Tančíky Campaign Series - Cesta do pekla

Situace:

Přestože se bojovým skupinám Hauptmanů Alfreda a Kajika podařilo rozdrtit sovětskou obranu na linii Donetskij-Kamenka sovětům se na poslední chvíli podařilo zničit mosty pres Donets v Donetskij. Německý postup se tedy zastavil a jednotky byly nuceny vyčkat než dorazí ženisté divize a umožní přemostit Donets. Zároveň letecký průzkum zjistil, že most v Izjumu stále ještě stojí a na jižním břehu je vybudována obranná linie na předměstí Izjumu. Velitelství tedy rozhodlo zaútočit silou KG Kajik na toto předmostí s cílem zlikvidovat ho, obsadit most a proniknout do Izjumu. KG Alfred má mezitím zajistit útok přes Donets za pomocí člunů pěchoty, vytvořit zde předmostí a umožnit přemostění řeky pontonovým mostem. Po úspěšném překonání toku by se kamfgruppe měla připojit k útoku na Izjum ...

Průběh boje:

Kapitán Matto
Je večer po boji. Sedím na převráceném náklaďáku Dodge nedaleko mostu přes Donets. Z potemělého Yzjumu za mými zády se nesou častušky - pěšáci oslavují úspěch. Most přes Donets byl udžen a nepřítel odražen s těžkými ztrátami. Můj pohled je ale stále přitahován k odleskům plamenů na druhé straně Donetsu. Tam se nezpívá. Poslední obranná linie před mostem, která zastavila nápor KG Kajik je tichá a klidná. Těch pár pěšáků a obsluh AT děl, kteří přežili nemá asi moc chuť oslavovat. Tento úspěch nás stál příliš mnoho. Prakticky celé předmostí na jižním břehu Donetsu bylo zlikvidováno. Ztráty byly děsivé a celé Yzjumské předměstí je rozstříleno a pokryto vraky, které stále ještě stravují plameny. Asi před půl hodinou jsem mluvil s majorem Kališem, který se zúčastnil obrany Sněžovky, kde se o překročení řeky pokusila KG Alfred. I zde, dle jeho vyprávění zavládlo hrobové ticho. Z původního praporu pěchoty, roty jezdectva a roty lehkých tančíků zbyly zhruba dvě roty pěchoty a pár kulometných družstev. Poslední tančík parkuje na pobořené návsi Sněžovky společně se třemi KV-1, které přispěchaly na pomoc. Pravda, zvítězili jsme ale za jakou cenu ...

Útok obou kampfgruppe začal průzkumem obranných postavení před Yzjumem. Pak se na první linii bunkrů, zátarasů a minových polí vrhla KG Kajik. Přestože toto postavení mělo být jen zdržovací, nepříteli trvalo poměrně dlouho, než se touto linii v okolí hlavní silnice probil. Několik málo přeživších jednotek pěchoty se stáhlo do bunkru u západní silnice, který se pak byť totálně obklíčen udžel až do samého konce bojů. Hauptmanovi Kajikovi chvilku trvalo, než přišel na to, jakým způsobem derigovat své jednotky při útocích na obranná postavení složená z bunkrů za minovými poli a zátarasy. Ale pak vypracoval účinnou metodu a jeho pěchota a tanky se provalily skrz první obrannou linii.

Pěchota KG Alfred se mezitím vrhla s čluny do vln Donetsu mohutně podporovaná palbou z jižního břehu. Hauptman Alfred zvolil násilný přechod přes řeku na dvou od sebe hodně vzdálených místech. Část pěchoty se vylodila přímu u Sněžovky, kde sice narazila na rozhořčený odpor našich jednotek, ale díky podpoře z druhého břehu pomalu ale jistě zajišťovala břeh ke stavbě pontonového mostu. Duhá skupin, která se vylodila západně od Sněžovky¨ narazila v lese na hlídky našich pěšáků a kavaleristů. Těm se společnými silami podařilo zatlačit útočníky až zpět ke břehu a způsobit jim těžké ztráty.

