Motti 68 a 134.brigády

Z výslechů zajatce poručíka Ivana Ivanova Tančekova

Matto

Soudruh Stalin nám řekl, že Finové nás přivítají jako osvoboditele a pomůžou nám zahnat imperialistické stvůry, které je vysávají ...
Asi to zapomněl říct vašim dělníkům, rolníkům a všem těm prostým vojákům ... protože ti po nás od začátku stříleli, ukrývali se za stromy, kopali díry v ledu na naše tanky a vůbec se nechovali jako někdo, kdo vítá osvoboditele. To si časem uvědomili i velitelé našich dvou brigád, které postupovaly po silnici k městu X, které jsme měli slavně osvobodit. Museli jsme se prostě zastavit a rozehnat ty finské nevděčníky, kteří kroužili v lesích podél silnice na svých rychlých lyžích a znemožňovali nám osvobozenecký pochod.
Co se stalo toho rána? No těžko říct, neměli jsme moc dobré spojení, měli jsme hlad a docházelo palivo do tanků a nejednou přiběhl politruk, že prý finové útočí a že máme nahodit motory. Vyrazili jsme z té malé vesničky podél zaváté silnice a už z dálky bylo vidět, že vepředu i po stranách, hlavně na jižní straně, se hodně bojuje. Finové tlačili naše pěšáky podél silnice a útočili i ze stran ... a tentokrát to vypadalo, že jich je opravdu mnoho. Rychle jsme sjeli na otevřenou pláň jižně od cesty a už jsem velel: "tříštivý" a pal na tu tlupu lyžařů před námi ... z počátku to vypadalo, že je naše tanky docela zaskočily ...

Finská pěchota začíná ...

Své udělal i vojín Zabludnikov, který nám včera večer vezl zásoby a se svým náklaďákem nějak minul velitelství ve vesnici, přejel pláň a než jej zastavily hlídky, zapadl do lesa k Finům, kteří jej jistě rádi viděli. Protože jak jsme se dozvěděli od velícího, tak v náklaďáku byl mimo jiné příděl štábní vodky na příští týden ... no celou noc jsme slyšeli Finy zpívat nějakou odrhovačku o Kingtigerovi uber alles nebo tak nějak a tak bylo s podivem, že vůbec mohli útočit (ostatně několik z nich ještě pod pásy mého tanku pořád vykřikovalo, že tam mají hvězdičku, nemůžou střílet, nefunguje jim myš a podobné nesmysly, které zanikly až v jejich chrápání, tedy chroptění ...).
Co jsem veděl o ostatních úsecích fronty? Moc ne, jak víte, tak v našich tancích vysílačky nejsou, jen ve velitelských ... a podle toho, jak se velitel tvářil, tak to vypadalo všude špatně. Ostatně když se snažil předávat rozkazy pomocí praporků, tak nepoužíval kódové označení velitele brigády, ale "DURAK" a na dotaz, jestli dostaneme posily od brigády za námi odpovídal taky ne zcela podle šifrovací knížky "GOVNO".

Situace z počátku útoku

Ale jak jsem slyšel, zadní brigáda na tom byla trochu líp, Fini tam neútočili tak soustředěně a naši braši stíhali přejiždět s tanky z jednoho ohroženého místa na druhé, takže nakonec se bojovalo hlavně v lesích a skalách. Ale čert tomu věř, říkal to jeden od nich ze štábu co jsem ho tu také potkal ... a ten tvrdil, že prý Finy skoro obklíčili, skoro zničili, skoro nepřišli ani o jeden victory point a že jen nějakým nedopatřením se ocitnul v zajetí ...

Boje na západním konci motti

Jak jsem přišel o svůj tank? No to vám blahorodí snad ani neřeknu. Vypadlo to všechno zcela báječně, rozstříleli jsme dělama pěšáky co se vyhrnuli na pláň, pomohli nám naši chlapci od minometů a děl. Zavelel jsem "VPERJÓD" a Míša za rajčákáma dupnul na plyn ... skrz průzory vidím, že i druhá četa se řítí vpřed a Finy na pláni krásně obkličujeme. No nádhera, to byste měl vidět ty vaše molodce jak zbledli víc než ten zatracený sníh tady všude kolem. Už už odhazovali zbraně, už už jsme se přes ně valili a tu najednou blaf a koukám, tanky druhé čety hoří ... co to u svatého Lenina ... blaf a moje tanky taky hoří. Skáčeme ven a plazíme se zpět k vesnici. Co se stalo opravdu nechápu, bylo to jak na cvičáku v Kubince a najednou tohle. Naše brigáda tak přišla během chvíle o většinu svých tanků ...
To mi po válce u nás nikdo neuvěří ... žádám o azyl ... oni mě pošlou na Sibiř blahorodí!!!
Jakmile pěchota přišla o podporu tanků, tak bylo vymalováno. Finové šli až na kontakt drtili naše chlapce jak ocelová pěst dělnické třídy ... dělník proti dělníku, rolník proti rolníku ... no chápete to?

Zmenšující se perimetr motti

Jak došlo k mému zajetí? No ještě že došlo, taky jsem mohl být tuhej na kost blahorodí. No stáhli jsme se do vesnice a velitel nás s brunátnou tváří poslal k bunkru, že si máme vlést ke kulometu, co u něj nějkej snajpr zlikvidoval posádku. Ten bunkr je prý naše poslední naděje. A nejednou hrr, přihnaly se dvě salvy z minometů, doufám že to nebyla palba našich vlastních, velitel brigádního dělostřelectva miloval filmy z bojů s bělogvardějci, kdy naši často veleli "palte na naše pozice" ... a pak se přihnala tlupa finů na běžkách a místo aby zastavili a pěkně podle předpisů stříleli, tak náš bunkr prostě obsadili. Nicméně sotva jsme doběhli, s těma mokrýma kalhotama to moc rychle nešlo, k velitelství, už nás hnal politruk zpět ... už ani nevím, jak se nám to povedlo, bunkr jsme obsadili zpět ... panečku tolik zajatých lyží jsem nikdy neviděl.

Finální boje o vesnici

Na východě to snad nebylo pro nás tak špatné a brigáda nakonec kapitulovala až když jí došla vodka a řízky ... ale u nás to bylo zlé, část jednotek se ještě rvala s Finama na severu naší fronty, ale ve vesnici s náma byl ámen. Poslední tank zapadnul do protiankové díry dovedně maskované jako kadibouda a když vaše pěchota obsadila většinu domů kolem a vzala nás útokem, prostě jsem praštil politruka lopatou a zvedli jsme ruce ...

Finální stav