Panzer Campaigns - KHARKOV´42

V dubnu 1942 vydal Hitler svou směrnici č. 41, ve které nařizoval svým generálům na východní frontě zlikvidovat nebezpečný výběžek fronty jižně od Charkova. Tento výběžek vznikl za zimní ofenzívy Rudé Armády a opíral se o přechod řeky Doněc u města Izjum. Vzhledem k připravovanému útoku Wehrmachtu na jih, na Kavkaz a ke Stalingradu bylo nutné toto ohrožení severního křídla zlikvidovat. Štáb skupiny armád Jih tedy pod vedením polního maršála von Bocka vypracoval plán operace "Fridericus". Klešťovým manévrem 6.armády ze severu a armádní skupinou Kleist z jihu měl být výběžek odštípnut v jeho základně. Avšak nejen polní maršál Bock, ale také Rusové měli svůj plán. Maršál Timošenko zamýšlel využít pracně získané území za Doněcem, udeřit do týla 6.armády a obsadit tak Charkov, kde se nacházely obrovské sklady materiálu určeného pro německou letní ofenzívu. Neměcký plán předpokládal, že útok bude zahájen 18.května. Timošenko byl ale rychlejší a později nechvalně proslavená 6.armáda generála Pauluse se ocitla v ohni obchvatného manévru rusů, směřujících na Charkov. Na frontu byly vrženy všechny rezervy a útok se podařilo zastavit zhruba 20km před Charkovem. Ale co teď ? Na plán "Fredericus" se mohlo rovnou zapomenout. Leda by byla spuštěna jen jeho jižní polovina. A tak o den dříve než zamýšlel, 17.května, dal von Bock rozkaz k útoku na jižní křídlo ruského průlomu. Kleistovy tanky prorazily frontu a hnaly se na sever k Izjumu, k nejzranitelnějšímu místu ruské ofenzívy. A tah se zdařil, Izjum i další přechody přes Doněc byly obsazeny a Timošenkovy armády byly 22.května definitivně odříznuty a uzavřeny v kotli jižně od Charkova a západně od Doněce.

Tuto první bitvu o Charkov jako historické pozadí dostala do vínku už třetí strategická válečná hra ze série Panzer Campaigns. Tyto hry vydává americký tým známých jmen ve světě strategických válečných her složený z lidí jako jsou John Tiller, Gregory Smith, Jim Dunnam, Glenn Saunders a mnoho dalších, kteří výraznou měrou přispěli k vývoji a testovaní. První hra, vydaná pod názvem Smolensk´41, spatřila světlo herního světa někdy před rokem. Hra si za pozadí vzala velkou obkličovací bitvu u Smolenska během tažení Wehrmachtu na Moskvu v létě 1941. Druhá v pořadí, pojmenovaná Normandy´44, pak byla zpracována jako známá a západním autorům bližší operace Overlord v Normandii roku 1944. Se zatím poslední hrou série se autoři a s nimi i my vracíme na východní frontu.

Hry Panzer Campaigns by se daly na první pohled přirovnat k hrám Campaign Series od firmy Talonsoft, o kterých jsem tu už před nedávnem psal. Něco málo v sobě také mají z u nás nechvalně známých Battlegroundů, ale nebojte se, nejsou to pouze splácaniny několika her dohromady, i když si někdy říkám, že zrovna taková hra by možná, při správné míře "splácanosti", byla ta nejlepší. Autoři si ze zmiňovaných her vzali jen části osvědčeného systému a použili svým vlastním originálním způsobem. Hry stále ještě nejsou strategickými ve vojenském smyslu slova, to vlastně ani být nemohou, pokud se zabývají právě jednou omezenou operací celé války, ale jsou rozhodně strategičtější než třeba právě hry Campaign Series. Přestože hry umožňují 3D pohled na terén a jednotky v něm, mnohem bližší, propracovanější a hře vlastnější je 2D pohled připomínající štábní mapy, kde jednotlivé jednotky jsou znázorněné klasickými vojenskými symboly. Z toho plyne, že terén sám o sobě je důležitý pouze jako typ terénu na určitém hexu, případně hexech sousedních a jednotlivé ikony jednotek představují minimálně prapory o velikosti stovek mužů nebo až desítek kusů tanků či děl. Proto zapomeňte na boje malých jednotek, které Vám třeba nabízí hry Steel Panthers nebo boje několika praporů, jak je tomu v hrách Campaign Series či Battlegroundech. Zde operujete s několika divizemi a v případě větších scénářů, či hlavního scénáře až s několika armádami. Proto jsem nazval hru strategičtější a abych to celé lépe objasnil, tak Vás teď provedu jedním ze scénářů.

