Generálové

Jiří Kupr

Dlouho jsem hledal na Webu, až jsem našel. Co? Samozřejmě nějaké české stránky o strategických hrách SSI. Těch je samozřejmě hodně. Já vím. Ale ty nej.. jsou určitě ze série Five Stars. Ačkoliv se vším, co Martin na svých stránkách uvedl musím souhlasit, rád bych tu pár věcí doplnil a někde uvedl i svůj maličko odlišný názor.

Ti, kdo ještě pamatují "dvavosumšetky" (PC AT 286), vědí, že pradědečkem všech slušně vypadajících strategií není až tak úplně Panzer General od SSI, ale History Line od Blue Byte. Ocitli jste se v kupodivu v první světové válce (což se bohužel tak často nestává), ale hra to byla poněkud podivná - v jednom kole jste totiž mohli jednotky pouze přesouvat a v druhém kole jste mohli útočit na soupeře. Na tuhle myšlenku přišli autoři zřejmě kvůli rychlejšímu hraní ve dvou, protože zatímco jeden hráč přesouval své jednotky, druhý si připravoval útok. Pak se kliklo na enter a divadlo začalo. Hra byla na tehdejší dobu příjemně graficky zpracovaná, ale poněkud naivní. Pokud jste hráli kampaň proti počítači, prošli jste asi dvaceti misemi, bohužel bez jakékoliv možnosti zachovat si svoji "core group" neboli kór grupu, alias vaše vlastní jednotky, které by postupně získávaly zkušenost. Ačkoliv určitě nejsem ten nejlepší stratég pod sluncem, v této hře se mi skutečně nikdy "nepodařilo" prohrát. Proč jsem se o History line vůbec zmiňoval? Jednak mě právě tato hra přivedla ke strategiím a zřejmě je to jediná strategie, která se odehrává v první světové válce. Co nato SSI???

Panzer General byl proti výše zmíněné "hlíně" skutečně obrovským skokem dopředu. Stále ji mám na harddisku a stále se k ní, stejně jako Martin, vracím. Nejvíc mě tenkrát štvala absence spojenecké kampaně. Nejsem žádná citlivka, ale když jsem s Tigery a Panthery vjížděl do Londýna, cítil jsem se nějak divně. Toto vyřešil Allied General postavený na stejném enginu jako Panzer. (Proč proboha Angličani začínají až v Africe? Co Norsko, ústup ve Francii a letecká bitva o Anglii?). I přes výkřiky v minulé větě jsou obě hry skvělé i po letech, co ale se týče historické přesnosti, už tomu tak bohužel není.

Co se týče pozemních jednotek, je jich k dispozici obrovská spousta. Nechápu ale, proč autoři dali tak podřadnou roli protitankové obraně. Kromě pár německých Jagdpantherů a Jagdtigerů jsou všechny protitankové kanóny a samohybná děla téměř k ničemu, protože se proti tankům kvůli příliš nízké iniciativě nemají téměř nikdy šanci prosadit. Totéž platí pro průzkumná vozidla, která jsou téměř k ničemu. Ještě víc se ale z historického hlediska provinili autoři u jednotek leteckých. Zatímco na německé straně létá na konci války téměř všechno, co má peří, u Spojenců trestuhodně chybí Hawker Tempest (snad nejlepší britská pístová stíhačka vůbec), jediný slušný taktický bombardér je Mosquito, které se proslavilo jako noční stíhač, průzkumné letadlo a bitevník často používaný proti lodím. Thunderbolty a Typhoony, které likvidovaly německé tanky po desítkách se lidově řečeno nechytají. U Němců zase naopak fungují až do konce války Stuky, které by se v roce 1943 nemohly nad frontou objevit, protože je už v bitvě o Anglii Sptifiry a Hurricany nemilosrdně decimovaly. Bitevní Fw 190 nemají proti spojeneckým tankům ve hře žádnou šanci, ve skutečnosti to tak nebylo. Zato se v roce 1945 po obloze prohánějí britské Meteory, které zvládly nanejvýš pár průzkumných letů a zlikvidovaly několik V1, ale nevybojovaly žádný vzdušný souboj, což se podařilo až v Koreji; o německých proudových Henschelech a Me 163 ani nemluvě. V AG si můžete v posledních scénářích kupovat dokonce polské doplňkové jednotky, přičemž na české letecké perutě se jaksi zapomnělo.

