Hodinu po půlnoci zazní sirény, na přístav nalétávají nepřátelské bombardéry. Ve městě to ovšem patrně nikoho nevzrušuje. Světlomety propátrávají oblohu. Tlumený zvuk detonace jak bomby neškodně dopadly do vod zálivu a bombardéry odlétají pryč. Musíme se zvykat, nálety se opakují noc co noc, ve stejnou dobu a naštěstí se stejným výsledkem. Pouze pátého je v přístavu poněkud rozruch, jedno ze skladišť je zasaženo, vybuchující munice zabila asi deset vojáků při záchraných pracech.
Průzkum hlásí zvýšenou aktivitu na letišti Singkawang, armádní bombardéry pokračují v náletech a my je doprovázíme. Protože holandské stíhačky se neobjevují a výška přes tři kilometry nás spolehlivě chání před protiletadlovou palbou, je to dobrá příležitost pro mladší piloty dostat do ruky ovládání Hayabusy.
Podél pobřeží stoupáme na výšku tři a půl kilometru, řadíme se do bojové formace a následujeme průzkumný letoun. Je oblačno a tedy spousta příležitostí na přepad. Pravidelně měním směr mojí Chutai, piloti mě poslušně následují. Průzkumný letoun krouží nad rafinérií Royal Dutch Shell, nepřítel ho nechává bez povšimnutí, ani protiletadlová děla nestřílí. Je jasné proč. Z mraku se vynořila šestice stíhaček. Malé a pohyblivé s oranžovými trojúhelníky na křídlech. Tak tedy holanďani. Ostře zatáčím a jdu za nimi. Moje třetí Shotai jako obvykle nestíha, ale tentokrát se jí to vyplatí. Tři bachraté stíhačky unikají před Chutai Majora Kagawy a vlétnou jim přímo do rány. Podporučík Ishimori dlouhou dávkou zacílí na vedoucího a letadlo vybuchuje ve vzduchu. Jeho čísla zmateně uhýbají, rotmistr Degawa zahajuje palbu příliš daleko, obě holandské stíhačky unikají střemhlavým letem. Hayabuse takhle neuniknou. Žlutá devět, rotmistr Kamei, se na ně pověsil. Několik krátkých dávek a oba letouny padají do moře. Snažím se držet Chutai po hromadě, ale ztratili jsme výšku. Nad námi další tři lehké nepřátelské stíhačky točí spirálu s druhou Chutai. Otáčí se rychleji než Hayabusy, nevím proč Kawai nevyužije rychlosti a nepřeruší boj. Koleduje si o pohromu. A už je to tady, jedna Hayabusa vybuchuje a padá k zemi. A druhá. Naštěstí je tu ještě první Chutai. V plné rychlosti rozčísne kroužící letouny. Jeden holandský stroj exploduje, zbylá dva se stoupou kouře za sebou mizí v mracích. Vracíme se zpět. Zjišťuji kdo chybí, červená čtyři a šest, Sadae Makino a Eizo Gyuba.
Na půli cesty zpět přelétáváme nad invazním svazem, několik lodí hoří a stoupá z nich dým. Zatímco jsme bojovali se stíhačkami, torpédové bombardéry rozsévaly zkázu. Následující den je oblačnost ještě větší, beznadějně bloudíme v mracích a pouze několik letounů doletí až nad Palembang. Do žádných soubojů se raději nepouští.
