Prosinec 1922

Diplomacie

Už v průběhu listopadu se v diplomatických kruzích evropských velmocí mluvilo čím dál častěji o válce v Pacifiku a hlavně diplomaté Britského Impéria, podněcováni veřejným míněním a vhodnou propagandou protijaponského tisku, začali obhajovat názor na přímou intervenci. Horečnatá jednání v britském parlamentu vyústila v ultimátum, které bylo 3.prosince 1922 odesláno do Tokia:

Ultimátum Japonskému císařství
Vláda Britského Impéria v čele s Jeho královským veličenstvem předkládá Japonskému císařství následující požadavky:
1. S okamžitou platností zastavit veškeré útočné akce na území Velké Číny
2. Do 24hodin zahájit stahování pozemních sil z obsazených území Velké Číny a Mandžuska.
3. S okamžitou platností zastavit veškeré operace Císařského námořnictva v pobřežních vodách čínských měst
4. Zabezpečit volný průjezd Britské VýchodoIndické flotily do Shanghaje
Pokud nebudou do splněny požadavky do 5.prosince 1922 02:00 hodin Tokijského času je vláda nucena prohlásit, že se Britské Impérium se nachází ve válečném stavu s Japonským císařstvím.

Jak se ukázalo, japonská diplomacie už byla na tento krok připravena a provedla velmi chytrý propagandistický tah, kdy spěšně reagovala:

telegrafická odpověď na britskou ambasádu v Tokiu:
cisarska rada vzala britske ultimatum na vedomi STOP jeho velicenstvo cisar perferuje diplomaticke reseni krize STOP stanovisko cisarske rady bude sdeleno co nejdrive STOP
podepsan sekretar cisarske rady Takedo Onishi

Následoval japonský protinávrh, který vlastně nic nenabízel:

Odpověď Jeho Veličenstva prince regenta Hirohita
Císařská rada stejně tak jako samotný Císař jsou překvapeni tímto ultimativním požadavkem Velké Británie, neboť věří že rozpory by se měly řešit diplomatickou cestou.
Japonské Císařství jako přední světová mocnost a největší asijská velmoc věří, že národy Asie mají právo na sebeurčení a proto se rozhodlo pomáhat a vést tyto národy na jejich cestě. Jak dokazuje prozatimní Mandžuská vláda, japonská přítomnost zde není svévolná, ale pomáhá chránit životy a majetek nevinných civilistů, kteří jinak trpěli pod útlakem válečnických mocipánů podporovaných koloniálními mocnostmi. Nejinak je tomu i v oblasti Velké Číny, kde jednotlivé znepřátelené klany bojují mezi sebou a nejde jim o blahu lidu. Chápeme obavy Britského impéria, ale můžeme zcela poctivě zaručit, že majetek ani životy občanů Velké Británie a jejích držav nebudou nijak dotčeny. Také přijímáme plnou záruku za sjednané obchodní kontrakty a nabízíme též opční právo na přednostní dodávky zboží do japonské Koncese ve Velké Číně.
K jednotlivým bodům ultimáta navrhuje císařská rada následující řešení.
1. Japonské Císařství souhlasí s prozatímním příměřím na území Velké Číny, které by vstoupilo v platnost 6.prosince 1922 o půlnoci Tokijského času.
2. Pořádkové jednotky japonského Císařství zůstanou v rámci protektorátního mandátu na území Mandžuska pod správou prozatimní Mandžuské vlády do doby, než budou na jejím území uskutečněny volby a plnohodnotná vláda rozhodne o dalším setrvání pořádkových jednotek. Na území Velké Číny si Japonské císařství vyhrazuje právo na držení Koncese, tento protektorát nezahrnuje města Kaigan, Paotang a Hangchow. Po vypracování dohody, je Císařství ochotno stáhnout pořádkové síly z jejich území. Výjimkou je oblast města Shanghaj, který by měl naopak přejít pod správu japonské Koncese, viz dále.
3. Japonské námořnictvo omezí svou přítomnost v pobřežních vodách pouze na eskortní a ochranné akce pro zásobovací a obchodní konvoje.
4. Vzhledem k ustanovení japonské Koncese zahrnující též město Shangaj a jeho okolí, umožní japonské námořnictvo bezpečnou evakuaci všech zahraničních občanů po moři. Plavební trasa pro Východoindickou flotilu bude dále upřesněna