Obtížnost u obou her je sice nastavitelná, ale pokud hry hrajete jako Martin - tj. na medium a ještě se zapnutým doplňováním paliva, není možné - hlavně v AG dosáhnout tzv. "decisive victory". V poslední misi AG za Spojence je navíc trochu nedořešené počasí - v dubnu a v květnu sněží jako o závod, a tak v limitu pro "decisive" můžete scénář dokončit jen s notnou dávkou štěstí - a to ještě bez doplňování paliva. O ruském tažení se raději ani zmiňovat nebudu, protože tam skutečně při doplňování paliva a vyšší obtížnosti nejde přežít, natož dosáhnout nejvyššího vítězství.

Pacific General byl skutečnou bombou, a nejen kvůli nově implementovanému editoru scénářů. Hratelnost se skutečně zvýšila možností nejdříve přisunout pozemní jednotku, provést bombardování a ostřelování z moře a pak teprve s jednotkou zaútočit. Střídání dne a noci jenom přidá na realitě. Nejvíc jsem si ale cenil úplně nového systému námořních bojů. Jsem totiž na lodičky zatížený, a tak jsem se už nedočkavě třásl na Midway. Po skončení americké kampaně mé nadšení ale trochu ochladlo. Proč si autoři dávali takovou práci s vývojem námořních bojů, když jsou v kampani vlastně použity jen dvakrát! Postrádal jsem námořní bitvy u Guadalcanalu a hlavně strategičtější aspekt bitvy ve Filipínském moři, kde šlo hlavně o ubránění pozemního výsadku. Bohužel se zde můžete pouze prohánět po obrovské modré ploše a při troše štěstí poslat ke dnu japonskou bitevní loď Yamato o pár měsíců dříve, než to nakonec udělala americká letadla.

Krokem zpátky je i jednoduché řazení scénářů v kampani za sebou. Co tím myslím? Pokud prohrajete, hra automaticky končí. Pokud dosáhnete strategického vítězství nebo úplně největšího vítězství, jdete automaticky dál. To ve starém Panzer Generalovi bylo daleko víc možností, které umožňovaly jeden dost důležitý trik. Pokud jste totiž jen vyhrávali, dostali jste se do Ameriky velmi brzy, jenže vaše jednotky nestačily získat takovou zkušenost, aby mohli s Amíky pořádně zatočit. Takže nejlepší bylo párkrát prohrát, nechat se zatlačit zpět až ke Kursku, Moskvu dobýt v roce 1943 a s pěkně vycvičenými jednotkami přistát v Americe. Toto v Pacific Generalu bohužel chybí. Nakonec ale stejně zažijete překvapení! Pokud se dostanete do posledního scénáře, vylodí se současně s vámi v Japonsku Rusové a vy s nimi můžete závodit, kdo dřív vyřadí Japonce z války. Pokud jste na to dost silní, můžete si to s Rusy i rozdat! Myslím, že by to byl i dobrý nápad pro další nové hry. Třetím "hráčem" by mohl být klidně další spojenecký generál, kterému byste buď pomáhali z kaše, nebo ho podporovali v útoku.

