Close Combat IV - Battle of the Bulge

Close Combat IV - obecně

Close Combat IV - Battle of the Bulge (Wacht am Rhein - podle toho, z které strany na to koukáte) je dalším dílem světově úspěšné série Close Combat - u nás jsou naopak absolutně neúspěšné, díky drtícím recenzím recenzentů papírových magazínů o počítačových hrách) zabývající se tentokrát zimní bitvou v nevelkém, ale velmi známém pohoří na Německo-Francouzsko-Belgických hranicích - v Ardenách. S blížícími se armádámi spojenců k hranicím německa rozhodl se Hitler vsadit všechno na jednu kartu - zopakovat úspěšný úder z jara 1940, prorazit nečekaně Ardenami a opět rozdělit západní spojence. A právě bitvu mezi americkými jednotkami v klidném Adrenském úseku a elitními německými tankovými formacemi si vzal za námět tento díl.

Nebudu psát obecně o Close Combat systému - neznalé odkazuji na povídání o Close Combat II a Close Combat III a spíš ze zaměřím co nového přinesl další díl série. Dle recenzí nic, moc. Hra získala jiný a docela zajímavý strategický pohled na věc. Mapu Arden máte rozdělenou na sektory - většinou dle vesniček, případně křižovatek cest - a v každém sektoru se pohybuje maximálně jedna jednotka za každou stranu. Máte tedy možnost přesouvat jednotky, nasazovat zálohy, tvořit průlomy a vůbec pěkně strategicky skotačit. Je to jedna z věcí, kterou jsem už dlouho ve válečných hrách hledal - přesně takové skloubení strategické a taktické části hry. Ani tady to sice ještě není úplně dle mých představ, nicméně je to opět krok dál.

Velkou mouchu bych viděl v nemožnosti tvorby bojových skupin. V CC3 velmi záleželo jakým způsobem si člověk sestavil bojovou skupinu a tady mi ta možnost velmi chybí - je to na jednu starnu reálnější: "tu máš jednotky a ukaž co s tim dokážeš" - na druhou stranu to hru připravilo o pěknou část, kdy by si člověk z třeba i omezených zdrojů tvořil a nasazoval bojové skupiny dle stylu boje a situace na bojišti. Takhle člověk okusí, jak těžká asi byla obrana, když se na pár amíckých vojáčků vrhnou tanky a hafo panzergranátníků ... přesně jako ve skutečnosti. Vlastně nevím, co si stěžuju ...

V taktických bojích přibyla možnost vyžádat si podporu letectva a dělostřelectva, ale obojí je poměrně málo účinné a tudíž rozhodně nerozhodující. Daleko víc rozhodující je samotná taktika při bojích, protože terén je opravdu členitý a tak obrana se někdy (speciálně proti počítači) stává pohádkou a útok naopak peklem - o tom ale až v mých zkušenostech z hraní ... Z obecného povídání je to skoro všechno. Vylepšila se grafika, AI počítače obzvláště po instalaci patche je docela ucházející - rozhodně lepší než v předchozím dílu. Mapy se mi zdají zas o trochu větší, boje zajímavější a strategická část dodává opakovatelnost a variabilitu hraní, kdy není nouze o překvapení typu - do vzniklé mezery ve frontě kudy se valí vpřed německé tankové skupiny nasměrujete zálohy, ale němci v MPckých uniformách vám je přesměrují na nedůležitou část fronty a němci se valí dál ...
Na začátek

Mé zkušenosti z obou stran

Tentokrát sem se rozhodl začít hru útočením a proto sem sáhnul po němcích a samozdřejmě po celé kampani, což znamená, že hrajete na celé mapě (některé podkampaně se hrají jen na části mapy). Operace začíná překvapením pro američany - zpoza Sigfriedovy linie (tvořenou ve hře pěknými bunkry, zátarasy a minovými poli) a z Ardenského lesa se na překvapené a oslabené jednotky vyvalý dvě tankové armády, prorazí frontu a neúprosně postupují vpřed. Prorazit opravdu nebyl problém - američtí G.I. nejsou tak jako němci vybavení snadno přenosnými panzerfausty a tak stačí dát si pozor, kde jsou rozmístěná protitanková děla a rosřílet je. Docela mě mrzelo, že tanky zastupující německou stranu jsou hlavně Panthery a PzIVG a King Tigeři, kteří zrovna v této operaci byly nasazeni ve větším množství se nevyskytujou. Na druhou stranu, občas se např. ve skuinách výsadkářů objeví i nějaké to zajímavější samohybné dělo či stíhač tanků. S takovou elitou je snadné prorazit slabě hájenou frontu, ba i rozdrtit dvě tankové skupiny amíků v záloze. Pak už je postup hračkou, amíky i z domů člověk za pomoci tanků vyžene - navíc v každé tankové skupině je i pár granátníků, kteří s podporou tanků postupují německými pozicemi jak nůž máslem. Problémy nastanou teprve tehdy, když se linie prodlouží, vytvoří se onen charakteristický výběžek a ne všechny vaše jednotky jsou tankové. Tu a tam se vyskytují průzkumníci a ba i volks jednotky, které se hodí tak akorát ke statické obraně na nedůležitých místech. Při tom amíci pořád tlačí na vaše křídla a přestože za němce se dobře brání i tankovým úderům - právě díky panzerfaustům, člověk si musí nechávat v záloze alespoň jednu silnou skupinu pro případ prolomení křídel. Narozdíl od CC3 totiž bojová skupina nemůže po prohrané bitvě ustoupit o sektor zpět. Prostě buď udrží morálku a alespoň jeden victory point nebo je totálně ztracena, což ovšem neplatí pro počítač a krajní sektory mapy, kde se s železnou pravidelností objevují skupiny, které ste den před tím úspěšně rozprášily. Nevím jestli je to úmysl nebo chyba programu, ale ani patch to nezměnil. A tak na křídlech držíte silná uskupení a každý den odrážíte stále se opakující útoky což je po vás, ale musí být i pro počítač postupující přes hromady vraků, silně deprimující. Nicméně postup vpřed jsem udžel, dobytí Basogne se podařilo a spojence jsem postupně vytlačil za Másu během několika málo dnů, což je vaším cílem.