Ve dvou hodinových intervalech se střídají jednotlivé Chutai, nepřátelské bombardéry se neukazují. Dvanáctého již prázdné transportní lodě směřují pryč. Zvedla se oblačnost a tak nebezpečí náhlého přepadu nehrozí. V jednu hodinu nás střídá první Chutai, letí s ní i plukovník Shimizu. Podle hlášení které jsem večer odesílal na velitelství, se krátce na to objevil mohutný svaz bombarderů, asi sedmdesát strojů různých typu se slabou stíhací ochranou. Plukovník stíhačky zcela ignoroval a vrhnul se na nízko letící bombardéry. Slabá výzbroj proti velkým letadlům není moc účinná. Asi dvacet letadel stihnuli poškodit, zbytek zaútočil torpédy a bombami na křižníky. Jedna z lodí dostala zásah torpédem, na palubě další pak explodovala bomba. Křížová palba z bombardérů si také vyžádala obět mezi našimy piloty. Rotmistr Hidaka utrpěl těžké zranění a nouzově přistál na moři. Doprovodný torpédoborec se mu vydal na pomoc, pilot nestihl pro zranění opustit kabinu a stíhačka klesla pod hladinu dříve než k němu dorazil. Moje Chutai se tedy do boje nezapojila, ovšem rotmistr Degawa doplatil na proměnlivé počasí. Náhlý poryv větru při přistání vychýlil jeho letoun mimo přistávací dráhu a on havaroval. Letadlo je zničené a Degawa skončil s rozdrcenou pánví v nemocnici.
Trošku nám zlepšilo náladu poděkování od velitele ochraného svazu, v depeši také přiznal naší Sentai dva sestřely holandských bombardérů.
Prvních pár dnů je konvoj mimo dosah nepřátelských bombardérů a tak je vcelku klid. To se ovšem mění ve chvíli, když míjí ostrov Sinkep. Objevuje se 25 bombardérů s početným doprovodem. Holandské stíhačky se na nás vrhají jako roj sršňů a nepouští nás ke svým chráněncům. Obětují se pro ně a padají do moře jeden za druhým, moje Chutai si připisuje tři sestřely, nejvíce se však vyznamenává poručík Inozuka z první Chutai. Sestřelil dvě stíhačky. Mezitím ovšem bombardéry vypustily svůj náklad, asi tři lodě jsou zasaženy bombami, torpéda směřují na vlajkovou loď, která po dvou obrátkách ztratila rychlost. Už se zdá že katastrofa je nevyhnutelná, v poslední chvíli se plnou rychlostí do cesty staví jeden z eskortních torpédoborců a otřásá se mohutnou explozí.
Další dva dny je již svaz zakotven u Jambi a jednotky se vyloďují, nepohyblivé lodě jsou ideálním cílem. Vprvní vlně přilétají více jak tři desítky bombardérů, doprovází je jen britské stíhačky Buffalo. Opět nás za cenu vlastních obětí nepouští k bombardérům, sám si připisuji jeden sestřel a snažím se orientovat ve změti letadel. Několikrát kolem mě propadne hořící stroj, nevím zda vlastní či cizí. Chutai se mi rozpadla, držíme se mě jen moje dvě čísla. Uvolňuji škrtící klapky a na plný výkon míříme k přístavišti, tam už nalétává poslední trojka bombardérů. Maji výhled zahalený stoupajícím dýmem, mezi vykládajícími loděmi je obrovský zmatek. Jakmile nepřátelská letadla mizí vracíme se na základnu dotankovat a doplnit munici. Jedno letadlo chybí a další mají různé poruchy. Dáváme dohromady sedm bojeschopných strojů a startujeme. Sotva se přiblížíme, vidíme velkou skupinu holandských bombardérů. Nad nimi letí osm stíhaček, mají nad námi výhodu. Poručící Kobayashi a Maeda jsou sestřeleni při čelním průletu, nevydrželi a strhli své stroje do strany, nabidnuli tím britům větší cíl. Povolujeme bojové klapky na křídlech a utahujeme obrátku. Pálíme ze všech kulometů, jeden za druhým jdou Buffala k zemi. Egashira si připisuje třetí sestřel, pobyt v nemocnici nic neubral na jeho dravosti. Najednou neni vidět žádná nepřátelská stíhačka, snažíme se přakazit útok bombardérů. I tak jedna z lodí dostane zásah. Tohle byl tedy perný den.
