Arkady

Invasion to America




bitvavýsledekbody
24.12.41 Sunset BeachMajV356
25.12.41 We March To VictoryMajV614
26.12.41 AberdeenMajV749
30.12.41 MontesanoMajV680
2.1.42 MaloneMinV430
5.1.42 TeninoMinV351
7.1.42 OlympiaMinV706
13.1.42 Fort LewisDraw549
15.1.42 TacomaMajV522
16.1.42 PuyallupMajV690



24.12.41 Sunset Beach

Ztráty 25:24

Po té co admirál Nagumo se svými válečnými loděmi zničil americké lodě v Pearl Harboru, dle admirála Yamamota se speciální útočná invazní flotila vydala k americkým břehům. Bojová skupina Generála Gora se vylodila 90km západně od Seattlu 24.prosince. Větší část jednotek zamířila na Copalis a Ocean View Beach. Při přistání jsme utrpěli ztráty necelých dvou čet, zbytek jednotek se však dostal na pláže v pořádku.Rozdrtit pobřežní postaveni protiletadlových kanónů bylo dílem okamžiku. 2.rota 1.praporu Kapitána Furuhary se vydala ze Sunset Beach k mostu pres Copalis River na severu, ostatní jednotky po obsazeni Copalisu a zajmutí tamní posádky postupovali po Route 9C na východe. Po hodině postupu nám začali dělat potíže silniční zátarasy, jež zpomalovali jednotky a tak se jich část přesunuli jižně od silnice a postupovala k Langley Hill, několik nepřátelských jednotek bylo zničeno bez vlastních ztrát za vydatné pomoci lodního dělostřelectva. Po další půlhodině překonali jednotky Langley Hill a zamířili ke Copalis Crossing. Kromě úvodních ztrát při vylodění jež čítali jednu celou četu a další zredukovanou na třetinový stav jsme přišli jen o jedno družstvo protitankových pušek v Cornvalisu a to bylo vše. Tomu odpovídá i ztráta 14 pouhých 14 výsadkových člunů.

25.12.41 We March To Victory

Ztráty 32:6

Po obsazení městečka Newman dostali naše jednotky posílené o rotu tanků za úkol vyčistit dálnici na jih směrem na Aberdeen.Čelním útokem se jednotky vrhnou na městečko Tulips, pěchota pak bude pokračovat k vyčištění a obsazení hřebene Black Bar a mobilní jednotky budou postupovat přímo po dálnici.Za vydatné pomoci dělostřelectva proběhl vstup do Tulips bez větších problémů a beze ztrát, ovšem druhosledové jednotky svou nekázní způsobily menší dopravní zácpu na poblíž Humptulips River naštěstí se jí podařilo uvolnit ještě před příjezdem tanků. Došlo k menší změně plánů, 3. a 4. rota nyní dočišťuje městečko Tulips ostatní jednotky 1.praporu se vydají společně s tanky přímo po silnice, dají se zde očekávat přepady od partyzánů. Opět se na silnici utvořila zácpa a tentokrát již se stala osudnou, na naše jednotky zaútočily americké stíhačky, četa kulometů byla zcela zničena. Posléze se situace začala komplikovat i na výstupech z městečka. Kulometné hnízdo poblíž Black Bear Ridge způsobilo ztráty asi jednoho družstva a následně se začali z lesů okolo Tulips rojit partyzáni. Dvě čety museli být vyslány zpět posílit obranu jež tvořila jen četa protitankových pušek. Všeobecně postavení na Black Bear Ridge se ukázala oproti předpokladům neobyčejně silná, je na čase přestat podceňovat bojové schopnosti Američanů. I když nejedná o pravidelnou armádu dokázali se bránit velmi dlouho. Nakonec se však podařilo nepřítele rozdrtit a jednotky zabezpečili okolí silnice na Aberdeen natolik, že všechna velitelství mohla bezpečně projet.Naše ztráty byly pouze lehké, jedno družstvo záložní pěchoty, četa kulometů a tři družstva protitankových pušek.

