Spojenecké jednotky na hranicích Německa - Ruská flotila v Černém moři ostřeluje
Turecká vojska - Rakousko-Uherská armáda vstoupila do nebráněného Říma - Egypt v Tureckých rukách
Má drahá Mary,
píši Ti ze zajateckého tábora nedaleko Damašku, kam jsem byl se zbytky svého oddílu převezen tureckou zásobvací kolonou.
Jak ses asi dočetla v novinách, ofenzíva naší 3.armády v červnu ztroskotala a v červenci Turci zahájili svou protiofenzívu
na Káhiru. Přestože naše armáda utrpěla těžké ztráty, obrana byla připravena a všichni sme si velmi věřili. Bohužel štěstěna
bývá vrtkavá a Turkům se podařilo prorazit obrannou linií. Naše zákopy byly velmi poničené dělostřelbou a už po ukončení
dělostřelecké přípravy zbyla z naší roty sotva polovina chlapů. Pak začal pěší útok turků ... sou to chlapy jako hory, opálení a
zarostlí. Jde z nich hrůza. Myslim, že sem nikdy nestřílel tak rychle, ale bylo to málo platný, do spojovacího zákopu pronikla
skupina vedená obrovským ošklivym chlapem v brejlích a vtrhli nám do zad. Když stál nade mnou a šklebil se na mě skrz vousy na své
neoholené bradě, pochopil jsem, jak vypadá tvář dábla ... víš, jak nám vždycky říkal pastor. Ani nevím jak jsem zvednul ruce a on v poslední
chvíli zarazil bajonet, kterým mě chtěl probodnout. Měl jsem štěstí, většina ostatních ho neměla. Pak nás odvedli do týlu, kde nás vyslýchal
nějaký důstojník v červené čapce a nakonec nás naložili do náklaďáku a po dvou týdnech dovezli sem. Cestou jsem viděl obrovská
množství vojsk proudících do Egypta a tak si říkám, že bude brzo po válce, pustí mě a zase se uvidíme ...
Tvůj
Texis T. Taylor