Zatímco náš útok na Nasvu byl u konce, jižně od Zajcevova pokračovaly přestřelky mezi ruskými jednotkami a jednotkami Jalundy a Pupči. Oba přesně podle rozkazu předstírali aktivitu, přesouvali jednotky z jedné pozice na druhou a vázali nepřítele palbou. Přesto se pravé křídlo našehu útoku dostalo do palby ruských jednotek v Zajcevovu a velitel sousední tankové skupiny Kajik byl ve věži svého Panthera smrtelně raněn. Odmítl ale opustit bojiště a pokračoval ve vedení svých jednotek. Z první přestřelky na Pavlovově silnici (tak překřtili naši vojáci silnici č.11 z Miakotina do Zajcevova) pak vyšel jako vítěz, když zahnal ruské jednotky zpět do Zajcevova. Toho využil Jalunda a poslal dopředu svou pěchotu, která se ale dostala do přesné palby ruských sil a musela se urychleně stáhnout do výchozích pozic.
Postup na severu podél silnice č.5 se po obsazení Nasvy už nesetkal prakticky z žádným odporem nepřítele a tak byla tato strategicky důležitá silnice na levém křídle našeho útoku zajištěna. Azazel dostal za úkol postupovat se svými pěšáky dál na východ a zajistit silnici v úzkém průseku lesa zatímco Panzer byl připojen k hlavním silám. U Nasvy nám zatím uteklo vítězství, když se těsně před naším úderem stáhly jednotky komisaře Mpmv, který zde čelil našemu útoku. Bylo už na čase, protože po soustředění všech našich tankových jednotek jsem vydal rozkaz k přípravě útoku na dominantní kótu 250. Tato kóta sice nebyla cílem našeho útoku, ten ležel až za ní, ale kdo držel tuto kótu, kotroloval celý prostor východně od Nasvy až po Pavlovovu silnici. A nyní byli na kótě ruští pěšáci a tanky včetně těžkých IS. Jeden se sice už podařilo s notnou dávkou štěstí zničit Kajikovým tankystům, ale kótu mohl zajistit jen přímý útok.
Bohužel náš útok na pochmurnou kóru 250 byl od samého začátku pronásledován potížemi. Hned v nástupním prostoru mých a Panzerových tanků jsme byli napadeni palbou dělostřelectva a několika tanky na vrcholku kopce a utrpěli jsme první, sice malé, ale nepříjemné ztráty. Já přišel o jeden PzIVH a několik obrněných polopásů, Panzer na tom byl podobně. Renova pěchota se teprve propracovávala z Nasvy a Kajikovy tanky byly zaměstány výpadem rusů od Zajcevova. Nezbylo, než dát rozkaz k čelnímu útoku ...
V průběhu přípravy útoku na kótu 250 jsem dostal hlášení od jednotlivých velitelů o ztrátách a o odhadovaných ztrátách nepřítele. Poměr zničených tanků zatím jasně hovořil v náš prospěch. Doposud jsme ztratili jen 5 strojů (všechny v okolí Nasvy a pod kótou 250), zatímco nepřítel nechal na bojišti již 13 vraků (část po prvním útoku, pak při výpadu ze Zajcevova a část při ústupu od Nasvy). Horší to bylo s pěchotou, kde největší ztráty zatím utrpěl Jalunda a Reno. Poměr ztrát byl zhruba 162 ku 210 padlých a zraněných v náš neprospěch.