26.12.41 We Meet the American Army

Ztráty 172:92

Podle hlášení z týlu jsou zásobovací komunikace neustále narušovány guerillou, proto je nezbytné postoupit a obsadit Aberdeen, hlavně jeho přístav. Do města vstoupíme přes Hoquiam, kde se dá očekávat první střetnutí s pravidelnou armádou.Jedna rota bude vyslána na Fur Back Ridge aby obsadila tuto strategickou vyvýšeninu nad městem.

Přední linii nepřítele se podařilo prorazit velmi rychle a na Hoquiam se plnou rychlostí vydaly naše tanky, i tak se však na přístupech k městu začaly tvořit zácpy, jakýkoliv nepřátelský úder ať už letectvem či dělostřelbou by znamenal katastrofu.
Nepřátelská letadla nakonec přiletěla, ale v tu chvíli již nalezla jen opozdilou 70mm houfnici a jednu zničila.
Rychlý postup tanků na Hoquiam narazil ve městě na připravenou obranu , včetně protitankových postavení, tři tanky byly v mžiku v plamenech.

Hned se do boje zapojila i pěchota a rozhořel se krvavý boj od domu k domu. Nejhorší byla situace, když jsme začali pronikat do východního Hoquiamu, z pravého křídla se ozvalo americké 3 palcové protiletadlové dělo a způsobilo těžké ztráty dvou četám tanků. Po hodině a půl boje také zahájila svou zteč na Fur Back Ridge skupina jednotek 2.praporu za podpory dvou čet 4.roty tanků. Čelní jednotky nepřítele nejprve couvli ale pak se chrabře pokusili o protiútok. Bohužel pro ně si naběhli do léčky a když kulomety od okraje lesa vnesly zmatek do jejich řad, tanky uzavřeli ústupové cesty a naši vojáci zaútočily na bodáky....Američani se vzdali i se svým velitelem.
Posléze se pak situace na hřebenu zkomplikovala, linii nedrželi jak jsem předpokládali pouze jednotky národní gardy, ale pravidelná armáda, které navíc na pomoc přispěchalo deset tanků z Aberdeenu. Tím sice oslabili obranou linii u přístavu,ale jednotky na hřebeni zažívali krušné časy. V centru Aberdeenu vypukla další část krvavé lázně. Tanky ve snaze chránit pěchotu se stávaly kořistí odhodlaných obránců a ulice do centra lemovaly ohořelé vraky. Z velitelského stanoviště v Hoquiamu jsme tak mohli lehce pozorovat postup našich jednotek i bez hlášení jen podle nových a nových sloupů dýmu.

Po té co se na Fur Back Ridge podařilo zahnat pěchotu byly již americké Stuarty lehkým soustem. Stejně tak likvidace posledních míst odporu v centru Aberdeenu. I zde však Američané bojovali z dosud nepoznanou tvrdostí a těsně před zajetím nám způsobovali ztráty a tak se nelze divit našim vojákům, že došlo k několika incidentům kdy pokračovali v palbě i na kapitulující se vojáky.

