Třicátého je naplánována stejná akce, když přelétáme silnici Kuantan - Malacca přeplněnou vojenským kolonami, mává plukovník Shimizu křídly a gestikuluje z kokpitu, že mu odešlo rádio. Za chvíli ztrácí rychlost a tak se otáčí zpět, jeho čísla ho následují. Tohle si mechanici asi pěkně odskáčí. Pokračujeme dále nad Singapur. Dáváme si větší rozestupy, aby nedošlo k nemilému překvapení jako včera. V nepravidelných intervalech se pod námi objevují černé obláčky protiletadlové palby, značně nepřesné. Najednou však přestávají, nemyslím že je to přestalo bavit a tak raději dvakrát točím celý Chutai. A už ho vidím. Opět letoun s bachratých trupem, bublinovým kokpitem a mohutným motorem. Střemhlavým letem se vrhá na rotmistra Higashiyamu, snažím se ho varovat rádiem, ale nereaguje. Snadná kořist, s hořícím motorem padá k zemi. Pověsil jsem se za brita, který se snaží uniknout letem těsně nad zemí, jsem ale rychlejší a on přechází do ostrých zatáček. Dokáže je udělat ostřejší a skoro se mi dostává na ocas. Využívám ještě zbytku rychlosti, vychyluji směrovku a přitahuji knipl, za motor na zádech unikám vzhůru. Když už skoro přepadávám, potlačím a s motorem na plný výkon dorovnávám letoun. Za mnou nikdo, napravo vidím své číslo tři jak mi ukazuje směrem dolů. Nepřátelský letoun mě zkoušel následovat, ale jeho motor neměl dostatečný výkon a teďka bez rychlosti zkouší zmizet. Střemhlav letím přímo na něj. Přesná dávka, z motoru vyšlehnou plameny jež olizují kokpit. Pak zhasnou a letoun jde ve spirále k zemi. Jsme přímo nad letištěm, sleduji trasírky, zdá se že na mě střílí i z ručních zbraní. Raději mizím, tenhle sestřel mi jistě potvrdí.
Podnebí je tu hrozné, nejhorší jsou moskyti. Rotmistr Chojiro a poručík Goto dostali malárii. Naštěstí ženisté dělají vše možné aby celá základna byla vybavena vším komfortem, snad se tu již další případy nevyskytnou. Stejně jsem ale využil svých privilegií a našel si ubytování ve městě. Mám krásný výhled na Fort Margherita.
Dvanáctého mám službu operačního důstojníka. Vcelku rutina, odbavuji starty průzkumných letadel a střídání stíhaček Otsu patrolujících nad městem. Odpoledne mi přináší zpravodajský důstojník fotky, které udělaly létající čluny poblíž přístavu Pontianak. I přes snahu se skrýt jsou jasně zřetelné holandské torpédové čluny v zátoce. Chvíli o nich debatujeme co tam asi pohledávají, nakonec odchazí odeslat fotografie s hlášením na štáb, ať se s tím trápí oni.
Velení to vyřešilo. Druhý den přišel rozkaz naplánovat útok na holandské torpédové čluny. Ovšem ne bombardéry, ty prý mají důležitější úkoly, ale s využitím naší letky. Mechanici začali montovat na Hayabusy závěsy pro třicetikilové bomby. Protože masivní přední část neumožňuje útok střemhlav, budeme nalétávat pozvolným sestupem. Nejprve teoretická příprava kdy schazovat pumy a odpoledne ostrý test. Zkoušíme s bojovou municí, při pojíždění po runway trnu hrůzou, byl by z nás krásný ohňostroj. Přiblížení i zahájení útoku nám jde bez problémů, samotný shoz je katastrofa. Pouze dva letouny zasáhly okraj cílového prostoru, ostatní včetně mě rozházeli svůj náklad až do vzdálenosti pětset metrů. A torpédové čluny určitě nebudou stát na místě. Nikomu se ale nic nestalo a piloti z toho mají legraci.