Jménem císařské rady
Jeho Veličenstvo princ regent Hirohito

Tento, zcela neupřímně míněný krok pouze oddalující vstup Britského Impéria do konfliktu pak postavil britskou vládu do role válečného štváče, když po nesplnění podmínek ultimáta následovalo vyhlášení válečného stavu:

Vyhlášení války
Vláda Jeho veličenstva Britského Impéria prohlašuje, že je nucena vyhlásit válku Japonskému císařství s platností od 6.prosince 1922 02:00 Tokijského času. Japonské ozbrojené síly nereagovaly na britské ultimátum z 4.prosince 1922 a diplomatický pokus o oddálení válečného stavu či zmírnění podmínek ultimáta se ukázal být pouhým zastíracím manévrem. Britské veřejné mínění je pobouřeno věrolomností japonské vlády a chováním ozbrojených složek na okupovaných územích Velké Číny, kde jsou ohrožovány životy a majetek nejen místních obyvatel, ale i evropských obchodníků, misionářů a diplomatů. Britské Impérium jako nejstarší demokracie světa a mocnost prvního řádu je nucena vyslyšet tento hlas volající po obraně bezbranných a postavení se bezpráví a hrubé síle.

Přesto byl krok japonské diplomacie úspěšný, protože holandský spojenec britské diplomacie ze svého závazku nakonec vycouval, čímž překvapil Francii, další z mocností stojící doposud stranou od konfliktu v Pacifiku:

29.prosince 1922, Holandské velvyslanectví, Tokio
Na společném jednání se zástupci vlády Jeho císařské milosti došli vyjednávači obou vlád ke shodě. I přes značné znepokojení japonským postupem v Číně a v jihovýchodní Asii se holandská vláda rozhodla nevstupovat v tento okamžik do ozbrojeného konfliktu mezi Japonskem a Čínou, USA a Britským Impériem.

Válka tak získala další rozměr, když do konfliktu vstoupila nezanedbatelná síla britské Východoindické eskadry a britská Malajská a Indická armáda.

Válka v Číně

Po pádu Soochow následoval další logický úder, kterému se pokoušela zabránit britská diplomacie, a to úder na Shanghai samotnou. I přes vyhlášení války 6.prosince nedorazila pomoc obleženému městu včas a 15.prosince japonci město a s ním velmi důležitý přístav a jeho doky obsadili.
Na pozemní frontě pak nastal poměrně klid, když se spojenecká vojska soustředila na svých základnách kolem Shanghaje a Soochow, kde naopak odpočívají japonské jednotky 6.armády. Živo naopak začalo být ve vzduchu, kde se poprvé ve větším měřítku potkávali američtí a britští piloti na straně jedné a japonští piloti na straně druhé. A jak se ukázalo, japonské licenční stíhací letouny Gloster Sparrowhawk zatím předčili vše, co spojenci proti nim nasadili. Přesto spojenci zahájili bombardovací útoky na pozemní cíle a dokonce i na lodě v přístavu Soochow, ale zatím bez zjevného účinku.

Námořní akce v Asii

2-3.prosince, ostřelování Shanghaje
Na podporu začínajícího útoku japonské 6.armády vyslalo císařské námořnictvo k městu svaz tří starých bitevních lodí (Aki, Okinoshima, Mikasa) s doprovodem, který po dva dny ostřeloval město a pozice spojeneckých vojsk.