30.12.41 Fight for Highway 9

Ztráty 91:19

Přepady ze zálohy se stále množí a tak byl třetí prapor odvolen střežit týlové trasy, i bez něj však máme za úkol postoupit po silnici číslo 9 podél řeky Chepalis dále směrem na Seattle.
Podle předpokladu jsme na první odpor narazili velmi záhy u mostů přes řeku Wenoochee. V Alder Grove a jeho okolí byla rota ženistů, bojovali statečně, ale neměli šanci a padli do zajetí včetně velitele. Další postup pak byl velice opatrný. Tanky se rozvinuly na planince podél Severopacifické železnice a pomalu postupovaly na Montesano jež podle rozvědky bylo těžce hájeno. Navíc hrozila možnost protiútoku z levého křídla, kde podél Wenoochee River byl lesnatý a nepřehledný terén. Přes stále naléhající velení bylo rozhodnuto nejprve přisunout minomety k přímé podpoře útoku. Tankům se mezitím podařilo soustředěnou palbou rozvrátit na levém křídle postavení amerických ženistů. Formující se jednotky ovšem byly lákavým soustem pro nepřátelské dělostřelectvo. Naštěstí to odnesla jen transportní četa ženijních náklaďáků Isuzu. Pak již začal útok na město. Rota nepřátelských ženistů v první linii již byla na levém křídle rozvrácena a hrozilo i obklíčení velitelského postu u mostu do jižního Montesana a tak se snažil americký velitel posílit své kolabující linie četou kulometů. Ta se však při přesunu dostala do palby právě dorazivších minometů. Na čele útoku postupovala první (kpt. Ogawa) a třetí rota (kpt. Imai) za podpory 11 tanků kapitána Kawamury. Nepřátelské tanky asi o síle roty jež se objevily na hřebeni severně od Montesana vyklidily pozice a tak protitanková děla zatím zůstala v pozicích u mostů v Alder Grove. Druhá rota zabezpečila most přes řeku Wenoochee a začala se zde zakopávat. Právě včas neboť v tu chvíli byly zpozorovány polovojenské jednotky na levém křídle. Soustředěná palba tanků a kulometů rozvrátila i poslední zbytky americké čelní linie obrany Montesana a odvážně pronikající čety první roty uzavřely ústupové cesty, i když při tom utrpěly lehké ztráty asi jednoho družstva. Zteč bojových ženistů kapitána Konomatsu přinutila američany se vzdát. Ve chvíli kdy se již naše jednotky připravovali obsadit střed města a dorazit zbytek amerického ženijního praporu, jehož velitelství pár minut před tím rozstřílely naše tanky, zaútočili americké stíhačky a dělostřelba těžkých děl. Zničily jedno palebné postaveních našich kulometů a vyřadily z boje jeden střední tank Chi-Ro. A do boje se přeci jen zapojily i americké Stuarty. Došlo k prudkému boji o každý dům, ale bez podpory pěchoty neměly příliš šancí. Mezitím se podařilo druhé rotě zahnat americké polovojenské oddíly k řece Wenoochee, ty se pokusily o polokruhovou obranu, ale pozice kdy jedinou ústupovou cestu zahrazovala řeka jim moc nadějí nedávalo a když se jim na druhý břeh do týla dostala kulometná četa ihned se vzdaly. Polovojenské oddíly se ukázaly i na severním okraji Montesana, ale přímá palba minometů od Alder Grove je rychle zahnala na útěk. A ve stejnou dobu se objevila na mostě u jižního Montesana četa amerických ženistů. Sice se jim podařilo most překročit, ale ihned se o ně postaraly dvě čety třetí roty jež se reorganizovaly u postavení praporního velitelství. Zahnaly nepřítele zpět na most, kde bez možnosti krytí byl snadnou kořistí 81mm minometů v postavení u Alder Grove. Po té se již naše jednotky zastavily na okraji města a lehce odrazily pár slabých nekoordinovaných protiútoků, pouze na východ pokračovaly tanky dále a spolu s dalšími mobilními jednotkami směřovaly směrem na Malone.

