CAEN_01: Než dorazí posily ...

Následující popis bojů v okolí Caen v červnu 1944 byl převzat z několika zápisků mužů britského 2. parašutistické roty a 5. roty kluzákové pěchoty. Zážitky těchto statečných lidí by vydaly na tlustou knihu, vzhledem k omezenému prostoru se však soustředíme jen na několik z nich. V této operaci měly vzduchem přepravované jednotky kanadské 1. armády zajistit přechody přes řeku Orne, které byly životně důležité pro plynulý obchvat a následné dobytí Caen.

Sgt. Hendricks, četa A 1. roty kluzákového praporu

Na briefingu nám tvrdili, že to bude mela, ale ze začátku to tak hrozně nevypadalo. Všechny kluzáky našeho praporu přistály u sebe prakticky ve vesnici, ani ne 500 yardů od mostu. Před přistáním jsme mohli vidět německé obranné postavení na začátku mostu, kde nás pozorovala asi četa německé pěchoty – dokonce po nás ani nestříleli z pušek a i flak, z kterého jsme byli všichni posr. (censored), mlčel. Vyskákali jsme z kluzáků , poručík poslal jednu četu k mostu jako průzkum, zbylé čtyři čety posbíraly steny, granáty a munici a vyrazili jsme za nimi. Němci se mezitím rychle vzpamatovali a doslova vyhladili jedno družstvo průzkumné čety. Nezbyl z nich vůbec nikdo a desátníka jsme poznali jen podle hodinek. S novými hodinkami na ruce zavelel poručík k útoku – němčouři padali jak zralý slívy a ti co zbyli začali utíkat přes most směrem k druhému, severnímu mostu. Odtamtud do nás začal pražit německej kulomet, ale naštěstí nepřesně. Radista sice povolal na pomoc námořní ostřelování, ale moc jsme na něj nespoléhali, tyhle velký bouchačky bývaj nepřesný a navíc každej ví, že námořníci se jen válej v klimatizovanejch bitevkách a chlastaj rum. Nemělo cenu se tam moc poflakovat, nikdo nevěděl, jestli nemají Němci na protějším břehu minomety nebo děla, tož jsme vyrazili přes most, přešli jsme ho bez problémů, ale těsně před severním mostem jsme narazili na čerstvou četu pěchoty – Němci po nás sice pražili, ale asi viděli svoje mrtvý u jižního mostu a nějak jim scházel elán. Zahnali jsme je do okopů na severní straně druhého mostu a jak jsme byli v ráži, povídám chlapům – boys, nasadit bajonety a na ztééééč! Co budu vykládat – vyhnali jsme je z těch jejich děr a kdo tam nezůstal, utíkal skrz vesnici dál. Mezitím jsme slyšeli strašném hluk, jako když jede tak padesát vlaků naráz. Pak náhle severní okraj vesnice vybuchnul a vzduchem létaly kusy děl, těla a kamení. Naše Navy se vytáhla a po prohlídce jsme zjistili, že trefili kromě pár kulometnů ještě četu protitankových padesátek (míněno AT dělo ráže 50mm – poznámka editora).
Mezitím slyším poručíka, jak diriguje někoho do vysílačky a pak už jsme jen zírali, jak blízko našeho přistávacího prostoru seskakujou chlapi od paragánů a přistávají další kluzáky s těžkými zbraněmi našeho praporu – konečně jsme se mohli začít cítit trochu v bezpečí, ty naše párátka ráže 6 liber sice asi tigra nezastavěj, ale pár obrňáků by zvládnout měly. Při úprku přes most a dobývání vesnice jsme ztratili kluky z dalších dvou družstev, ale náckům už zbyly jen dva kulomety, kterým se povedlo ustoupit z prostoru ostřelovaného Navy. Dost nás překvapilo, když jsme už vlastně za vesnicí narazili na dvě oslabené čety pěchoty i s velitelem. Střílet jsme začali všichni najednou – nakonec svobodník Nichols dostal brenem i toho německýho hauptmana. Poručík nás pak rozdělil po četách, abychom pročesali vesnici a začali se připravovat na obranu – naše tanky jsou ještě daleko a bůhví, co na nás mají připraveno němci.
Pozn. editora: zde zápisník sgt. Hendrickse končí, neboť při některém poválečném stěhování došlo ke ztrátě druhé poloviny sešitu.

