Ardeny - Wiltz
Matto
První scénář kampaně měl představovat prvotní útok německé soldatesky na panikou zchromlé američany. Hezkou mapu ze svého archivu vybrabal Milan a tak jsem jen udělal výřez a trochu ji pročistil, aby bylo kudy jet. Na předsunuté pozice jsem předhodil německému zvěřinci vystrašené roty pěšáků a teprve daleko za frontu jsem dal posilové tanky a pát jednotek na náklaďácích. Celkově jsem předpokládal, že hlavním nepřítelem bude Němcům čas. Tady jsem se hodně spletl.
Jak se ukázalo, míst pro postup bylo poměrně málo a tak klasicky, na zastavení celé skupiny německých tanků stačilo málo. Zde je vidět první místo střetu na mé straně fronty. Městečko za řekou s jednou jedinou rotou pěšáků zdrželo tři německé skupiny několik kol (hlavní silnice postupu je ta jižně od řeky). A vzhledem k tomu, že podobná rota zastavila Milanův obchvatný postup na severu (kde měl terén daleko víc neprůchodný), byla tato silnice trasou postupu všech čtyř velitelů Arkadyho skupiny.
Jižní slupina pod velitelskou rukou Zdenkovou to měla, alespoň z počátku, snažší. Prostor byl, nicméně i ten končil na dvou silnicích vedoucích úzkým koridorem, kde i těch pár našich amíků, kterým už navíc do zad dojížděly naše tanky a další posily, dokázalo své. Trasy postupu a terén kolem ukazuje následující mapa.
I když i u amíků došlo k několika nepříjemným přehnatům, kdy například moje rota, která zastavila Milanův postup, nasedla na přistavené náklaďáky a hnala se posílit hlavní frontu, kde si úderné beranidlo složené z kupy King Tigerů proráželo nemilosrdně a nezastavitelně cestu. Bohužel velící důstojník, který si pro posily dojel, se vrátil v době, kdy už Němci značně postoupili a tak nezaznamenal, že nejen že nenajíždí do první linie, ale že se rovnou žene do země nikoho, kde naložené náklaďáky začala masakrovat palba německých strojů a pěšáků. Pravda, nepadli marně. Němci museli celé jedno kolo usilovně střílet, aby ty nešťastníky vyhladili ... na obrázku už je vidět jen část najíždějící roty. Krátce na to přestala existovat.
Podobně hezký okamžik měl na své frontě i Kajik, který na severní ze svých dvou cest pozlobil Němce se svýma Wolwerinama a pak hup do žita, tedy do sněžné jámy hned vedle silnice. Skvělý úkryt měl jen jednu malou chybku, samohybky z něj už nemohly ven. A tak nezbylo doufat, že se jim podaří ulovit pár neopatrných Němců, až pojedou kolem a než se vzpamatují a vše to tam rozstřílí a pozajímají, což se nakonec také stalo.
Následující mapa ukazuje situaci posledních kol. Postup na mé frontě se nakonec zcela zastavil ještě na okraji Wiltzu, kam sice pár Němců vedených rozezleným Jalundou vtrhlo, ale byli zajati a fronta byla stabilizována. U Kajika se nakonec Zdenec prohnal kolem sněžné jámy a na chvilku obsadil i VP západně od ní, ale byl z něj zase vyhnán. Jižní cestu uvolnil Mpmv, který se po panzerovsku prodral lesem na jižním okraji mapy a vpadl do zad a boku obráncům zádky na jižní silnici. Díky tomu Němci sňaps odšpuntovali, obsadili VP a zastavili se až u dalších zádek dál na západě.
Celkově tento scénář skončil překvapivě německou porážkou a to i přesto, že jsme ho hráli se starým systémem "jistých" assaultů. Průchodů bylo prostě málo a Američané odolávali překvapivě dobře. A tak jsem si nebyl jist, jak dopadne další scénář, kde bylo také málo průchodů, ale jiná americká pěchota (paragáni) a bez podpory lepších tanků (naše "elitní" skupina měla Jumba, jinak standardně stály proti Kingům klasické Shermany se 75mm kanónem, které fungovaly vlastně jen jako myčka na bláto na německých pancířích).
© Martin Smola, 1999-2017