2.1.42 Mobile War

Ztráty 74:16

Vzhledem k tomu že nepřítel na silnici č.9 vybudoval silné obranné pozice rozhodlo velení pokračovat v postupu podél Severopacifické železnice a řeky Chepalis směrem na Malone. Navíc začal padat sníh, což by mělo udržet nepřátelské letectvo na zemi, když už to nedokázali naši císařští orli.
Většina jednotek a hlavně zbylých 11 tanků se vydalo směrem na Ford Plain. Čtvrtá rota (kpt. Miyake) za podpory zbytku druhé roty (kpt. Furuhara) pak překročila řeku směrem na South Elma. Hned za mostem narazily předsunuté hlídky na nepřítele,ale díky podpoře tanků z druhého břehu se je podařilo rychle zajmout. Kulometná postavení před mosty na Ford plain hrozila že zastaví náš postup v nekrytém terénu, ale díky přesné dělostřelecké palbě 75mm houfnic byl nucen nepřítel neustále ustupovat. Měl také kam. Mosty byly chráněny rotou americké pěchoty, dokonce s protitankovými děly. Pečlivě zakopaná pěchota tak vyžadovala plné nasazení dělostřelectva a minometů. Při pokusu obejít postavení podél řeky, narazila druhá četa třetí roty na postavení 37mm protiletadlových děl a utrpěla ztrátu dvou třetin (dvě družstva) svého stavu. Podstatně lépe se vedlo jednotkám na pravém břehu Chepalisu. Beze ztrát obsadily Saginaw a při tom zajaly celou rotu americké pěchoty.
Dělostřelbě a kulometům se nakonec podařilo postavení za mosty rozvrátit a tanky se vrhly vpřed. Děvět středních tanků Chi-Ro překročilo mosty a vyhnalo nepřítele z jeho opevnění, ovšem jeden tank byl při tom ztracen. Další obranná linie byla ve vesnici Malone, zde kromě obligátní roty pěchoty byla další baterie 37mm AA děl a tak byla obzvláště pro tanky nezbytná opatrnost. V součinosti s dělosttřelectvem se postupně podařilo rovzrátit jednotlivé obranné posty, což velmi usnadňoval i sám nepřítel jež se pouštěl do neuvážených protiútoků. Zdálo se že nic nemůže zabránit vítěznému konci operace, ovšem pomalé tempo obsazování Malone společně s nově objevenými uskupeními nepřítele na něž jihovýchodně od vesnice narazily jednotky postupující na pravém břehu nevěstilo nic dobrého. Zbýval tak již jen čas na odražení posledního náporu nepřítele a bylo po všem. I když se nepodařilo dosáhnou hlavního cíle, i obsazení vesnice Malone, této důležité dopravní křižovatky, je malým vítězstvím.

5.1.42 Turning the Flank

Ztráty 59:36

Sněžení a špatné počasí pokračuje, zdá se že Američané o našem obchvatném manévru nic netuší. Přímo z chodu útočíme nyní na Tenino. To ovšem zapříčinilo, že ač oblast Violet a Rock Prairie je bráněna velmi lehce jen asi rotou americké pěchoty, trvá jednotkám takřka tři čtvrtě hodiny než odpor zlomí a nepřítele zajmou. To už však čeká připravena další nepřátelská obranná linie pod Lemon Hill u přístupů k železnici a městu Tenino. Navíc po obsazení moštárny severně od Violet Church se z lesů opět vyrojila domobrana. Hodinu od začátku bitvy tak situace nevypadal moc optimisticky, jednotky roztažené po planině pod Lemon Hill bez možnosti ochrany zleva svírané domobranou a vpředu připravené americké pozice. Od Tenina pak bylo možno slyšet túrování motoru lehkých tanků. Ovšem nedisciplinovanost a nekoordinace útoků domobrany a chrabrost císařských tygrů umožnila v několika následujících minutách obrat v náš prospěch. Nejprve soustředěná palba kulometů přibyla domobranu k zemi, pak ženisté kapitána Konomatsu odstranili silniční zátaras a tanky pronikly k Teninu. Zteč druhé roty převálcovala obranné pozice a tanky vstoupili do města. Bohužel tento skvělý úspěch zastínila smrt kapitána Furuhary jež osobně vedl útok a zahynul při obsazování nepřátelských protiletadlových postavení. Ovšem jásot byl předčasný, nepřítel měl přichystané zálohy a při postupu ke středu města jsem se dostali do prudké palby. Byly zničeny dva tanky a ostatní dostali okamžitě rozkaz se stáhnou mimo město. Další postup byl na pěchotě 3.roty kapitána Imai, která převzala tempo útoku. Mezitím se podařilo zdecimovat většinu útočící domobrany a tak jsme mohli veškeré úsilí soustředit na Tenino. Nepřítel byl dobře připraven, obchvat znemožňovali postavení protiletadlových baterií, ve městě samém pak bylo několik postavení kulometů a ženijní jednotky. Nastala patová situace a vypadalo to, že už nám nic jiného nezbývá než se s tím smířit. Nakonec po těžkém rozhodování byly opět nasazeny tanky. S krátícím se časem pro tuto operaci také nic jiného nezbylo. A pomyslný jazýček na vahách se vychýlil malinko v náš prospěch. Podařilo se obránce vyhladit a zajmout i jejich velitelství. Poté jsme již museli čekat na závěrečný útok Američanů ten se však již nekonal. Kde byli nepřátelské tanky, jejichž zvuky byly slyšet na počátku bitvy, jsme se nedověděli. Situace před další bitvou je ovšem kritická. I poté co jsem ze štábu vyzbrojili všechny nepotřebné spojky, radisti i kuchaře je stav prvního praporu na 35% tabulkových počtů, u tankové jednotky je situace ještě horší, závěrečný útok na Tenino nás stál tři tanky a máme jen 24% ze stavu s nímž jsme se před 12 dny vylodili na americkém pobřeží.


