Zastavujeme na malém kopci a máme bitevní pole před sebou jak na dlani. Koukám, jak němci drtí naše tanky a pěšáky mezi námi a Svislačí a jak se naše jednotky stahují do lesa. Snažíme se je podpořit palbou, ale je to hodně daleko. Zasáhli jsme sice pár polopásů a udželi němce v odstupu, ale silnici se jim přerušit podařilo. Kdybysme teď museli ustoupit, zbývá nám jen cesta podél železničního náspu skrz rozsáhlý les. A na náspu by nás němci měli jako na dlani. A pak to přijde, motor několikrát zabafá a zhanse. Zrovna teď na tak špatném místě a v tak nevhodnou dobu. Všichni nadávají, arménské nadávky znějí obzvláště libozvučně a já se rychle začínám vrtat v motoru ve snaze najít závadu. Kosťa se zatím vyšplhal na věž a s dalekohledem v ruce komentuje situaci ve Virkau.

A ta nebyla dobrá. Podle dějin Velké vlastenecké války jsme sice všude fašisty pořáželi, ale dneska byl nějaký špatný den. Masa friců vtrhla do Virkau a hlavně do té mezery, co jsme původně měli bránit a postupně vytlačila naše pěšáky ze vsi ven. A přesně jak jsem přepokládal, naší osou ústupu se měl stát onen násep. Tanky obou stran po sobě pálily a souboj zde byl vzácně vyrovnaný. Pak ale 2.prapor zlomila přesila nepřátel. Kosťa křičel z věže, že německé tanky už jsou na okraji vsi a že drtí svými pásy vše živé, co ve vsi zůstalo. Tanky 2.praporu ustupovaly podél náspu a podle všeho i tanky 6.praporu byly zahnány na ústup a odděleny od nás a 2.praporu. tak to bylo zlé, jestli rychle neopravím motor, tak tu zůstaneme. To by nás pak němci mohli i zajmout, což by vzhledem k válečné situaci znamenalo, že až prohrajou válku a naši nás zase osvoboděj, budeme z rozhodnutí našeho Generalisima posláni jako zrádci na Sibiř. Mráz mi přeběhl po zádech. To radši hrdinskou smrt !!!

Boj o Virkau, Máša stojí na silnici směrem k nepříteli v týlu, motor nefunguje

Bacil jsem svým kouzelným kladivem do motoru a ten se rozběhl. Velitel vycenil své tři zuby a všichni jsme rychle naskákali do tanku. Mášo, vpřed, jeď a nezastavuj, teď jde o všechno. A Máša jela a zastavila až na shromaždišti zbytku 2.praporu pod náspem na okraji lesa. Ještě teď se mi třesou ruce, když si vzpomenu, jak jsme uháněli po náspu a kousek od nás po levé straně stály německé tanky a snažily se nás z toho náspu sestřelit. Dokonce i tanky z Virkau se o to pokusily, ale nezasáhl nás ani jeden. Na shromaždišti bylo všech pět tanků našeho praporu a 12 tanků 2.praporu, pár průzkumáků, minomety a velitelství 2.praporu. Naše velitelství a minometná baterie prý zmizely někde u pozic 6.paporu v lese a pěšáci asi zústali ve Virkau. Ani z pěchoty 2.praporu tu nikdo nebyl. Němcům prý ve Virkau pěkně zatopili, ale nakonec tam zůstali všichni. Tak nějak se dnes stalo tradicí, že pěchota kryje ústup tanků. Né že by mi to jako tankistovi vadilo, ale vždycky mi někdo z pěšáků dluží peníze prohrané v kartách a pak si klidně padne za vlast a já mám zase smůlu.

Zajeli jsme s tanky do lesa a rychle je zamaskovali větvemi. Vedle Máši stojí nějaké Tčko z druhého praporu, chlapi mluví nějak divně, není jim moc rozumět. Nakonec se ukazuje, že to jsou poláci, čert ví, kde se tam vzali. Vytahují se, jak ve Virkau prý zničily tři Panthery a rozjezdili jednu celou četu friců, pche, tlamy ukecaný. A když jsem zjistil, že si vozí v tanku ještě psa, přestal jsem se z nima bavit.

Jak se ukázalo, naše maskování mělo smysl ve chvíli, kdy se k nám po náspu začaly blížit německé tanky. Všichni jsme seděli v Máše a ani nedutali, jako by nás snad mohli uslyšet. Až když byli dost blízko, zahájily všechny naše tanky palbu. A překvapení bylo dokonalé. Několik Pantherů se zdá být vyřazeno a zbytek ustupuje. Na bojišti zůstává zmatená skupinka čtyř tanků Panzer IV. Jestli nevěděli odkud na ně střílíme nebo prostě jen zazmatkovali, místo aby se stáhli za násep, vyrazili k lesu. Možná šlo i o mladé příslušníky Hitlerjugend, těžko říct. Vyrazili jsme z lesa a než se vzpamatovali, stálo kolem nich 17 tanků T-34 včetně mojí Máši. Rozumný člověk by se v takovou chvíli vzdal, dokonce se zdálo, že i chvilku váhají, ale pak jeden z nich na vzdor vystřelil a zničil jeden z tanků 2.praporu. Pro teď jsme zajatce nebrali, naopak jsme se snažili zasahovat jen nádrže ...

Jeden ze zničených Panzer IV

Né že bych toužil po nějakém dalším boji, ale podle zástupce velitele 2.praporu, kam nás teď přidělili, jsme v téhle pozici úplně k ničemu. Němci mohou postupovat po silnici na Svislač a my jim v tom nemůžeme zabránit a ba je ani nevidíme, protože silnice je až za železničním náspem a ten mají pod kontrolou němci. Nezbylo tedy, než se vydat lesem a využít trati vedoucí přes les. No řeknu vám, už jsem takhle po náspu jel několikrát a je to vždycky radost. Trať byla stará a málo udržovaná, navíc většina posádek už unavená. Co chvilku některý tank sklouznul dolů z náspu a zahučel do křoví podél trati. A tak, když jsme dojeli na druhý konec lesa, bylo nás o pár kousků méně a čekalo se na opozdilce.

Navíc nás tu čekalo překvapení. Přes les se sem dohrkalo i naše velitelství a hlavně větší část tanků 6.praporu, který svedl bitvu s němci na levém křídle u Virkau. Využili jsme toho a chvilky času, doplnili munici a palivo. Ještě že naše veliteství dorazilo i se zásobami. Pak jsme se začali chystat na další akci. Velení totiž navázalo zase kontakt s podplukovníkem K.O.Jalundou a dostali jsme rozkaz co nejrychleji se probít do Svislače.

Pokračování ...