Mons 1914

Dle dochovaných zápisků Hauptmana Hanse Freiherr von Hanyz

Tak je to tady, konečně povolali náš prapor do akce, počítám, že si trochu pohrajeme s Frantíkama a do Vánoc jsme doma.

Dle rozkazu velení máme prorazit v oblasti města Mons, překročit řeku a zajistit oblast za ní.

Mám k dispozici prapor pěchoty, hipomobilní dělostřeleckou podporu a dvě kulometné čety – budou se hodit. Plán vypadá následovně - Na sever ode mne, oddělen přítokem řeky, postupuje Hauptman Jalunda, který se pokusí prorazit přes most a obsadit vesnici cca 250m za ním. Já budu postupovat souběžně s ním a můj nezkušený prapor bude dle situace buď bránit přechod přes řeku v mém úseku z postavení v jakési vesnici, která je cca kilometr severně od Mons, nebo pomáhat sousedům v útoku. Pouze za vyjímečně příznivých okolností se mám pokusit o násilný přechod vodního toku. Zatímco Jalunda postupuje po mé pravici, samotné město Mons má za úkol obsadit skupina majora Berena(?). Dále na jihu se pokoušejí o obchvat přes řeku dva naše prapory zkušených velitelů (von Zdenec a von Matto(?).

Vyrážíme zrychleným pochodem z nástupních pozic, musím si pospíšit, protože rozvědka převlečená za jeptišky nám hlásí, že Francouzi už postupují vpřed a snaží se zajistit co největší území.

Kpt. Jalunda to má k řece blíže než já a tak už za chvíli slyšíme hluk palby ručních zbraní i děl. Díky vynikající viditelnosti a nepřátelskému veliteli dělostřelectva, který najel se svými kusy do Jalundova výhledu, dopadají naše salvy přímo na francouzské baterie – oslabení jejich podpory může být klíčové. Mezi Jalundou a mnou na mé straně břehu se rozkládá hustý les – nemám tudíž přesný výhled, ale každou chvíli přibíhá spojka se situačním hlášením. Jalunda se vrhá nadšeně do útoku, já se zakopávám ve vesnici severně od Mons, odkud kontroluji celou severní stranu města včetně břehu a lesa na druhé straně. Kulomety mají z vesnice pohodlný výstřel, zároveň umisťuji pěchotu za vesnici do záložních postavení a několik čet do vesnice ke kulometčíkům a po dohodě i do lesa mezi mnou a Jalundou. Druhý les na JZ za řekou odděluje prostor Monsu od mého hlavního pásma postupu( v téhle chvíli spíše obrany), kterým je zhruba 0,5km široká mítina vedoucí k mostu, za kterým je jakási vesnice, v tuto chvíli již jistě obsazená nepřítelem. S mým jižním sousedem nemám v tuto chvíli přímý kontakt, což mi dělá poněkud starosti, pokud nepřítel obsadí Mons, budu mít odkryté křídlo (díky Bohu a Kaiserovi za tu vesnici, tam se snad přinejhorším udržím). S našimi jednotkami dále na jihu nemám žádné spojení, pouze sem tam zazní z polního telefonu jadrné pruské nadávky i bez šifry prozrazující, že ke střetu našich jednotek s nepřátelskými již asi došlo.

A už je to tady, z vesnice za řekou se ženou na moji stranu pěšáci nepřítele. Stačí ovšem několik minut nepřetržitého rachocení mých kulometů a nejméně dvě čety redukované na minimum prchají zpět do lesa, přes most se nedostal ani jeden nepřátelský voják.

Mezitím se výrazně zhoršila situace u mého severního souseda. Má ještě před přiblížením se ke „svému“ mostu těžké ztráty na pěchotě a proti němu se rojí obrovské množství nepřátelské pěchoty – vypadá to, že jde nejméně o dva čerstvé prapory!!! Na mém úseku je klid, proto posílám čtyři čety do lesa mezi mnou a Jalundou, aby zkusily palbou do boku trochu zbrzdit nepřátelský nástup a poskytnout našim trochu času na vzpamatování. Mé dělostřelectvo zároveň postřeluje cíle podle pokynů Jalundových poštovních holubů.

Na mém středním úseku je klid, jižní soused má ale problémy, Francouzi vyrazili přes Mons a i když jim úspěšně působím ztráty na severním okraji, jádro jejich jednotek jde středem města a tlačí kolegu za těžkých ztrát o něco zpět. Vzdálená palba dopadá i na mnou okupovanou(pardon, osvobozenou) vesnici, ztráty 1 kulometné družstvo, 1 četa pěchoty zpanikařená – na to, že se mi podařilo vyřadit minimálně dvě čety pěchoty a nějaká děla je to velmi dobrý výsledek. Starosti mi dělá Jalundův postup směrem vzad, přesunuji k mostu mezi námi jednu kulometnou četu, děla na přímou palbu i pěchotu, protože to vypadá, že Jalundova pěchota mele z posledního.