Mechanici celou noc horečně pracují, aby zprovoznili co nejvíce letadel. Ráno je k dispozici 12 strojů, vrchní mechanik hlásí, že další budou připraveny až večer. Shimizu vybírá piloty a rozděluje je do dvou Chutai. Sám vede první, k mé velké radosti jsem mezi šťastlivci, letím jako číslo vedoucího druhé Chutai majora Kawaie. Je domluvené střídání po dvou hodinách pokud se neobjeví nepřítel, raději sedíme v kokpitu na letišti s palcem na startéru. Jdeme na vzlet okamžitě jakmile v rádiu slyšíme hlášení od plukovníka. Nad Jambi střídáme první šestku a se závistí dole počítám tři hořící vraky. Teď je řada na nás, těžké holandské bombardéry bez stíhacího doprovodu. Pod dvou útočíme na jeden bombardér, ale stejně to nestačí, sleduji jak se mé střely zakusují do křídel ve snaze trefit motor a bombardér letí dál. Křečovitě držím spoušť i když mám zásobník dávno prázdný. Nepřítel schazuje své bomby, jedna minonoska dostává plný zásah, tlaková vlna cloume s mým letadlem. Mám vztek. Sledujeme odlétající bombardéry, ticho v éteru prořízne krátký majorův rozkaz: "Kapitán Onozaki přebírá velení Chutai, vraťte se na základnu. Konec.". Pak zase ticho, major rádio vypnul. Nechápavě sleduji jeho letadlo, salutuje mi a pak se otáčí za holanďany. "Vždyť už nemá žádné náboje.", přemýšlím. A pak mi to dojde, ohnivá masa dvou do sebe zaklesnutých letadel se řítí k zemi. Formuji zbývající letadla a letíme domů. Skóre letky tak překročilo třicet zničených nepřátelských letadel.
Poslední únorové dny kryjeme invazní svaz směřující na ostrov Sinkep, nepřátelské bombardéry se neobjevují, patrně to mají z Batavie moc daleko. Stejně jako v Kuchingu jsem si našel ubytování mimo základnu. Bydlím v jedné z anglických budov na Boat Quay, kousek od Esplanady. Pravidelný odpolední déšť rychle oschne a než zapadne slunce zajdu vždy do důstojnického klubu u katedrály St.Andrew. Potkal jsem zde několik pilotů z letadlových lodí. Stěžovali si, že již dlouho nenarazili na nepřítele, kdekoliv se objeví tak holandské či britské lodě okamžitě zmizí.
Prvního března se koná ve městě slavnostní přehlídka, triumfující jednotky defilují před generálem Jamašitou, kterého nepřátelé nazývají Malajský tygr.
Krátce na to se posádka na ostrově vzdala a nebezpečí pro naše konvoje je zažehnáno.
Mezitím se bojuje o ropná pole u Palembang, létáme jako eskorta taktických bombardérů. Vcelku jednoduché mise, neboť nepřátelské stíhačky se již nepokouší o střet s námi. Protiletadlová obrana je ovšem velmi hustá a proto se raději držíme stranou, stačí že to dostávají bombardéry.