Col. Hanyz, velitel kombinovaného odřadu 1. kanadské armády

Měl jsem tu čest velet mužům z kluzákových a parašutistických jednotek vysazených u Orne 6.6.1944. Doteď si živě pamatuji jejich vzrušené a nadšené tváře, když nastupovali do letounů. Bohužel si pamatuji i výrazy těch, které zasáhla při útoku kulka ostřelovače, dávka z kulometu či střela pušky…nebylo jich pohříchu málo. Výsadek proběhl jako při cvičení – kluzáky se odpojily od vlečných letounů asi 5 mil před Orne a přistály ve vesnici na jižním břehu řeky. K mostu to bylo pár yardů a kluzáková rota ho dobyla prakticky ihned po výsadku s relativně nízkými ztrátami (1SP). Pronásledovali Němce k druhému mostu a velící důstojník nechal zaměřit dělostřelbu pětipalcových děl torpédoborce HMS Tartar na severní část Orne, odkud po naší pěchotě zuřivě pálily německé kulomety.
Rychlý útok kombinovaný s krycí palbou brenů a ztečí na bodáky vyhnal němce i od druhého mostu a naši muži vnikli do samotného Orne. Pětipalcovky torpédoborce rozbíjely německou obranu těsně před čelními družstvy a jednotky rychle prošly vesnicí až na její západní okraj, kde soustředěnou palbou zničily zbylou německou pěchotu i s velitelem. Naše ztráty v tu chvíli činily asi tři družstva pěchoty, což na tak riskantní operaci spojenou s přechodem dvou mostů pod palbou nebylo špatné, bylo nicméně vidět, že Němci jsou zmatení a bez záloh. Mezitím už začaly přistávat posily – v kluzácích přiletěly jeepy a protitankové čety kluzákového praporu a z Dakot seskočili parašutisté 2. roty spolu s doprovodnými těžkými zbraněmi – ti bohužel přistáli díky větru poněkud jižněji od našich kluzáků. Poručík parašutistů vzhledem k vyřešené situaci ve městě vzal většinu mužů a rychlým pochodem vyrazil k vesnici na jihu, kde chtěl vybudovat obranné postavení. Díky nefunkčním vysílačkám však o tom rozhodnutí neinformoval velitele kluzákové roty ani mne jako vrchního velitele operace, což mělo záhy fatální důsledky. Němci se rychle vzpamatovali a naši muži zničehonic hlásili pohyb po silnici vedoucí podél řeky k mostu v Orne (JZ od města) a zároveň parašutisté oznámili hluk vozidel na jihu. Nechal jsem ihned střílet pětipalcovky na pokrytí problémového úseku silnice, což se vzápětí ukázalo jako skvělý tah, protože dělostřelci Tartaru si mohli připsat další tři čety pěchoty zcela pobité a dvě oslabené. Nic netušící Němci vpochodovali přímo do rány, zřejmě nevěděli, že jednotky přesunující se od přistávací plochy mají na tento břeh dobrý výhled.
Zároveň jsem měl obrovské dilema – v kluzácích přistály jen dvě polobaterie protitankových děl a vyvstala otázka, kam je umístit – na jih, kde parašutisté slyší provoz motorových vozidel, nebo ponechat jednu k ochraně před německými tanky v Orne? O tomto na velení nepanovala shoda a baterie se díky tomu musely přesunovat dvakrát přes oba mosty a zase zpátky, čímž jsme bohužel ztratili mnoho času.
Dilema rozřešil definitivně až nepřítel, neboť 3 německá průzkumná obrněná osmikolová auta zničehonic vyjela proti mým parašutistům, kteří už skoro obsadili vesnici na jihu. Sice se ihned obrátila a pokoušela se vesnici objet, ale jedné četě se podařilo jednoho obrněnce zničit granáty a zbylé dva zahnat. Vůz byl označen symbolem německé obrněné divize patřící do 1. skupiny armád SS.

