Slováci před Moskvou
EF 6.listopadu 1941, Matto
6.listopadu 1941, 8:00
Obzor na východě už hodně zbledl, kdyby bylo jasno, už bychom viděli slunce, ale je zataženo, deka skoro až k zemi. No alespoň letci dnes budpu mít volno, tedy nepřátelští, ti naši se poslední dobou moc neukazovali. Pár stupňů nad nulou, listí už opadává a s ním pomalu klesá i naše morálka. Fašisti se převalili přes Ržhev a teď uzavírají další kotel kolem našich vojsk. My tady držíme malé předmostí na severním břehu řeky Derža a nesmíme nepřítele pustit přes řeku. Ale on bude chtít přes řeku, bude chtít uzavřít poslední ústupový koridor z kotle, který vede podéle železnice jižně od řeky. A tak musíme držet. Když ne předmostí, tak alespoň linii řeky. A rozhodne se brzy, již včera večer zaznamenali rozvědčíci přesuny nepřátel za lesy na severu a nad ránem dokonce přivedli pár zajatců. Tedy nejprve jsme si mysleli, že se spletli, našli nedotčený sklep se zásobami samohonky a zajali pár Ukrajinců, ale nakonec se ukázalo, že jde opravdu o nepřítele. Slováci! Kde se tady vzali? Takhle si představují tu slovanskou vzájemnost? Inu što, náboje máme, máme i pár starších tanků a na kolejích stojí obrněný vlak, jen pojďte soudruzi ...
Protože nás je jen sedm, odřízl jsem pravou část mapy, odebral jednu skupinu a k ní adekvátně i část obrany.
6.listopadu 1941, 8:00-9:00
Už celou hodinu ležíme přitisknuti k zemi a vyhlížíme nepřítele. Na západě, kde je planina a několik silnic, je už vidět prach a postupující tanky, na východě jsou lesy a vidět zatím není nic. Nicméně děla obou stran už posílají první salvy přes naše hlavy. Nepřítel hledá naše postavení, naši dělostřelci se snaží zasáhnout nepřítele na postupu.
6.listopadu 1941, 9:00
Nepřítel se valí po silnici přímo na Pogoreloje-Gorodišče a po silnici a cestách na Petrovskoje. Na obou osách se rozpoutal zuřivý boj o naše první postavení, která zatím odolávají. Ale nepřátel přibývá, tanky a další tanky a za nimi pěchota a ještě dál postavení těžkých protiletadlových děl. Nevypadá to dobře. Ještě že přijíždí rota našich tanků, jsou to sice starší T-28, pomalé a jen se 76mm houfnicí, ale na pěchotu budou stačit a nepřátelské tanky jim mohou ublížit jen hodně z blízka. Na západě nepřítel narazil na lesních křižovatkách na naše přední postavení a po prvních ztrátách zastavil postup, to bylo nějaké snadné.
Beren se valí po silnici, Kajik postupuje přes rokli. Arkadyho čeká boj o Petrovskoje.
6.listopadu 1941, 9:20
Petrovskoje je v plamenech, padla i první postavení přímo ve městě. Ale nepřítel platí, před městem bylo zničeno několik tanků nepřítele, na silnici hoří pár náklaďáků a naše maximy kosí čelní pěší jednotky. Ale rostou i naše ztráty, dělostřelci už vědí kam střílet a trefují se. U Botina se podařilo načapat celou pěší rotu na křižovatce před vesnicí a rázným protiútokem ji zahnat zpět. Ale je to jen dočasné, z lesů kolem se už rojí další pěšáci a modrý dým z tankových motorů se valí mítinou ...
PvP na východě po prvních ztrátách zmizel, za to Pupča se vrhnul nebojácně vpřed. První útok jsem odrazil, další ale přijde brzy a to i s podporou PvP, který se sem přesunul.
6.listopadu 1941, 9:40
Naše pěchota a s nimi i tanky v Petrovskoje a na východním okraji města se dostala do krize. Nepřítel rychle vytlačil naše jednotky z vesnice a pak odvážnými manévry průzkumnými četami zaujal naše tankisty natolik, že utrpěli první větší ztráty a začali se stahovat.