Zaverecny utok v Teninu

7.1.42 Closing the Trap

Ztráty 105:53

Past se uzavírá. Máme za úkol obsadit Olympii a hlavně zabezpečit tři mosty po kterých by nepřítel mohl uniknout. Velitelství vědomo si naší nedobré situace nám přidělilo druhý prapor. Navíc abychom se vyhnuli nepřátelské letecké převaze zaútočíme v noci. Jednotky plukovníka Gora zaútočí přímo na pravém křídle směremna Ft. Lewis. Druhý prapor nejprve obsadí Tumwater a přes nejjižnější most se spojí s hlavními silami a společně zaútočí na sever. Na okraji Tumwater byly silné postavení nepřátelských ženistů, patrně měli za úkol zničit mosty. Kapitána Yasunaga z 5.roty druhého praporu shromáždil své jednotky a nocí zaznělo mohutné Banzaiii, nepřítel propadl panice a první obranná line byla doslova smetena. Od Olympie a ze severu se pohromě snažili zabránit protiletadlové kanóny a palba lehkých tanků. Noc se rozzářila trasírkami, ale naši vojáci neohroženě postupovaly dále. Jednotky plukovník a Gora si vedly obdobně úspěšně a tak bylo rozhodnuto nepřekračovat s druhým praporem most, ale pokračovat na sever k železničnímu mostu. Zde pokračoval druhý prapor v mohutném Banzai útoku a nepřítel zde na nic nečekal a před postupujícímy jednotkamy prchal popoháněn bajonety našich chrabrých vojáků. Samozřejmě byly ztráty, hlavně pak když se vojáci přiblížil k postavením protiletadlových baterií, ale byla jen otázka několika málo minut než je vlna útoku zmasakrovala. Hlavní skupina ve městě Olympia se zatím dostala k prvnímu mostu, nejprve vyletěla světlice a zahájily palbu 70mm houfnice, to vneslo zmatek do nepřátelských řad, poté si přisadily kulomety na blízko a na zteč se k pěchotě přidalo 5 tanků, útok byl úspěšný a nepříteli nezbylo nic jiného než ustoupit na most, přímo před hlavně kulometů na druhém břehu. Bohužel se však při zteči opět potvrdilo, že tanky ve městě a navíc v noci jsou velmi zranitelné. Dva z nich zůstali stát nepojízdné na okraji mostu. Druhý prapor úspěšně dosáhl železničního mostu a zahájil útok na druhý břeh. Než jsme překonali těch 500 metrů utrpěla osmá rota vážné ztráty, ovšem když jednotky druhé roty zlikvidovali v Olympii postaveni protiletadlových 37mm děl šlo již vše hladce, dorazivší 75mm polní děla se postarali o dělostřeleckou přípravu a další jednotky druhého praporu se přehnali přes most. Zde se již spojili s čelními jednotkami plukovníka Gora a začali postup k poslednímu mostu. Zbývalo nějakých dva a půl kilometru. Podařilo se obklíčit a zajmou další americké jednotky a zdálo se že cesta k poslednímu mostu je volná. Ale nakonec zde byla ještě jedna obranná linie, tanky sice uzavřely ústupové trasy do města, ale zdecimovaná pěchota již neměla dostatek sil k obsazení posledního mostu, dostali jsme se pouze k obranným postavením na nájezdu na most, ale most samotný zůstal v rukou nepřítele, alespoň, že se ho Američanům nepodařilo zničit.