Ráno startujeme, kompletní Sentai, oblačnost nad Matangským pohořím nás nutí sestoupit velmi nízko a při přélétávání jednotlivých zalesněných hřebenů vletět do mraků. Každé klesání pak je nepříjemným okamžikem zda přímo proti nám nebude další kopec. Při jednom takovém "skoku" se nám ztrácí vedoucí Shotai první Chutai majora Kagawy. Doufám, že jsou v pořádku. Ani ne po hodině letu nám pozemní kontrola dává nové souřadnice, několik torpédových člunů se údajně v noci setkalo s naším svazem lehkých letadlových lodí. Nepotopená nepřátelská plavidla se snaží nyní uniknout, ale marně. Na finální pozici nás navede průzkumný letoun z Ruyjo. Letouny se řadí do dvojic a útočí. Celá hladina je pokryta gejzíry vody mezi kterým kličkují obratné a rychlé čluny. A jsou úspěšné, rozptyl zásahu byl sice lepší než v rámci cvičení, ale ani tak jsme nezaznamenali úspěch. To se mi nelíbí, obracím svou Chutai a útočíme alespoň palubními zbraněmi. Do dvou nejbližších plavidel vyprazdňujeme takřka celý zásobník. Po návratu na letiště na nás již čeká major Kagawa, radiovou zprávu nezachytili a doletěli až na Pontianak, kde samozřejmě nic nenašli. Průzkumné letouny doprovázejí nepřítele celý den, po obědě druhá mise, tentokrát útočíme palubními zbraněmi hned při prvním náletu. Zanecháváme za sebou dvě hořící lodě. Druhý den si akci zopakujeme již jen jedním útokem, bez úspěchu. Nepřítel, jakmile nás spatřil, rychle zamiříl ke břehu a do úkrytu pod hustým porostem pobřežních močálů.
Kapitán Onozaki vypravuje : 7.12.1941 - 15.1.1942
Úvod || 16.ledna 1942 - 12.března 1942 || 13.března 1942 - 21.srpna 1942 || 22.srpna 1942 - ?7. - 8.prosince 1941
Po sovětských a čínských tak nyní otestujeme i britské piloty, pro první dny máme za úkol letecké krytí vylodění 18.pěší divize na Khota Baru. Vcelku jednoduchý úkol a navíc nudný. Nepřátelské stíhačky se neukázali a mohutné loďstvo se v pořádku vyloďuje. Z té výšky je to úchvatný pohled.9. - 10.prosince 1941
Náš úkol nyní převzali piloti Otsu ze Songkhia, mají to blíže. Létáme ale ještě únavnější doprovody pro bombardéry útočící na britská letiště v Malajsii. Tentokrát se nezůčastňuji. I tak se ale nenudím, dodělávám hlášení o přesunu letky z Cantonu a navíc veškeré papírování související z bojovou čiností. Letci už si stěžují, že by chtěli potkat britské piloty, obzvláště když se podle rádia nad Khota Baru nakonec pár nepřátel objevilo.11. - 12.prosince 1941
Tentokrát pouze hlídkové lety, situace se vyvíjí dobře, Khota Baru i Kuantan jsou již v našich rukou. Armáda i námořnictvo pak podle armádních novin hlásí úspěchy i na Borneu, Filipínách i ostrovech v Pacifiku.
Ki-43-Ib Hayabusa na letišti Kompong Trach
13. - 14.prosince 1941
Také pro dnešek pouze hlídkové lety. Konečně jsem zkompletoval veškerá hlášení a s plukovníkem jsme s nimi zaletěli na velitelství v Šanghaji. Vzrušeně se tam debatovalo o nové ofenzivě v Číně, 13.armáda prý obsadila Changshu a na severu pak postupujeme na Yenen. A dokonce někteří tvrdí že do týdne padne Hong Kong. To se nás ale netýká, máme se prý připravit na další přesun. A to znamená další papírování, poslední dobou sedím víc za stolem než létám.15. - 16.prosince 1941
