Ze vzpomínek německého důstojníka na západní frontě
Po té, co spojenecká vojska prorazila z předmostí v Normandii začal náš závod o čas. Nesmyslná Hitlerova ofenzíva nás vrhla na západ a americké tanky, které mezitím objely frontu širokým obloukem se ocitly v našem odkrytém boku. Když pak britská vojska vyrazila od Caen na jih, začala se rýsovat pohroma u Falais. Už ani nevím, jak jsem se tam ocitl, prostě najednou jsem dostal rozkaz převzít velení KG South složené z neúplného pluku granátníků a z praporu pancéřových granátníků s podporou asi 40ti tanků a samohybných děl, z nichž ovšem většina teprve měla dorazit. Rozmístěni jsme byli v oblasti jihovýchodně od Falais a naším úkolem bylo zabránit postupu amerických sil na linii Falais - Mezidon. Severně od koridoru pak byla KG North, které velel můj kolega z důstojnické školy Karl von Kdyne. Někde mezi námi a hlavně v samotném Falais pak bylo několik praporů od Waffen-SS a to včetně těžkých tanků ... ale to by bylo lepší snad ani nevědět.
Z počátku to nevypadalo vůbec špatně. Mé postavení sice bylo rozdělené řekou a nebylo vybudované do hloubky, ale na obou březích byla poměrně slušná obranná linie krytá pásem min a zátarasů. Obzvláště na severním břehu, v okolí Hanameninu, byla linie velmi dobrá a opírala se o hřeben nad městečkem a protitanková děla kryla všechny přístupy od západu. Jediné kritické místo bylo ještě trochu severněji, v průsmyku u Bures, který kryla jediná rota a baterie protitankových děl. Kdyby zde amíci prorazili, hrozil obchvat většiny KG South nehledě na zcela volnou cestu na Mezidon. Hlavní útok však byl očekáván přímo v Hanameninu, což se ukázalo jako správný odhad.
Pozice u Henamenilu
Den, kdy začal spojenecký útok na ústupový koridor u Falais, nebyl pro US Army příliš šťastný. Obávaná letecká podpora se amíkům někam zatoulala a tak nezbývalo než útočit bez podpory z hůry. Z hůry se naopak dívali naši pozorovatelé, kteří na najiždějící kolony nepřátel navedly nadílku v podobě dělostřeleckých a průbojných granátů. Odnesly to hlavně průzkumné jednotky a američtí G.I., kteří nestačili včas uprchnout od vybuchujících studebakerů. Přimo na silnici do Hanamenilu se pak našim dělostřelcům povedl přímo královský úlovek, kdy se jim do zaměřovačů dostala neopatrná baterie amerických samohybných houfnic. Od úplného zničení ji zachránil snad jen oblak dýmu od hořící a vybuchující munice. Pak se ale karta začala pomalu obracet. Na jižním břehu řeky se amíci neocitli v tak zuřivé palbě a tak se díky jejich palebné podpoře daly do kupy i kolony napadené před Hanamenilem. První se v ohni ocitly baterie našich protitankových děl a kolem poledního už bylo v první linii jen pár kusů. Jakmile přestalo hrozit nebezpečí americkým tankům, vyrazily vpřed a začaly ostřelovat okopy a zákopy našich granátníků, kterým tak způsobovaly nezanedbatelné ztráty.
Jakmile byla naše pěchota vyhnána zuřivou palbou z předních okopů, vrhli se do našich minových polí američtí ženisté a začali čistit průchody. To jim docela úspěšně kazila palba našich minometů, která si vybrala svou daň. Nakonec ale palebná převaha amíků a naše přehřívající hlavně způsobily, že nezbylo než nařídit postupný ústup. Tesně před setměním tak padl Hanamenil a s ním i poškozený most, přes který přešly z jižního břehu amíkům posily. Jižně od mostu se k hlavní bitvě teprve schylovalo, protože hlavní obranná linie zde byla asi o kilometr posunutá dál na východ a amíci se tak soustředili hlavně na podporu kolísajícího útoku na Hanamenil.
Velké nezbezpečí se ale zjevilo v podvečer v sedle u Bures. Po předchozím průzkumu sem amíci poslali dvě silné jednotky a napadly naše obránce. Ti sice nepříteli způsobili značné ztráty, ale nakonec byli ze sedla vytlačeni a s padající tmou zahájili ústup na Bures, kam ale se mezitím vypravily zálohy v podobě dvou rot středních tanků ...
Pozice v sedle u Bures
Tak jak bylo zvykem už v Normandii, navečer, kdy boje utichají, se vždy konala porada velitelů. A tak jsem se vypravil do Mezidonu, kde se mělo setkání konat. Karl mě pobavil hned po příjezdu, když mi vyprávěl, jak v rádiu zachytili velmi hlasité předávání rozkazu polského velitele podřízeným jednotkám. Podle všeho se mu nelíbil jejich postup přes hřeben, který Karlovy jednotky odhodlaně bránily. Nicméně jeho situace je velmi podobná mé, z většiny obranných pozic už byl donucen ustoupit. Poslední tečku do poháru hořkosti nám dodal velitel divize SS, který i přes Karlovo značné naléhání nehodlal uvolnit ani jednu rotu pro podporu naší fronty. Čert aby spral tyhle nafoukance z SS. Ale Karl už mě ujistil, že přesvědčil některé podnikavce z jeho jednotky aby přes noc zkusili SSmanům vyfouknout nějakého Tigra nebo rovnou dva ...
© Martin Smola, 1999-2017