Na konec
Úvod aneb Co to vlastně je
Nekladu si za cíl napsat tady nějakou recenzi o této hře, spíš se chci s vámi podělit o svůj pocit z této hry a drobet jí vyžehlit fazónu, kterou v našich krajích má. Předpokládám tedy, že jste už nějakou tu recenzi četli nebo o hře alespoň slyšeli. Přesto alespoň pár základních údajů:
Hra East Front neboli Východní fronta je tahová válečná strategie zabývající se boji mezi německým wermachtem a Rudou Armádou ve východní Evropě a v evropské části tehdejšího Sovětského Svazu. Hra zahrnuje celé období, čili od startu operace Barbarossa 22.6.1941 až po diskusi o příměří 8.5.1945. Válčit můžete za obě strany a velet formacím od velikosti čet a rot až po celou armádní skupinu zahrnující několik divizí - takový magalomanismus jsem si ještě netroufnul, ale k tomu se dostaneme později. Hra nabízí buď samostatné scénáře (buď předem připravené, nagenerované nebo vlastní/stažené z internetu) anebo několik kampaní, které jsou složené z jednotlivých generovaných misí.
Co se HW nároků týče, vycházím z konfigurace mého počítače: PENTIUM AMD 133 Mhz, 64M RAM, 2M grafika, 4x CD ... dneska už nic moc :). Tak tato konfigurace bohatě postačuje budete-li trpěliví při nahrávání mapy - cca 5minut. Vše ostatní už je dostatečně rychlé a případný pomalý tah počítače se dá výrazně urychlit nastavením v options.
Na začátek
Průběh hry aneb Co se děje
Hra není úplně jednoduchá a ani ovládání úplně intuitivní a tak chvilku trvá, než člověku pronikne pod kůži, ale pak už to stojí za to. Ze své zkušenosti mohu doporučit hrát kampaň na druhou volbu velikosti vaší córový jednotky - čili regiment. Při volbě nejmenší skupiny - batalion - je sice hra poněkud svižnější, ale neužijete si opravdového taktického boje. V malém množství není problém proniknout do týlu nepřátelských jednotek a strhnout tak vítězství na svoji stranu. Naopak na vyšších úrovních velení - řekněme od divize výš - už pomalu, ale jistě ztrácíte přehled a délka jednoho tahu se stává neúnosnou. Dále doporučuji zvolit si velení tankové jednotky, většinou nemají tak obrovské ztráty jako pěchota a navíc, hrajete-li s pěchotou, ne vždy vám počítač přidělí jako podporu tanky a pak přijde-li tankový útok nepřítele, což se klidně může stát, zbydou vám většinou oči pro pláč (zkusil jsem tuhle sado-maso variantu a to dokonce za Rusy a z počátku války, kdy protitanková výzbroj pěchoty obsahovala grantát v ruce a bláznivej nápad v hlavě, a vydržel jsem asi jen pět scénářů - na poslední dva mi počítač vtipně nageneroval skoro samé pláně bez možnosti krytí a poslal na mě tlupu Pz IVD. Z kampaní si vyberte sami, pro nadšence a otrlce jako já jsou nejlepší první tři - čili celé válka od začátku do konce - mám rozehrané dvě, jednu za němce v centrálním úseku fronty, tady jsem už prošel první zimou a mám odehraný už skoro rok, a druhou za sověty, tady se teprve topim v rasputici na podzim ´41. A jsme u první výhrady, kterou proti této hře mám - hrajete-li cca 2 bitky do týdne postupujete v čase zhruba jako ve skutečnosti - vypozoroval jsem průměrných 7-8 bitev za měsíc(ve hře), což znamená, že celou válku odehrajete zhruba za 4 roky(skutečné :) ). Ale na druhou stranu je to dost realistické a pokud jste dostateční nadšenci, třeba to dokážete.