Znovu jsme se přesunuli, tentokrát již na jih Siamu, na letiště Hat Yai u Songkhia. I přes nepříznivou předpoveď naplánovalo velitelství hlídkové lety nad Kuantanem, kde se vyloďují další jednotky. Celý den prší, ale viditelnost je dobrá. Vedu druhý Chutai nad místo určení. Všude je klid, krátce po poledni nás však operátor navádí na západ, několik Blenheimů tam útočí na 2.tankový pluk, který postupuje po silnici na Kuala Lumpur. Přilétáme pozdě, nikdo nikde, ubývá palivo a tak se vracíme na základnu, tři letouny jsou poškozeny při přistání. Na druhý den se počasí zhoršilo a meteo hlásí možnou bouřku. Plukovník Nekotomi startuje v čele 15 letounů. Bouřka opravdu přišla, nedoletěli ani nad Kuantan a vracejí se. Všichni netrpělive čekáme až zaburácí motory nad letištěm. Brzy ovšem ztrácíme spojení a mraky se skoro dotýkají země, pořád prší. První Chutai majora Shimizu se objevuje na čas, všech devět letounů dosedá bez problémů. Po Sentai Hombu však ani vidu a v radiu to jen praská. Vzrušení když zaslechneme motory je vystřídáno zklamáním, to se vracela jen jedna Shotai stíhaček Otsu. Podle času už musejí být naši bez paliva. Nakonec přeci jen dva motory, podporučík Kizuka, nováček jež letěl jako plukovníkovo číslo 5 a také číslo tři, poručík Goto. Kizukovi před přistáním vysadil agregát pro nedostatek paliva, tvrdě dosedl a zlomil podvozkovou nohu, nic se mu však nestalo. Ostatní prý ztratili hned po obrátce a nakonec letěli podél pobřeží až na Hat Yai. Čekáme další dvě hodiny, je nám již jasné že plukovník, poručíci Shirahama a Kaguyama a podporučík Maeda se zřítili po vyčerpání paliva do džungle. To je citelná ztráta. Velitelství potvrzuje jako velitele letky Shimizu a jeho prozatímní jmenování plukovníkem. Náladu nám nespravilo ani ohlášené dobytí Hong Kongu.17. - 18.prosince 1941
Dnešní úkol je krytí postupu 21.smíšené brigády na Malaccu, po neblahých zkušenostech a vzhledemk panujícímu počasí je pro akci určena pouze pětičlená skupina. Už během příletu je operátor popohání, letka taktických bombardérů postřeluje silnici. Poručík Gyuba, jež vede Shotai, se střemhlavým letem vyhýba doprovodným nepřátelským stíhačkám, které sice mají početní převahu, ale v rychlosti nestačí našim Hayabusám a rovnou se vrhne na roj Blenheimů. Ti o něm již vědí a prudce uhýbaji, dlouhou dávkou je zasažen jeden nepřátelský letoun a zanechává za sebou bílý kouř. Zadní střelci palí na rotmistra Shibayamu, jeho stroj dostal zásah do křídla, není to ale nic vážného. Britové mizí přízemním letem pryč. Návrat i přistání proběhlo bez problémů. Druhý den opět prší a k velké úlevě velení zrušilo všechny lety.19. - 20.prosince 1941
Hlídkové lety pro krytí postupu pozemních jednotek jsou stále naším úkolem. Plukovník Shimizu vzhledem k nepříznivému počasí a vzdálenosti nad Malaccu určuje střídání vždy tak aby byla nad cílem alespoň jedna Shotai. Neustálý déšť ovšem omezuje vůbec možnost odstartovat. Jednu z dopoledních hlídek vedu i já. Točíme se na hranici oblačnosti když mě poručík Chojiro upozorňuje na přilétávající bombardéry. Obě moje čísla zaměstnávají stíhačky a já útočím na čelní trojici dvoumotoráků. Ze shora jsem vypálil dávku po celé délce letounu, vidím jak se kupole horního střelce rozstříkla a kulometčík se zhroutil do vnitřku letounu. Všechny nepřátelské bombardéry odhazují okamžitě svůj náklad a obrací domů. Dávám znamení svým číslům jež pronásledují jednu stíhačku a vracíme se na základnu. Úkol byl splněn, pozemní jednotky jsou bez úhony.