11.prosince, bitva u Shanghaje
Už 10.prosince v podvečer se nedaleko Shanghajského zálivu objevila eskadra britských bitevních křižníků a potopila nákladní loď, která se nečekaně dostala na dostřel. Po půlnoci na 12.prosince se pak eskadra střetla se dvěma staršími pobřežními obrněncemi Okinoshima a Mishishima v doprovodu dvou torpédoborců. V nepřehledném nočním boji byla Mishishima i Okinoshima a dva torpédoborce potopeny, ale ještě před tím se japoncům povedl zásah všech zásahů, když 305mm granát vypálený ze starého děla Okinoshimy prorazil pancíř věže B moderního bitevního křižníku Repulse a přivedl k výbuchu munici připravenou v šachtě věže. Málem se tak opakoval osud bitevních křižníků od Jutska. Repulse se sice nepotopil, ale sotva se dovlekl do Shanghaje, odkud se mu už ale nepodařilo odplout před pádem města a musel být zničen. Britské Královské námořnictvo tak deset dní po vstupu do války přišlo o první velkou loď.

repulse.jpg, 32 kB
Bitevní křižník Repulse ztracený po pádu Shanghaje

14.prosince, bitva v Čínském moři
Britský bitevní svaz operující v oblasti východně od Shanghaje narazil 14.prosince na čtyři japonské torpédoborce, které bez větších problémů rozstřílel. Jedinou chybu udělal jeden z torpédoborců doprovodu, když se příliš horlivě přiblížil k japonským lodím a byl poškozen tak, že se musel rychle stáhnout do Shanghaje, kde ho čekal stejný osud jako bitevní křižník Repulse.

18-20.prosince, bitva východně od Hong-Kongu
Mezi 18. a 20.prosincem pak došlo k řadě malých střetnutí mezi japonským svazem starých bitevních lodí (Hizen, Shikishima, Asahi a Fuji) a lehkými britskými silami doprovázejícími konvoje do Hong-Kongu. Nejvíce se vyznamenal svaz britských lehkých křižníků Weymouth, Dartmouth a Yarmouth, kterým se podařilo v denním souboji těžce poškodit torpédem ponorky poškozenou bitevní loď Shikishima a poškodit několik torpédoborců a to za cenu jen několika lehkých zásahů do vlastních lodí. Situaci pak vyřešily obě bitevní britské eskadry, které se vrátily od Shanghaje a potopily poškozenou Shikishima a těžce či středně poškodily všechny zbývající lodě, které pak jen s obtížemi a díky nedostatku střeliva na britských lodích unikly na základnu na ostrově Pescadores.

23-30.prosince, ostřelování základny Pescadores
Základna se pak stala terčem týdenního ostřelování, kdy byla řada lodí opakovaně poškozena, ale žádnou bitevní loď se již nepodařilo potopit. Jediným úspěchem tak bylo zachycení svazu japonských minonosek pokoušejících se zaminovat přístupy k přístavu 29.prosince.

Námořní akce v Pacifiku

9.prosince, ostřelování Tokia
Americké pacifické bitevní loďstvo uskutečnilo už dlouho plánovanou akci, kdy se přiblížilo k samotnému Japonsku a 9.prosince zaútočilo na Tokio. Japonské hlavní město i jeho obrana byla zcela zaskočena a přístav, město i množství lodí na rejdě utrpěly řadu škod. Jediné ohrožení amerického svazu představoval zcela neúspěšný nálet několika japonských letadel. Americký svaz se pak stáhl doplnit palivo z čekajících zásobovacích lodí. Před Tokio se americký bitevní svaz vrátil 13.prosince na upozornění hlídkující ponorky ...

9.prosince, ostřelování Kwajaleinu
V koordinaci s americkým útokem na Tokio se australské loďstvo rozhodlo podpořit spojenecké akce a vyslalo své dva bitevní křižníky s doprovodem ostřelovat japonskou základnu na ostrově Kwajalein. Zde se ale japonská obrana nenechala zaskočit a přivítala australské lodě přesnou palbou silného pobřežního dělostřelectva. Výsledkem bylo poškození bitevního křižníku New Zealand a křižníků Adelaide a Chatham což vzhledem k velká vzdálenosti od domácích základen bylo značně fatální. Všechny lodě se sice podařilo zachránit, ale celá akce tak skončila fiaskem.

