Stala se dost neuvěřitelná věc. Asi po 14ti dnech čekání na reakci našich protivníků na náš drtivý úder, přišla německá kapitulace. Ač sme se snažili toto jejich rozhodnutí ještě zvrátit, nepodařilo se to a Operace Šariš II tak definitivně a k našemu velkému zklamání skončila. Protivník své rozhodnutí odůvodnil nedobrou situací na frontě, špatnou koordinací hráčů a naší převahou i v taktické rovině. Dlaším důvodem pak byly i časové problémy, ale ty bych považoval spíše za zástupný problém. Já se prostě domnívám, že soupeři povolily nervy, což po takové sérii neúspěchů je pochopitelné. Přesto ale nepřítel podle nášeho názoru vzdal velmi předčasně a rozhodně ne v situaci, kdy by už bylo rozhodnuto.

Náš úder ve středu fronty sice prakticky rozdrtil větší část jedné německé bojové skupiny a naše převaha na tomto místě fronty by v následujících kolech byla jistě zdrcující, ale na zbytku fronty už to tak jasné zdaleka nebylo. Kájik utrpěl nepříjemné ztráty během ústupu od hrany hřebenu u Feminy Morty, nicméně teď je začal svému soupeři pěkně vracet. Německý útok na pláň jižně od hřebene se ocitl v těžké palbě a stejně tak průnik pěšáků přes les na západě Kajik zachytil a lehce zlikvidoval. Nehledě na to, že po jeho levé straně se protáhla Panzerova skupinka se svou operací "Levoboček" a postupně se začala nořit do německého týlu. Německý velitel by teď tedy pravděpodobně musel zastavit svůj útok na Kájika a roztáhnout své síly po celé délce hřebenu, od hlavní silnice č.9, kde jeho Tigery kryly ustupující rozdrcené jednotky svého souseda, až po oblast severozápadně od Limal, kde se vpřed dral Panzer.

Německý velitel na hlavní silnici by teď musel urcyhleně ustoupit a rychle dát do kupy zbytek svých sil, aby byl schopen zastavit náš případný útok do Pasa Eca. Na tuto variantu se pravděpodobně začal připravovat i jeho západní soused, jenž své jednotky shromážděné k útoku v Paso Puntu začal přemisťovat přes Montenegro na západ. Tím vlastně odsoudil k neprovedení i útok, který nám na východě hrozil, protože útok přes Montenegro by narazil na zde připravené pozice a pravděpobně by neuspěl.

Tím se vlastně i zmenšily starosti MPMV, jehož situace na protažené frontě na východě nebyla úplně růžová a který už také utrpěl nepříjemné ztráty. Pokud by jeho soupeř pokračoval v útoku osamocen (bez pomoci jednotek souseda z Paso Punta), pravděpodobně by dál jen zatlačoval MPMV, ale k nijakému rozhodnému průniku by nedošlo.

Nepřátelská útočná útočná síla se tedy více méně vyčerpala a to a situace, kdy soupeř prohrával na minor defeat, což sice mohlo způsobit onen pokles morálky, ale na druhou stranu soupeř mohl počítat s tím, že my teď přejdeme do útoku a on nás rozdrtí na dobré obraně. Bylo to reálné ? Těžko říct. Zvažovali sme několik variant, jak pokračovat dál, přičemž jejich výčet vám sem dávám k posouzení:

Bohužel plány dalších postupů jsou zatím nedobytně uložené na cyberpace (to byl také hlavní důvod zdržení tohoto závěrečného reportu). Doufám, že se mi je časem podaří vydolovat, pokud ne, pokusím se je zde alespoň nastínit ...

Operation Šariš II je tedy u konce. Doufáme, že Operace Šariš III je už na obzoru a brzo začne další mezinárodní klání proti naší vítězné rotě A, 27.trestního praporu ...