Mandžusko - Příliš vzdálený most?
Matto
Druhý scénář měl představovat rychlý postup rusů vnitrozemím Mandžuska s násilným přechodem řeky. Mapa byla opět velmi velká a nutila rusy postupovat svižně vpřed. V polovině byla mapa rozdělena komplexem řek, přes které vedla řada mostů k jejichž obsazení měli rusové k dispozici paravýsadek (dvě volby, kam mohl výsadek přistát). Japonské jednotky neměly žádnou vybudovanou obranu krom několika málo okopů, ale bylo jich hodně a byly po celé mapě. Základní rozložení a směry postupu ruských jednotek vidíte na následující mapě.
Strany jsme si tentokrát prohodili, čili Zdenek stál na levé straně mapy proti Jalundovi, Pupčovi a PvP a já měl proti sobě na pravé straně Kajika, Mpmv, Berena a Milana. Kajik s Mpmv postupovali z počátku nečekaně svižně, přes mou první linii se protáhli jak nic, ale pak se jejich postup z mě neznámých důvodů (resp. asi se obávali roztroušených pěších jednotek na křídlech svého postupu) zastavil a dlouho předlouho přešlapovali před další obranou linií kolem pagody u prvních mostů přes řeky. Nakonec se ukázalo, že chtěli vyčistit okolí, nechat seskočit paragány k pagodě a využít je jako klasickou pěchotu při přechodu přes mosty. To se sice nakonec povedlo, já jsem ale prakticky nerušen stáhnul svoje síly za řeku a tam vybudoval docela solnidní postavní, takže pokud by k přechodu došlo, byl by to jistě tuhý boj, jak se ostatně ukázalo u Zdenka. Beren s Milanem zatím postupovali na křídle, zatlačili pěšáky do lesů a čekal jsem, že je tam prostě nechají a pojedou dál. To se ale nestalo, Milan se mnou v lesích chvilku bojoval a vpřed postupoval jen Beren, na jehož roztaženou kolonu jsem nalíčil past. Beren do ní nakonec nacpal víc sil, než jsem očekával (místo čelní roty to byly prakticky všechny tankové sily co měl) a tak nedošlo k masakru ruských sil, ale k poměrně vyrovnaným ztrátám na tancích, což vzhledem k ceně japonských běžných papíráků byla dobrá výměna. A co hlavně, když se pak jižněji ukázaly moje elitní tanky, postup na tomto křídle se zcela zastavil a už neožil (svou způsobil i prapor pěchoty, který jsem postupně shromáždil z roztroušených jednotek a který pak zaútočil na bok Milanovových sil a zastavil tak jeho postup). Obrázek z přepadení Berenových tanků:
O scénáři se ale rozhodovalo u Zdenka. Jalundova skupina po dobré zkušenosti z minulého scénáře rychle postupovala vpřed odhazujíce na stranu překážející japonskou pěchotu (ta potom znervóznňovala Mpmv s Kajikem, když se jim rojila na křídle jejich postupu). Dostali se tak poměrně záhy k prvním mostů, resp. k mostům a brodu. U brodu se pak rozpoutala nekonečná materiální bitva, kdy se ruským jednotkám několikrát podařilo probojovat za brod a zase byly zatlačeny zpět. Pravidelnou krvavou daň si tu vybírala hlavně Zdenkova dělostřelba.
Rozhodnutí ale nakonec padlo u mostů o kousek dál. Zdenek sem rychle dotáhl dostatek sil a to včetně svých elitních tanků a když se rusové prodrali přes most, přešel do drtivého protiútoku. Během tří kol zcela zlikvidoval ruské síly, které se dotaly za řeku a to včetně čtyř čet těžkých tanků IS. Paragáni navíc seskočili mezi naše obranné linie a byli rychle zatlačeni od řeky pryč. Bylo rozhodnuto, ruský postup byl na linii řeky zcela zastaven a protože už byla sobota pozdě večer, scénář jsme ukončili a vzhledem k neustálým problémům s RS, kdy nám pořád někdo ze hry vypadával a hra padala, jsme se rozhodli poslední scénář už nehrát a na nedělní dopoledne jsem honem ještě nachystal ad-hoc meeting we West Frontu.
© Martin Smola, 1999-2017