Ve vesnici parašutisté tvrdě narazili – množství německé elitní pěchoty, obrněných aut a tanků se vyrojilo ze všech stran. Zratili jsme dvě čety, nepřítel sice měl ztráty z naší OF i ostřelování o něco málo vyšší, ale parašutisté byli vytlačeni mimo vesnici a nakonec definitivně zničeni. Nedali svou kůži lacino, ale už brzy nám měli velice chybět při obraně jižního mostu.
Konečně dorazily také první jednotky z 1. kanadské armády, prozatím ale jen lehká pěchota – to nám proti mark IV a panterům, které hlídky zahlédly na cestě k jižnímu mostu, moc pomoci nemohlo.
Tato jednotka bohužel postupovala plnou rychlostí bez dodatečného bočního jištění a průzkumu, což se jí vymstilo těsně před Orne, kde najela přímo mezi číhající německé jednotky. Těžko říci, zda byli více překvapeni oni nebo Němci, nicméně došlo k líté řeži, při které byl prakticky celý konvoj zničen – sice kluzákový prapor vyslal z Orne tři čety na pomoc, ale dorazily bohužel příliš pozdě. Tento masakr měl jen tu výhodu, že zdržel hrozící protiútok na Orne, který by v ten moment mohl mít nepříjemný dopad, neboť samotné Orne v té chvíli drželo jen pět čet pěchoty (některé oslabené v předchozích bojích, tři z nich šly na pomoc konvoji) a jedna kulometná četa.
Naštěstí brzy nato dorazily na bojiště mé tanky spolu s další pěchotou a vozidly, díky čemuž jsme postupně začali likvidovat německou pěchotu a dělostřelectvo, které tak poničilo naši posilovou kolonu. Hned zde musím říci, že jsem byl těžce zklamaný výkonem kanadské pěchoty proti zbytkům dvou demoralizovaných nepřátelských čet – třikrát šli naši vojáci do zteče s cca trojnásobnou převahou ze všech směrů a třikrát se zbytky těch dvou čet ubránily!!! Kdyby byla zteč alespoň trochu reálně nastavená, měl bych u jižního mostu k dispozici podstatně víc pěchoty a věřím, že by boj skončil jinak.
Na druhé straně řeky mezitím vrcholil tvrdý střet – německé tanky a pěchota se po likvidaci parašutistů vrhly na vesnici ve snaze prorazit k jižnímu konci mostu. Obě naše baterie AT děl byly sice již na místě, ale díky časovému zdržení najížděly do postavení prakticky až v době, kdy byly německé tanky na dohled. Střelba z tanků spolu s plamenometnými vozidly zničila postupně drtivou většinu kluzákové roty spolu se zbytkem parapraporu a minomety – nebylo to pro němce zadarmo, naše střelba si vybírala daň na německé pěchotě a ženistům se podařilo zničit jeden německý mark IV na jižní přístupové cestě. Šlo však o labutí píseň naší pěchoty, protože německé útoky vyhlazovaly celé čety naráz. Jejich oběť nakonec měla svůj smysl, protože umožnila mým Shermanům Firefly a stíhačům tanků Archer najet do krytých palebných postavení v Orne a přisunout další pěchotu a kulomety k jižnímu okraji mostu. Palebný přepad nic netušících německých obrněnců zničil tři tanky mark IV a zhruba 12 obrněných transportérů a mobilních plamenometů a zahnal četu panterů. Radost na britské straně netrvala dlouho, protože i přes námořní ostřelování němci metodicky postupovali a ničili zbylé britské jednotky u jižního konce mostu. Zároveň jejich tanky střílející přes řeku zničily tři naše shermany. Přesunul jsem přímo na VP tři čety pěchoty, která se spolu s dalšími jednotkami dlouho bránila, bohužel jsem zapomněl nastavit podpůrnou dělostřelbu v předposledním kole, takže v posledním kole s naprostými zbytky pěchoty podnikli němci útok, kterým kupodivu zahnaly mé jednotky z VP – nabízí se srovnání s dvěma obklíčenými německými četami ve vesnici, které se bránily ztečím i ostřelování celou dobu, zatímco mé jednotky uprchly po zteči z jedné strany vedené jednotkami se stejnou silou a bez velitele. Zdá se, že Němci na taktické úrovni stále ukazují vyšší úroveň vojenského umu než spojenečtí velitelé.

Shrnutí: Scénář nakonec O JEDEN JEDINÝ BOD skončil na Axis minor victory – kdybych neudělal dvě chyby (přesun posil bez zajištění a příliš brzké vyslání parašutistů k vesnici na jihu), věřím, že by scénář skončil na jasné Allied major victory.