Východní Prusko 1944-45

Z pamětí Hanýze Hanýzoviče

12. ledna 1945 byla zahájena Viselsko-oderská operace a o den později i Východopruská operace. Útok začal mohutnou dělostřeleckou přípravou 1. baltského a 2. a 3. běloruského frontu. Poté vyrazily do útoku pozemní síly, které však narazily na tuhý německý odpor. Rudá armáda přesto postupovala dále a útoky mechanizovaných svazků se snažila rozdělit německé obranné síly. Mezitím docházelo k útěku německých civilistů před postupujícími sovětskými vojsky. Počátkem března došlo k závažné změně situace, kdy Rudá armáda dobyla Pomořansko a oddělila tak po souši Prusko od mateřské země. Evakuace civilistů a vojáků či přísun zásob se tak mohl realizovat pouze po moři, ovšem zde se lodě stávaly často kořistí sovětských ponorek. Proti zoufale se bránícím jednotkám Wehrmachtu i zbraní SS stály jednotky 2. pobaltského frontu, kterému byla mimo jiné podřízena 2. gardová mechanizovaná divize, které jsem velel. Nejtěžší operací, které jsme se v tu dobu zúčastnili, byl průlom německých linií u Szazce a Mielniki. Naše divize mohla do útoku nasadit jen šest oslabených smíšených praporů (vždy po šesti četách T34/85, 4 čet samopalníků na tancích a 4 čet gardových střelců v kolových obrněných transportérech, dále pak z jedné roty doprovodných zbraní, kterou však tvořily jen 4 kusy 82mm minometů). K dispozici veliteli divize byly 4 baterie 152mm kanónových houfnic a dvě baterie 203mm děl na pásových podvozcích. Rozvědka našeho generálního štábu nebyla schopna dodat bližší informace o složení protivníka, neboť na území Východního Pruska civilní obyvatelstvo pod vlivem nacistické propagandy kupodivu nevítalo sovětskou armádu jako osvoboditele, takže činnost našich vyzvědačů byla velmi ztížena. Věděli jsme od velení jen tolik, že proti nám stojí vojska SS, ale že dobrou polovinu prý tvoří východní němci, kteří střílí jen do vzduchu. Což se později ukázalo jako fatální podcenění protivníka.
Zde uvádím radiogramy rozkazů velitelství divize podřízeným jednotkám, které se vztahují k výše zmiňované útočné operaci:

Rozkaz č. 1 velitele 2. gardové mechanizované divize
od: velitel@2gmd.ra.ru
pro: podrizeni@2gmd.ra.ru

Soudruzi!
Dnes vyženeme fašistickou bestii z jejího brlohu a osvobodíme naše soudruhy trpící pod útlakem nacistů! Lotyšsko se opět vrátí do náruče SSSR a velkého Stalina, vojevůdce, filosofa, vynálezce, altruisty a skladatele

Plán operace je následující:
1) Bude vytvořena Severní útočná skupina z praporů kapitánů MPMV a Kajika, která provede průlom na Mielniki a poté SZ a S směrem na Piszczu
2) Bude vytvořena Jižní útočná skupina z praporů kapitánů Jalundy a PvP, kteří zničí nepřítele ve městě Szazc a obsadí VP jižně a JZ od města. Poté, co zabezpečí VP, vyšlou posilové skupiny na sever směrem na Ostrowie a budou podporovat Severní a Střední skupinu dle potřeby
3) Bude vytvořena Střední útočná skupina z praporu kapitána Pupči a velitelského praporu generála Hanyze, která projede severně od Szacze a proklestí si cestu k západním VP, po jejich obsazení se stočí na sever na pomoc Severní skupině

hanyz_mapa.jpg, 250 kB
Mapa oblasti a rozmístění útočných kolon

Rozkaz č. 2 velitele 2. gardové mechanizované divize
od: velitel@2gmd.ra.ru
pro: delostrelectvo@2gmd.ra.ru

Těžké dělostřelecké baterie budou na můj povel připraveny podpořit útočný elán Severní a Jižní útočné skupiny palbou do jejich nejpomalejších jednotek

Rozkaz č. 3 velitele 2. gardové mechanizované divize
od: velitel@2gmd.ra.ru
pro: nkvd@nkvd.ru

Po osvobození sovětských měst a občanů z nacistického područí žádám o přidělení praporu NKVD pro udržení pořádku a eliminaci protisovětských živlů a zrádců a rovněž pro rozdělení humanitární pomoci. Tímto také žádám o zvýšenou zásobu munice a dvojitou zásobu nehašeného vápna. Vzhledem k tomu, že zrádcem je každý, kdo se nepřidal k sovětské armádě, žádám i o novou dodávku sovětských občanů do osvobozených měst z výchovných táborů na Kolymě aj.