13.prosince, bitva u Tokia
Návrat amerických bitevních lodí k Tokiu se vyplatil, když byl 13.prosince kolem poledního 60 mil od Tokia zachycen japonský svaz starých bitevních lodí vracejících se od Shanghaie. Následující bitva připomínala spíš popravu, když sedm amerických moderních bitevních lodí (Nevada, Oklahoma, Arizona, Pennsylvania, California, New Mexico, Texas) rozstřílely a potopily bitevní loď Mikasa a tři torpédoborce doprovodu a velmi těžce poškodily bitevní lodě Aki a Okinoshima, které se obě dovlekly do bezpečí Tokijského přístavu, kde se později po marných snahách o záchranu potopila bitevní loď Aki.

mikasa.jpg, 24 kB
Slavná bitevní loď Mikasa potopená nedaleko Tokia

15.prosince, bitva u Kwajaleinu
Po neúspěšném ostřelování Kwajaleinu se poškozený ostřelovací svaz vydal hledat svaz japonských křižníků ve snaze dorazit poškozené lodě. Neuspěl, ale při svém návratu narazil na druhý britský svaz operující v okolí Kwajaleinu. V nočním boji se japonským lehkým křižníkům podařilo přiblížit dostatečně blízko k provedení úspěšného torpédového útoku a dvěma torpédy zasáhly bitevní křižník Indomitable, který se pak jen s velkými obtížemi dovlekl do bezpečí přístavu, a rozstřílely jeden torpédoborec a další poškodily a 17.prosince dorazily. Japonci přišli o lehký křižník Tama a tři nákladní lodě, které se do oblasti bojů připletly a další křižníky a torpédoborce byly poškozeny.

20.prosince, bitva u Wake
V prosinci byla opět aktivní americká křižníková eskadra Pacifického loďstva (CA Charlotte, CA Missoula, CA Seattle a CL Birmingham) když operovala v okolí ostrova Wake, kde v noci na 20.prosince narazila na silný japonský křižník Kasuga v doprovodu jednoho torpédoborce. V rychlé noční srážce byly středně poškozeny obě japonské lodě a většina amerických lodí. Jak se ukázalo později, škody naštěstí nebyly vážné, přestože zásahy těžkými granáty japonského křižníku byly vražedné.

29.prosince, bitva východně od Midway
Koncem měsíce byla nedaleko ostrova Midway detekována neznámá nepřátelská skupina plavidel a protože se oblastí vracel bitevní svaz ze svého nájezdu na Tokio, byl uspořádán lov. Japonská pravděpodobně křižníková eskadra unikla, ale podařilo se zachytit svaz tří zásobovacích lodí v doprovodu křižníku Niitaka a jednoho torpédoborce. Celý svaz byl rozstřílen.

Ponorková válka

2.prosince - ponorka S-17 poškodila starší bitevní loď Satsuma nedaleko Shanghaje
18.prosince - ponorka L-2 zasáhla torpédem starší bitevní loď Shikishima nedaleko Hong-Kongu

Tím končí výčet úspěšných akcí, ale celkově se v prosinci odehrálo velké množství ponorkových i protiponorkových útoků a to hlavně v okolí čínského pobřeží a z obou stran Formosy.


Aktuální námořní ztráty:
Spojenci: 4x BB, 1x BC, 2x CA, 3x CL, 22x DD, 2x PG, 1xTB, 5x AK, 2x TK
Japonci: 5x BB, 1x BC, 3x CA, 6x CL, 41x DD, 1x AD, 1x AV, 4x ML, 1x SS, 1x MSW, 5xAO, 20x AP, 13x AK, 3x TK

Námořní ztráty za tento měsíc:
Spojenci: 1x BC, 3x DD
Japonci: 5x BB, 4x CL, 9x DD, 1x ML, 3xAO, 1x AP, 5x AK