Zpráva KG Bayer

V odpoledních hodinách nastoupil nepřítel do útoku na našem pravém křídle, kde jednotky 627.tankové brigády s podporou pěšáků 117.pěší zaútočily na postavení I.praporu severně od nemocnice. Těm přispěchala na pomoc samohybná děla a v jednu chvíli se zdálo, že se podaří úspěšně se stáhnout na Brukhachovo. Pak se ale ukázalo, že část 117.pěší brigády obešla naše pozice ze západu a I.prapor se dostal do kleští. Velká část praporu byla zničena a i samohybná děla utrpěla těžké ztráty po souboji s ruskými obrněnci. Teprve když rota tanků PzIV zaujala postavení na nedalekém návrší, tak se podařilo ztráty částečně vyrovnat a paralyzovat další postup nepřítele. Až do večera zde pak nepřítel pronikal na sever jen malými skupinkami pěchoty. Těžiště ruského útoku se pak přesunulo na střed a východ fronty, kde nepřítel využil nepřítomnosti našich obrněnců a zaútočil tvrdě na již oslabené pozice před Mjakotinem. Po krátkém boji byli naši pěšáci donuceni k ústupu, Mjakotino padlo a na levém křídle se rozevřela mezera v naší frontě. Naštěstí naše ztráty zde nebyly velké. Podobně muselo být vyklizeno Dobrino, kde naše jednotky už od rána odolávaly tlaku nepřítele. Nicméně nyní byla pozice téměř obklíčena a naše jednotky se urychleně stáhly po silnici na sever.

Odhadované ztráty
ruské:8 lehkých a 12 středních tanků, 520 mužů
německé:13 samohybných děl, 8 děl a minometů, 490 mužů


Bojový denník 11.gardové brigády podplukovníka Jalundy

……ačkoli nepřátelská kulometná palba v krátkých intervalech podrážděně postřelovala naše v ranních hodinách nově dobité pozice, jednotky se posilnily čerstvě dovezenou teplou stravou. Do svých zbraní si všichni vojáci urychleně doplňovali munici a pohonné hmoty do vozidel a tanků. Rovněž byly doplněny stavy některých nyní již značně prořídlých bojových jednotek. Fronta se nadechla k dalšímu boji. A již vyrazili čelní jednotky XX. sboru.

Hned od počátku však došlo k přesunutí těžiště tankového útoku ze středu fronty na levé křídlo , kdy se jednotky 627.ta. Brigády odpoutali od nepřítele a zrychleným přesunem po silnici vedoucí kolem vesnice Kaloshinskie vyrazily nečekaně přes les do boku překvapeného nepřítele bránícího se v okolí nemocnice. Tankové jednotky 11.gardové kryly přesun a zajišťovali stávající linii ve středu fronty za místních přestřelek se zakopanou německou pěchotou držící vesnici, ale bez zjevných výsledků. Zároveň zbylá pěchota 11.gardové a 627.tankové vytlačovala lesem proniknuvší Němce do týla středové fronty.

Dramatičtější průběh měl odpolední boj na pravém křídle. Tento úsek fronty, ráno statický, doznal k večeru výrazných změn. Právě sem totiž nasměřoval velitel 11.g Brigády v souladu s pokyny velitele XX.sb všechny právě dorazivší posily v síle jednoho pěšího praporu posíleného tankovou rotou.

Bohužel i zde, stejně jako při ranním útoku, poslal velitel 11.gardové své přijíždějící vojáky přímo před připraveného nepřítele a to i přes předchozí intenzivní průzkum. Naštěstí naše ztráty nebyly, vzhledem k situaci, příliš vážné. Navíc Němci kvůli dosažení vzdálenosti pro účinnou střelbu byli nuceni opustit připravené zákopy v lese a vyběhnout na planinu. To se jim však stalo osudným, protože naše jednotky se bleskově vyložily z náklaďáků, obklíčily útočníky a po prudké přestřelce většinu pobily případně zbytky zajaly. Navíc se výrazně oslabily německé pozice. Naši stateční vojáci vysoce nemotivovaní počátečním úspěchem se vypnuli k drtivému útoku na nepřátelské pozice a nehledíc na ztráty pronikli do bráněných linií a zaseli strach do srdcí fašistů. Ti poté začali postupně opouštět zákopy až se obrana úplně zhroutila a nastal všeobecný ústup, při kterém vítězí „ten s delšíma nohama“:-).

Nepříteli je však přesto nutno přiznat perfektně zvládnutý ústupový manévr, kdy i přes veškerou snahu velení 11.gardové se nepodařilo zajmout nějaké větší množství ustupujících německých pěších jednotek.

Nicméně Myakotino bylo obsazeno a naši povzbuzení vojáci již s důvěrou očekávají další úspěšný den a z vrcholku každého nově dobitého kopce vyhlížejí špičky kostela v Gorodische….

Bojový denník 117.pěší brigády majora Mvq

Bojový denník 627.tankové brigády plukovníka Panzera

Druhý půlden byl plný napětí a zmatků.Bohužel to byl také podle mého názoru zlomový bod v bitvě, kde již nedosáhneme cílů.Vše nezačalo tak jak mělo a díky mému laxnímu přístupu k hlášení podřízených přisel hned na začátku Jalunda o dva tanky.Později se docela zadařilo a podařilo se zničit vetší uskupení obrněné techniky nepřítele. Bohužel MVQ nejen, že nepodpořil mé jednotky v útoku,ale dokonce se ještě stáhnul. Došlo k rozkolu mezi veliteli.Moje jednotky stojící proti několikanásobné přesile a se "zásobovací" jednotkou v zádech neměly šanci prorazit.Začaly se tedy stahovat a tak nejen, že jsme stratili několik kol přesunem,ale hlavní útok tohoto půldne tak vyzněl do ztracena.Pokud by se nám zde podařilo prorazit frontu,nepřítel by čelil útoku ze dvou stran na Myakotino. Moje tankové jednotky se přesunuly do středu bojistě.Začínáme tlačit na obranu Myakotina.Nepříjemným zjištěním je bohužel to ,ze jakmile nepřítel zjistil přesun našich vojsk,vědom si bezpečnosti svého pravého křidla, zanechal zde jen slabou obranu. Bohužel to na zastavení postupu MvQ stačí.

Zvlaštní pochvalu bych chtěl vyjádřit veliteli Jalundovi za nadherně provedený útok na Myakotino a vytlačení nepřítele z něj.