nejvíce zkrátit dobu mezi startem a operační zónou. Prvního dubna se naloďují mechanici na jeden z transportů a míří na Sumatru. Letouny máme připravené a opouštíme s letouny krátce před polednem Singapurské letiště. Od nynějška budeme operovat z Palembangu, kam se přemístilo také velení naší páté Hikoshidan. Naše přítomnost patrně nepřítele odradila a tak kromě rutinních hlídek a občasného pohotovostního startu proti průzkumným letounům, se nic neděje. Na konci týdne zkoušíme alespoň donutit holandské stíhače k boji přímo nad Batavií, ale na základně je jen několik letounů a nikdo proti nám neodstartoval.

9. - 16.dubna 1942

Obden létáme nad Batávii a doprovázíme průzkumné letouny, připravuje se dobytí tohoto přístavu. Cestou sledujeme dvě divize pěchoty, které postupují na jih k Sundskému průlivu. Při doprovodu 11.dubna je průzkumný letoun zasažen protiletadlovou palbou a steží se vleče zpět. Valem nám ubývá palivo a proto se postupně odpojujeme z formace a míříme přímo domů na Palembang. Poslední zůstává plukovník Miyabe, když udává rádiem pozici kde musel letoun Ki-46 nouzově přistát. Plukovníkovi došlo palivo asi deset kilometrů od letiště a vyskočil padákem. Záchranný tým ho našel v džungli, ošklivě pomláceného po dopadu mezi stromy. Více jak čtrnáct dní musí strávit v nemocnici.

17. - 24.dubna 1942

Konečně osmnáctého nás při pravidelném výletu nad Batávii čeká uvítací výbor. Čtyři odvážná Buffala se snaží odvrátit nevyhnutelné. Mají sice výhodu boje nad vlastní základnou a my si musíme hlídat stav nádrže, nic to ale nemění na tom, že jejich mise je jasnou sebevraždou. Rozhodně ovšem nesmíme stoický klid holandských pilotů podceňovat. Piloti bombardérů i stíhaček jdou do každého boje s nezměrnou odvahou i přes beznadějnou situaci. První Chutai zatáhne Buffala do pekelného kolotoče, na to čeká rotmistr Kabase, a se svými dvěma čísly se střemhlav pouští za vedoucím formace. Zahajuje sice palbu z příliš velké vzdálenosti, ale má ho pečlivě zarámovaného pouze na malou opravu a dávkou až na konec zásobníků sráží nepřítele k zemi. Další holandská stíhačka zanechává za svým kašlavým motorem bílou kouřovou stopu. Ostatní toho mají také dost a tak míří k zemi pod ochranu protiletadlového dělostřelectva. S naším palivem to vypadá všelijak, nepronásledujeme je, míříme domu též. Druhý den proti nám startuje letounů šest, ale po chvilce váhání se k nám ani nepřiblíží a vzdalují se na jih.
Velitelství chce vyčistit Sundský průliv od min, aby mohly být pozemní jednotky přepraveny na Merak, a proto vyslalo minolovku W12. Je třeba zabránit v jejím napadení torpédonosnými letouny, střídáme po celý den hlídky čtyř letounů. Dvacátého prvního přilétají tři Beauforty v doprovodu čtyř stíhaček. Posílám Sonokawu a Moriho aby odlákali stíhače a pouštím se s Egashirou za bombardéry. Naše kulomety sice nemají dostatečnou razanci, ale donutíme je alespoň odhodit torpéda v příliš velké rychlosti a daleko od minolovky.