Nepřátelské tanky navíc začínají pronikat po křídle naší ustupující pěchpoty a hrozí její obklíčení ještě severně od řeky, což by byla katastrofa.
Mpmv, Kajik a Beren díky pěkné koordinaci sil vytlačili Arkadyho jednotky z okopů a současně napadli i tanky, které zatím úspěšně zdržovaly jejich postup.
6.listopadu 1941, 10:00
Kolem desáté dopoledne se prudce zhoršila situace v Botinu. Naše tanky o obrněný vlak sice palbou naší pěchotu podporovaly, ale nápor nešlo zadržet. Tlupa slovenských tanků a pěšáků se s podporou dělostřelectva vrhla do vesnice, vytlačila jendotky jižně od ní a většinu obklíčila a zajala. Pár vyděšených pěšáků přeběhlo mosty přes Deržhu a škrábali se do stráně nad řekou, kam už nastupovala naše pěchota z východu, kde byl zatím klid a bylo tedy možné ji přemístit na tento ohrožený úsek.
PvP podpořil Pupču v Botinu a společně rychle prorazili obranu a většinu sil zlikvidovali. První VP v rukách Slováků ...
6.listopadu 1941, 10:40
Botino jsme sice ztratili, ale svah nad řekou rychle obsadila naše pěchota s podporou protitankových děl a postup nepřítele se zastavil. Mosty sice pokusně překročil, ale byl poměrně krvavě odrážen a zaháněn zpět. Tudy nepřítel neprojde! Z týla navíc dorazily dvě čety obřích T-35, zatím jen stojí ve druhé linii, kdyby bylo potřeba, ale vypadá to, že nepřítel si další útok přes řeku rozmýšlí. Navíc jej stále z východu obtěžují naše tanky T-28, které zůstaly na severní straně řeky a nepřítel s nimi musí stále počítat.
Protože PvP spojil své síly s Pupcou, mohl jsem část sil z východu přesunout nad řeku a zastavit pokus o zdolání svahu nad řekou ...
6.listopadu 1941, 11:00
Po porážce v Petrovskoje chvilku trvalo, než nepřítel dočistil území mezi vesnicí a řekou, ale nakonec zajal prakticky všechny jednotky, které nám tam zbyly. Brod v Zolotilovu v tuto chvíli nikdo nehlídá a pokud bude nepřítel dál postupovat soustředěným náporem v tomto směru, dostane se hladce za řeku a k jednému ze dvou hlavních zásobovacích skladů v Aleksandrovce. Naštěstí se část sil stočila po silnici směrem na Pogorelo, zatlačila tam naše tanky a napadla zde bránící se pěchotu z boku. A tak úleva na strategickém směru znamenala katastrofu pro pěšáky v samotném městě. Zatím se jim docela dařilo nepřítele odrážet, dokonce v pouličních bojích přišel o víc jak polovinu tanků, ale teď se situace prudce zhoršila. Naše jednotkly jsou stlačovány na malé předmostí a jakmile se tanky stáhnou přes most na jih je ve městě rozhodnuto, nikdo neunikl.
Arkady nejprve jásal, že se Kajik vrhnul na pomoc Mpmv, ale situace ve městě se prudce zhoršila a Arkady byl rád, že zahránil alespoň tanky.
6.listopadu 1941, 11:20
Veliteství se nakonec rozhodlo napadnout nepřítele mezi Botinem a Galachovem a zamezit tak dalším pokusům o útok přes řeku. Bohužel ve stejnou dobu, kdy posílená pěší rota vyrazila z Galachova podporována tanky T-28 do útoku se naproti objevily nepřátelské posily, které právě dorazily na bojiště. Z útoku se stal střetný boj a to ještě není jisté, jestli nebudeme napadeni zprava, kde je prakticky nehlídaná cesta lesem a nepřítel by ji mohl snadno využít.
Pupca s PvP se zarazili u řeky a tak jsem na ně vrhnul část svých sil z boku. Jen jsem trochu nedomyslel, že akorát toto kolo dorazí posily a tak hned budou vědět, kde je nasadit.