Každá z bitev probíhá asi následovně - vlastníte-li patch verze 1.08 začínáte po nahrání mapy rozestavěním svých jednotek na mapě - těch co jsou už na bojišti - posily resp kam přijedou, rozestavit nelze. Bez tohoto patche tato možnost neexistuje a byla to další z větších chyb - občas počítač umístil vaše tanky do bažiny odkud nebyla cesta ven, nebo dal pěchotu a její náklaďáky pěkně daleko od sebe, případně umístil opevnění na absolutně nevhodné místo - to jsem zapoměl, krom jednotek můžete, hrajete-li obranou misi, rozmístit i nějakej ten zákop a zátaras, případně dokonce bunkr. Bohužel tuto možnost nemá počítač a proto jeho počáteční rozmístění občas připomíná situaci,kdy průlom se vám již povedl a v nepřátelských řadách vládne chaos. No a pak už přijde bitva samotná, přisunujete své jednotky směrem k nepřátelské linii, hledáte její slabá místa, snažíte se přečíslit obranu a vytvořit "schwerpunkt" aneb těžiště útoku, snažíte se prorazit, nebo alespoň zatlačit jednotky atp. Hrajete-li obranou misi, čekáte naopak co na vás vymyslí kolega PC a nutno říct, že občas se mu povede docela dobrý tah a jindy vás prostě jen převálcuje ve stylu "nas mnogo". Co se misí týče, je jich několik typů z v zásadě se dělí na útok, obranu a setkání přičemž každá z těchto variant má ještě několik možností - mile mě překvapil nagenerovaný násilný přechod řeky, horší už to bylo s počítačovým oponentem, který se bránil i na mé straně řeky - opět důsledek nevhodného počátečního rozmístění jednotek.
V každém z bitev můžete vyhrát/prohrát několika způsoby případně, a to nejčastěji, jejich kombinací. Základem jsou body, které získáváte a) ničením nepřátelské techniky a živé síly, b) obsazováním victory pointů o něž se vedou nejtužší boje a c) je-li to v misi umožněno, průnikem jednotek za linii nepřítele. Dosáhnete-li vítězství jste pochváleni, případně nějaká ta medajle se i najde a tu a tam i hrozí povýšení - na to pozor, zvedne-li se vám hodnost příliš (většinou o dva stupně) je vám nabýdnuto velení větší formaci, což s sebou, ale nese úskalí popsaná výše. Utpíte-li porážku, nikdo vás nepochválí, s medajlí nepočítejte a taky vás při opakování porážek mohou sesadit a poslat do příslušného výchovně-nápravného zařízení. Po bitvě, ale pozor není to pravidlem, což je opět velmi realistická stránka hry, dojde většinou k částečnému doplnění vašich jednotek, občas i k upgradu techniky. Tu a tam jste posláni k odpočinku a doplnění, to potom většinou nastupujete znovu s plným stavem. Přesto je, ale potřeba rozmyslet si, zda dobytí kóty s victory pointem chráněné dobře opevněnou vesnicí se vzhledem k očekávaným ztrátám vyplatí. Je tu samozdřejmě možnost poslat vpřed nejprve zapůjčené jednotky - potom se ztráty sice odečítají z bodového hodnocení, ale vaše jednotky přežívají dál, na druhou stranu, máte-li jednotky už drobet zkušenější - tady myslim hlavně posádky tanků, nikdo se netrefí líp jak právě oni. Opět je to na vás a další plus ke komplexnosti a hratelnosti - teda to co já považuji za hratelnost.
Na začátek
PBEM aneb Hrajeme korespondenční šachy
Jak jsem zjistil teprve nedávno (vím, že nic nového pod sluncem), nejlepší varianta hraní je proti člověku. Ale na to, aby se dva střídali u jednoho compu to přece jen není úplně vhodné. Další možnost je přímé propojení, to jsem ale vzhledem ke svým možnostem ještě nevyzkoušel. Ideální varianta pro všechny, kteří mají alespoň občas přístup k internetu a vlastní mailovou shránku je potom hraní pomocí mailu - neboli korespondenční šachy. Já zahraju tah, uložim ho do souboru, zabalim a pošlu i s případným komentářem typu: "Vesnice Berezovo je moje, tobě zbylo akorát pár kouřících vraků :)". Ty rozbalíš, nahraješ, vyjevevě koukáš na můj úžasný tah, zahraješ svůj tah, uložíš, zabalíš, pošleš s komentářem "Berezovo je sice tvoje, ale celý obklíčený, až ti dojde střelivo dej vědět, dorazim tě ..." atd dokud neskončí scénář nebo dokud se jeden z nás nesloží. Zkrátka jednoduché, vynikající a daleko náročnější než proti počítači. Středně velká bitva se takhle dá odehrát celá za měsíc, máte-li víc oponentů máte o zábavu postaráno - má zkušenost říká, že tři oponenti najednou je už docela dost. Jediná nevýhoda je, že takto nejde hrát klasická kampaň - i když po dohodě oponentů se i to dá udělat - včetně ztrát corových jednotek a jejich doplňování. Hrají se tedy hlavně scénáře a to buď předdefinované, nebo nagenerované a případně upravené v editoru - v mém případě nejčastější varianta.
Na začátek
Screenshots
Obrázky v 100% velikosti dostanete kliknutím na miniatury:
Na začátek
© Martin Smola, 1999-2017