25. - 30.dubna 1942

Transportní lodě přepravují 5.pěší divizi přes Sundský průliv na Merak, provádíme vzdušné krytí, ale nepřítel již má jiné starosti. 25.armáda v té době již obsadila Kragen a postupuje na Soerabaju. Koncem dubna nás zaskočila zpráva o mohutné britské ofenzivě v Burmě. 29.dubna slavíme císařovy narozeniny, já a plukovník Miyabe jsme citováni v rozkaze při udělení Řádu Zlatého Draka 5.stupně, plukovník Shimuzu navíc obdržel také Řád Vycházejícího Slunce 5.stupně. Zlatého draka společně s povýšením dostalo také všech třiadvacet pilotů naší Sentai, kteří padli od začátku války. Celá slavnost je zkalena následující den zprávou o pádu Rangoonu, podle zpráv armádních novin zaplatili britové težkou daň v podobně ztráty poloviny invazního loďstva a několika bitevních lodí. Večer jsme v důstojnickém klubu debatovali, zda nás stáhnou do Bangkoku, ale plukovník Shimizu nás ujistil, že to není pravděpodobné. Dopíjím saké a s myšlenkami na další dny těžkých bojů jdu spát.

1. - 7.května 1942

Z počátku týdne máme odpočinek. Mechanici samozřejmě ne, využívají času a opravují letouny. Po dlouhé době jsme ve stavu, kdy si můžeme dovolit dokonce dva záložní letouny. Rotmistr Kikuchi a podporučík Gyuba onemocněli malárii a leží bezmocně ve špitále. Vrátil se po zraněni plukovník Miyabe a velení nám poslalo několik nováčků, právě vyřazených z letecké školy. Přiraveno pro další akce je tedy 29 pilotů. Šestého a sedmého je 5.pěší divize již připravena k útoku na Batávii, z Palembangu startují těžké námořní i armádní bombardéry na pdpůrné akce, my létáme jako doprovod. Letiště v Batavii je evakuováno a tak vše probíhá bez jakéhokoliv vzrušení.

8. - 11.května 1942

Batavia je bez problémů obsazena 5.pěší divizí a namísto doprovodů nás nyní čeká hlídkovaní nad základnou. Dá se předpokládat, že stejně jako před tím u Palembangu, pokus britského letectva zničit rafinérie ze vzduchu. Pěší jednotky pokračují v útoku dále na jih, s ochranou nám pomohou stíhačky Otsu, které se již přesunuly přímo na Batavijské letiště.

12. - 21.května 1942

Hlídkujeme se šesti stroji ve dvouhodinových intervalech, příliš málo vzhledem k naší nedostatečné výzbroji proti težkým bombardérům, ale jinak to nejde. Pravidelně přilétává třicítka bombardérů a ničí ropná zařízení. Vždy několik nepřátelských strojů poškodíme, ale to jim nezabrání aby přilétly další den znovu. Patnáctého nám vypomáha jedna Daitai námořních stíhaček a daří se jí daleko lépe. Jejich dvacetimilimetrové kanóny poslaly k zemi dva holandské letouny. A pak už je do konce týdne klid. Velitelství začíná pomalu rozhodovat o našem dalším přesunu. Letiště v Batavii je opraveno, nyní se vyloďuje pozemní personál.

22. - 31.května 1942

Hlídkování nad Batavii jsme prozatím přenechali pouze stíhačkám Otsu a po krátkém odpočinku máme za úkol nálet na letiště Benkolen. Působí tam letka holandských průzkumných letadel a velení je odtamtud chce vyštvat, neboť u Singapuru operují letadlové lodě. Opět tedy podvěšujeme pod naše Hayabusy tříštivé pumy. Letí celá letka, ale žádná sláva to není. Okamžitě nás vítá hustá a hlavně velmi přesná protiletadlová palba. Pouze moje Chutai lehce zasáhne okraj runway. Navíc jsme ztratili dva stroje, další dva se pak zřítily při zpáteční cestě. Piloti včas vyskočili na padáku a vojáci z průzkumu je přeci jen v džungli našli. Celá akce za to nestála.

1. - 6.června 1942

Začátkem června se vracíme k hlídkování nad Batávií. Díky novým strojům rozdělujeme hlídky na dvě čtyřčlenné Shotai, které operují společně. Daří se nám nyní o poznání lépe. Při jednom z náletů se dokonce daří rozbít formaci a dva pozadu se vlečící stroje byly sestřeleny. Po té si dal nepřítel opět na pár dní oddech. Ten však samozřejmě potřebujeme i my. Hlavně pak mechanici, kteří jen s vypětím všech sil dokáží udržet alespoň dvacet letadel v bojeschopném stavu.

