Talvisota - Zimní válka 1939-1940
Matto
5.prosince 1939 ... Ruský útok na Karelské šíji
Ruské jednotky postupují ve dvou proudech (75.tanková brigáda - Matto, 78.tanková brigáda - PvP) na sever směrem k Manerheimově linii. Terén je špatně průchodný plný lesů, ale zima sevřela bažiny a tak lze postupovat i přes ně. Cílem je prodrat se přes mapu a dostat jednotky na výstupních VP ven.
Plán obou brigád je prostý, držet se otevřeného terénu jak jen to bude možné. A držet se pohromadě, protože se očekávají akce finských lyžařů na křídlech a v týlu.
Nicméně finské velení překvapilo, místo prohánění lyžařů na našich křídlech nemáme dlouho kontakt a nakonec narážíme na klasickou obranu opřenou o vesnice či křižovatky a neprůhodná místa. PvP poměrně dlouho bezradně přešlapuje na pláni a hledá kudy se do finů zakousnout (proti stojí Zdenek, Beren a Milan). Já obcházím první vesnici a směřuji k ní až první vlnu posil. Mpmv, který se zde brání je tak donucen poměrně rychle k ústupu a mě se otvírá cesta dál na sever. Zde bych ale musel překročit silnici a obsadit hřeben nad další vesnicí, která je tvrdě bráněna Pupčou s podporou Arkadyho sil. A tak nelze jinak a nařizuji útok na vesnici.
Klíčový okamžik boje o vesnici. VP je opět obsazen a obránci natlačeni na okraji, kde se je podaří zajmout
PvP mezitím zanechal pokusů prorazit a vrhnul se do lesa s cílem obsadit VP ve vesnici. Útok se proměnil v dlouhou opotřebovávací válku a postupoval jeden hex za několik kol. Nicméně nakonec prostou silou a početní převahou finy zlomil a za těžkých ztrát na obou stranách obsadil oba VP ve vesnici. Velká část finů byla v posledním kole obklíčena a zajata.
PvP se dlouho probojovával podél cesty do lesa, ale nakonec finy vytlačil a z větší části zničil
Po obsazení vesnice se moje síly vrhly na hřeben, kde zastihly už jen zadní voje finů, které poměrně účině zdržovaly můj postup. K větším bojům už nedošlo. Finové se stahovali a moje síly je nedokázaly ani dostihnout ani obejít tak, abych se dostal k průlomovému VP. Bitva skončila ruským minor victory. Nejúspěšnějším lovcem tanků byl Arkady, padl Pupča, Milan i Zdenec.
13.prosince 1939 ... Manerheimova linie
Finské jednotky se postupně stahují na Manerheimovu linii, kam jsou pronásledování ruskými jednotkami. Pozice byly tentokrát prohozeny a proti mě stál Beren s Milanem a Zdenek a proti PvP Arkady s Mpmv a Pupčou. V předpolí linie se prakticky nebojovalo, jen PvP byl zatažen do boje o rozsáhlý les v prostředku mapy. Finové se stáhli do pevnůstek a bunkrů a čekali na náš útok. Sovětské velení velmi spoláhalo na leteckou podporu, ta se ale nedostavila, naopak finové nasadili nečekané množství kořistních strojů.
Váhal jsem kudy se do finů pustit, ale nakonec, když se ukázalo, že cesta skrz les na levém křídle není bráněna, jsem se rozhodl protáhnout většinu sil tudy a obsadit bunkry na hřebenu hned za lesem. To se nakonec po sice tvrdém boji, ale poměrně rychle podařilo. Obětí byl tenktokrát Beren. Finská obrana tak byla rozseknuta. V boku zůstal o jeden z bunkrů opřen Milan, Beren byl zatlačen zpět a Zdenek zatím neobtěžován držel zbytek linie.
Útok na hřeben začíná
PvP předvedl stejnou taktiku jako v předchozím scénáři. Přešlapoval před linií a zkoušel to tu tady tu jinde. A tak jako v předchozím scénáři, když už to vypadalo, že se nepohne (já už byl dávno na hřebeni s postupoval jsem dál), skulinu našel a prolomil se tam vším, co měl po ruce. Podobně jako já, rozseknul linii a začal obchvacovat jedno její křídlo.
PvP oťukává linii
Nakonec ale přišla na rusy pohroma. Po obsazení hřebene jsem se hnal do týlu nepřítele, získat hlavní trofej, VP ve vesnici. Tam už se ale mezitím stáhnul Zdenek a Beren plus Milan je stále podporoval z boku. A ruské síly už patřičně zeslábly. Čelní útok byl beznadějný a na obchvat nakonec nezbylo dost sil. Ve finále provedli fini protiútok a část mých jednotek zajali. Ale pořád jsem si mohl gratulovat. PvP ve snaze získat alespoň ještě jeden bunkr poslal své tanky do obchvatu, ale ty byly zaskočeny Pupčou a zcela zničeny.
Pokus o obchvat
Bitva tak skončila jako těsné major victory finů (právě díky protiútoku v posledním kole). Nejlepším lovcem tanků byl Pupča (rekordních 19 kusů !), ale současně za boje padl. Stejně tak jsem na konci padl já.
26.prosince 1939 ... Viipuri
Další scénář měl představovat odražení části prolomených sil přes Manerheimovu linii od Viipuri. Tedy finský útok. Fini sice v počátku silně protestovali, jak že mají na ty naše tanky útočit, ale nakonec drtivě zvítězili (hlavně na mém úseku). Moje obrana byla poměrně roztažená a soustředěný útok finů do jednoho bodu byl na oslabenou brigádu moc. Postupně padal jeden obranný bod za druhým, postupně byl ničen jeden tank za druhým. A když pak nevyšel ani protiútok, který málem zničil čelo finského útoku, bylo rozhodnuto. Poslední linii držely i dělostřelecké baterie a veliteství ... marně.
Začátek konce, protiútok se nezdařil a naopak moje jednotky bylo obklíčeny a zničeny
U PvP byla situace tradičně zcela odlišná a dlouho to vypadalo, že zde neopak fini nepostoupí ani o píď. Dlouho předlouho se Zdenek s Milanem snažili dobít jeden jediný výběžek lesa a krváceli a krváceli. Když už to vypadalo, že finský útok tímto končí, dostavil se konečně na druhé křídlo ruské obrany Beren. PvP tak musel rozdělit síly a finové náhle prošli. Neskončilo to sice totálním masakrem jako u mě, ale vítězství bylo jasné.
PvPho výběžek lesa
Bitva tak skončila jednoznačně finským major victory. Nejúspěšnějším lovcem tanků byl Beren, padl jsem jen já.
© Martin Smola, 1999-2017