Z deníku Obersta Matto von Bran 1939-1945
Severní Afrika - Tunis - průsmyk Bin Dahell - 7.února 1943, čas 9:30
Nohoře na kopci severně od Kavčího hřebenu hoří několik tanků. Co je tam proboha mohlo zničit ? Kolem sice zuří boj, můj prapor se valí na pozice v sedle, ale nedbám toho
a patrám dalekohledem po hřebenu ...
"Tamhle, bunkr !!!"
Nad hřebenem se zablesklo a teprve dobu po té slyším ránu.
"Co to tam maj za kanóny s tak velkou úsťovou rychlostí ?"
Nechci to říct nahlas, ale vypadá to na devadesátky, americkou obdobu našich acht-acht. Trošku větší a neohrabanější, ale podobně schopné víceúčelové kanony.
"Ten bunkr musíme dostat co nejdřív, jinak se naše tanky dopředu nedostanou !!!"
Jenže američany začíná podporovat čim dál větší množství jejich tanků. Ale co, nechám je Azazelovi s Flintem, však oni si nějak poradí. Moje rota A už mezitím obsadila
několik zákopů v sedle a zajala dvě čety američanů. Teď hlavně neztratit rychlost a dostat se co nejrychleji k tomu bunkru ...
Severní Afrika - Tunis - průsmyk Bin Dahell - 7.února 1943, čas 9:40
Sice se hlavně soustředím na útok mého pluku, do boje se už plně zapojil i Alfréd s II.praporem a probil se po mé levici na vrchol hřebene, ale sleduji jak to vypada s dvanáctým a s
Panzerem. Panzer se podle všeho dostal do šarvátky s americkými shermany a za poslední půlhodinu moc nepostoupil. A přitom to má pořád ještě hodně daleko. Jeho
pěchota ja zoufale pozadu a drží se spíš s dvanáctým plukem. Ten je na pozici vpravo ode mě, ale je roztažený po celé oblasti a do bojů se zapojuje jen po kouskách.
Nicméně příchod našich tanků na bojiště začal být znát, protože mě zbavil dotěrných shermanů, které se teď musely starat o naše tanky.
Díky tomu a díky silné podpoře dělostřelectva nejen mého pluku, ale i všech tří tankových praporů se tak moji granátnící propracovávají úspěšně vpřed.
Nepřátelskou dělostřelbu naopak vyžírá 566344, do kterého buší snad 2/3 všech amerických děl. Přesto také ještě postupuje vpřed.
Severní Afrika - Tunis - průsmyk Bin Dahell - 7.února 1943, čas 9:40
Hned jak mi Azazel s Flintem pomohli vyřešit problém se shermanama na severním konci americké linie, dávám rozkaz k útoku na bunkr. Podporováni vydatně dělostřelectvem a kryti kouřovou clonou se ženou moji granátnící přískoky vpřed. Za námi řvou MGčka mojí kulometné čety, která nás kryje. Americká palba je poměrně slabá a útok jde zatím dobře. A už sme se propracovali až k bunkru. Podle hluku boje z hřebene se k němu z druhé strany probíjí i Alfréd. To je dobré ..."Jen co padne další salva, vypal raketu a deme na zteč !!!"
Bauer kývá na souhlas. S hromovým rachotem letí granáty našeho dělostřelectva přes naše hlavy a rozrývají zem kolem bunkru. Teď, to vypadá na přímý zásah !!! Sssssss ... raketa zasyčí vzduchem a palba umlká ...
"Vpřeeeeed !!!"
Hlavně devadesátek trčí nějak nepřirozeně vzhůru, ani pěšáci nestřílí ... že by léčka ? Ne, už to vidím zblízka, dělostřelci na chvilku zcela paralyzovali obranu a tak se moje čelní četa probíjí do bunkru prakticky bezeztrát. Ještě zahlédnu jak američani ustupují směrem na hřeben. Sssss ... další raketa, BUNKR je náš !!!
"Nezastavujte se, palte za amíkama !!!"
Hned za bunkrem je několik zákopů, kde se krčí amíci, co se stáhli po našem útoku. A z druhé strany se valej dvě čety Alfrédových tanků a jeho pěšáci. Tak to sme ani nečekali, že se nám podaří takhle pěkně amíky skřípnout !!! Jen aby nám nepláchli ... ale obavy jsou zbytečné, jakmile Alfréd zavelel na zteč, začínaj amíci odhazovat zbraně a vzdávat se ...
"Kavčí hřeben je náš, tanky maj volnou cestu ...",
posílám hlášení do éteru. Samozdřejmě je náš jen severní konec hřebene, ale to už stačí na to, aby se tanky protáhly do týla nepřítele ...
 |
 |
© Martin Smola, 1999-2017