KG Kajik ve svém rozletu přes obranná postavení na předměstí Yzjumu dorazila k druhé obranné linii a udělala s ní krátký konec. Opět byla většina našich pěšáků obklíčena a zlikvidována, jen část ustoupila na poslední obrannou linii před mostem tvořenou ze dvou bunkrů s AT a AA děly zajištěnou zátarasy a minovými poli. Ta se ale už nedala obejít a rozhořel se zde zuřivý boj. Už během postupu předmostím Yzjumu utrpěla KG Kajik značné ztráty na pěchotě i tancích díky palbě dělostřelectva a tanků z protějšího břehu. I tanky mé bojové skupiny se zapojily do boje o druhou obrannou linii a přestože z 12ti T-34 bylo pět zničeno, podařilo se nám zlikvidovat skoro deset německých pancéřů. Za to má pěchota zůstala v druhé obranné linii a německé jednotky se přes ní i přes ztráty doslova přehnaly. U třetí obranné linie, která se navíc obejít nedala a bylo potřeba ji prorazit pak KG Kajik dokrvácela. K večeru už bylo jasné, že neprorazí a tak zanechavše na bojošti mnoho mrtvých a mnoho vraků stáhla se zpět na vrchol kopce v předměstí Yzjumu. Zbraně umlkly a vyčerpaní přeživší bojovníci podklesli v kolenou ...

Poslední dějství se tou dobou odehrávalo i v okolí Sněžovky. Předmostí jižně od Sněžovky - v místě kde inženýři stavěli ponton - bylo s maximálním úsilím a z avelkých ztrát na obou stranách našimi statečnými vojáky zlikvidováno. Naopak na druhém předmostí se německá pěchota vzchopila, rozprášila neše oddíly zde a začala od západu postupovat na Sněžovku o jejíž západní okraj se pak rozpoutal krvavý boj do kterého se nakonec zapojila i zmiňovaná četa těžkých KV-1. Západní část Sněžovky sice němci nakonec za těžkých ztrát obsadili, ale centrum zůstalo v našich rukách a na obnovení stavby pontonu nemohlo být ani pomyšlení. Tím že se naší pěchotě podařilo zabránit němcům postavit ponton bylo vlastně rozhodnuto o výsledku celé bitvy. Zálohy, které se měli postavit případnému postupu KG Alfred na Yzjum už po našem břehu Donetsu mohly být nasazeny proti KG Kajik a zastavit její postup ...

Hauptman Kajik

Je hluboké ticho. Jen tu a tam někde zarachotí zbloudilá dávka,nebo třeskne výstřel z kanónu. Je to takový ten divný a dusivý klid po bitvě. Prohrané bitvě. Stojím na svém velitelském stanovišti a s dalekohledem u očí pozoruji ustupující kolonu mých mužů…statečných mužů…. ale dnes jen statečnost,odvaha a zkušenost v boji prostě nestačila. Stáčím pohled k severu, k městu Yzjum,které jsem měl za úkol dobít……vidím granáty dokonale rozrytou zemi,dým z četných požárů,ohořelé kostry tanků a roztrhaná a ohněm zčernalá těla jejich osádek. Pohled,který se prostě nedá dlouho vydržet.

Nikdo z nás nepředpokládal tak strašný konec našeho útoku. Zprvu šlo všechno dobře. Moje KG obdržela ze štábu divize rozkaz k útoku na předměstí Yzjumu,bráněné početnými sovětskými bunkry,zákopy a zátarasy a pak společně s bratrskou KG Alfred,která se násilně přeplavovala přes řeku a měla za úkol postavit pontonový most,zaútočit na samotné město a zmocnit se ho. Zdánlivě jednoduchý operační plán. Ani hauptman Alfréd ani já jsme nevěděli kdo má těžší úkol. Já jsem (asi vzhledem k mým předchozím úspěchům při dobývání Donětse )dostal úkol probít se přes opevnění a Alfréd přechod řeky.

