První fáze bojů
Podle Kájikova plánu, velícího důstojníka japonské armády na Bougainvillu, byla obrana na linii "Mahuči" zorganizována následovně: nejseverněji byl umístěn III.prapor 8.samostatné brigády pod Lanovým velením. Jeho úkolem bylo držet stávající linii severozápadně od Mahuči a zabránit jakémukoliv americkému pokusu o obchvat. Velitel II.praporu Arkady dostal za úkol hájit linii jižně od Mahuči a hájit severní stranu Actyffského průsmyku. V první fázy dostal důležitý úkol velitel I.praporu Panzer. Jeho jednotky byly rozmístěny v okolí vesnice Sio-Ta na pobřeží a vzhledem k výsadku amerických výsadkářů na poloostrově v okolí sedla Sun-Pan by se snadno mohl ocitnout v obklíčení. Jeho úkolem tedy bylo nehájit Sio-Ta příliš dlouho a včas se stáhnout do Actyffského průsmyku. Situaci jsem mu měl ulehčit já, jako velitel MSF (Motorized Special Forces) a vyrazit se svou motorizovanou skupinou rychle směrem k sedlu Sun-Pan a zaměstnat americké výsadkáře. Do mého týlu se pak měl přesunout Hukr se svým YSNLF (Yokosuka Special Naval Landing Forces). Zálohu fronty tvořil I. a II. prapor 5.tankového pluku pod velením Kajika a Flinta. Jejich úkolem bylo přesunout se rychle k frontě a podpořit obranu v Actyffském průsmyku a u Mahuči. Podle nástupu američanů bylo jasné, že nás čeká frontální útok na obranu 8.brigády. Podél pobřeží postupoval I. a II. prapor 56.pěšího pluku pod velením Rena a Alféda s cílem Mahuči a Actyffský průsmyk. Podporu jim poskytoval I. a II. prapor 7.tankového pluku pod velením Mpmv a Azazele. 503.výsadkový pluk byl vysazen v okolí sedla Sun-Pan a jeho velitel Zdenec poslal své jednotky hájit sedlo a do týlu Panzerova praporu. A konečně jižně od Kindelova ostrova se k vylodění chystal PvP a Mol s jednotkami 3.divize námořní pěchoty.

Výsadkáři nastupují
Zdenecovi paragáni se hned z počátku zakousli do boku Panzerova I.praporu, který tak musel svůj ústup ze Sio-ta urychlit. Ani nástup mých jednotek Zdenece nijak neznepokojoval, protože postavení jeho paragánů v sedle Sun-Pan bylo skutečně výborné a velmi těžko napadnutelné.

Boj o Sio-te
Nicméně Panzer Sio-te bez boje nedal a útočící americká pěchota se dostala do svízelné situace, ostřelována děly skoro celé 8.brigády. Nicméně palebná a početní převaha společně s kouřovou clonou nakonec umožnila američanům vesnici obsadit. Důležité ovšem bylo, že se Panzer mezitím prakticky beze ztrát úspěšně stáhnul směrem k Actyffskému průsmyku, přestože hrozby v podobě Zdenkových paragánů se nezbavil.

Krvavý průliv
Postup mé motorizované skupiny směrem k sedlu Sun-Pan byl nakonec přece jen ziskový. Díky tomu a díky výborně umístěném pozorovateli Hukrových jednotek se totiž celý průliv mezi pevninou a Kindelovým ostrovem ocitl pod naším dohledem. A právě v této oblasti se objevilo čelo nepřátelských výsadkových sil. Jakmile došla tato zpráva na velitelství japonských sil, okamžitě se tímto směrem obrátily všechny dělostřelecké hlavně. První vlna vyloďovacích plavidel se tak ocitla ve smršti dělostřeleckého přepadu a mnoho lodí bylo za provolávání banzai potopeno či poškozeno. Přesto několik lodí směřovalo vytrvale dál, až se ocitlo pod přímou palbou mých děl a minometů a Hukrových děl z postavení u přístavu v Actyffu. První vlna tak byla téměř celá zničena a v japonském štábu převládl názor, že hrozba amerických mariňáku je tak částečně eliminována. Jak se ukázalo později, byl to omyl. Bylo sice potopeno mnoho lodí, ale na jejich palubách byly spíš jen podpůrné jednotky a mnoho lodí bylo dokonce prázdných či poloprázdných.