Operace začala útokem Severní a Jižní skupiny, zatímco Střední skupina se potýkala s nepříznivým terénem, který značně pozdržel zejména kolové dopravní prostředky obou praporů.
Již ve druhém kole operace se S i J skupina dostala do palby německých tanků, což spolu s prvními ztrátami vedlo mne, jakožto velitele divize, k vydání Rozhodnutí o zamezení ztrátám v boji (všichni mí podřízení od tohoto okamžiku museli podávat žádosti s kolkem, pokud chtěli mít nějaké ztráty).
Následně jsem vydal Rozhodnutí o zamezení přebytečné byrokracie (tím se snížil počet listů papíru na 80 ve třech kopiích v žádosti o bojové ztrátě), což zapůsobilo jako motivační prvek a naše jednotky úspěšně vnikly do Mielniki i do Szazce. O několik minut později jsem toto Rozhodnutí doplnil o přípis, který rozšiřoval jeho platnost i na německé jednotky, což u nepřítele vzbudilo neskrývané zděšení (asi jim došly kolky).
Zatímco S a J skupina se rvaly s nepřítelem a pomalu postupovaly za těžkých ztrát oběma městy (zejména samopalníci si vytrpěli své a v boji s německými panzergrenadýry jim často musely pomáhat tanky a gardoví střelci), kapitán Pupca ohlásil rádiem, že navrhuje, aby jeho prapor odjel pomoci S skupině k Mielniki. Po krátké úvaze jsem jeho žádost schválil a okolkoval vodkou. Velitelský prapor jsem pak nasměroval do severní části Szazce, abych případně pomohl J skupině a zároveň si podržel přehled o dění na středním úseku fronty, kde nepřítel nevyvíjel žádnou činnost.
Severní skupina, ještě, než k ní dorazily posily Pupcova praporu, dokázala prorazit prvním pásmem obrany, zničit přibližně 3SP PzIV a téměř obklíčit VP v centru Mielniki, ale narazila na další německé pancéře – byly tam jak tanky Pzkpfw IV (nejméně 4 čety), tak pantery, samohybky StugIIIG a dokonce i původně sovětské SU 85, které němci ukořistili v minulosti.
S čerstvými silami Pupcova praporu se však postupně propracovávali k západu, byť němci drželi velmi silná obranná postavení jak v městečku, tak na vyvýšeninách SZ od města a další jednotky měli rovněž podél cesty vedoucí z Mielniki na západ.
Na jihu zatím procházely oba prapory jižní skupiny martyriem, když za těžkých ztrát pěchoty zatlačovali německé granátníky k VP ve Szazci. Podařilo se dokonce zničit přibližně 3 čety PzIV, které nepřítel nasadil do bojů přímo ve městě – lepší manévrovací schopnosti našich T34 opět slavily úspěchy. Tanky mého praporu podporovaly J skupinu pro oslabování nepřátelské pěchoty a nakonec se jim podařilo během jednoho kola zničit 18 obrněných transportérů, které kryly (z našeho pohledu) pravé (tzn. severní) křídlo němců ve vesnici. To umožnilo pěchotě mého praporu, aby začala obsazovat vršky nízkých kopců na severním konci města. Tam se ovšem již setkala s německou pěchotou – šlo zřejmě o posilové prapory, které ve spěchu zaujímaly pozice proti našim.
Myslím si totiž (byť je otázkou, jak o tom vypoví německé záznamy), že nepřítel byl vyděšen náhlým objevením se mého čerstvého praporu a snažil se co nejrychleji přisunout posily, ale nestihl obsadit výhodnější postavení přímo v severní části města Szazc (tím jsem projel zcela neobtěžován).
Úspěšnou spoluprací s Jižní skupinou se podařilo zatlačit německou pěchotu až za VP v centru Szazce a nezabránilo tomu ani několik obratně vedených pokusů o protiútok pěchotou.
Mé tanky mezitím objely kopce a narazily na německé pancéře, výhodně umístěné na vyvýšené cestě vedoucí ze Szazce na SZ. Za pomoci sovětské pěchoty a obrněných transportérů (čest jejich památce:-) se tankům podařilo zničit, či zpanikařit podstatnou část protivníkových obrněnců. Nejdůležitější kus práce odvedly však tanky Jižní útočné skupiny, které nejen zvládaly podporovat vlastní pěchotu ve městě, ale zároveň mají největší podíl na tom, že se mému praporu podařilo zničit tolik německých tanků – díky opakovaným útokům ze dvou stran neměly šanci ani jindy takřka nezničitelné pantery.

V 11. kole (z 24 celkem) byla německá strana již natolik rozložena (hauptmann Beren dokonce prchnul ve svém kübelwagenu a i další velitelé si pomalu začínali balit kufry), že po konzultacích se sovětskými veliteli bylo rozhodnuto operaci ukončit a nahlásit do Moskvy další drtivé vítězství sovětské strany.
Tankové ztráty na obou stranách byly enormní (pokud mi paměť dobře slouží, bylo zničeno přes třicet PzIV a T34/85, cca 4 SP pantherů a na německé straně téměř všechny samohybky SU85 a StugIIIG). V pěchotě a dopravních prostředcích byly ztráty podobně vyrovnané, ale díky bodově drahé SS granátnické pěchotě měli navrch Sověti. Jižní skupina byla navíc již obklíčena sovětskou pěchotou (samopalníci již přetnuli jak ústupovou silnici směrem na Karazinecz, tak komunikaci mířící SZ podél jezera Switaz).