Kapitán Onozaki vypravuje : 16.1.1942 - 12.3.1942
Úvod || 7.prosince 1941 - 15.ledna 1942 || 13.března 1942 - 21.srpna 1942 || 22.srpna 1942 - ?16. - 29.ledna 1942
V dalších dnech plánujeme zničit i ostatní torpédové čluny, ale podle hlášení se přesunuly až do Batavie. V noci je zachytila eskorta letadlových lodí a několik jich potopila. V třetím lednovém týdnu se mi vracejí vzpomínky na Čínu. Létáme pouze jednu akci denně, velitelství chce uvolnit težké a střední bombardéry k jiným akcím, a tak naše Sentai převzala roli stíhacího bombardéru. Napadáme podél silnice na Singkawang zadní voj ustupující britských jednotek a malajské domobrany. Bez ochrany stíhačů se pěšáci zahazujíce výstroj snaží zmizet na okraji džungle, ale i tak si naše útoky vybírají svou daň. Palba ručních zbraní není většinou moc přesná ani nebezpečná, občas je sice třeba zaletovat několik děr v křídlech, ale nic vážného. Zbytek dne nás naženou do učebny a opakujeme teorii, v podvečer navíc simulace leteckého boje. Armáda už stihla rozeslat oběžníky s novými taktickými pokyny, reflektují první měsíc zkušeností ve střetech s novým protivníkem. Ale musím říct, že sovětští piloti nad Nomonhanem byli nebezpečnější. Na konci ledna je stav letky doplněn na 34 strojů, špatné počasí ovšem nedovoluje bojové vzlety. Je děs poslouchat večer v důstojnickém klubu námořní piloty, kteří létají sweepy nad Batavii a připisují si vítězství nad obstarožními holandskými stroji. Raději se jdu do projít, zkropeny tropickým deštěm jsou ulice Kočičího města v zapadajícím slunci překrásné. Devětadvacáteho je krátce po operačním briefingu náš nálet zrušen, beru si s poručíkem Ishimorim vůz a jedeme do přístavu. Kráčíme po molu a najednou se ozve tón sirény, není to varování před náletem, z moře je slyšet odpověd, za hodinu vplouvá do zátoky za doprovodu tří torpedoborců letadlová loď. Na palubě jsou seřazeny letouny, ale loď je trochu nahnutá a na pravoboku u komínových vývodů jsou patrné známky požáru, zadní výtah je utržený. Okamžitě ji obklopily přístavní kutry a zavedly jí do mokrého doku. Palubu zaplnili opraváři a mezi nimi září ohníčky svářecích čet.
Letadlová loď Zuiho vjíždí do přístavu Kuching
30. - 31.ledna 1942
Velitelství nám naplánovalo velkou akci. Jelikož jsme se osvědčili v roli stíhacích bombardérů, zaútočíme společně s těžkými bombardéry Ki-21 na letiště Singkawang. Přitomnost nepřátelských stíhaček není pravděpodobná, i tak nás ale doprovazí letka Otsu. Ihned po startu se obrací zpět major Kawai s kouřícím motorem, druhá Chutai tak letí bez vedoucího. Všech zbývajících třiatřicet letounů zaútočí v první vlně a s momentem překvapení umlčí postavení protiletadlové obrany před tím, než svůj náklad schodí bombardéry. Útok je to přímo ukázkový, obránci se vzpamatovali až při odletu, všechny stroje se vrací bez problémů zpět. Zraněn je pouze jeden z pilotů průzkumných letounů. Podle jejich fotek vyhodnocujeme způsobené škody, hangáry na konci runwaye jsou srovnány se zemí, ale zásobníky paliva jsou nedotčené. Poslední lednový den si akci opakujeme, již od začátku to jde špatně. Nad Matangským pohořím je hustá oblačnost a ztrácíme kontakt s bombardéry. Když doletíme k Singkawangu ještě tam nejsou, kroužíme a čekáme. To samozřejmě neunikne pozornosti obránců a hlavně protiletadlové obrany. Ve chvíli kdy se objevují bombardéry již pod námi vybuchují černé obláčky, zatím nám nemůžou