Teprve na shromaždišti jsme se dozvěděli, že němci dostali další posily a začali nás ve městě obkličovat. A když pak 6.prapor ztratil většinu pěšáků, bylo rozhodnuto, že se stáhne a náš prapor ho bude krýt. Jeho síly na to už ale nestačily a prapor byl prakticky vyhlazen a to včetně svého velitele. V Dulebnaji z našeho praporu zůstalo 13 tanků, 14 průzkumáků a asi 100 pěšáků. Zachránilo se pět tanků, čtyři průzkumáky, minometná baterie, část velitelství a asi 30 pěšáků. Hrůza. Z rozhodnutí podplukovníka K.O.Jalundy jsme se měli společně s 6.praporem připojit ke 2.praporu brigády, který byl někde mezi námi a mostem, v dalším blokovacím postavení na silnici. Koukali jsme na mapu, Virkau se ta ves jmenovala.

Máša po ústupu z Dulebnaji

Dostali jsme nového velitele tanku, takový hřmotný arménec to byl, vytáh našeho mrtvého velitele z věže jak kus deky, otřel krev ze sedačky, sednul si na ni a vycenil na mě svoje tři zuby, víc jich neměl. Pak mě kopnul do zad a já pochopil, že už tanku asi někdy velel. Ostatně neuměl skoro vůbec rusky, takže to kopání byl jediný možný rychlý způsob komunikace. Taky jsme dostali jeden tank z brigádních rezerv a pár pěšáků, takže aspoň slabší bojová skupina z nás zase byla. Doplnili jsme palivo a munici a vyrazili jako první po klikaté lesní cestě, směr Virkau. Za námi jel 6.prapor a za ním němci, kteří místo aby se vydali k mostu se pustili do pronásledování.

Protože Kosťa jako jediný měl spojení se světem, velitel rusky moc nerozuměl a navíc nefungoval intercom, jak by se dneska řeklo, tak se snažil přeřvat motor, aby nám alespoň řekl, co se děje. Podle všeho se 2.praporu podařilo ve Virkau zastavit postup fašistů po hlavní silnici a tak se němci vydali k mostu oklikou. Tam už ale po silnici dorazil zbytek brigády pod osobním velením plukovníka K.O.Jalundy. A tak dobyli most na rumunské strážní jednotce a zaujali obranu ve městě Svislač kousek od mostu. Od té doby na ně útočí fašisti, ale moc se jim to prý nedaří. Naším úkolem je posílit 2.prapor ve Virkau a zabránit dalším německým posilám zaútočit na Svislač podél silnice.

Máša uháněla lesem jako o závod a kdyby nebyla tak zbědovaná, byla by to nádherná jízda. Řídil jsem zcela mechanicky a kdyby se mi toho tolik nehonilo hlavou, tak bych snad i usnul únavou. Pořád mi ale nešlo na rozum, proč jsme nasazovaný po kouskách, nejdřív dva prapory v Dulebnaji, teď zase asi tak dva ve Virkau. Za námi němci, u Virkau němci a navíc tam musí brzy dorazit ti, co jsme se s nima dostali do křížku v Dulebnaji. To nevypadá dobře, copak chudáka Mášu a Ivana Mattoviče ještě asi čeká ?

Blížíme se k Virkau, vesnice se zvedá z mého pohledu zleva doprava a zleva taky útočí němci. Zatim se ale zdá, že ne moc důrazně. Německý velitel asi nikam nepospíchá. 2.prapor drží pozice v hájku kousek před vesnicí s výhledem na pole, přes které v chuchvalcích kouře pomalu postupují němci. Nás si zatím nikdo nevšímá a tak bez problémů dorazíme skoro až do vesnice. Z návrší je vidět, jak němci postupně zasilují tlak díky přijíždějícím posilám a jednotky 2.praporu se stahují přímo do vsi. Začíná mi být horko. To toho dneska ještě nebylo dost ?

Naším úkolem je střežit pozici mezi Virkau a lesem, kudy by se mohli fašisti protáhnout a obejít tak odpor našich ve vesnici. Ještě kus dál je pak 6.prapor, který kreje náš bok a zároveň hlídá, až dorazí němci, kteří nás pronásledují už z Dulebnaji. Na okraji Virkau zatím zuří boj. Německé panthery se dostaly na násep a ostřelují celou vesnici, naše tanky se do nich pouští z boku, je to nádherný souboj a naši se drží. Náhle dostávám herdu do zad, jdeme do toho? Ne, jedeme za vedoucím tankem naší bojové skupiny někam pryč od Virkau, směrem na Svislač. Ukázalo se totiž, že fašisti vycítili příležitost a udeřili na silnici mezi Virkau a Svislačí s cílem odříznout nás a 2.prapor a zároň umožnit druhé polovině fašistických sil proniknout po silnici do Svislače a rozhodnout zde boj o most.

Pokračování ...