7. - 16.června 1942

A další měsíc. Už sedmý měsíc bojujeme nad Malajsií, Sumatrou, Borneem i Jávou. V poslední době jsou sice souboje spíše vzácností, ale ztráty neustávají. Kromě nepřítele si svou daň vybírá i počasí, havárie a jistě i únava. Patnáctého června startujeme poprvé po přesunu z letiště v Batávii, máme za úkol vyčistit oblohu od holandských stíhaček nad Tjililap, aby mohly zaútočit armádní bombardéry. Nepřítel je zcela překvapen. Ve vzduchu je třináct lehkých a obratných Demonů, ale nemají šanci. Tři stíhačky vybuchují při prvním průletu. Nenecháváme se zatáhnout do leteckého souboje a využíváme rychlosti i výšky. Prudký obrat a druhý průlet. Holanďané jsou zmateni. Další ztráty na jejich straně, Egashira si připisuje čtvrtý sestřel a plukovník Shimizu svůj třetí. A čtvrtý letoun na konto přidává i Kabase. Můj stroj je poškozen úlomky zničené holandské stíhačky. Mám rozpraskané čelní sklo a vůbec nic nevidím. Odsunuji kryt kokpitu a vystrkuji hlavu abych měl alespoň trošku výhled. Na základu se vracím s úplně omrzlou hlavou.
Další den si celou akci zopakujeme. Jenže ouha, nepřítel nás již očekával. Nad letištěm vidíme hlídku čtyř strojů, plukovník Shimizu vede Sentai Hombu přímo proti nim. Najednou kolem nás z mraků prosviští pět stříbrných šípů a pálí ze všech hlavní na vedoucí stroj. Jen to ne, plukovníkova modrá jedna za sebou táhne černý kouř, převrací se na záda a padá k zemi. Všichni jsme jako zmrazeni. Lomcuje se mnou vztek, pověsím se na jednoho Holanďana a krátkými dávkami mu porcuju křídla až dokud se jeho stroj nerozletí na kousky. Můj šestý sestřel a nemám z něj vůbec radost. Ostatní piloti jsou viditelně otřeseni, volám je postupně rádiem a obracíme domů. Dnes večer je v důstojnické jídelně pohřební ticho.

17. - 20.června 1942

Všichni jsme předpokládali, že velení převezme plukovník Goto, ale velitelství páté Hikoshidan rozhodlo jinak. Poslali majora Hisao Akiyamu. Znám ho z důstojnického kurzu pilotů z roku 1936, je to velmi schopný důstojník, ale plukovníka Shimizu jen tak nenahradí.
Pokračujeme nyní již v doprovodech bombardérů nad Tjililap, nepřítel se stáhl a tak kromě protiletadlové střelby nám nehrozí žádné nebezpečí.

21. - 30.června 1942

Do konce měsíce létame pravidelně za hezkého počasí jako doprovod nad Tjilitjap, nepřátelské stíhačky již nejsou v oblasti a tak máme čas věnovat se výcviku nových pilotu v navigaci. Posledních pár dní se ale opět počasí zhoršilo, a od Indického oceánu vane prudký vítr. Ten má za následek několik havárií při přistání, tři letouny jsou zničeny, naštěstí nikdo z pilotů není vážně zraněn.