ublížit. Řadíme se do útočné formace a přetáčíme se po křídle do střemhlavého útoku. Už to bouchá, záblesk před motorem, ten na chvilku vynechává, reflexivně strhávám řízení a jsem mimo formaci. Několik letounů za sebou táhne chvost kouře. Přesto prolétáváme podél celého letiště a umlčujeme baterie děl a kulometů. Bombardéry vypouští svůj náklad, daří se jim pěkný zásah do muničního skladu, třicetimetrové plameny nás pozdravují, je čas k návratu. Počítám Hayabusy jak se připojují na zpáteční ccestě, zdá se že jsme přeci jen všichni. Rotmistr Aino má ovšem problémy s motorem, co minutu se mu zastaví vrtule, letounem otřese exploze a z výfuku olízne trup zelenomodrý zážeh. Nakonec se stáčí do spirály a jde k zemi, rotmistr nevyskočil. Další dva letouny jsou neopravitelně poškozeny, poslouží na náhradní díly pro dalších šest letadel včetně mého. Mechanici mají plno práce. Rotný Igarashi má tři průstřely levého stehna a končí v nemocnici.1. - 6.února 1942
Konečně tolik vytoužená operační přestávka, sice jen dva dny, ale i tak to potěší. Letka je doplněna novými stroji a hlavně piloty. Povětšinou již mají bojové zkušenosti z Číny, žádní zelenáči. Na lodi, která přivezla ze Saigonu zásoby se vrátil z nemocnice taky Noriichi Egashira po zranění při přistání na Khota Baru. Z armádních novin se dozvídámé o kapitulaci Singapuru a vylodění v Port Moresby. Pod božským vedením císaře kráčíme od vítězství k vítězství.Hodinu po půlnoci zazní sirény, na přístav nalétávají nepřátelské bombardéry. Ve městě to ovšem patrně nikoho nevzrušuje. Světlomety propátrávají oblohu. Tlumený zvuk detonace jak bomby neškodně dopadly do vod zálivu a bombardéry odlétají pryč. Musíme se zvykat, nálety se opakují noc co noc, ve stejnou dobu a naštěstí se stejným výsledkem. Pouze pátého je v přístavu poněkud rozruch, jedno ze skladišť je zasaženo, vybuchující munice zabila asi deset vojáků při záchraných pracech.
Průzkum hlásí zvýšenou aktivitu na letišti Singkawang, armádní bombardéry pokračují v náletech a my je doprovázíme. Protože holandské stíhačky se neobjevují a výška přes tři kilometry nás spolehlivě chání před protiletadlovou palbou, je to dobrá příležitost pro mladší piloty dostat do ruky ovládání Hayabusy.
7. - 10.února 1942
Špatné počasí zrušilo všechny plánované akce. Zároveň s tím přišel rozkaz ke stěhování, vracíme se do Malajsie. Ženijní jednotky zprovoznily letiště na Singapuru. Přibližujeme se ze severu, ověřuji si orientační body podobně jako při akcích začátkem ledna. Tentokrát se nemusíme ale ohlížet po nepřátelských stíhačích. Letka Otsu nad námi kontroluje prázdnou oblohu. Kousek od letiště pozoruji nově vybudovaný internační tábor. Je ohromný, snad celá Malajská armáda. Před plánovaným pokračováním pozemních operací na Sumatře máme za úkol vybojovat vzdušnou nadvládu. Protože Otsu nemají tak daleký dolet a stíhačky námořnictva jsou prozatím zaměstnány jinde, připadnula tato role nám. Cílem je Palmebang a holandské stíhačky. Startujeme v plné síle na třista mil dlouhý let. Všechny tři Chutai, Sentai Hombu i rezervní stroje. Ani tentokrát nás ovšem neminuly technické problémy. Podporučík Kira má po startu potíže se zatažením podvozku a vrací se.Podél pobřeží stoupáme na výšku tři a půl kilometru, řadíme se do bojové formace a následujeme průzkumný letoun. Je oblačno a tedy spousta příležitostí na přepad. Pravidelně měním směr mojí Chutai, piloti mě poslušně