Odpoledne se opět projevila neodůvodněná nedůvěra ze strany spojeneckého velení v naši čestnost. Německé veliteltsví ve Falais kontaktovalo spojence, za což je mimochodem popravčí četa pokud by se to dozvěděl Hitler, a informovalo je o konvoji červeného kříže, který odváží z Falais zraněné německé, ale i spojenecké vojáky. Naše odposlechová služba pak ale zachytila rozkaz nařizující předsunutým spojeneckým jednotkám útok na tento konvoj !!! Když se to dozvěděli naši vojáci, bojovali jak lvi a zastavili postup nepřítele, než konvoj dosáhl bezpečí. Spojenci se alespoň pokusili zasáhnout konvoj dělostřeleckou palbou, ale dosáhli jen dvou zásahů nákladních automobilů červeného kříže, které mohutně explodovaly a jejich požár pak celou noc připomínal našim vojákům proč bojují do posledního muže ...

S padajícím soumrakem pak naše jednotky ztratily kontakt s nepřítelem. Bohužel jen nakrátko, neboť jak se zdá nepřítel buď nenalezl umyslně nezničený sklad francouzského vína v Parroy (což byl trik běžně a s velkkým úspěchem používaný v Itálii) nebo se k němu vojáci čelních tankových jednotek nedostali. Oproti očekávání vyrazily shermany z města vpřed a po celou noc zuřivě dotíraly na zadní voje našich vojsk stahující se po silnici severně od Parroy kryté několika postaršími tanky PzIII. Severovýchodně od Bures pak došlo k další noční tankové bitvě, kde se naše tanky opřely o postavení baterii obávaných acht-acht a zničily v údolí několik tanků nepřítele. Jakmile se ale do boku začaly propracovávat tanky od Parroy, byli jsme nuceni opustit i tuto pozici. ž Toho využila jedna skupina amerických tanků a vrhla se na vesnici už přímo na silnici z Falais do Mezidonu, kde zdecimovala rotu SS panzergranátníků. Doufal jsem, že to konečně pohne veliteství SS ve Falais k nějaké akci !!!

Ústup z Parroy
Ústup z Parroy

Podle zpráv ze severu, postupovali poláci poněkud rychleji než amíci u mě a Karl už byl nucen vyklidit i druhé obranné postavení. Nicméně i jeho muži způsobili nepříteli značné ztráty a tak se ostří útoku už hodně otupilo. Pevně jsme věřili, že spojence zadržíme na perimetru v Mezidonu. A ať si SS dělá ve Falais co chce. I když, podle zpráv od mých radistů, několik SS jednotek se už připojilo ke Karlovi. Že by velitel SS měl něco proti mě osobně ??? Vždyť na té oslavě v Paříži nikdo od SS nebyl a tak se k němu nemohlo dostat, co jsem křičel zvracíc na záchodě o čelních pohlavárech strany ... že by Karl ?!?

No neřešil jsem to, počkal jsem, až americké tanky zlikvidují SSmany ve vesnici na hlavní silnici a teprve ráno jsem nařídil provést rozsáhlý protiútok. Zbytek fronty už byl zabezpečen v novém postavení na hřebeni jihozápadně a jižně od Mezidonu a tak jsem na protiútok mohl vyčlenit většinu tanků, které jsem ještě měl. Díky tomu se podařilo zlikvidovat téměř celou americkou skupinu a vesnici obsadit zpět. Bohužel jen na krátko, protože hned ráno se amíkům konečně podařilo zlikvidovat naše poslední síly jižně od řeky, překročili řeku a zaútočili v plné parádě po silnici do Fourches západně od Parroy do mého týla. Obrana zde sice byla připravená, ale začala se rychle bordit a bylo ji třeba posílit rychlým přesunem tanků.

Poslední odpor jižně od řeky
Poslední odpor jižně od řeky

Na silnici severně od Parroy, protínající hřeben nad Mezidonem, ale amíci narazili na příčné postavení kryté necelou rotou pěchoty a několika tanky Tiger, které nad ránem spustily ze hřebene smrtelnou palbu, což amiky zcela rozladilo až do výbušné nálady. Množství kouřícich vraků na silnici pod hřebenem napovídalo, že tudy cesta nevede. Na druhou stranu, rychle se připojili k proíhajícímu útoku na Fourches, kde naše Tigery dostaly nakládačku a situaci zachránily až tanky převelené sem po ranním protiútoku. Před polednem se pak další skupina amíků pokusila proniknout mezi mnou a Karlovou frontou do Mezidonu, ale opět rychle povolané zálohy je zahnaly zpět.

Tigry na hřebeni
Tigry na hřebeni

Kolem poledního už byla situace opět prakticky stabilizována, fronta se držela v půlkruhu kolem Mezidonu, přičemž na mém dotyku s Karlovými jednotkami byla obrana už přímo na předměstí města. Ale pozice jsme už drželi poměrně pevně a spojenecký útok byl prakticky večerpaný. Co mi však dělá radost je, že větší část jednotek SS zůstala v obklíčeném Falais ..

Pak ale přišla rána, nad ránem se prý polákům podařilo v Potigny, asi 12km seevrozápadně od Mezidonu, obklíčit několik pěšáků a Karl osobně vedl tankový protiútok na jejich podporu. Jeho tank byl zasažen několika střelami britských upravených Shermanů zvaných Firefly a explodoval. Nechce se mi věřit, že to vzalo takový konec ...