6.listopadu 1941, 11:40
Největší obava našeho velielství se naplnila krátce před polednem, když se u brodu v Zolotilovu objevila kompaktní masa nepřátelských tanků doprovázená pěchotou. Most byl bráněn jen z dálky šesticí našich věžových tanků T-35, které sice mohly zastrašit nepřítele svou obrovitostí, ale rozhodně ne silou svých děl a neprůstřelností svého pancíře. Houf slovenských tanků s nimi sice zahájil boj na větši vzdálenost, ale i tak dokázal naše obrněnce postupně ničit.
Beren chvilku shromažďoval síly, než zaútočil na most, což nám dalo čas přisunout alespoň nějaké síly. Naštěstí netušil, jak málo toho máme a neútočil příliš důrazně.
6.listopadu 1941, 12:00
Hned po vyčištění Pogorela zaútočil nepřítel přes most na jih a přestožže to nejprve vypadalo, že bude odražen, dokázal se prosadit a získat předmostí. Což pro naše síly na jihu znamenalo katastrofu, nepočetná pěchota byla rychle obklíčena a zničena a zbyla jen oslabená rota tanků T-28, která podél hlavní silnice k jihu, kde byl na nádraží obrněný vlak a hlavní sklad armády, dělala zázraky, aby nepřítele zastavila.
Kajik s Mpmv prorazili s posilami přes most a rychlým tankovým úderem obklíčili a zajali většinu Arkadyho zbývající pěchoty.
6.listopadu 1941, 12:20
Nepřítel krátce po dvanácté využil onu již nehlídanou cestu lesem SV od Galachova a pronikl do boku našich tanků, čímž donutil naše velení k ústupu za řeku. A bohužel už to nebyl poklidný ústup neporušených sil, ale boj na zdrženou za cenu nepříjemných ztrát. Můžeme jen doufat, že se nepřítele podaří zastavit u brodu v Galachově a že nepronikne až za řeku.
Moje křídlo bylo rychle přečísleno a PvP s podporou Pupči rychle zatlačil a částečně zničil mé síly u Galachova.
6.listopadu 1941, 12:20 - 14:00
Další vzpomínky účastníků bitvy jsou trochu zmatené. Podle dochovaných zpráv prorazily slovenské tanky a pěchota po silnici z Pogorela do Koňlova a zničily většinu sil, co tam ještě zbývala. Nepřítel obsadil nádraží i sklad a ještě hravě odrazil posily, které sice dorazily, ale už bylo pozdě. Sovětské síly na této straně fronty téměř přestaly existovat.
Arkady sice povolal nedoknutelné zálohy, ale už ani ty nedokázaly zabránit Mpmv a Kajikovi obsadit VP.
Složitá byla i situace na východě fronty, kde se slovenské jednotky pokusily probít skrz Galachov a za chodu překročit místní brod. To se jim sice nepovedlo, ale tanky přesto pronikly po vzdálenějším mostě na jih a byly zastaveny až u dělostřeleckých postavení a zbývajícími tanky T-28. Nopak naše síly uspěly v lokálním protiútoku přes řeku u Botina. Nepřítel zde byl odražen už dopoledne a zaujímal jen obrannou pozici na kterou zaútočila ze svahu naše pěchota s podporou obrněného vlaku a vyhnala nepřítele z okolí obou mostů.
PvP pronikl s tanky do mého týla a jen s obtížemi se ho povedlo zastavit dřív, než se dostal k mým postavením u brodu v Galachově.
Poslední zuřivé boje se pak vedly u brodu v Zolotilovu. Nepřítel nejprve jen přešlapoval na severní straně řeky a postřeloval se s našimi T-35, ale když se mu jich povedlo pár zničit, zaútočil na most a získal dokonce i malé předmostí na jihu. A tak nastoupili kuchaři, písaři a divizní úředníci a spolu se zbytky tanků a podporou pěšáků stažených sem z východu zaútočili na nepřítele a zahnali ho zpět na severní břeh. Sláva soudruhu Stalinovi!
Situace po opětovném získání brodu u Zolotilova, Beren byl zatlačen zpět.
Slovenští hrdinové boje o Beržhu jsou dekorování Záslužným křížem ...
ale protože nezískali dostatečné množství VP (výsledek bitvy je remíza), jsou staženi k odpočinku a do Moskvy se tak nepodívají.
© Martin Smola, 1999-2017