- - - Royal Guardian - - -

zpravodaj: sir Matto C´Mola

Odvážná mise

... sotva se ranní mlha trošku rozptýlila, dorazila k rotě průzkumných obrněných vozidel poručíka Grubera motospojka z velitelství. Na čelech vojáků se objevil náznak nervozity. Rozkaz v této ožehavé situaci na hřebeni Montenegro může znamenat jen jediné ... průzkum bojem. Nebude to poprvé, co jednotka bude plnit tuto nebezpečnou práci, kdy bude prodlouženým okem štábu brigády a zjistí pozici před našemi liniemi. Jak už ale většina veteránů jednotky ví, není to zrovna práce pro zbabělce. Zaženou tedy rychle chmury a prohodí několik vtipů na adresu zaprášeného kurýra, počasí a dělostřeleckých granátů, které z německé strany co chvilku přelétají jejich pozici. Ale přece jen tu a tam jejich zrak zabloudí dolů k Paso Puntu, kde stále ještě stoupá dým z ohořelých trosek průzkumných vozidel jejich kolegů z druhé strany fronty. To asi před hodinou přesná palba našich Shermanů rozstřílela jejich vozdila. Čeká je snad podobný osud ? Budou němci připraveni ? A co když ... úvahy přeruší poručík Gruber, který k sobě volá seržanty Greena a Collinse.

"Podle z právy z velitelství, vyrazila směrem od Pasa Punta k nám na hřeben kolona německé obrněné pěchoty a několik stíhačů tanků. Naším úkolem je vyslat jednu četu vozidel k průzkumu. Dle předpokladů máte naději načapat boše jěště za přesunu a drobet jim zatopit ... jen si dejte pozor na ty Mardery. Pokud jsou jen trochu v obraze, budou vás očekávat !!! Hlaste se každých pět minut rádiem na obvyklé frekvenci ... vše jasné ?"

Poručík hledí skrz zvýřený prach za svými dvěma vozidly. Pozoruje jak rychle přejíždí nekrytý prostor na západní straně hřebenu a teď již stoupají nahoru na hřeben. Přímo za ním by při troše štestí mohli najít četu nebo dvě pancéřových granátníků, jak se vezou nic netuše ve svých obrňácích ... Teď se hlásí seržant Green, že v okolí hřebene nejsou žádné stopy po nepříteli, jen dole, u hlavní silnice číslo 9 je vidět oblak prachu ... pravděpodobně rozsáhlý přesun nepřítele. Poručík se zadívá dalekohledem do údolí. Pravda, něco se tam děje. Bude muset zadat souřadnice dělostřelcům, ale teď rychle zpět k jeho chlapcům. Obě vozidla už jsou těsně pod hřebenem, sleduje, jak se jim protáčí kola a namáhavě vyjíždějí poslední část cesty. Ve vysílačce zašumí ...

Těžko říci, co vlastně poručík slyšel první, jestli vzdálené výbuchy, křik ve vysílaččce nebo ze všeho nejvíc milosrdné ticho, které bylo hned potom. Obraz v dalekohledu se posouvá jako by se čas výrazně zpomalil. Hned za vozidlem seržanta Greena se na hřeben vyšplhalo i vozidlo Collinsovo a v okamžiku kdy někdo z nich zapnul vysílačku, aby oznámil kontakt, spatřil, jak se střelecká věž Greenova obrňáku pomalu natáčí doprava aby zaměřila cíl, který poručík odtud nemohl vidět. Vzápětí nato se u věže zablesklo a jakási mocná síla urvala celou věž a hodila jí dolů, na západní stranu Montenegra. Teprve pak k němu dolehl třesk výstřelu a výbuch zásahu. Jako ve snách sklouzl jeho pohled na druhé vozidlo, přesně v okamžiku, kdy protitankový granát pronikl čelním pancířem a explodoval až někde vzadu, v motoru. Oheň a dým zakryl obraz tragédie na hřebenu Montenegra ...

Asi za půl hodiny přišlo hlášení z týla, že sousední brigáda využila zmatku mezi německými Mardery, které smetly jeho dvě vozidla, a palbou Shermanů dva z těch proklatců zničila. Stálo to za to ? Lze vůbec uvažovat o výhodnosti či nevýhodnosti takové výměny ?

Za další půlhodinu přišlo hlášení od prvního praporu, že jejich čelní hlídky se dostaly až k hřebenu a podařilo se jim zachránit zle pobitého seržanta Collinse a jeho řidiče, kteří s obrovským štěstím přežili přímý zásah a následný výbuch ... tedy aspoň prozatím. Jejich mise tedy skončila, asi se nebudou citovat jejich jména v rozkazu dne a jejich hruď neozdobí kříž královny Victorie, ale díky našim zpravodajům, nebude nikdy zapomenuta ...

Matto C´Mola