Jakmile hru spustíte a dostanete se do hlavního menu, máte, krom pokračování již rozehrané hry, na výběr z dvaceti sedmi scénářů, které můžete hrát buď za jednu ze stran proti počítači, online, pbem nebo jako hot seat. Přičemž každý ze scénářů má ve svém popisu doporučení, jak je vhodné tento scénář hrát, čili zda proti lidskému protivníku, či proti A/I a za jakou stranu. Pokud se teď ptáte, zda hra obsahuje nějakou kampaň, tak Vám odpovím, že zmiňované scénáře jsou od malých, délky několika kol, kdy řídíte na malé mapě několik málo divizí až po jeden gigantický, který vlastně představuje kampaň. Tento scénář představuje celou bitvu o Charkov, mapa je obrovská a za jednu stranu velíte skutečně několika armádám. Scénář je nejen historicky věrný, ale i značně propracovaný. Všechny další scénáře jsou vlastně jednotlivé fáze tohoto hlavního, kdy na určitém výřezu hlavní mapy odehráváte bitvy, tak jak se historicky armády v těchto oblastech střetly. Většina těchto scénářů je pak ve hře dvojmo. Proč a jaký je v nich vlastně rozdíl ? Jeden scénář je vždy historicky co nejvěrnější, a to co se týká postupu A/I, příchodu posil a dalších faktorů ovlivňujících skutečnou bitvu z jara 1942. Naproti tomu druhý scénář začíná vždy za podobných podmínek, ale představuje variantu "co kdyby", kdy spousta faktorů je založených na náhodě a pokud hrajete proti A/I, počítač se bude snažit reagovat na celkovou situaci jinak, než bylo v původních plánech. Já jsem tedy jako ukázkový scénář vybral útok pancéřového hrotu tankové skupiny Kleist na přechody u Izjumu a to variantu "co kdyby".

Jakmile se načte mapa, je třeba se s ní seznámit, s úkoly scénáře a s jednotkami, které máte k dispozici. Mapu si můžete, jak už sem se zmínil, prohlížet ve dvou základních módech, 2D a 3D, přičemž 3D mapa je dost nepěkná a já osobně na ní rychle zapomněl, protože pro hru je 2D mapa ideální. Popis scénáře je po celou dobu k dispozici v menu, stejně tak i přehled jednotek. Já se tedy dozvídám, že mám k dispozici tankovou divizi, motorizovanou divizi a tři divize horské, přičemž proti mě stojí blíže nezjištěné množství ruských jednotek. Mým úkolem je obsadit přechody přes Doněc a pokud možno i město Izjum na druhém břehu. K nalezení slabého místa v obraně, mám dispozici několik průzkumných letadel, která na požádání mohou prohledat patřičný úsek fronty. Dále mám k dispozici ženijní jednotku, která v této hře umožňuje přemostění nepřekročitelného toku řeky, jakým je třeba právě Doněc a nakonec dvě letky bombardérů k zajištění důrazu útoků.

Hra je tahová a každý tah se po vzoru Battlegroundů dělí na dvakrát čtyři části. První je pohyb jednotek útočníka. Postupně procházíte jednotlivými prapory divizí, přičemž příslušnost k divizi si můžete pro větší přehled barevně znázornit, a v jednom ze dvou pohybových modů zadáváte cíle přesunů. Přesouvat se můžete buď pomaleji v bojové formaci, kdy Vás kontakt s nepřítelem nezaskočí nebo v koloně, což je vhodné pro rychlé přesuny po silnicích, kdy kontakt s nepřítelem neočekáváte. Ve fázi pohybu, můžete dělat i několik dalších speciálních činností jako jsou ženijní práce na minových polích, která zde můžete budovat i likvidovat, ženijní práce na překonávání řek či naopak likvidace stávajících mostů, zakopávání pěších jednotek, či umisťování baterií do postavení. Ve fázi pohybu můžete i žádat o průzkumné lety Vašich letadel. Další fáze je pak obranná palba protivníka. Pokud se při fázi pohybu dostanete na dostřel (a ten je v této hře s vyjímkou dělostřelectva jeden hex) může na Vás protivník spustit palbu. Její síla i účinnost je úměrná stavu střílející i napadené jednotky (morálka, zkušenost, stav munice, únava, postavení, pohybový mód), stejně tak i vlivu terénu. O každém takovém palebném přepadu i jeho výsledku jste podrobně informováni v okamžiku, kdy nastane. Jakmile protivník ukončí obrannou fázi, je na řadě fáze útočná. Teď tedy Vy, stejně jako protivník předtím, zadáváte jednotlivým jednotkám příkazy k palbě a sledujete její výsledky. V této fázi můžete i povolávat letecké údery, pokud máte k dispozici bombardéry. Poslední fází je pak fáze zteče. Pokud se Vám v předchozí palbě podařilo rozvrátit obranu některé jednotky nepřítele, můžete v této fázi zavelet ke zteči na její postavení. Pokud se Vám zteč vydaří a pokud je třeba napadená jednotka v obklíčení, můžete dosáhnout její postupné likvidace, kdy se Vám během několika kol celá jednotka vzdá. Po ukončení čtvrté fáze útočníka se karta obrací a pohybovou fází začíná Váš protivník. Jakmile i on ukončí všechny čtyři fáze, končí jedno herní kolo, přičemž scénáře jsou dlouhé od 8 až po 180 tahů (scénář jako je Izjum je dlouhý 14 tahů). S každým odehraným tahem se navíc hra posouvá o několik hodin a tak jsou tahy, které se odehrávají za svítání či západu slunce, kdy je menší viditelnost, resp. záleží na pozici vzhledem ke slunci. Stejně tak jsou i tahy, kdy je černo černá noc a kdy lze buď nechávat jednotky odpočívat a doplňovat (obojí je ve hře velmi věrně propracované) nebo provádět riskantní noční přesuny či dokonce pokračovat v bojích. Mimo hlavní fáze v jednotlivých tazích musíte také dbát na to, aby Vaše jednotky měly stále zajištěné zásobování municí a u mobilních jednotek i benzínem, protože průlom nepřátelské fronty s tankovou divizí, které 20 km za průlomem dojde palivo a střelivo není brilantním taktickým úspěchem, ale fiaskem, za které by Vás v obou zúčastněných armádách okamžitě poslali do trestního praporu.