O Panzer General II se tu moc rozepisovat nebudu, protože mě na celé čáře zklamal. Grafika je sice pěkná, ale bohužel u her strategických je to věc druhořadá. Spojenecká tažení nestojí za nic, projedete šest misí a už je konec. Německé zase nemá žádné rozvětvení, stejně jako Pacific General. Přibylo sice pár pěkných funkcí - myslím, že jediná, kterou neuvádí Martin, je Overrun Attack u tanků. Co že to je? Pokud máte tak silný tank, že to zvládne, a pokud se v jeho okolí vyskytuje dostatek "naťuknutých" jednotek, vyřídí je vaše tanková jednotka všechny v jednom kole. Horší situace ale nastane, pokud přitom spotřebujete všechnu munici…

Zatím poslední díl "hvězdičkové" série, který jsem mohl vyzkoušet je People's General. Odehrává se v roce 2006 a tentokrát si vjela do vlasů Čína s Ruskem. Hráč v roli generála NATO má Rusy vytáhnout z bryndy a jen tak mimochodem vyhnat Číňany z půlky Asie. Hra vychází z výše uvedeného Panzer Generala II, ale přinesla s sebou mnoho zlepšení a novinek. K dispozici máte skutečně reprezentativní výběr jednotek - od německých, přes ruské až k americkým, které jsou samozřejmě vždycky ty nej… Bohužel z vaší "core force" zmizelo letectvo, které je nahrazeno vrtulníky. Že by se v roce 2006 vůbec nevyskytovala letadla? Kdepak… To si jen SSI vymysleli další novinku. Letecké mise si "objednáváte" za zvláštní prestiž, která je určena právě pouze pro vzdušné operace. Můžete si vybrat misi průzkumnou, bombardovací, útok na protiletadlovou obranu a taky podpůrnou misi pro obranu vašich jednotek. Takže pokud si někdo bude dovolovat na jednotku, která je v nevýhodné pozici, schytá to od letadýlka, které tu vaši jednotku momentálně podporuje. Když se v jednotlivých misích podíváte, kolik toho vlastně máte zabrat, poněkud znejistíte. Vaše problémy vyřeší lehká pěchota - vřele doporučuji Gurkhy - , která se přepraví vrtulníky na místo útoku a… Dávejte si ale pozor na počet bodů pro vzdušné operace. Celá hra je poněkud obtížnější než její předchůdci (pokud vaše jednotky v průběhu scénáře doplňujete, tak jim klesá zkušenost), je lépe graficky zpracovaná než PG 2 a myslím, že i zapřísáhlí stoupenci druhé světové války si přijdou na své.

To, co jste si právě přečetli je vše, co o strategiích od SSI vím a co Martin nemá na své stránce. Závěrem bych si zde dovolil vyjádřit své zbožné přání a představit svůj návrh posledního generála od SSI, po kterém už by konečně mohli přijít s něčím novým. Kdo ví, možná jim to tam někdy pošlu.

The Ultimate World War II General

Toto by měla být hra, která by spojovala to hezké a pozitivní ze všech výše uvedených her a vyvarovala se jejich nedostatků. Mělo by být možné hrát celkem 6 kampaní. Za Němce, Angličany, Američany, Rusy v Evropě a za Japonce a Spojence v Pacifiku. Jednotlivé kampaně by měly mít takové rozvětvení, jako měl starý dobrý PG. Za velké vítězství by měla být možnost hrát misi navíc, aby se zvýšila zkušenost jednotek, nikoliv velký skok dopředu, který nemá smysl. Za Angličany by se začínalo dejme tomu v Norsku, potom by následovala obrana Belgie a Francie, ústup z Dunkerque, fiktivní Sealion a pak už třeba podle starého AG. Z Pacific Generala by se převzal vylepšený systém námořních bojů, takže bychom si v kampani za Angličany v klidu vychutnali honbu na Graf Spee nebo Bismarcka, popřípadě útok na italské loďstvo v Tarentu. Z hlediska hratelnosti by mělo být umožněno doplňování stavu jednotek na plný počet podle zkušenosti, ale klidně bych zůstal u omezeného počtu nově "nakupovaných" jednotek, protože ve válce jednotek taky nebylo nekonečné množství.