Jeden z poškozených letounů po týdnu provozu z letiště Hat Yai
21. - 22.prosince 1941
Průběh těchto posledních dnů je dosti jednotvárný. Jednotlivé letky se střídaji v krytí pozemních sil nad Malaccou, špatné počasí neumožnuje větší akce. Jedna z Shotai se zapletla do souboje s nepřítelem, který vyslal tentokrát početnější stíhací doprovod a tak přeci jen několik bombardérů shodilo svůj náklad na naše vojáky. Další dva letouny byly poškozeny při přistání, pomalu nebude na čem létat. Navíc prosakují neověřené informace o dalším přesunu, přeci jen létat 300 mil nad cílový prostor je náročné a uvědomuje si to dokonce i velitelství.23. - 26.prosince 1941
Po předchozích akcích nám velitelství zrušilo všechny operační lety. Máme čtyři dny volna. Opět letím s veškerou agendou do Saigonu na štáb. Ve městě je po čtrnácti dnech od mé poslední návštěvy docela jiné ovzduší. Už tu není tolik vojska, všichni odjeli do Malajsie nebo na Borneo. Při příletu sleduji impozantní formaci více jak šedesáti námořních bombardérů doprovázenou obratnými Zery jež směřuje na Malaccu. Na velitelství jsou patrně v dobrém rozmaru, dokonce nám přislíbili čerstvé posily. Přebírám jejich osobní spisy, nejsou to žádní nováčci, už mají pár bojových misí nalétáno z Číny. V přístavu je velmi zajímavé sledovat jak do ponorek nakládají torpéda, z námořníků sálá sebevědomí a věž jejich plavidla zdobí insignie potopených lodí. Ale zdá se že i nepřátelské ponorky si vybírají svou daň. Remorkéry táhnou do suchého doku několik transportních lodí s rozervanými boky. V čele dvanácti nových strojů se vracím na Hat Yai, s novými rozkazy se připravujeme k přesunu na zprovozněné letiště Khota Baru.27. - 28.prosince 1941
Protože zmíněný nálet námořních bombardérů na Malaccu zrušil veškerou britskou leteckou přítomnost na základně, je naším úkolem udržet vzdušnou nadvládu. Všechny tři Chutai v trojúhelníkové formaci a napravo Sentai Hombu, plukovník Shimuzu a jeho dvě čísla, směřujeme nad Johore Baru. Při příletu vidíme pouze tři Wirraway jež se šplhají z runway a po celém letišti hrozný zmatek. Druhá Chutai se opozdila, první Chutai nás kryje o pětset metrů výše. Mých devět letounů využívá výšky a rychlosti a vrháme se na nepřítele. První letoun mi roste v zaměřovači, jednoduchý výstřel a z motoru se valí kouř, prudce ztrácí rychlost i výšku a odpadá. Spokojuji se s pravděpodobným sestřelem, ženeme se za dalším. Poručík Gyuba je sotva padesát metrů za neohrabaným Wirraway a tentokrát si ho nenechá uniknout. Plná dávka a k zemi se řítí ohnivá koule, pilot nevyskočil. Třetí nepřátelský letoun se někam ztratil přízemním letem nad džunglí. Druhá Chutai konečně dorazila, my se však vracíme zpět. Připojujeme se k průzkumnému Karigane, pilot je rád, cítí se bezpečněji. Další den jsou pro špatné počasí lety zrušeny, alespoň je čas na oslavu prvního vzdušného vítězství nad brity, Gyuba nestačí rozlévat saké.29. - 30.prosince 1941
Námořnictvo již považuje britské letectvo v Malajsii za zničené a tak přenechává udržování vzdušné nadvlády nám. Cílem je Singapur. Oblačnost se zvedla až k pětitisícům, let k cíli je vcelku bezpečný. Ani s navigací i přes značnou vzdálenost problém není, zdálky jsou viditelné dva černé sloupy kouře z hořících nádrží v přístavu. A podle všeho je napadrť i letiště, z hangárů jsou jen trosky a na stojánce řada ohořelých letadel. Skoro hodinu se točíme nad městem a nikde nikdo. Sleduji druhou Chutai třista metrů pod námi, když najednou kolem nás proletí dvě stíhačky, typ Buffalo. Okamžitě sklouzávám po křídle a ženeme se střemhlav za nimi. Varuji rádiem ostatní, hlavně majora Kawaie, že má bandity na osmi hodinách nad sebou. Prudce uhýbají nestandardní zatáčkou napravo, tím se sice dostávají mimo nebezpečí, ale také mi odvádí nepřítele mimo možnost útoku. Vybíráme klesání a šplháme zpět na hranici oblačnosti. Oba britové krátkými dávkami rámují opožděné číslo devět, naštěstí mají ve výzbroji jen kulomety. To už se do boje zapojuje i první Chutai. Letouny pálí ze všech zbraní, jsou vidět