Každý scénář končí s posledním tahem a následuje jeho vyhodnocení, kdy se dozvíte, kolik jste obsadili vítězných lokací, jaké byly ztráty Vaše i protivníka (a to přesné počty mužů, či ztracených strojů) a jaké je tedy Vaše celkové hodnocení. Mě se ve zmiňovaném scénáři podařilo objevit slabší místo ruské obrany, prolomit zde frontu a s tanky dosáhnout Doněc. Útokem z chodu pak moje motorizovaná divize obsadila dva mosty západně od Izjumu a překročila řeku. Stejně tak se mi podařilo vybudovat pontonový most, o několik kilometrů východněji, přepravit tudy tanky a uzavřít větší část ruských jednotek ve velkém kotli jižně od města. Samotný Izjum jsem tedy neobsadil a dokonce nezajistil ani všechny mosty přes řeku, ale přesto byl scénář vyhodnocen jako mé drtivé vítězství.

Teď bych rád probral nedostatky této hry a udělal jakýsi závěrečný přehled. Tak v prvé řadě, hra je na ovládání poněkud náročnější, což je značně nepříjemné. Lapidárně řečeno, hra je nejen náročná na svého hráče sou komplexností a složitostí, která se ale dá snadno zvládnout po nastudování přiloženého manuálu, ale je i poměrně "user unfriendly", což znamená, že její hráči se pravděpodobně budou rekrutovat z hráčů již zmiňovaných Campaign Series či Battlegroundů, kteří jsou na tento styl už zvyklí, a ne z hráčů, kteří by s touto hrou rádi získali své první válečné zkušenosti. Na kráse jí také nepřidá onen 3D mód, který je opravdu nepovedený a podle mého názoru, ho autoři měli buď vynechat úplně, nebo si s ním podstatně víc pohrát. Ani zvuků není nijak moc, přestože těch několik pro tento typ hry zcela postačí. Poslední výtku byl měl na adresu A/I počítače, která je vskutku nevypočitatelná, což vlastně ani není mínus, ale někdy prostě v rámci své nevypočitatelnosti vymyslí absolutní blbinu. Tak se mi třeba stalo v jednom scénáři, kdy tři tankové roty nepřítele překročily řeku přes jeden z mostů a pak uvízly na mé dobře připravené obraně, když stačilo, aby se vrátily zpět na druhý břeh a přesunuly se o kus dál, kde byl mnou zcela nebráněný brod. Shrnuto a podtrženo, na hře je vidět, že ji dělali autoři rekrutovaní z hráčů "hard core" válečných strategických tahových her a je určená pro ty samé hráče. Proto autorům nevadí nepropracovaná grafika, ovládání či A/I, ale jde jim hlavně o historickou přesnost, věrnost, propracovanost systému, komplexnost a zaměřili se především na hru proti lidskému protivníkovi. Pokud tedy vezmeme hru z tohoto hlediska, pro zkušené válečné gamesníky je to zajímavý, byť místy trošku kyselý bonbónek, a neměl by v jejich sbírce chybět, ale pro většino ostatních to je složitá a špatně ovladatelná hra, která si v jejich srdci místo nenajde ...

Matto