Průsmyk Mawass 1943

(z přednášky na Imperial War Staff College na téma boje v Severní Africe 1940-1943)

Gentlemani, na zdraví Jejího Veličenstva!

Jak jistě víte, měl jsem tu čest velet při průlomu v operaci Mawass jedné z brigád šesté britské tankové divize (druhé velel brigadýr Jalunda). Plán požadoval proražení německé obrany (dle odposlechů velel zbytkům DAK feldmarschalové Arkady a Matto) v pásmu útoku našich dvou brigád s tím, že na obou křídlech měly postupovat americké jednotky a chránit nás před případným útokem němců z boků. Měli jsme plnou podporu našeho dělostřelectva včetně mobilního a k naší vzdušné podpoře byly připraveny jednotky RAF a USAAF. Co jsme v té chvíli ještě netušili bylo, že velitel vzdušných sil, pocházející zřejmě z japonských rodičů, má originální způsob letecké podpory. P40 vzlétli vždy jen jednou a většina pilotů po startu ihned odhazovala poslední vůli a podvozek. Mělo to i určité výhody, neboť trosky a dým ze sestřelených letadel vadil nepřátelským zásobovacím karavanám mul v pravidelných dodávkách bratwurstů a eintopfu do německých pozic, čímž náš průlom učinil jistě jednodušším.

Přesunul jsem skrytě pěší jednotky do výchozích pozic před německým minovým polem a spolehl se na vychvalovaný pancíř shermanů, kterými byly vybaveny mé obrněné čety a vysunul je na náhorní planinu spolu s průzkumnými obrněnými vozy. Obratem mi palba z bunkrů na 500-750metrů zničila dva průzkumáky a dva tanky. Což znamenalo počkat na Jalundovy jednotky po mém pravém (jižním) křídle a zkusit něco vymyslet. Naše dělostřelecká palba sice bušila do německých pozic, ale bunkry a pillboxy držely. K tomu bych rád poznamenal, že šíře mého postupu byla v podstatě omezena terénními vlivy a postupem mého amerického souseda (PvP) po mém levém, severním křídle na šířku necelého kilometru. Štěstí, že německé pozice byly až za hranou náhorní plošiny, takže jsme se v klidu neostřelováni mohli shromáždit pod nimi.

S podporou sil brigadýra Jalundy se po minimálních ztrátách podařilo zajmout posádku bunkru na hraně plošiny mezi našimi silami – posádku tvořila četa pěchoty a 4x 50mm protitankové dělo. Tvrdší oříšek tvořila pevnost v mém operačním pásmu asi 250m na sever od této první pevnůstky, neboť se v ní nacházel pillbox s přibližně 4mi 75mm protitankovými děly a 2-3 četami pěchoty a oddílem 20mm protiletadlových děl. Vůči naší dělostřelbě byla pevnůstka v podstatě imunní, proto jsme se rozhodli, že moje tanky se pokusí vyjet před minová pole a ze vzdálenosti 500m zničit protitanková děla, případně zpanikařit a zahnat německou pěchotu. Pěchota obou brigád se mezitím pod ochranou kouřové clony propracovávala přes první německou pevnůstku do zad této druhé.

Zároveň Jalunda musel neutralizovat alespoň část německých postavení ve svém sektoru, což se mu velmi rychle a za malých ztrát podařilo. Mým tankům se mezitím metodou kuk, bum bum modlim se, podařilo zničit protitankovou baterii v pillboxu, přímou palbou jsme zpanikařili zbylou pěchotu a dvacítky a následně jsme je zajmuli. Bohužel jsem včas nestáhl některé tanky a průzkumák z výhledu německých jednotek v zázemí a promptně jsem o ně přišel. Na druhou stranu, zdecimované četě shermanů se podařil husarský kousek, když jediný její zbylý tank jedním výstřelem zničil letiště osy se 4 bombardéry Ju88 – zřejmě zasáhl skladiště bomb nebo paliva.

Zde jsme udělali závažnou chybu, když jsme se u vědomí relativně slabých ztrát na naší straně a snadného proražení německé linie rozhodli, že se zkusíme dostat do přístavu na pobřeží, čímž bychom jednak ohrozili německé baterie a jednak roztrhli jejich obranu ve dví. Plán to byl vymyšlený dobře, ale bohužel nereálný – naše křídla tvořená američany se na jihu zpozdila zajímáním německých sil a na severu je dokonce nechali prorazit a zaujmout obranu na pahorcích zhruba severně od našeho pásma postupu. Prorazili jsme sice až k veledůležité vesnici u přístavu, ale měli velké ztráty z dobře umístěného a silně vyzbrojeného pillboxu 250m západně od cílové vesnice i od tanků Valentine Němci předtím ukořistěných a objevil se i Tigr. Pak na naše jednotky dopadl protiútok ze všech stran a vzdaly se – tady nás opět překvapilo množství ukořistěné výzbroje, kterou němci používali – tanky Valentine, nákladní vozy, obrněná auta, ovinovačky, corned beef a pornografii - to vše pocházelo z britských zásob!!!. Štestí, že Němci už moc vlastních mobilních záloh neměli a nezkusili prorazit a znovuobsadit své původní pozice na začátku náhorní plošiny, v cestě jim stálo jen pár protitankových šestiliberních děl, dezorientovaná pěchota a zbytky shermanů, museli jsme tudíž čekat na posily. Mezitím si yankeeové na jihu v klidu postupovali k přístavu z JZ/J směru, zatímco na severu se kromě přestřelek na delší vzdálenost a pokusů lehkých stuartů o zteč postavení německých tigrů moc nedělo. Mám za to, že by stačilo na severu zadržet němce na planině ještě před pahorky severně od přístavu a náš výpad mohl uspět podstatně lépe. Druhá varianta by byla ponechat v obsazených německých postaveních pěchotu a protitankovce a vrhnout tanky na pomoc američanům na severu a nepokoušet se o průnik přímo k vesnici a přístavu..Ovšem takhle jsme se mohli pohnout opatrně kupředu až po příjezdu posil a naše prořídlé jednotky už neokázaly prorazit do vesnice včas, o pár minut nás předběhly američané – sice jsme se snažili přemluvit němeceké oficíry, ať se vzdají dřív nám, než amíkům, v zoufalství z toho, že se do přístavu US army dostane dřív, němcům dokonce nejmenovaný britský velitel nabídnul expresní dodávku protitankových min, ale ani to už nám nepomohlo. Operace tak (bohužel) skončila americkým vítězstvím. Ale my se pomstíme, už jsem nařídil klukům z technický čety, ať amíkům před Omahou trochu navrtaj plováky u Shermanů DD.