následují. Průzkumný letoun krouží nad rafinérií Royal Dutch Shell, nepřítel ho nechává bez povšimnutí, ani protiletadlová děla nestřílí. Je jasné proč. Z mraku se vynořila šestice stíhaček. Malé a pohyblivé s oranžovými trojúhelníky na křídlech. Tak tedy holanďani. Ostře zatáčím a jdu za nimi. Moje třetí Shotai jako obvykle nestíha, ale tentokrát se jí to vyplatí. Tři bachraté stíhačky unikají před Chutai Majora Kagawy a vlétnou jim přímo do rány. Podporučík Ishimori dlouhou dávkou zacílí na vedoucího a letadlo vybuchuje ve vzduchu. Jeho čísla zmateně uhýbají, rotmistr Degawa zahajuje palbu příliš daleko, obě holandské stíhačky unikají střemhlavým letem. Hayabuse takhle neuniknou. Žlutá devět, rotmistr Kamei, se na ně pověsil. Několik krátkých dávek a oba letouny padají do moře. Snažím se držet Chutai po hromadě, ale ztratili jsme výšku. Nad námi další tři lehké nepřátelské stíhačky točí spirálu s druhou Chutai. Otáčí se rychleji než Hayabusy, nevím proč Kawai nevyužije rychlosti a nepřeruší boj. Koleduje si o pohromu. A už je to tady, jedna Hayabusa vybuchuje a padá k zemi. A druhá. Naštěstí je tu ještě první Chutai. V plné rychlosti rozčísne kroužící letouny. Jeden holandský stroj exploduje, zbylá dva se stoupou kouře za sebou mizí v mracích. Vracíme se zpět. Zjišťuji kdo chybí, červená čtyři a šest, Sadae Makino a Eizo Gyuba.
Na půli cesty zpět přelétáváme nad invazním svazem, několik lodí hoří a stoupá z nich dým. Zatímco jsme bojovali se stíhačkami, torpédové bombardéry rozsévaly zkázu. Následující den je oblačnost ještě větší, beznadějně bloudíme v mracích a pouze několik letounů doletí až nad Palembang. Do žádných soubojů se raději nepouští.
Moje Hayabusasa - Gosai Ichi - na letišti v Singapuru
11. - 12.února 1942
Jelikož velení podcenilu sílu letectva na Sumatře, je nyní primární úkolem ochrana invazního svazu u Jambi. Má to výhodu kratší cesty. Můžeme tak strávit nad cílovou oblastí více času. Vylodění probíhá bez problémů, oblast zajišťuje několik křižníků.Ve dvou hodinových intervalech se střídají jednotlivé Chutai, nepřátelské bombardéry se neukazují. Dvanáctého již prázdné transportní lodě směřují pryč. Zvedla se oblačnost a tak nebezpečí náhlého přepadu nehrozí. V jednu hodinu nás střídá první Chutai, letí s ní i plukovník Shimizu. Podle hlášení které jsem večer odesílal na velitelství, se krátce na to objevil mohutný svaz bombarderů, asi sedmdesát strojů různých typu se slabou stíhací ochranou. Plukovník stíhačky zcela ignoroval a vrhnul se na nízko letící bombardéry. Slabá výzbroj proti velkým letadlům není moc účinná. Asi dvacet letadel stihnuli poškodit, zbytek zaútočil torpédy a bombami na křižníky. Jedna z lodí dostala zásah torpédem, na palubě další pak explodovala bomba. Křížová palba z bombardérů si také vyžádala obět mezi našimy piloty. Rotmistr Hidaka utrpěl těžké zranění a nouzově přistál na moři. Doprovodný torpédoborec se mu vydal na pomoc, pilot nestihl pro zranění opustit kabinu a stíhačka klesla pod hladinu dříve než k němu dorazil. Moje Chutai se tedy do boje nezapojila, ovšem rotmistr Degawa doplatil na proměnlivé počasí. Náhlý poryv větru při přistání vychýlil jeho letoun mimo přistávací dráhu a on havaroval. Letadlo je zničené a Degawa skončil s rozdrcenou pánví v nemocnici.
Trošku nám zlepšilo náladu poděkování od velitele ochraného svazu, v depeši také přiznal naší Sentai dva sestřely holandských bombardérů.