První kontakt se sovětskou obranou přišel brzo. Silniční zátaras,chráněný zákopy,minovými poli a bunkrem. Po menších problémem,protože moje jednotky museli útočit z chodu a nebyl čas na rozvinutí,protože nás nepřítel zasypával záplavou dělostřeleckých granátů,byla překážka překonána a nepřítel zničen nebo zajat. Skoro ihned po překonání zátarasu jsem narazil na další bunkr,situovaný v lese a dobře bráněný. I ten byl obklíčen a zničen. Sotva že mí vojáci splnily tento úkol,snesla se na ně palba z dalšího bunkru. I moje roty postupující středem úseku narazily na zuřivý odpor obránců z vedený z rozsáhlého pásma zákopů,který přetínal celý úsek ve dví. Začal jsem tušit problémy…. . Bunkr jsem obklíčil a zablokoval jeho posádku,která se občas pokusila o výpad. Ostatními vojska jsem vrhl na linii zákopů. Ihned se objevily ruské tanky a začala mela. Zuřivé boje se rozhořeli po celém obranném perimetru. Mým jednotkám se pak podařil průlom,při kterém zajmuly značnou část obránců a zbytek ustoupil nebo byl zničen. Ale ani naše ztráty nebyly zanedbatelné. Kvůli nedostatku pěchoty musely do prvního sledu nastoupit tankové jednotky. Vím,že boje s tanky ve městě jen s nepatrnou podporou pěchoty vedou k obrovským ztrátám na technice a mužstvu,ale nebylo zbytí. Museli jsme prorazit dál. A prorazily jsme!!!!!.

Moji vojáci přivlekli na velitelské stanoviště ruského samopalníka v roztrhané a umolousané gymnasťorce…. při výslechu jsem zjistil,že nás čeká ještě jedno pásmo obrany…. . V nejužším místě měli být umístěny 2 bunkry,obsazené pěchotou ,protitankovými děli ,kryté minovými poli a silně podporované tanky z druhého břehu. A aby špatných zpráv nebylo málo,přišla spěšná depeše od hauptmana Alfréda,že jeho pokus o přechod řeky ztroskotal,most nebylo možno vybudovat a že své obrněné jednotky dislokuje pod mou velitelskou pravomoc. První stroje od KG Alfréd právě dorazily. Tlačil mě čas. Zbývalo jediné. Pokusit se o útok na 3 linii obrany. Mé vyčerpané jednotky se ještě jednou vzchopily a pokusily se o nemožné. S částečnou podporou tanků KG Alfréd se přiblížily až k nepřátelským opěrným bodům…. . zuřivě zaútočily……ale byly odraženy. Sovětské tanky ostřelovaly mé muže z protějších břehů a z bunkrů se zvedla zničující palba. To byl konec. Vše mohl vyřešit jen rozkaz k ústupu,který jsem také neprodleně vydal. Začali jsme se stahovat na výchozí body,zanechávaje za sebou mnoho mrtvých vojáků a spoustu zničené techniky. Má KG zde téměř vykrvácela.

Věřím,že kdyby KG Alfréd dobyla předmostí a vybudovala most…. vyvíjela se situace jinak. Takhle jsem stál sám proti silné obraně,do které nepřítel zapojoval i jednotky,které by jinak vázala na sebe KG Alfréd.

Závěrem chci říct,že jsem opět na vlastní kůži poznal,jak těžko a za jakých ztrát se překonávají bunkry nepřítele. Žádám tímto velení divize o stažení mé KG z fronty,ke konsolidaci sil a doplnění. Pokud možno do Francie……už se těším na MOULIN ROUGE.

Hauptman Alfred

Ztráty:

Na začátek