Už skoro dvě hodiny se řadí naše jednotky k zahájení útoku. Postavím se ve svém kubelwagenu a zahledím se směrem na východ, kde se už před chvilkou slunce přehouplo
přes hřeben hor a začalo nepříjemně silně hřát. Pak rychle stočím pohled do údolí vpravo, kde se postupně řadí naše jednotky. Stejně se nevyhneme křížení.
"To zase bude zmatek",
poznamená můj řidič a nelze, než mu dát za pravdu.Sleduji jak se rozjíždí Panzerovy tanky a hned za ním náklaďáky s I.praporem 380.pluku 566344. Tanky brzo sjíždí
ze silnice a vnikají do hor severně od ní. Obchvat tedy začíná. Zato opely s pěšákama míří dál po silnici, směrem k sedlu. Klamný úder ... snad to vyjde.
"Tak jedeme, I.prapor za mnou, II. hned za náma",
nemusim to zdůrazňovat, s Alfrédem jsem ve stálem spojení a plán postupu už máme domluvený. Dokonce sme na mapě našli jednu slibně vypadající rokli, kterou bysme se
mohli dostat docela nepozorovaně až ke Kavčímu hřebenu. Ještě se ohlédnu po 12.tankovém. Už taky startují ...
Čelní jednotky mého I.praporu se pomalu noří do rokle. S obavami sleduji teď už jasně viditelný Kavčí hřeben.
"Jestli tam někde sedí šikovnej amíckej pozorovatel, budeme mít problémy !"
Radši ani nedomýšlet, jakou spoušť by nadělalo pár dobře mířených salv do houfu našich naložených nákláďáků. A za náma je to ještě horší, je tam namačkaný II.prapor
a hlavně celý 12.tankový pluk ...
"Měli bysme se víc roztáhnout",
zapraská rádio a vidim, jak asi půl kilometru za mnou mává Alfréd směrem k horám.
"Dobrá",
ozval se Flint,
"dvanáctý to vezme větším obloukem, ať tu nejsme jako sardinky !"
Whouuummm, zahučí nám nad hlavami ... už je to tady, amíci se probrali. Ale ne, salva dopadá až na silnici. A za ní další a další. Palba se pomalu přesouvá směrem na
jihovýchod, tedy v patách praporu 566344. Tak jak se zdá, první část lsti zabrala.
"Sem pod palbou",
ozývá se ve sluchátkách 566344 a pak je ještě slyšet, že velí sesedat.
Zatím to jde dobře. Můj I.prapor už je skoro na konci rokliny a pořád je klid. Nicméně podle hlášení tankistů z dvanáctého, kteří se přesunují přes kopec dál na severu,
je na Kavčím hřebenu vidět pohyb. Dávám proto rozkaz sesedat.
"Roty se shromáždí podél hřebene a připraví se k útoku. II.prapor se připojí k našemu levému křídlu",
řvu ještě do rádia, ale pak už má slova přehluší výbuchy dělostřeleckých granátů. To dělostřelci našeho pluku začali masírovat vrchol hřebenu. Pak se ale ozve několik
výbuchů i za námi. To není dobré ...
"Mám tu přímej zásah dělostřeleckou salvou do třetí roty",
slyšim jak se Alfrédovi chvěje hlas ... no jasně, Ivanov ! Tak už nás našli, teď neni čas čekat ...
"Dobře, posbírej co z nich zbylo a připojte se k nám, jak jen to půjde, my jdeme na to ..."
![]() |
![]() |