Náš jižní obchvat zdá se také nějak zabředl, soudě dle zaťatých čelistí vrchního velitele, který procválal na koni kolem s houfem pobočníků. Můj problém je nicméně v tuhle chvíli na severu, protože pokud Jalunda vyklidí vesnici a zároveň pode mnou prorazí Dohoda přes Mons, ocitnu se v obklíčení ze tří stran. Krizový moment nastává v okamžiku, kdy jsou Jalundovi jednotky zahnány až do vesnice, odkud ráno vyrážely – jeho děla se již stáhla na můj břeh, bohužel ne beze ztrát. Moji dělostřelci pálí přímou palbou na nepřátele houfující se před vesnicí – podaří se nám postupně dělostřelbou oslabit a zpanikařit čtyři čety, když se k tomu přidává palba mých pěšáků z lesa a kulometné čety a protiútoky Jalundových pěšáků, karta se začíná obracet – nepřátelští vojáci už jsou také unavení a oslabení a začínají po našem náporu panikařit. Je to tu – nepřítel se stahuje!!! Jalunda je postupně zatlačuje zpět za řeku, vzhledem k situace mu pomáhám spíše přímou palbou pěchoty z lesa, na jeho žádost převeluji do jeho úseku tři čerstvé čety a větší díl pozornosti věnuji situaci v Mons, kde stálou palbou oslabuji jednotky na druhém břehu a ty, které se pokoušejí proniknout přes most a severní předměstí.

Situace našeho jižního křídla se vyvíjí střídavě – jednou zajmou oni nepřítele, podruhé zase nepřítel je. Má to výhodu snad jen v lepším zacházení se zajatci, neboť nikdo neví dopředu, kdy se jím stane také. Účelu, tzn. proražení do týlu hlavních sil nepřítele bojujících v Mons, však dosaženo nebylo. Ve městě samotném se brání naše pěchota pod velením Berena a asi dává Francouzům co pro to.

Několikrát se dotazuji vrchního velení, zda nemám na svém úseku zkusit zaútočit přes most, obsadit vesnici a pokusit se obsadit týl severních jednotek nepřítele, momentálně se tvrdě bránících ve vesnici na své (západní) straně řeky, případně se stočit na jih, projít lesem a zaútočit na Mons z týlu. Všechny mé návhry v tomto směru jsou ale odmítnuty (v originále je přiložena odpověď Hlavního štábu se slovy „Maul halten und an Arsch sitzen“) Společně s Jalundovým postupem přesunuji čtyři čety lesem až na břeh řeky, aby měla výhled na obranná postavení nepřítele v Jalundově úseku. Mám poměrně nepříjemné ztráty téměř 50% stavu, nebýt krytu lesa, už by byly mé jednotky eliminovány. Takto nicméně mají pohodlný výhled na nepřítele a sem tam i něco trefí. Zároveň se mé čety společně s Jalundovými blíží v silně palbě k severnímu mostu, bohužel první pokus o překročení a obsazení vesnice nedopadl nejlépe, sice jsme z chodu nepřítele vyhnali, ale najednou se tam objevily jeho čerstvé síly a zahnaly nás potupně a se ztrátami zpět. Na defenzívě Dohody to však již nemůže nic změnit. Mezitím mi dorazily konečně posily, neodpustil jsem si jejich přehlídku před Jalundou, jehož prvosledové jednotky teď už tvořili jen kuchaři, nástěnkáři a vozkové.

Konečně dostávám povolení k postupu přes most ve svém úseku, takže vyrážíme, kulomety a děla drtí odpor jednotek ve vesnici i v lese za řekou, oddělujícím operační sektor můj a Mons. Zde bych rád poděkoval Jalundovým dělostřelcům, kteří přes oslabení v předchozí fázi bitvy zahnaly dvě čety nepřítele z cípu lesa hned u řeky, čímž mi umožnili rychlý a de facto nekomplikovaný přechod. Na západním břehu cestou k vesnici mám samozřejmě nějaké ztráty (cca polovinu jedné čety) ale to více než vyvažujeme proražením fronty a zničením či zajetím několika čet nepřítele. Na druhý pokus dokonce obsazujeme samotnou vesnici, Stejně jako Jalundovi kuchtíci na severu. Tím jsou jednotky Dohody rozděleny a alespoň na severu a ve středu obklíčeny. Pořádám vítěznou přehlídku vojsk ve vesnici a abychom ukázali, jací jsme my Němci kulturní národ, povoluji výstavu obrazů namalovaných našimi lidmi počas bitvy. Popravdě, zas tak dobrý nápad to nebyl, jeden kaprál, v civilu snad čalouník, maloval tak hrozně, že jsem mu řekl, ať jde dělat něco jiného, v kterémkoli jiném odvětví snad udělá menší škodu, patlal jeden.