13. - 20.února 1942
Další jednotky se naloďují pro invazi na Sumatru, po předchozích zkušenostech pořádáme s plukovníkem Shimizou briefing s velitelem invazního svazu admirálem Konozawou a také s veliteli jednotlivých plavidel. Domlouváme signály pro komunikaci, vysvětlujeme jim systém ochrany, aby neměli pocit, že když přímo nad nimi neletí letadlo, že nejsou chráněni a také ujasňujeme postup záchraných operací pro případ, kdy některý z našich pilotů skončí v moři.Prvních pár dnů je konvoj mimo dosah nepřátelských bombardérů a tak je vcelku klid. To se ovšem mění ve chvíli, když míjí ostrov Sinkep. Objevuje se 25 bombardérů s početným doprovodem. Holandské stíhačky se na nás vrhají jako roj sršňů a nepouští nás ke svým chráněncům. Obětují se pro ně a padají do moře jeden za druhým, moje Chutai si připisuje tři sestřely, nejvíce se však vyznamenává poručík Inozuka z první Chutai. Sestřelil dvě stíhačky. Mezitím ovšem bombardéry vypustily svůj náklad, asi tři lodě jsou zasaženy bombami, torpéda směřují na vlajkovou loď, která po dvou obrátkách ztratila rychlost. Už se zdá že katastrofa je nevyhnutelná, v poslední chvíli se plnou rychlostí do cesty staví jeden z eskortních torpédoborců a otřásá se mohutnou explozí.
Další dva dny je již svaz zakotven u Jambi a jednotky se vyloďují, nepohyblivé lodě jsou ideálním cílem. Vprvní vlně přilétají více jak tři desítky bombardérů, doprovází je jen britské stíhačky Buffalo. Opět nás za cenu vlastních obětí nepouští k bombardérům, sám si připisuji jeden sestřel a snažím se orientovat ve změti letadel. Několikrát kolem mě propadne hořící stroj, nevím zda vlastní či cizí. Chutai se mi rozpadla, držíme se mě jen moje dvě čísla. Uvolňuji škrtící klapky a na plný výkon míříme k přístavišti, tam už nalétává poslední trojka bombardérů. Maji výhled zahalený stoupajícím dýmem, mezi vykládajícími loděmi je obrovský zmatek. Jakmile nepřátelská letadla mizí vracíme se na základnu dotankovat a doplnit munici. Jedno letadlo chybí a další mají různé poruchy. Dáváme dohromady sedm bojeschopných strojů a startujeme. Sotva se přiblížíme, vidíme velkou skupinu holandských bombardérů. Nad nimi letí osm stíhaček, mají nad námi výhodu. Poručící Kobayashi a Maeda jsou sestřeleni při čelním průletu, nevydrželi a strhli své stroje do strany, nabidnuli tím britům větší cíl. Povolujeme bojové klapky na křídlech a utahujeme obrátku. Pálíme ze všech kulometů, jeden za druhým jdou Buffala k zemi. Egashira si připisuje třetí sestřel, pobyt v nemocnici nic neubral na jeho dravosti. Najednou neni vidět žádná nepřátelská stíhačka, snažíme se přakazit útok bombardérů. I tak jedna z lodí dostane zásah. Tohle byl tedy perný den.
Mechanici celou noc horečně pracují, aby zprovoznili co nejvíce letadel. Ráno je k dispozici 12 strojů, vrchní mechanik hlásí, že další budou připraveny až večer. Shimizu vybírá piloty a rozděluje je do dvou Chutai. Sám vede první, k mé velké radosti jsem mezi šťastlivci, letím jako číslo vedoucího druhé Chutai majora Kawaie. Je domluvené střídání po dvou hodinách pokud se neobjeví nepřítel, raději sedíme v kokpitu na letišti s palcem na startéru. Jdeme na vzlet okamžitě jakmile v rádiu slyšíme hlášení od plukovníka. Nad Jambi střídáme první šestku a se závistí dole počítám tři hořící vraky. Teď je řada na nás, těžké holandské bombardéry bez stíhacího doprovodu. Pod dvou útočíme na jeden bombardér, ale stejně to nestačí, sleduji jak se mé střely zakusují do křídel ve snaze trefit motor a bombardér letí dál. Křečovitě držím spoušť i když mám zásobník dávno prázdný. Nepřítel schazuje své bomby, jedna minonoska dostává plný zásah, tlaková vlna cloume s mým letadlem. Mám vztek. Sledujeme odlétající bombardéry, ticho v éteru prořízne krátký majorův rozkaz: "Kapitán Onozaki přebírá velení Chutai, vraťte se na základnu. Konec.". Pak zase ticho, major rádio vypnul. Nechápavě sleduji jeho letadlo, salutuje mi a pak se otáčí za holanďany. "Vždyť už nemá žádné náboje.", přemýšlím. A pak mi to dojde, ohnivá masa dvou do sebe zaklesnutých letadel se řítí k zemi. Formuji zbývající letadla a letíme domů. Skóre letky tak překročilo třicet zničených nepřátelských letadel.
