Jmenuji se Jim … Jim Scarborought … takové normální anglické jméno ... sloužím již druhý rok téhle prokleté války jako řidič tanku u (cenzored) … napřed jsme měli lehké Crusadery ale teď nám přidělili americké Shermany … říkáme jim plechovky na benzín, protože stačí aby se o ně německý granát jen otřel a už hoří … na vlastní oči jsem viděl jak to pár našich kluků u Salerna pěkně schytalo z acht acht … neměli vůbec šanci ani vyskočit a byli na uhel … Teď jsme kdesi ve střední Itálii. Krajina je pěkná, jakoby vůbec nezasažená válkou … vinice plné dobrého vína, hezké ženy ... prostě fajn místo pro život ... (chybí pár stránek) ...
Dneska se bude dít asi něco velkého, celá brigáda je na pochodu ... ráno jsem si ještě stačil přečíst dopis od Jane ... píše že dítě se má narodit už brzo, ale je celá nesvá, protože Londýn každý den bombardují němci nějakými novými raketami …. to uslyšíš jen temné hučení a ani se nemáš čas schovat někam do krytu .. je plno mrtvých a raněných … no snad dá Bůh a Jane to přežije a já také … Už troubí nástup k tankům … běžím ke své 27, která má na věži nápis little Charlie ... podle mého budoucího syna … doufám. Vyjíždíme v koloně … mezi nás se motají náklaďáky s municí nebo táhnou těžká protitanková děla … v některých sedí pěchota jak slepice na hřadě … Míjíme stanovistě polního dělostřelectva, kde už houkají pravidelným tónem 25liberní kanóny a zdatně jim sekundují samohybky Priest ….. Sakra, musím prudce brzdit .. nějakej šílenec s jeepem to krouhnul přímo přede mě … "kam se cpeš ty nádhero s tou plechovkou … chceš přijít o bačkory????" .. řve na ně Fred z horního poklopu … trochu se tlumí v projevech, když zjistí že je to vůz plukovníka Peddingtona, který k němu vyslal nebezpečný pohled, ve kterém se zračilo přinejmenším 7 dní basy …. Fred rychle zmizi v tanku a zavírá poklop …"Blbec jeden plukovnická" ulevuje si alespoň do larygrofonu, takže ho slyšíme všichni … Culím se pro sebe pod několikadenní strniště ... stejně to Fred jednou schytá .. pustí si hubu pořádně na špacír a půjde do lochu .. no jeho problém ...
Naše rota zase vyfásla ten nejblbější úkol ... snažit se ostřelovat postupující německé jednotky, které se přes horské sedlo tlačí na naši stranu údolí … jsme vystrčeni notný kus dopředu před ostatní jednotky, zašiti pod malým hřebenem a společnost nám dělají dvě čety pěšáků až odněkud z Yorkshiru, takže jim ani pořádně nerozumím, jak maj děsnej přízvuk … U nás se nic neděje .. jen granáty dělostřelců létají z jedné strany na druhou a vybuchují hluboko za našimi zády … Začínám zrovna uvažovat o tom že si dám dvacet, když v tom mě prudká rána do zátylku probere k plnému vědomí …. "Startuj" řve na mě Fred … Ještě než stisknu startér slyším z dálky charakteristické dunění …. Maybachy .. motory německých tanků mají nezaměnitelný zvuk ... a je jich asi dost. Pěšáci přestali popíjet čaj a přesunuli se do připravených okopů … Můj tank a s ním zbytek čety zaujal postavení s výhledem na část silnice s malou vesničkou … Hukot se blíží a úměrně tomu stoupá i naše nervozita ..
Už jsou tady !!!! ..." protipancéřový nabij" slyším Freda a pak i to jak dává příkazy mě …"řidič vpřed … ještě kousek ... stop" …stojíme za malým kopečkem a nad něj nám kouká jen věž ….. "vidím transportér … pal … hoří" … ze svého stanoviště nevidím nic a tak jen vnímám a slyším ostatní kluky z osádky v boji … Tank se otřásá výstřely … "bacha 30 vlevo Marder trojka …. mám ho …. pal … dostal to" … chvilka oddechu v prudkém boji … ale je tady zvláštní pocit …. a v tom to slyším a podvědomě tomu nechci věřit … "Ježíši zprava na 4 hodinách … Tiger … nabij … proboha NABIJ!!!!!!!!"…
Pak už jen kvílivý svistot granátu ráže 88 … obrovské světlo a pak hluboká tma. Jen tato část deníku a vojenské známky zbyly po onom muži ... Tank shořel a ustřelená věž ležela asi 60 metrů od podvozku …. Už se nikdy nedozví, že se mu ten samý den kdy zemřel narodil syn ze kterého bitevní vřava udělala v témže okamžiku polovičního sirotka … Válka je krutá!!!.
Charlie Kushka