Podle rozkazu vrchního velení bylo 1.POD určeno prorazit nepřátelské linie severně od Falais a spojit se poblíž Mezidonu s americkou 3.divizí. Pro útok na první linii byla důležitým předpokladem rychlost, proto jsem určil k obchvatu první nepřátelské linie skupiny velitelů Panzera a Jalundy, jejímž úkolem bylo prorazit severně od řeky Laison na Haraucourt-sur-Seille bez ohledu na nepřátelské jednotky, jež by se mohly vyskytnout na bocích jejich postupu.
Skupiny velitelu Berena a 566344 měly postupovat jižně od Vic-sur-Seille po hlavní silnici na Moyenvic. Skupina pod mým osobním velením a skupina velitele PvP tvořily taktické zálohy určené k obchvatu nepřátelské linie po dobytí Haraucourtu.
Hned z počátku průzkum nahlásil zničený most u Moyenvic a silnou opevněnou linii u Vic-sur-Seille, skupina velitele PvP tak byla přesunuta na levý břeh řeky Laison a všem třem skupinám byl určeno 500metrové pásmo postupu. Jednotky zde ukázaly, že jsou dobře vycvičeny a postupným útokem takřka beze ztrát zničily nepřítele a linii obsadily. Jelikož útok severní skupiny vázl, mé tankové jednotky podporovaly palbou přes řeku postup po hlavní silnici na Moyenvic. Severní skupina se nejen opoždovala oproti plánu, ale vyskytly se i několikeré případy subordinace a porušení přímého rozkazu. Toto a silný nepřátelský odpor na linii před Moyenvic způsobily, že první obranná linie byla obsazena s menším zpožděním těsně po soumraku. V té chvíli již moje skupina vyčistila bleskově minová pole a zátarasy a prorazila k vesnici Marsal kde se spojila se severní skupinou. Nyní již pod přímým dohledem začali velitelé Panzer a Jalunda přesněji plnit rozkazy což se projevilo jejich zdařilým nočním útokem k brodu u vesnice Le Deffend. Rozbřesk pak v jasném světle ukázal náš úspěch kdy v obklíčení zůstal prapor německé pěchoty. Ten byl taky v polích jižne od Marsal obratem mými průzkumnými jednotkami zajat. Již ne tak štastně se vedlo jižní skupine, která od Moyenvic zamířila po ceste na Potigny, hřeben hned za odbockou z hlavní silnice na Falais byl totiž pevně obsazen německou pěchotou a protitankovými děly. V druhém sledu pak byly detekovány tanky typu Panther. Neprostupný bažinatý terén navíc donutil Berenovu skupinu k objíždce ješte více na jih a hrozilo nebezpečí setkání s předsunutou obranou před Falais. Za úsvitu byly tak jednotky stále ještě před hřebenem a to nevěstilo nic dobrého. Velitel Beren z počátku ani nemohl podpořit hlavní útok na hřeben neboť se nechal zatáhnout do boje s nepřátelskou pěchotou v lesích severně od Juvrecourt. Snaha PvP obejít hřeben skrz bažinu skončila naprostým fiaskem a pěchota značně otřesená strávila celý den reorganizací a ústupem do původních postavení. Na úzkém prostoru bez možnosti manévru to tak 566344 měl velice težké a utrpěl značné ztráty. Ty sice nezničily jeho bojovou skupinu, ale podlomily jeho morálku. Na severu byl každé ze skupin určen jeden přechod přes Liason a takřka půlka dne probíhala ve znamení boje o tyto přechody přes řeku. Mojí skupine připadl sice ten nejbližší u Le Deffend, zato pevně bráněný kulometnou rotou, ženisty a protitankovými dely 75mm a 88mm. Dále na východ připadl brod jednotkám velitele Panzera, slabě chráněný četou ženistů a postavením 75mm PaK. Nejvzdálenější brod u Malcey pak měl obsadit velitel Jalunda. Ten byl při obsazení nechráněného města značně zdrcen přítomností oddílu těžkých tanků Tiger na návrší u Juvelize. Po připomenutí, že Tiger který nic nevidí má nulovou bojovou hodnotu a ujištění, že kouřová clona není problém se nakonec přeci jen vydal na jih. Po dosažení brodu byl velitel Panzer odvolán a jeho skupina byla podřízena mému velení. Dukladná dělostrelecká příprava a palba ze všech hlavní našich tanku Firefly neutralizovala hrozbu protitankových děl a ani slabá přítomnost nepřátelských středních tanku a samohybek nezabránily překonání řeky a obsazení Le Deffend. Bohužel jsme ztratili naprostou většinu průzkumných vozidel.
Jižní skupina se konečně spojila k soustředěnému postupu a donutila svou převahou nepřítele ustoupit k Xanrey a Potigny. Ani tento den se tedy nepodařilo včas obsadit určenou linii. Během noci se jednotky Berena, PvP a 566344 probojovaly ke zmíněným vesnicím, ale další postup byl zastaven. Německé Tigery a Panthery v čelních soubojích jasně dominovaly a i německá pěchota vyzbrojena Panzerfausty si vybírala svou daň. Mé jednotky spolčeně se zbytkem Jalundova kontingentu se spojily severně od Juvelize, vesnice byla dobita z chodu, ovšem také se zde rozpoutala tanková bitva. Němci nasadili samohybná děla StuG a Hetzer a střední tanky PzIVh a PzIIIm, zcela zdrcujicí pak byly údery Tigerů. Ale zbytky naší pěchoty a průzkumných vozidel usnadnily detekci nepřítele, jeho palebná převaha hned z počátku srovnala naši mírnou početní převahu. Německé velení také na naše úspěchy u Malcey reagovalo nasazením pěchoty SS a to bohužel znemožnilo na nepřítele zaútočit zdrcujícím obchvatným manévrem.
V podobném duchu se do sebe zaklesly i jednotky jižní skupiny v oblasti mezi Potigny a Lezey. Nepřítel sice pomalu ustupoval, ale neustále zpusoboval těžké ztráty.
Během dopoledne třetího dne se pak do boje zapojily další těžké tanky Tiger od Epaney a během chvilky nás zcela zastavily na obou úsecích. Podařilo se mi sice v křížové palbe zabít vrchního velitele jižní německé skupiny, rozzuřená fašistická soldateska se však vzápětí pomstila. Ke třetí linii jsme se tedy nepřiblížili blíže jak na 1 kilometr.
Bohužel musíme tedy konstatovat, že hlavního úkolu a to odříznutí nepřátel ve Falais dosaženo nebylo, je ale také faktem, že i kdyby se 1.POD dostala do Mezidonu včas a podle plánu, stejně by ke spojení s americkými jednotkami nedošlo, neboť ty ve svém úkolu také neuspěly.
Závěrem bych chtěl poděkovat podřízeným velitelům, i přes obtížnou situaci se s úkolem vypořádali se ctí a s nasazením všech svých sil. Neuposlechnutí rozkazu a subordinace velitelu severní skupiny znamenala skvrnu na pověsti Polské armády, v konečném důsledku to ovšem na vývoj operací vliv nemělo.
Generálplukovník Arkady
velicí důstojník 1.Polské obrnněné brigády
Obrazová dokumentace | ||||||
|