21.února - 2.března 1942
Pro špatné počasí byli zrušeny všechny lety, mechanici měli alespoň čas zprovoznit další letadla. Letka má bojeschopných 23 strojů, ale 30 pilotů. Ještě že se o svou Gosai Ichi nemusím s nikým dělit.Poslední únorové dny kryjeme invazní svaz směřující na ostrov Sinkep, nepřátelské bombardéry se neobjevují, patrně to mají z Batavie moc daleko. Stejně jako v Kuchingu jsem si našel ubytování mimo základnu. Bydlím v jedné z anglických budov na Boat Quay, kousek od Esplanady. Pravidelný odpolední déšť rychle oschne a než zapadne slunce zajdu vždy do důstojnického klubu u katedrály St.Andrew. Potkal jsem zde několik pilotů z letadlových lodí. Stěžovali si, že již dlouho nenarazili na nepřítele, kdekoliv se objeví tak holandské či britské lodě okamžitě zmizí.
Prvního března se koná ve městě slavnostní přehlídka, triumfující jednotky defilují před generálem Jamašitou, kterého nepřátelé nazývají Malajský tygr.
Defilé tankových jednotek na přehlídce v Singapuru
3. - 12.března 1942
Při krytí svazu vezoucího zásoby na ostrov Sinkep jsme se dostali do silné bouřkové turbulence, naštěstí se všechny stroje vrátily v pořádku. Několik z nich však patrně vlivem elektrických výboju mělo naprosto rozhozené přístroje a radio. Další den proto zůstala Sentai na zemi a u Sinkepu došlo k tragédii. Nepřátelská letadla, která jsme vyhnali z Palembang, se přesunula na Batavii a přes nálety težkých námořních bombardérů pokračují odtamtud ve zničující kampani. Velení bylo značně naštvané, i když operační přestávku samo shválilo, my jsme to pěkně slízli. Bylo třeba očistit pověst naší jednotky. Při standardním střídaní hlídek nás okolo třetí hodiny nahrazuje první Chutai. Po majorovi Kawaiovi převzal její velení plukovník Miyabe. A podle hlášení se uvedl náramně. Okolo půl čtvrté přilétla čtveřice torpédonosných bombardérů bez doprovodu. Holandští piloti ukázali hrdinství hodné samurajů, vstříc jisté smrti zaútočili na zakotvené lodě a dokonce jednu z nich zasáhli. Na základnu se však nevrátil ani jeden.Krátce na to se posádka na ostrově vzdala a nebezpečí pro naše konvoje je zažehnáno.
Mezitím se bojuje o ropná pole u Palembang, létáme jako eskorta taktických bombardérů. Vcelku jednoduché mise, neboť nepřátelské stíhačky se již nepokouší o střet s námi. Protiletadlová obrana je ovšem velmi hustá a proto se raději držíme stranou, stačí že to dostávají bombardéry.
Úvod || 7.prosince 1941 - 15.ledna 1942 || 13.března 1942 - 21.srpna 1942 || 22.srpna 1942 - ?
© Martin Smola, 1999-2017