Kampaň ze němce není moc těžká, díky lepším tankům i lepší pěchotní výzbroji si se stejně silnými ale hůř vyzbrojenými bojovými skupinami amíků snadno poradíte a přestože hodně útočíte, brzo se dá okoukat, jak počítač brání a vyzrát na něj s minimálními ztrátami.

Zajímavější a náročnější je kampaň za spojence. Začínáte s opravdu slabými jednotkami a výzbroj amíků je, jak už sem se zmiňoval, poměrně slabší. Přesto se mi dařilo hned na začátku zastavit, byť za těžkých ztrát, většinu německých útoků. Frontu prorazili v pouze dvou sektorech - bohužel sousedních. S německými tanky si ale přece snadno poradí moje - tomu sem věřil až do prvního setkání s nimi. Stejně jako když sem hrál za němce, rozestavil sem Shermany na výhodné střelecké pozice a doufal, že s Panthery a PzIVG si už poradí snadno, jen díky vhodnému umístění. Jak sem byl překvapen, když po pár minutách zbyl z mých Shermanů jen očouzený šrot a Pantheři se dál vesele proháněli po bojišti. Problém je známý a jasný. Shermani se hold ne tak dobře jako Panthři strefují a navíc, i když se strefí, neznamená to, že je vyhráno. Prostřelit Panthera není zas tak triviální a nepodaří se napoprvé. A to většinou Panteru stačí aby zacílil, vysřelil a trefil, čímž se Sherman odporoučí do věčných tankodromů. Prostě udolat dvě tankové skupiny a pár pěších za nimi následujících bylo o poznání těžší a napínavější. Naivně sem si myslel, že Panthery zničím plamenomety v úzkých Ardenských uličkách, nadařilo se. Věřil sem, že slibovaná letecká podpora, bude pro němce vražedným protivníkem. Letadla sice útočí moc pěkně, ale jeden nálet na bitvu je málo i když se náhodou povede. Mé pokusy vyřadit tank dělostřelbou taky nevedly ke kýženému cíli. Občas sem nějaký trefil bazukou, občas 57mm (!) protitankovým dělem, ale nakonec sem přišel na to, jak úspěšně bojovat proti Pantherům s Shermany. Platí klasické pravidlo - na jeden Panther musí pálit alespoň dva Shermani současně, pokud možno ze dvou stran. A nelze čekat v odkrytém prostoru, než amík za laufem znovu nabije. Na Panthery prostě platí taktika kuk-bum-bojim-nabíjim. Pravda není úplně lehké zvládnout to, protože občas se tanku těžko vysvětluje, že má pouze popojet zpoza domu vpřed, vystřelit na bok a zase couvnout. Že po něm nikdo nechce, aby se otáčel k nepříteli čelem a tím mrhal čas i míření. Ale po mnoha pokusech se dá přijít na to, jak své svěřence donutit, aby se chovali přesně takhle a pokud to stíháte se dvěma tanky na střídačku dostatečně rychle, Panther jen pohupuje kanónem ze strany na stranu, občas sice vystřelí, ale málokdy zasáhne a nakonec se jeden z vašich trefí ...

Kampaň za spojence je dle mého názoru zajímavější a i drobet náročnější, přestože se většinou bráníte a počítač neútočí zrovna nejlépe. Kolikrát k zastavení útoku tanků stačí pár dobře rozmístěných AT děl, oddílů s bazukami a kulometů. Nicméně německa převaha je alepoň ze začátku značná a tak alespoň prvních pár dní se opravdu zapotíte. A jakmile se situace otočí, útočíte zase vy a to je teprve peklo ... Jako u všech těchto her, i zde platí, že nejlepší hra je proti člověku, kdy platí úplně jiná taktická pravidla a o zvraty v situaci není nouze ...
Na začátek

Screenshoty

Na začátek