13.1.42 The Battle of Fort Lewis

Ztráty 86:68

Vrchní velení úspěšně provedlo další vylodění, severně od Seattlu. Jako důsledek nám byly přiděleny již dlouho očekávané zálohy. Naším úkolem je nyní prorazit americkou obranu u Fort Lewis. Hlavní směr útok byl zvolen přímo po Pacifik Highway. Sevřeni mezi Sykes Woods a Meade Hill byl postup peklem. Američani opevněni v bunkrech a zákopech na okraji města, za podpory 75mm halftracků a velkorážních protiletadlových kulometů a kanónů měli perfektní výstřel. I přes podporu letectva jsme utrpěli značné ztráty ještě před tím než jsme mohli efektivně odpovídat. Teprve takřka po tři čtvrtě hodině, kdy naše ztráty přesáhly 200 mužů a nemluvě o 5 tancích, se několika četám podařilo proniknout na Belt Hill a na předměstí Fort Lewis. Vzápětí se i podařilo zajmout celou severní linii v předměstí Dupont a to včetně velitele a štábu což alespoň částečně srovnalo naše ztráty. Vzápětí podobná situace nastala i u bunkru pod Belt Hill. Nepřítel se zde do něj stáhnul s většinou svých sil a křídla nechal krytá jen rozvrácenými kulometnými družstvy, rychlý průnik tří zbývajících tanků je donutil ustoupit také do bunkru a poslední četa Američanů jež stále vzdorovala byla napadena palbou 70mm polních děl na vzdálenost pouhého kilometru. Statečný banzai útok kapitána Furuhary a zbytku druhé roty prvního praporu zajal více jak rotu nepřátelských vojáků a hlavně obsazením bunkru konečně otevřel cestu do Fort Lewis. Ztráty byly konečně vyrovnané. Od Federální věznice byl zpozorován pohyb nepřátelských tanků do centra města. Přeskupili jsme tak síly proti této nové hrozbě a nyní došlo k tragickému omylu, namísto palebné přehrady minometů jež měla vyřadit nebo alespoň ochromit Americké protiletadlové postavení byly odpáleny kouřové granáty jež poskytly nepříteli na několik následujících minut ochranu před našimi kulomety na Belt Hill. Rota Amerických Stuartů zaujala pozici u továrny pod Davis Hill odkud zahájila palebnou podporu americkému protiútoku který nám měl z rukou vyrvat město. Mohutné dělostřelecká palba ale hlavně letecké útoky způsobovaly další ztráty. S těžkým srdcem jsem zastavil útok a spokojil jsem se jen z držením města Fort Lewis a odrážením jedné vlny Americké pěchoty za druhou. Na několika místech se Stuartům podařilo vniknout do města, ale zde již byly přichystané protitanková děla a ženisté kapitána Konomatsu. Američané tak ochutnali hořkost marného boje tanků v ulicích.

15.1.42 The Chaos of Tacoma

Ztráty 87:27

U pobřeží došlo k námořní bitvě ale zprávy jsou zatím nejasné. Nic to nemění na tom že musíme pokračovat v tlaku na Američany. Velení rozpustilo 3.prapor, který měl obrovské ztráty a zbývající muže přidělil k našim jednotkám. Je to vítaná podpora. Nyní nás čeká boj na předměstí Tacomy. Hlavní síly se nebudou pouštět do bojů v zástavbě alespoň do doby než se vyjasní pozice nepřítele. Začali jsem zabezpečením Mueller Harkinsova letiště. Po vytlačení jednotek na jeho okraje jsme pokračovali rozbombardovanou krajinou směrem k Arlingtonské škole a naráželi na osamocené ostrůvky odporu, zatím žádná souvislá obranná linie, ale i tak jsme utrpěli několik ztrát. Likvidace malých ohnisek odporu probíhala velmi rychle, hlavně díky podpoře tanků, jež se jako zázrakem vyrojily u letiště. A tak jsme se přiblížili i k další škole na Fern Hill. Jako kdybychom to ale zakřikli, hned vzápětí se objevily dvě nepřátelské stíhačky Airacobra a přesným kanónem v ose vrtule zničily dva tanky. Tu jasnou oblohu nám byl čert dlužen, objevují se další a další nepřátelská letadla, kde jsou naši císařští orli? Ještě že alespoň po rozdrcení americké obrany na předměstí Tacomy nečekala další neprostupná obranná linie, ale jen několik slabých postavení domobrany. V závěrečném boji byl pak ještě raněn kapitán Wataya.