1. - 8.července 1942

První červencový den opět letíme nad Tjilitjap, tentokrát nemají bombardéry za cíl linii nepřátelské obrany, ale útočí na skladiště a týl. Letiště je prázdné a podle hláskařů žadné nebezpečí ze vzduchu nehrozí. Vedu svůj Chutai směrem k bojové linii na okraji města. Vidíme jak se zde shromažďují naše jednotky k útoku. Od jihu dokonce dorazily nové posily, dva tankové pluky. Pravidelné obláčky nám ukazují jak dělostřelci nepřetržitě palí salvu za salvou na Holanďany. Myslím, že to nebude dlouho trvat.
V průběhu týdne vidíme jak útok zdárně postupuje, každým dnem jsou zatlačováni nepřátelští vojaci do stále úžšího obranného perimetru. Konečně osmého května přilétáme akorát ve chvíli, kdy nad centrem města vlají bílé vlajky. Proud zajatců míří do sběrných táborů. Mám dojem, že se budeme opět brzy stěhovat.

Tjilitjap padl
Vojáci oslavují dobytí Tjilitjap

9. - 20.července 1942

Po pádu Tjilitjap zůstáváme nadále v Batavii. Mechanici dávají do pořádku většinu strojů a my si zatím užíváme zaslouženého odpočinku. S několika dalšímy piloty dostávám propustku do Saigonu. Letíme transportní Showa takřka celou noc. Francouzské koloniální město mě překvapuje svou mírovou tváří, válka je zde daleko. Bloumám městem, zajdu si do lázní a dám si výborné suši. Pak se již ale nudím a zbytek dne raději ztrávím na letišti. V hale se bavím s dalšímy piloty, vypráví o ohromných leteckých střetech nad Rangoonem. Bohužel po dodávkách nových letadel, která převyšují i námořní Zera, získali Britové ve vzduchu převahu. Zpátky letíme do Palembangu a zpět na Batavii nás převáží létající člun patnáctého července ráno. Sotva jsem si vybalil věci, přichází za mnou plukovník Goto a určuje mě k hlídkovému letu nad transportním svazem, který se blíží do užiny. Nepředpokládáme nějaké nesnáze ale i tak beru do vzduchu dvě Daitai. A dělam dobře. Od jihozápadu se blíží deset velkých teček. Ptám se řídící věže zda dnes čekají nějaký let z Bornea. Odpověd je negativní. Nabíráme výšku a letíme jim vstříc. Jsou to holandské a americké bombardéry. Brání je sice tři stíhačky, ale jsou neuvěřitelně pomalé. Vedu Daitai směrem na první skupinu. Sehranými útoky zleva i zprava posíláme k zemi postupně všechny tři letouny. Připisuji si svůj sedmý sestřel. Po očku sleduji druhou Daitai jak útočí na další skupinu. Egashira se pouští moc blízko za jedním z letounů, a to je chyba. I když opozdilec zanechává kouřovou stopu, pořád se ještě brání. Naštěstí se Egashirovi povedlo vyskočit, snad ho pobřežní hlídka najde včas.
Devatenáctého a dvacátého doprovázíme bombardéry nad Benkolen. Průzkum hlásí zvýšenou aktivitu na tamním letišti. Ale jsou to jen průzkumné Dorniery a naše bomby je zničí rovnou na stojánce. Necháváme naše mechaniky na Batavii a měníme základnu. Tjilitjap má připraveno k dispozici malé polní letiště a velení chce poskytnout podporu jednotkám u Soerabaji. Naším úkolem bude vybojovat vzdušnou nadvládu.

