DeGaulle útočí
WF scénář 1940, Matto
Inspiraci ke scénáři jsem našel asi tři týdny před srazem v jednom článku na téma DeGaullova útoku na postupující Němce u Montcornetu. DeGaulle toužil prokázat v praxi svou koncepci soustředění takových jednotek do větších svazků a jejich životaschopnost na bojišti. Tuto možnost dostal, ale nedostal prakticky žádnou podporu v podobě dělostřelectva, letectva či pěchoty a tak sice k smrti vyděsil dva německé pěší pluky, ale ke zvratu na průšvihové frontě v květnu 1940 nedošlo ... Mapa ve hře je a tak jsem ji jen upravil tak, abychom mohli hrát v klasické sestavě dvou obránců bez šance a šesti útočníků s nadějí ... plus zcela nový org a samotný scénář. Trochu nehistoricky jsem frantíkům přidal pár dělostřeleckých hlavní a hlavně doprovodnou pěchotu, které sice nebylo moc, ale byla ... a hlavně jejich transportní vozidla byla poměrně zásadní posilou, protože se ukázalo, že chybou v datech mají kulometou výzbroj, která nepotřebuje žádné body k výstřelu = střílí mizerně, ale pořád. Což byl třeba u oportunity fire docela problém :o)
Útok byl zahájen překvapením první linie německé pěchoty soustředěné ve vesnicích a městečkách jižně od města.
Lavina francouzských tanků je snadno obklíčila a likvidovala ...
Tady je vidět Zdenkovo předsunuté postavení na které se vrhla prakticky celá skupina Kajik+Mpmv+Arkady.
Na mé straně fronty byly větší mezery a PvP+Pupča postupovali středem, zatímco Beren víc při kraji.
Beren si navíc jako první najel do palby mé baterie "acht-acht" a tak v rozčilení ponechal stranou nezničenou pěchotu,
která na čas ustoupila do lesa (na obrázku zcela vpravo), aby se pak ke konci znovu vynořila a obsadila křižovatky v týlu nepřítele.
U Zdenka se pak lavina tanků dále sunula podél kraje mapy, kde stál v cestě zámeček a jeho posádka, která byla honěna po zámecké zahradě a likvidována palbou tanků a všetečných transportních vozidel fr.pěchoty.
Navíc se ukázalo, že nepřítel nespolupracuje a místo aby postupoval pěkně čelem proti Zdenkově obraně, začal ji po křídle obcházet, čímž mu zcela zkazil radost ...
U mě naštěstí nic takového nehrozilo, řeka jasně stanovila, kudy postupovat.
Zbytek zařídily mé acht-acht, které z prottějšího břehu pomalu ale jistě změnšovaly počet francouzských tanků.
Zdenkovy mobilní zálohy odtály poměrně rychle díky obchvatu křídla a tak se frantíci rychle přiblížili k samotnému městu, drženému německou pěchotou.
Tady je vidět levá strana fronty (z německého pohledu) a střed, kde se potkávaly naše úseky ...
... a tady pravá strana fronty, kde už za okrajem obrázku jsou moje baterie a dole v údolí jediný most přes řeku (dalších několik je ve městě).
Boje ve městě byly zuřivé a krvavé a i přes několik našich protiútoků dost jednoznačné ... palebná síla tanků s lehkou podporou pěchoty stačila na to, abychom za několik kol podlehli, zbytek pěchoty byl z města buď vytlačen anebo zajat.
Současně se ale v týlu nepřítele děly věci nečekané. Zdenek tam pronikl se svými průzkumáky a já vytáhl svojí pěchotu a začali jsme obsazovat křižovatky a městečka na původní první linii.
S průzkumáky si nakonec poradilo pár fr.tanků, ale vyhnat pěchotu s jen jednou dvěma četami tanků se nepodařilo a dva VP jsme udrželi až do konce.
Finální drama pak přinesl boj o poslední VP na mé straně za řekou. Beren se zasekl dole v údolí a přes miny a most se pustil až ve chvíli, kdy bylo ve městě rozhodnuto a po druhé straně řeky mu přijel na pomoc Pupča.
Snadno se probil až k VP a když Pupča rozstřílel část mých zbývajících mobiních sil, bylo na první pohled rozhodnuto ...
Městečko bylo obsazeno, Němci rozprášeni. Ale pak jsem osobně převzal velení nad zbytkem sil a díky novým assaultům se děly věci.
Přestože na VP nakonec stály dvě čety tanků, povedlo se je vyhnat útokem pryč a to ještě tak šikovně, že se ocily u dalších tanků na poli před městečkem a v oblíčení.
Závěrečný assault byl vskutku heroický.
Padla celá útočící četa pěchoty, nicméně velitel slavného jména se svou poboční parabelou a v záchvatu bersekrství zajal celou rotu tanků a zastavil tak útok DeGaullovy brigády ...
© Martin Smola, 1999-2017