zásahy, obě Buffala prudce klesají a unikají těsně nad zemí. Dochází nám palivo a letíme domů.Třicátého je naplánována stejná akce, když přelétáme silnici Kuantan - Malacca přeplněnou vojenským kolonami, mává plukovník Shimizu křídly a gestikuluje z kokpitu, že mu odešlo rádio. Za chvíli ztrácí rychlost a tak se otáčí zpět, jeho čísla ho následují. Tohle si mechanici asi pěkně odskáčí. Pokračujeme dále nad Singapur. Dáváme si větší rozestupy, aby nedošlo k nemilému překvapení jako včera. V nepravidelných intervalech se pod námi objevují černé obláčky protiletadlové palby, značně nepřesné. Najednou však přestávají, nemyslím že je to přestalo bavit a tak raději dvakrát točím celý Chutai. A už ho vidím. Opět letoun s bachratých trupem, bublinovým kokpitem a mohutným motorem. Střemhlavým letem se vrhá na rotmistra Higashiyamu, snažím se ho varovat rádiem, ale nereaguje. Snadná kořist, s hořícím motorem padá k zemi. Pověsil jsem se za brita, který se snaží uniknout letem těsně nad zemí, jsem ale rychlejší a on přechází do ostrých zatáček. Dokáže je udělat ostřejší a skoro se mi dostává na ocas. Využívám ještě zbytku rychlosti, vychyluji směrovku a přitahuji knipl, za motor na zádech unikám vzhůru. Když už skoro přepadávám, potlačím a s motorem na plný výkon dorovnávám letoun. Za mnou nikdo, napravo vidím své číslo tři jak mi ukazuje směrem dolů. Nepřátelský letoun mě zkoušel následovat, ale jeho motor neměl dostatečný výkon a teďka bez rychlosti zkouší zmizet. Střemhlav letím přímo na něj. Přesná dávka, z motoru vyšlehnou plameny jež olizují kokpit. Pak zhasnou a letoun jde ve spirále k zemi. Jsme přímo nad letištěm, sleduji trasírky, zdá se že na mě střílí i z ručních zbraní. Raději mizím, tenhle sestřel mi jistě potvrdí.
31.prosince 1941 - 1.ledna 1942
Opět letíme nad Singapur v plné sestavě devětadvaceti letounů. Blížíme se k městu od západu, vidíme jak dvě stíhačky startují z letiště a za chvíli ještě jedna. Než se k nim dostaneme naberou výšku a jsou na naší úrovni, žádné překvapení. Můj Chutai letí vpředu a všech devět strojů zahajuje palbu na dvěstě metrů, jeden z britů nevydrží a střemhlav mizí k zemi, úlomky směrovky se sypou všude kolem něj. Zbylá dvě Buffala letí na padesát metrů, ale pak i oni strhnou letouny k zemi. Vybírám si toho napravo a jdu za ním. Když už chci zahájit palbu prudce uhýba a zaměřovač mám prázdný. Nezachránil se ale na dlouho, manévr ho dostal přímo před mé číslo čtyři, kapitána Egashiru, vedoucího druhé Shotai. S lehkou opravou do něj dává dvě dávky a připisuje si první vítězství. Nepřítel vyklidil oblohu. Akce celé Sentai jsou zbytečně náročné na palivo a zajištění, zvláště když nepřítel již nemá dostatek letounů. Prvního ledna proto letí jen major Kagawa a dva letouny, neměli štěstí, britové se neukázali.2. - 3.ledna 1942
Velitelství přičítá včerejší neúspěch při napadnutí nepřítele právě malému počtu letadel. Plukovník opět posílá všechny dostupné stroje. Ani to nic nemění na situaci a žádné nepřátelské stíhačky jsme nepotkali. Při přístaní navíc moje druhá Shotai zápasí s poryvy větru, rotmistr Kabase narazi při dojezdu do svého vedoucího jehož letoun vybuchuje. Kabase vyvázne jen z pohmožděninami, ale kapitán Egashiru je s popáleninami odtransportován do Saigonu. Hlavní mechanik ještě hlasí poškození motoru u dvou letounů, k dispozici na další misi je tak jen 25 strojů. Alespoň při cestě zpět potkáváme jedno Buffalo, jeho pilot o nás neví a baví se přelétáváním stromů. Rotmistr Aino z první Chutai ho bez milosti proměnil v ohnivou kouli, která se rozbila o železniční násep.
Letoun kapitána Egashiru po havárii na přistávací dráze
4. - 7.ledna 1942
Po týdenní kampani nad Johore Baru a Singapurem konečně zasloužený odpočinek. Více než piloti ho potřebuje technika, ta dostává ve vlhkém a teplém podnebí blízko rovníku pořádně zabrat. Pozemní jednotky, nyní již neohrožované britskými bombardéry se rychle blíží k Singapuru. Stav jednotky opět poklesl na 28 strojů, do akce tak skoro vždy létají všechny tři Chutai i Sentai Hombu.