21.července - 1.srpna 1942

Letiště v Tjilitjap rozhodně není ještě připraveno, ale runway je funkční. Noc trávíme pod křídly našich letounů. Všude jsou moskyti. Kompletní Sentai v perfektním pořádku přilétá nad Soerabaju. Letíme ve čtyřech kilometrech a sledujeme jak na letišti pod námi startují stíhačky. První a třetí Daitai se vrhají proti nim. Zajišťuji je se svou devítkou proti náhlému přepadu. Nestačím se ale divit. Nepřátelské letouny jsou nesmírně rychlé a obratné. Navíc jak se zdá mají ničivou výzbroj, težký kanón v ose vrtule doslova rozmetá při zásahu nešťastnou Hajabusu. Pět letounů jde i se svými piloty k zemi a zbytky z obou Daitai prchají zpět. Teď je řada na nás. Nabíráme ještě výšku a jak se zdá, nepříteli dochází dech. Rychle toho využíváme a splácíme dluh. Upozorňuji piloty, aby se drželi nad tři kilometry. Nakonec Gyuba strhává vitězství na naší stranu. Celkové skóre 6:5 ale nutí k zamyšlení.
Návrat na základnu je smutný. Major Akiyama byl mezi sestřelenými. Novým velitelem je jmenován plukovník Goto. Další den se vracíme na Soerabaju opět. Přestože jsem všechny piloty důrazně upozorňoval na nutnost udržet si za každou cenu výšku, mladí a horkokrevní absolventi letecké školy vědí sami všechno nejlépe. Boj je nakonec vyrovnaný, na každé straně po 4 letounech, v hlavě mi znějí slova pilotů, která jsem slyšel v Saigonu. Čeká nás snad zde podobný osud jako je nad Rangoonem ? Vyhodnocujeme hlášení z obou náletů, zdá se, že nepřítel nemá nových letadel dostatek. Nyní mamé alespoň početní převahu. Čtyřiadvacátého pokračujeme v boji. Ve vzduchu jsou již jen tři protivníkovi stíhačky, dvě jsou zničeny a třetí uniká nízkým letem nad mořem. Jsme beze ztrát. Do konce měsíce již je nad Soerabajou klid.

Hajabusa na Tjilitjap
Moje Hajabusa na polním letišti v Tjilitjap

2. - 13.srpna 1942

První týden v srpnu letáme pravidelně nad Soerabaju, na letišti jsou patrné známky provozu, ale žádné letouny nevidíme. Velení posílá průzkum, ve snaze získat co nejlepší zprávy se pouští pilot velmi nízko. Po dva dny mu to vychází, třetí den je však sestřelen a den na to potká stejný osud i jeho kolegu. Podmínky na letišti v Tjilitjap jsou hrozné. Už čtyři letadla jsou vyřazena pro poruchy, které ve zdejších podmínkách nejdou opravit. Alespoň poslouží jako zdroj součástek pro ostatní. Osmého znovu letíme nad Soerabaju. Pouhých dvacet letadel. Tentokrát proti nám startují Buffala i holandské Daemony. Plukovník Goto dává pokyn k útoku, moc se mi to nezdá, ale následuji ho i se svými čísly. Je to léčka. Když jsme pětset metrů za Holanďany vrhne se na nás ze slunce tlupa amerických stíhaček. První jde k zemi sám Goto a obě jeho čísla. Přebírám velení a snažím se zachránit co se dá. Než však nabereme potřebnou výšku, přišli jsme o dalšího pilota, poručík Ishi byl u jednotky sotva týden. Jak rychle přišel útok, tak rychle je zase obloha prázdná. Vidím sice letku Buffal jak roluje po runwayi, ale zbytek nepřátelských letounů je neznámo kde. Raději mizíme. Výprask to byl pořádný.
Velení mi předává velení nad zbytkem jednotky a povýšení na majora, ale rozkaz nemění, pokračovat v boji nad Soerabajou. Rozděluji úkoly, nepřítel má lepší výzbroj a tak musíme využít jeho slabin. Máme sice tři pravděpodobné sestřely, ale ztrácíme další stroj.

14. - 21.srpna 1942

Konečně rozkaz k návratu na Batavii. Vrací se nás po třech týdnech polovina. Hikoshidan potvrzuje mé přidělení jako velitele 59.stíhací Sentai, zároveň jsem povýšen na plukovníka. Společně s povýšením přichází i nové umístění. Vlastně staronové. Vracíme se na Palembang. Armáda obsadila Benkolen a zbylé holandské jednotky uprchly do džungle. Naším úkolem je kromě zreorganizování také výcvik nových pilotů. Bojové akce bez rizika poskytnou nováčkům před návratem potřebné zkušenosti. Také mám potřebný klid dopsat svůj deník.

Úvod || 7.prosince 1941 - 15.ledna 1942 || 16.ledna 1942 - 12.března 1942 || 22.srpna 1942 - ?