16.1.42 A Day Destiny

Ztráty 74:21

Námořní bitva pro nás neskončila dobře a naděje na vítězství leží na našich bedrech. Musíme dokončit obklíčení Seattlu a obsadit město Puyallup. Nepřítel je zde opřen o řeku a zaujal kruhovou obranu.Není čas na přílišné taktizování, jednotky proniknout na Pioneer Way a překročí Clark Creek. V opevněných postavení nepřítele byly zpozorovány tanky a tak bylo povoláno několik zbývajících letadel, ty si však raději za cíl vybraly pěchotu, kterou navíc ani nezasáhly. Naopak při překračování Clark Creek zaútočily americké stíhačky a zničili dva tanky Chi-Ro. První opevněná pozice padla do našich rukou u Velké severní železnice kdy 50 mužů pod vedením kapitána Furuhary, zbytek druhé roty prvního praporu, v banzai útoku přešli přes americkou pěchotu a protitankové postavení, nezbytnou asistenci při zajmutí nepřítele poskytl předposlední střední tank Chi-Ro. Ve chvíli kdy padnul druhý strongpoint a čelní jednotky se dostaly na předměstí Puyallupu, kde narazil již na domobranu, a situace se vyvíjela velmi dobře provedl nepřítel podél řeky relativně silný protiútok s rotou lehkých tanků, zastavit a zničit se je povedlo až s nasazením dokonce plukovního velitelství, jež se velkou měrou podepsalo na rozvrácení dvou čet nepřítele, do akce se zapojil i přímo vrchní velitel plukovník Goro. Další postup do středu města probíhal v tradičním scénáři kdy po lokalizaci hnízda odporu nejprve dělostřelba a pak přímá palba kulometů a minometů rozvrátila nepřítele a díky výborné práci velitelů byly tyto nepřátelské bojůvky rychle zlikvidovány a zajmuty. Jediným vážným problémem se staly letadla nepřítele, která drtivě ničila pěchotu i minomety. Poté co naše jednotky obsadili strongpoint na jižním východu z města na Fruitland road, zahájily Američané po Sheridan avenue protiútok s rotou Stuartů a rotou pěchoty, naštěstí byly v oblasti oba zbývající tanky Ha-Go a jeden zbývající tank Chi-Ro, společně s nejelitnější druhou četou 4.roty prvního praporu, která jako jediná prvosledová jednotka měla ještě plný stav. Zničení tanků v husté zástavbě nebyl ani pro pěchotu jež postrádala speciální protitankové zbraně žádný problém, zato americká infanterie byla nepříjemná a tak jsme se spokojili jen s jejím odrážením na okraji města, alespoň do doby než se podaří obsadit zbylé dva strongpointy. To se nakonec nepodařilo, neboť vzhledem k tlačícímu času bylo rozhodnuto zabývat se jen podstatně důležitějším a cennějším zabezpečením přechodu přes řeku jež zajišťovala baterie protiletadlových děl. Znamenalo to další ztrátu tanků,ale jakmile jsme se dostali na kontakt nebyl to již problém a obsadili jsme Old Fort Malone. Přestože k útoku z jihu se ještě přidala z východu americká domobrana a zatlačili nás o několik bloků zpět, nenechali jsme se připravit o vítězství.


Vrchní velení nám zaslalo gratulaci, dosáhli jsme velkého vítězství nad Američany. Sám císař poslal blahopřejný kabelogram. Nyní nastal konečně vytoužený odpočinek, zasloužíme si ho, a brzy budeme převeleni někam na klidný ostrov v Tichomoří. Jmenuje se myslím Guadalcanal.

Stav jednotek po skončení operace:

1.pěší prapor
- 1.rota – 4 SP
- 2.rota – 4 SP
- 3.rota – 0 SP
- 4.rota – 5 SP
- 1.kulometná rota – 2SP
- 1.děl. rota – 2 SP
- 1.AT rota – 1 SP
4.tanková jednotka
- 1.rota – 2 SP
- 2.rota – 0 SP
- 3.rota – 0 SP
3.ženijní rota – 1 SP
1.dělostřelecký prapor - 12 SP