Bojové schéma 59th Fighter Sentai k 6.lednu 1942
8. - 15.ledna 1942
Hned další den má první Chutai za úkol stíhací ochranu nad druhou divizí křižníků, která se dostala do dosahu holandských letounů z Jávy. Nepřítel se samozřejmě neukázal a v podvečer jsou již naše lodě mimo dosah nepřítele. Máme tak opět trochu času na odpočinek a výcvik.Podnebí je tu hrozné, nejhorší jsou moskyti. Rotmistr Chojiro a poručík Goto dostali malárii. Naštěstí ženisté dělají vše možné aby celá základna byla vybavena vším komfortem, snad se tu již další případy nevyskytnou. Stejně jsem ale využil svých privilegií a našel si ubytování ve městě. Mám krásný výhled na Fort Margherita.
Dvanáctého mám službu operačního důstojníka. Vcelku rutina, odbavuji starty průzkumných letadel a střídání stíhaček Otsu patrolujících nad městem. Odpoledne mi přináší zpravodajský důstojník fotky, které udělaly létající čluny poblíž přístavu Pontianak. I přes snahu se skrýt jsou jasně zřetelné holandské torpédové čluny v zátoce. Chvíli o nich debatujeme co tam asi pohledávají, nakonec odchazí odeslat fotografie s hlášením na štáb, ať se s tím trápí oni.
Velení to vyřešilo. Druhý den přišel rozkaz naplánovat útok na holandské torpédové čluny. Ovšem ne bombardéry, ty prý mají důležitější úkoly, ale s využitím naší letky. Mechanici začali montovat na Hayabusy závěsy pro třicetikilové bomby. Protože masivní přední část neumožňuje útok střemhlav, budeme nalétávat pozvolným sestupem. Nejprve teoretická příprava kdy schazovat pumy a odpoledne ostrý test. Zkoušíme s bojovou municí, při pojíždění po runway trnu hrůzou, byl by z nás krásný ohňostroj. Přiblížení i zahájení útoku nám jde bez problémů, samotný shoz je katastrofa. Pouze dva letouny zasáhly okraj cílového prostoru, ostatní včetně mě rozházeli svůj náklad až do vzdálenosti pětset metrů. A torpédové čluny určitě nebudou stát na místě. Nikomu se ale nic nestalo a piloti z toho mají legraci.
Ráno startujeme, kompletní Sentai, oblačnost nad Matangským pohořím nás nutí sestoupit velmi nízko a při přélétávání jednotlivých zalesněných hřebenů vletět do mraků. Každé klesání pak je nepříjemným okamžikem zda přímo proti nám nebude další kopec. Při jednom takovém "skoku" se nám ztrácí vedoucí Shotai první Chutai majora Kagawy. Doufám, že jsou v pořádku. Ani ne po hodině letu nám pozemní kontrola dává nové souřadnice, několik torpédových člunů se údajně v noci setkalo s naším svazem lehkých letadlových lodí. Nepotopená nepřátelská plavidla se snaží nyní uniknout, ale marně. Na finální pozici nás navede průzkumný letoun z Ruyjo. Letouny se řadí do dvojic a útočí. Celá hladina je pokryta gejzíry vody mezi kterým kličkují obratné a rychlé čluny. A jsou úspěšné, rozptyl zásahu byl sice lepší než v rámci cvičení, ale ani tak jsme nezaznamenali úspěch. To se mi nelíbí, obracím svou Chutai a útočíme alespoň palubními zbraněmi. Do dvou nejbližších plavidel vyprazdňujeme takřka celý zásobník. Po návratu na letiště na nás již čeká major Kagawa, radiovou zprávu nezachytili a doletěli až na Pontianak, kde samozřejmě nic nenašli. Průzkumné letouny doprovázejí nepřítele celý den, po obědě druhá mise, tentokrát útočíme palubními zbraněmi hned při prvním náletu. Zanecháváme za sebou dvě hořící lodě. Druhý den si akci zopakujeme již jen jedním útokem, bez úspěchu. Nepřítel, jakmile nás spatřil, rychle zamiříl ke břehu a do úkrytu pod hustým porostem pobřežních močálů.
Úvod || 16.ledna 1942 - 12.března 1942 || 13.března 1942 - 21.srpna 1942 || 22.srpna 1942 - ?
© Martin Smola, 1999-2017